Smyslem bloku BRICS není soutěž s ostatními skupinami států, třeba s uskupením vyspělých ekonomik G7 nebo USA, řekl včera [22.8.] na summitu skupiny v jihoafrickém Johannesburgu brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva.
„Nechceme být protiváhou G7, G20 či Spojených států. […] Chceme se jen organizovat,” řekl prezident Lula na summitu v živém vysílání na sociálních médiích.
Smyslem zemí s rozvíjejícími ekonomikami BRICS je podle něj organizace takzvaného globálního Jihu. Znovu navrhl zavedení společné obchodní měny pro členy BRICS, kam nyní patří Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika. Cílem tohoto kroku podle něj není “odmítnutí” amerického dolaru, ale naopak usnadnění vzájemného obchodu mezi rozvíjejícími se státy.
Poradce Bílého domu Jake Sullivan následně uvedl, že Washington BRICS nevnímá jako geopolitického soupeře. Země bloku označil za “rozmanitou skupinu s různými názory na klíčová témata”.
Na zahajovacím obchodním fóru v hlavním místě konání summitu chyběl čínský prezident, uvedla agentura AP. Není jasné, proč státník na summit do JAR nedorazil. Jeho projev četl v zastoupení čínský ministr obchodu Wang Wen-tchao.
Co prosazuje brazilský prezident Lula
Prezident Lula dále řekl, že podporuje rozšíření skupiny o další země, ale s určitými podmínkami, aby “se nestala babylonskou věží”. Prosazuje multilaterální instituci, nikoli exkluzivní klub. Apeloval především na přijetí Argentiny do skupiny.
Zájem o členství v BRICS podle jihoafrických představitelů projevilo na 40 zemí z Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Zhruba polovina z nich již podala oficiální žádost. Zájem veřejně potvrdily například Írán, Venezuela, Etiopie, Alžírsko či Kuba. Avšak seznam států, které se ucházejí o členství, blok nezveřejnil.
Podle agentury Reuters mnohé země v BRICS spatřují alternativu vůči zavedeným mezinárodním organizacím, v nichž podle jejich názoru dominují státy Západu. Členové BRICS nyní představují více než 40 procent světové populace.
Brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva na sebe nedávno upozornil výroky k válce na Ukrajině. O konfliktu, který rozpoutala ruská invaze na Ukrajinu, by se mělo podle něj “diskutovat v OSN”.
„Jsou to ale členové Rady bezpečnosti, kteří válčí a kteří si myslí, že válka skončí, když jedna ze stran k tomu tu druhou donutí vojenskými prostředky. Světoví lídři by se měli snažit vytvořit situaci, aby obě strany konfliktu diskutovaly o mírovém návrhu, místo toho, aby přiživovali válku,“ uvedl s tím, že ani Putin ani Zelenskyj nejsou připraveni na mír.
Novinářům řekl, že všichni světoví lídři mají povinnost “hledat způsoby, jak ukončit všechny války“. Avšak podle jeho slov dnes „téměř všichni investují do zbraní, a přitom nevíme, kolik dávají na to, aby skončil hlad a chudoba ve světě.”
Putin na summit nedorazil, hrozilo mu zatčení
Nejvyšší čínský diplomat pro Afriku Wu Pcheng na brífinku na okraj summitu uvedl, že si africké země přejí změnu v zaměření čínských projektů na kontinentu – z infrastruktury na industrializaci. O svých plánech na průmyslový rozvoj Afriky podle něj bude Peking hovořit s africkými představiteli u čtvrtečního kulatého stolu. O bilaterálních obchodních vztazích Číny a JAR podle Wua hovořili již jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa a jeho čínský protějšek Si Ťin-pching.
Mezi lídry pětice členských zemí podle očekávání chyběl ruský prezident Vladimir Putin. Na něj Mezinárodní trestní soud [ICC] vydal mezinárodní zatykač. Jihoafrická republika tak patří mezi více než 120 států, které mají povinnost zadržet po vstupu na své území každého, na koho ICC zatykač vydal. Putin, kterého na akci zastupuje šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov, podle Reuters promluvil alespoň skrze předehrané video. Uvedl, že BRICS cílí na naplnění aspirací “globální většiny”.
–ČTK/RED–
—
Aktualizace: Lídři skupiny rozvíjejících se zemí BRICS na summitu v Johannesburgu tento týden rozhodli, že pozvou šest států včetně Íránu a Saúdské Arábie, aby se k 1. lednu 2024 staly novými členy bloku. Pozvánku dále dostanou také Argentina, Egypt, Etiopie a Spojené arabské emiráty, oznámil to prezident Jihoafrické republiky Cyril Ramaphosa.
