Včerejší slovní střet guvernéra České národní banky Aleše Michla s premiérem Petrem Fialou obnažil neutěšenou situaci, v níž se nachází česká ekonomika, veřejné finance a v konečném důsledku i celé Česko.
To, že včera [3.5.] Česká národní banka [ČNB] ponechala úrokové sazby na úrovni sedmi procent nepřekvapilo. Vždyť naposledy ČNB zvýšila sazby loni 23. června. Překvapila ale výměna ostřejších slov mezi guvernérem ČNB Alešem Michlem a premiérem Petrem Fialou [ODS].
„Pokud nevznikne důvěryhodný konsolidační balíček a nebude patrná snaha o zodpovědné rozpočty, bude ČNB nucena zvýšit úrokové sazby,” řekl Aleš Michl po jednání bankovní rady.
Petr Fiala na jeho slova vzápětí reagoval v rozhovoru pro CNN Prima News. Podle něj se není třeba obviňovat, protože vláda a centrální banka by měly spolupracovat. Avšak i dodal: „Ale pokud vyzývá pan guvernér vládu k tomu, aby konala, tak já říkám, že koná, a ptám se, jestli dostatečně koná také ČNB.”
Což je jasný “šťouchanec”. Navíc, když premiér poukázal na fakt, že cenová stabilita, tedy snižování vysoké inflace, je prvořadým úkolem ČNB. Na druhou stranu je třeba také uvést, že to byla právě Fialova vláda, která si dala do svého programového prohlášení protiinflační fiskální politiku.
Ve „sporu“ premiéra a guvernéra ČNB zdaleka ale nejde jen o osobní animozity. Slovní přestřelka mezi nimi naopak obnažila významný problém. A to ten, že jak ČNB, tak vládě ve věci snižování vysoké inflace a konsolidace veřejných financí, což spolu úzce souvisí, významně ujíždí vlak. Vlak, v němž ale sedí celé Česko.
ČNB hrozí zvýšením sazeb
Představitelé ČNB včera oznámili, že pokud vláda nepřijde s rozumnými úspornými opatřeními a zároveň letos dojde k vyššímu než 10% růstu mezd, nejspíš zvednou úrokové sazby. Čímž vládě zvýší náklady na obsluhu státního dluhu a tuzemským firmám ještě více ztrpčí život. Přičemž ani jedno není v ničím zájmu.
Hlavní ekonom Svazu průmyslu a dopravy ČR Bohuslav Čížek například už nyní upozorňuje, že náklady na úvěrové financování podniků v české měně dosáhly 9,1 procenta. Nejde o maličkost, jsou totiž na nejvyšších nominálních hodnotách od roku 2004. Ne každá firma v Česku přitom má na to, aby si vzala úvěr v eurech.
A pak je tu ČNB zmíněný růst mezd. Právě ten centrální bankéři vůbec nejčastěji zmiňují jako jeden z hlavních faktorů při jejich rozhodování o výši úrokových sazeb.
Podle hlavního ekonoma společnosti Cyrrus Víta Hradila je to pochopitelné. Pokud firmy zdražují kvůli inflaci [vyšším nákladům, pozn. red.] své služby a výrobky, přirozeně vzniká tlak jejich zaměstnanců na růst mezd.
„Vyšší mzdy ovšem představují pro firmy další růst nákladů. Což je posléze nutí opět zdražovat jejich výrobky. Tím se dostáváme do začarovaného kruhu, kdy všichni ekonomičtí aktéři neustále požadují více peněz, kterými si chtějí ´kompenzovat´ vyšší náklady,“ popisuje pro FinTag.cz Vít Hradil.
