Stát rezignoval na podporu vlastního bydlení pro mladé lidi. Namísto toho zafinancuje municipalitám výstavbu nájemních bytů pro samoživitelky a sociální domácnosti. A to přesto, že mezi mladými je o zvýhodněné státní úvěry zájem.
Státní fond podpory investic [SFPI], do roku 2020 známý jako Státní fond rozvoje bydlení, ještě loni nabízel mladým začínajícím lidem v programu Vlastní bydlení zvýhodněné úvěry na pořízení si vlastního prvobydlení. Na výstavbu nebo koupi rodinného domu nabízel lidem do věku 40 let úvěr ve výši 3,4 milionu korun. Na pořízení bytu nabízel tři miliony korun. O úvěry z programu byl takový zájem, že SFPI již ve čtvrtém měsíci roku 2022 pozastavil příjem žádostí o ně.
A to přesto, že Češi, jak ukazuje praxe, dávají přednost vlastnímu bydlení, které s ohledem na nejistý důchodový systém, považují i za zajištění se na stáří. Ale ani tím špatné zprávy nekončí. I přes neuspokojenou poptávku mladých lidí po státem zvýhodněných úvěrech na pořízení si vlastního bydlení SFPI program ukončil. A žádný jiný pro letošek neotevřel. A ani se k tomu v budoucnu nechystá.
„Program Vlastní bydlení byl již ukončen a zatím není v plánu jeho znovuobnovení,“ potvrdil redakci FinTag.cz Jiří Landa z odboru komunikace SFPI.
Na otázku, proč se i přes velký zájem o podporované vlastní bydlení stát rozhodl program ukončit a žádný další podobný mladým lidem nenabídnout, pak odpověděl: „Důvodem jsou stále se zvyšující ceny nemovitostí a nevýhodné hypotéky. Obstarat si vlastní bydlení je tak pro mnoho lidí stále větším problémem.“
Na bydlení pro mladé zodpovědné lidí se stát vykašlal
Z jeho slov tak vyplývá, že se stát situaci mladým začínajícím lidem, kteří usilují o vlastní bydlení namísto například vyřízení si příspěvku na bydlení, který se dnes stal velmi atraktivním doplňkem nájemního bydlení, rozhodl ještě zhoršit.
Příspěvek na bydlení dá stát i na drahý pronájem. Klidně i 10 tisíc
Abychom vládě Petra Fialy [ODS] ale nekřivdili, uveďme, že stát přichází s náhradním řešením, jak na český problém, jenž spočívá v dlouhodobě nejhorší dostupnosti vlastního bydlení v zemích EU. Stát prostřednictvím Státního fondu podpory investic nově zafinancuje obcím, městům a určitým objemem i soukromým developerům výstavbu nájemních bytů.
„Rozhodli jsme se na změnu situace reagovat a jít cestou zajištění co největšího počtu bytů pro nájemní bydlení, aby byla naše pomoc opravdu rychlá,“ říká Jiří Landa.
Hovoří tak o v minulých dnech s velkou pompou představeném programu Nájemní bydlení, v němž má Fond aktuálně na výstavbu nájemních bytů vyčleněno 800 milionů korun. Odhaduje, že z nich municipality vystaví až tři stovky nájemních bytů.
Developeři stahují část bytů z prodeje. Nabízejí je k pronájmu
„Z programu mohou čerpat obce, jimi zřizované organizace, charitativní organizace, církve a další právnické osoby,“ vyzdvihuje nabídku Jiří Landa.
Přičemž větší část podpory, přesněji 500 milionů korun, podle něj půjde výhradně obcím. Ty totiž, jak tvrdí, nejlépe vědí, jaké má bydlení v jejich oblasti specifika.
Nájemní bydlení sebere miliardy, vlastní stát nezajímá
A jak uvedl při představování programu v minulém týdnu ministr pro místní rozvoj, do jehož gesce spadá Státní fond podpory investic, Ivan Bartoš [Piráti], z programu vystavené nájemní byty budou určeny pro lidi, kteří nevlastní žádnou nemovitost a dávají na bydlení příliš velkou část svých peněz. Konkrétně pak zmínil samoživitelky, samoživitele a seniory.
Do roku 2025 podle něj půjdou ze SFPI na výstavbu takových bytů tři miliardy korun. Dalších osm miliard má jít podle Bartoše do výstavby nájemních bytů z Národního plánu obnovy.
„Naší ambicí je do dostupného bydlení v následujících letech poslat kontrolovaně až 20 miliard korun. Téměř ve všech případech jde o návratné finanční nástroje, kombinace dotace a úvěru, peníze se do systému v průběhu let vrátí,“ tvrdí Bartoš.
O tom, že tento plán vláda myslí skutečně vážně, svědčí slova nového ředitele SFPI Daniela Ryšávky, jehož do funkce šéfa SFPI ministr Bartoš jmenoval tento týden. Ryšávka za jednu ze svých hlavní priorit označil rozvoj financování sociálního a dostupného bydlení. Což, jak uvedl, vyvede z tíživé situace mnoho lidí. Podle něj půjde o mladé rodiny, seniory, zaměstnance nejpotřebnějších profesí nebo občany s nízkými příjmy.