A dodává: „Úkolem centrální banky je takovým situacím bránit tím, že zvýší úrokové sazby. Čímž ochladí ekonomiku a způsobí růst nezaměstnanosti a krach části firem. Teprve tehdy ztratí část ekonomických aktérů – ať již zaměstnanců, nebo firem – sílu na to, aby si od protistrany vymohli čím dál více peněz. A výsledkem celého procesu je pokles inflace.“
Česko trpí vysokou inflací, z místa se ale nehýbe
Problém podle něj je, že česká ekonomika podobným ochlazením dosud neprošla. Riziko tak podle jeho názoru leží v tom, že inflace v následujících měsících sice klesne, nakonec se ale klidně „zasekne“ například poblíž šesti procent. Což je stav, který není žádoucí a reálně hrozí stagflací. Tu definuje vysoká inflace, nejistý výkon ekonomiky a nezaměstnanost. Právě toho se Česko klidně může nadít. A jedním z důvodů může být i politika ČNB.
„Pokud by tedy teď mzdy svižně rostly, stane se předchozí argumentace ČNB – tedy, že stačí ´vyčkat´ vlnu zdražování komodit a poté přestane být inflace problémem – obtížně udržitelná. Naopak by to ukazovalo, že pravdu mohli mít kritici jejího předchozího postupu,“ vysvětluje pro FinTag.cz Vít Hradil.
Předchozí postup neznamená nic jiného, než politiku ČNB sazby nezvedat a spoléhat se na posilování kurzu koruny prostřednictvím devizových intervencí. Jenže jen to, jak vidno, k potření inflace nestačí. I proto má apel guvernéra na vládu, aby omezovala své výdaje, podle Víta Hradila velice pochopitelné opodstatnění. To kvůli tomu, že vládou generované stamiliardové deficity inflaci přiživují.
„Je ovšem skutečností, že centrální banka, nikoliv vláda, má za udržování cenové stability zodpovědnost. Uvolněná rozpočtová politika vlády navíc není žádným překvapením, je provozována nepřetržitě od roku 2020 a ČNB tak s ní pochopitelně musela počítat,“ ale i dodává v této souvislosti hlavní ekonom společnosti Cyrrus.
Prováhala ČNB vhodný okamžik?
Jsou tu ale i další souvislosti. Podle ekonoma Komerční banky [KB] Martina Gürtlera ČNB sazby už nezvedne. A to i přesto, že v praxi dojde přesně k tomu, čeho se z hlediska dalšího vývoje inflace nejvíce obává. Totiž, že nominální mzdy vzrostou dvouciferným tempem a vláda expanzivní charakter své rozhazovačné politiky neutlumí. Důvod? Bankovní rada podle Gürtlera promeškala vhodný okamžik, kdy měla sazby zvýšit.
„Zvyšování úrokových sazeb ČNB mělo podle mého názoru pokračovat především ve druhé polovině loňského roku. V té době centrální banka cílila kvůli tradičnímu zpoždění v transmisi měnové politiky na inflaci v druhé polovině letošního roku,“ vysvětluje pro FinTag.cz.
Zvýšení sazeb za současné situace podle něj už postrádá smysl. Zároveň poukazuje na vývoj jádrové inflace, která je rozhodující pro stanovení úrokových sazeb. Ta sice zpomaluje, ale jen velmi mírně. Její pokles Martin Gürtler neočekává ani v následujících měsících. Důvody jsou zřejmé. Patří mezi ně již očekáváné zvýšení mezd a s ním související oživení poptávky.
„Jedná se o vliv stále silných poptávkových tlaků, jejichž existenci někteří členové současné bankovní rady dlouhou dobu popírali,“ říká.
A dodává: „Když však vyjdu z našich predikcí, tak na konci letošního roku čekáme jádrovou inflaci v meziročním vyjádření stále kolem šesti procent. Tedy vysoko nad dvouprocentním cílem centrální banky.“
Problém podle něj spočívá v tom, že ČNB není konzistentní s prováděním měnové politiky v režimu cílování inflace. A stejně jako Vít Hradil i Martin Gürtler predikuje pro Česko další omezování tempa růstu ekonomiky kvůli déle trvající inflaci, a spolu s ní i déle trvajícím vyšším úrokovým sazbám. Zmiňuje i centrální bankou podporovanou korunu, která sice zlevňuje dovozy, ale i zdražuje český vývoz.
Máslo na hlavě má samozřejmě i vláda
Pokud nyní ČNB důrazně upozorňuje vládu na to, aby začala šetřit a nepřiživovala inflaci dalším plošným litím peněz do ekonomiky, dobře činí. Kroky vlády totiž inflaci prozatím jen podněcují. Za příklad dejme třeba poslední vládní návrhy na zvýšení daně z přidané hodnoty. Ty nepřinesou nic jiného než jen další zdražení.
Vzhledem k výše uvedenému se jako problém ukazuje, že apel na vládu je zřejmě tím vůbec posledním, co ČNB v jejím „boji s inflací“ zbývá. I když to vyznívá možná pejorativně, pejorativní to není. Totiž, jak uvádí ekonom České spořitelny Michal Skořepa, rezervy v boji s inflací jsou teď mnohem větší na straně vlády než na straně ČNB.
Argumentuje například mnoha zbytečně drahými programy na podporu domácností v loňském roce. Otázka ale zní, co můžeme čekat od vlády Petra Fialy letos. Pohled na její snažení o zkrocení zadlužování České republiky příliš moc nadějí ve smyslu zkrocení inflace prozatím nedává. A vzhledem k tomu, že ČNB svůj arzenál v boji s inflací nejspíš asi už vyčerpala, počítejme s tím, že Česko bude mít nadále nejen jednu z nejvyšších inflací v Evropě, ale i s tím, že si ji zřejmě i nejdéle užije.
Daniel Tácha
No, co k tomu říci, když vše souvisí se vším a aby z toho nebyl román. Podle mne základem toho, aby se dalo s neustálým zvyšováním cen něco dělat, je zklidnění hospodářské situace. Aby firmy mohly plánovat a aby toto mohly dělat, musí být předvídatelné podnikatelské prostředí. A to není. Za prvé. Už delší dobu do hospodářství strkají své pazoury zelení komouši. Takže neustálými novými nápady, kdy jeden střídá druhý, firmy dnes nevědí, co z nich vypadne zítra a kdo tím momentálním nápadem bude postižen. Za druhé. Válka na Ukrajině. Západ se snaží hospodářsky postihovat Rusko, ale vzhledem k jeho hospodářské struktuře a ekonomickým možnostem tyto v negativech dopadají tak padesát na padesát na obě strany. To také dělá nepořádek v plánech a hospodaření firem. Za třetí. Dochází ve věci hospodářských možností k velké diferenciaci firem. Prostě jedny sektory zažívají časy zlaté a druhé, pro ty je dnešní stav zlým snem. To dříve nebylo, ale při tom všechny tvoří hospodářství. A za čtvrté, aby se vláda dostala k finančnímu lizu, protože šetřit se jí nechce, jelikož se jedná o impotentní pětku bez kormidelníka, tak také znejisťuje celé podnikatelské prostředí včetně obyvatelstva, co zase dalšího rozhrabe vyšším zdaněním, případně novými povinnostmi. To vše má v konečném důsledku vliv na efektivitu práce a ta úzce souvisí s výslednou cenou výrobků. Každý samozřejmě může udělat více, než udělal do teď, ale například s vlivy, které jsem napsal a které se do cen výrobků „propíší“ například ČNB nic nezmůže. Tedy pokud se nechce přidat k vládě a ČR velmi vysokými úroky hospodářsky doslova zaříznout. Původně jsem měl z pana Michla strach, ale nedělají to špatně dle mého názoru. Třeba dnes jsem viděl v novinách, že kvůli úrokům se lidé a firmy tolik nezadlužují jako dříve a střadatelé zase kvůli inflaci chtějí větší úročení vkladů, takže zisky bank jedou šupem dolů. Určitě budou šetřit. A až většině lidem až skončí fixace na energie, tak ti také.