Tíživá situace jako cíl? Vypadá to, že ano
Je jistě potěšující zprávou, že stát vykazuje tolik péče o lidi, kteří nemají na to, aby si pořídili vlastní bydlení, případně zaplatili vysoké nájemné v pronájmu. Není ale potěšující zprávou, že stát zcela rezignoval na podporu většiny mladých lidí, kteří chodí do práce, platí daně a rádi by si pořídili vlastní bydlení. Zvýhodněné úvěry přitom v minulosti tvořily vhodný doplněk k jejich hypotékám.
Tržní úroky jsou u hypoték kvůli vysoké inflaci aktuálně na sedmi procentech. Ceny starších nemovitostí sice klesají, ale neklesají úměrně k výši příjmů v Česku. Většina zájemců o vlastní byt či dům se jeho pořízení raději vzdává. Což dokládá tristní stav hypotečního trhu.
Zvýhodněný úvěr na pořízení vlastního prvobydlení od státu by mladým lidem nejen pomohl, ale i by je motivoval k postarání se o sebe. Protože jim ho stát už ale nenabídne, tak je nijak nemotivuje. Naopak jako motivaci k získání důstojného bydlení jim nabídne cílový stav v podobě “tíživé situace”. Jedině tak se od něj totiž dočkají podpory. Je otázkou, zda je “tíživá situace” lidí tím pravým, co v Česku potřebujeme. Přičemž stranou docela ponechme to, kolik tato politika Česko stojí. A zejména pak ty, kteří v tíživé situaci nejsou, ale na vlastní bydlení ani tak nedosáhnou.
Veronika Táchová
Neměli jste zvát lidi na hostinu, když neumíte zplichtit ani tu šlichtu. Již před mnoha a mnoha lety jsem napsal, nebo řekl?: “Můžete doufat, že konečně najdete systém, do kterého budete z jedné strany sypat lidskou špatnost, a z druhé strany vám bude padat celospolečenský prospěch.” Ignorovat princip se nevyplácí.
Tak dlouho jsme dobře jedli až jsme se stali nenažranými! A čím více toho bylo, tím více si břich plnili na úkor časů budoucích! A teď všichni ten účet budou muset zaplatit i ti, na které ohlodané kůrky a kosti vždy jen zbyly, kterými se mnozí méně zdatní cpáti museli!!
nebudou. Pošlou s tím starší generaci k šípku. Ať už časem ve volbách, nebo vlastní emigrací. Dneska je to velmi jednoduché.
Bude to jak lavina.
Aneb jak za 20 miliard ze státní kasy vytvořit systém na vytřískání maxima ze základních životních potřeb řadových občanů.
Místo: víc zdanit byty, které neslouží svému účelu, tzn. uspokojení bytové potřeby jeho majitele či osob blízkých, ale výdělku. A byty prázdné. Ale to by pánové a dámy, kteří o tom rozhodují, byli sami proti sobě.
Díky Bohu že já žiji ve vlastním díky socialistické výstavbě obecního bytového fondu. Díky Bohu.
Možná je dostupnost vlastního bydlení v EU u nás jedna z nejhorších, nicméně jsme na prvních příčkách vlastnictví vlastního bydlení v EU. To, že neudržitelné levné peníze, do kterých se současní mladí narodili, se vrátily do normálu, kdy 7% úrokové sazby u hypoték byly normálem, a to u nominálně mnohem nižších platů, ještě neznamená, že pokud chtějí do vlastního, tak nemohou. Mohou stejně jako jsme mohli my. Jenom pro to budou muset máknout jako my a odříci si řadu zbytných rozmarů jako my, aby měli jako my. Je sice pravda, že i komančové měli zvýhodněné novomanželské půjčky a pokud vím, tak i bezúročné pro podporu mladých rodin, ale dneska nejsme v socialismu, protože jsme chtěli kapitalismus. Jenomže pracovat socialisticky a chtít benefity kapitalismu je kočkopes socialistického kapitalismu, který končí řeckým stylem. V Severočeském kraji se dají pořídit byty v OV od 500.000 Kč a od 1 mil. již krásné zrenovované, takže kdo není zmlsaný a chce začít, tak může. My jsme se ženou před 25 lety odešli z Prahy založit rodinu na vesnici, protože jsme si Prahu prostě nemohli dovolit. Koupili jsme za 1 mil. starý statek v malé severočeské vesnici poblíž dálnice, ve kterém jsme si udělali oba živobytí a dnes se nám daří velmi dobře. A to tenkrát 1 mil. měl jinou hodnotu, než dneska ;). Hypotéku jsme tenkrát dostali jednu z těch výhodnějších za 7%. Také jsme začali v podstatě od nuly a šli jsme si za svým cílem. Mnozí si klepali na čelo, že jdeme z Prahy a navíc na průmyslový sever. Za naší prací si lidé našli i z té Prahy a rádi si za ní dojedou i z větších dálek. A končit den pod širým nebem u táboráku s opékáním buřtů, nebo při grilování s pohledem na zapadající slunce nad hřebeny Českého středohoří, to bychom v Praze neměli :). Nebrečte, že se o vás ten ošklivý stát nechce postarat a raději pořádně mákněte, protože bez potu a skromnosti k blahobytu moc jiných poctivých cest nevede. Žijeme velmi blahobytně a lépe se nám v historii nikdy nedařilo. Důvod k nářkům rozhodně žádný není. Problém vidím v tom, že si toho blahobytu ve své nenasytnosti neumíme vážit.