První otázka je kolik z toho co vidíme je vlastně inflace. Jestli je kumulativní podíl energie v ceně výrobku 7%, energie zdraží 3x a cena výrobku se zvedla o 21% tak tam žádná inflace není, jen prosté zdražení. Inflace je zdražení+nárůst mezd, takže životní úroveň je +- stejná, ale jak vidíme na datech z maloobchodu teď životní úroveň klesá.
Za druhé k těm zeleným: každý -ismus má třídního nepřítele, ale Greténismus-ZeLeninismus to dovedl k dokonalosti, jejich nepřítelem je celá civilizace, takže likvidace ekonomiky je čistě plánovitá. A ani se s tím moc netají.
Za třetí válka na Ukrajině s tím má souvislost jenom okrajovou, projevující se mírným urychlením pádu – Bohemia Energy padla skoro půl roku před válkou a problémy začaly ještě pár měsíců před tím. Korespondují s nárůstem OZE v Německu a s vypínáním atomových elektráren.
K vašemu 4. bodu: ANO, vláda Babiše byla chaotická, ale teprve pětikoalice mu ukázala jak se to dělá (že vládnout jde ještě mnohem chaotičtěji). ANO, Babiš nesplnil předvolební sliby a teprve pětikoalice mu ukázala jak se to dělá (ne jen že sliby nesplnili, ale udělali pravý opak).
S tím pojmem inflace máte naprostou pravdu, tak tomu bylo vždy. Ale běžně se obyčejnému zdražení zcela chybně říká inflace. Bohužel. Takže jsem to také tak použil. A je také pravdou, že jak postupně v delším časovém úseku porostou mzdy, tak se ceny na původní úroveň už nikdy nevrátí a to zdražení se inflací stane. Pamatuji si, že když jsem byl velmi mladý hošík, tak otec vydělával 1.200,-Kčs hrubého. A lístek na tramvaj stál šedesát haléřů. To bylo období, když jsem si ceny všeho možného už začínal pomalu uvědomovat.
Podle mne z největší části vysokou inflaci způsobila vláda sama . Zvýšení cen elektrické energie takovým způsobem se muselo promítnout do cen všeho . Elektrická energie je potřebná úplně na vše to znamená , že se to musí promítnout úplně do všech cen zboží . Připadá mi to jako úmysl vlády . To snad ani nemůže být ani amatérismus . — ČEZ českému státu odvede letos více než 100 miliard. Provozní zisk před odpisy (EBITDA) dosáhl v roce 2022 výše 131,6 mld. Kč a čistý zisk hodnoty 80,7 mld .
— Tolik výpis ze článku na Seznamu . Meziroční nárůst 800% . Copak je to normální ?
Tato vláda s tím panem Fyalou ukázali , že si dovolí úplně vše , třeba sáhnout i na majetek .
Lži typu , že za to může ČNB a podobné jsou zavádějící a drzé . Peníze takto získané půjdou bůh ví na co .
Ceny elektrické energie je nehoráznost . Jak dlouho ještě budeme muset trpět tyto škůdce ve vládě ?!
Vláda pana Fialy si své problémy prohloubila a na další zadělala tím, že přijala enormní množství běženců z Ukrajiny a poskytla jim štědrou podporu, aniž na to měli prostředky. Celkem přijali 649303 osob do režimu dočasné ochrany a v současnosti jich tu pořád je 325742. Z toho 67316 dětí školního věku. Každému poskytli příspěvek 4500,- Kč měsíčně. Za každého stát platí do zdravotního pojištění 2187,- Kč. měsíčně. Zhruba pro 300 tis. osob poskytuje příspěvek na ubytování 3000,- Kč měsíčně a na každé dítě školního věku poskytuje roční příspěvek cca 19 tis. Kč ročně. K tomu zajištění stravy ve školách ve výši cca 100,- Kč denně – pro těch 67316 dětí … – je snadné si spočítat, kolik mld. Kč to za rok dělá a ty peníze nebyly ve státním rozpočtu a ani je nikdo nevybere … – vzaly se napřed důchodcům a co bude dál …?