Je zvláštní, že někteří politici jsou prostě nepoučitelní. A když nechápou význam národních měn, mohou v ekonomice způsobit velký problém. Stačí jen nahlédnou to Evropy, která je dnes v čele pelotonu vážných problémů, které si lze vlastnoručně způsobit. Jedním z nich je politická měna euro. Je jen politická, protože ekonomické opodstatnění nemá. Naopak, řadu ekonomických nerovnovah ještě zesiluje. Když ještě nebylo euro, tak například nezaměstnanost v Evropě byla vcelku dost podobná. Německo mívalo tak 8 až 10,5%, Itálie vlivem svého jihu obvykle kolem 15% a Francie se točila okolo 12 až 13%. A když třeba Itálii docházel ekonomický dech, tedy že začala v produktivitě zaostávat, tak vývoz například Fiatů začínal váznout a dovoz Mercedesů z Německa naopak utěšeně rostl. V důsledku toho šla lira oproti německé marce dolů, takže více těch méně movitých Němců si Fiat mohlo dovolit a současně na druhé straně poklesl dovoz Mercedesů do Itálie, protože ty tímto podražily a z tohoto důvodu se více Italů muselo spokojit s Fiatem. V důsledku toho se obchodní výměna mezi ekonomikami i počet objednávek obou výrobců zase srovnal. To s eurem skončilo, protože popisované jevy výkonnosti a nevýkonnosti jednotlivých ekonomik zavedením eura nezmizely, jelikož nezmizelo ani obyvatelstvo, ani politici, ani podnikatelé tyto ekonomiky tvořící, ale možnost národních měn takové nerovnováhy vyrovnávat naopak ano. Negativní důsledky jsou skutečně velké. Disciplinovaný a výkonný sever jede na dnešní bídné poměry jako buldozer, střed Evropy mzdově skoro otroků, protože dělají za zlomek mezd Západoevropanů také, ale jih Evropy s eurem je na finanční infúzi nejen toho buldozeru, ale i například Slovenska. To vše vyvolává velké vnitřní politické pnutí. Zatím se to tlumí bezbřehým půjčkovým Klondajkem, takže všichni s rukama zabořenýma v půjčkových truhlicích plných zlaťáků zatím drží ústa a krok a zdánlivě se politicky toho moc neděje. Ovšem tlak pod kolem (zadlužení jihu) o to více narůstá. Pokud tedy někteří politici seskupení BRICS chtějí, aby se jim seskupení rozsypalo ještě dříve, než vlastně začalo, tak jednotná měna pro zcela rozdílné ekonomiky a mentality obyvatel, je zaručeně spolehlivou cestou k dosažení tohoto cíle. Kdybych byl západním politikem, tak bych je do toho zákulisními kanály potajmu rozhodně tlačil. A pak si mnul ruce.
Národní měny mají přece úplně stejný efekt jako měny nadnárodní. Tlumení regionálních rozdílů musí být politickým cílem příslušného měnového regulátora, jinak následuje stejný proces v rámci státu – bohatství se valí do bohatých oblastí a chudé oblasti se propadají. Nicméně, má být smyslem měny vyrovnávání regionálních rozdílů? To je nekapitalistické, ba přímo socialistické! Smyslem měny je směna výrobků a služeb – a velké měny ruší efekt transakčních nákladů. Chudé regiony nechť najdou cestu ke zbohatnutí…nebo nechť se z nich stanou vylidněné skanzeny.
Vysvětlím! Jak říkají Američané, ďábel tkví v detailech. Vezměme si, že rozdíl v mentalitě, disciplíně, tedy morálně volních vlastnostech je deset procent. To není mnoho. Řekl bych, že je to téměř zanedbatelné. Přejít do takové společnosti, tak byste si určitě velmi rychle zvykl. Potíž však je, že těch deset procent se projeví i v ekonomice a logicky v ceně. A pak na trhu váš TV přijímač stojí 8.800,-Kč a řekněme například mnou vyrobený 8.000,-Kč. Což je těch deset procent. Dokonce i tyčinka na jedno zakousnutí bude v cenách 10,- Kč a 11,- Kč. Výsledkem bude, že váš obrat klesne klidně i o padesát, možná i více procent a to vás začne ekonomicky ničit. Na devizovém trhu se to projeví tak, že poptávka po vaší měně bude malá, ale po moji naopak velká. Všichni ve vaší ekonomice budou chtít to moje zboží, které je o deset procent levnější. Výsledkem bude, že vaše měna ve směnném kurzu o deset procent zeslábne a i váš TV přijímač bude následně v přepočtu pro zákazníka také jen za 8.000,- Kč. Důsledek bude pro vaši životní úroveň takový, že já obměním auto za deset let, vy za jedenáct. Já za určitou dobu spotřebuji jedenáct košil, a deset. S tím se dá žít, není to nic zásadního, neboť nejen chlebem je člověk živ. Když však toto možné není a národní měny nahradí měna politická, která má stejnou „sílu“ ve všech ekonomikách, tak toto musí řešit politici politicky, protože obyvatelstvo vyměnit nelze. Jak jinak, než tento desetiprocentní rozdíl dorovnávají sociálními dárečky na úkor zadlužení dalších generací. Nejen v technice, ale i v politice musíte říci nejen A, ale i B a nakonec odříkat celou abecedu. Máte pravdu s tím vylidněním. Ale nedělejme si iluze. Řekové by obsadili Německo, to by tam nastěhovalo ty z jihu a vyřešilo by se tím něco? Jeden problém (ekonomický) by vystřídal druhý (sociálně bezpečnostní) a vlastně by se jen vytloukal klín klínem. Netvrdím, že jednotná měna je ve své podstatě něco jako dílo ďáblovo. To rozhodně ne! Ale je to s ní jako se vším. Výhody, nevýhody, použití. Jde o to, co od ní očekávám a jaké její negativní projevy jsem schopen ufinancovat. Zatím je to tak, že výhody si užívá každý, jako třeba u nás, že firmy budou moci vést účetnictví v eurech, čímž se klidně může snížit výběr daní, ale nevýhody se házejí na příští generace (zadlužení). Takže vlastně nula od nuly pojde. A to je z principu vždy špatně. Svět se musí ubírat kupředu a ne problémy řešit stylem: „Franto podrž to, ať to nespadne, já jdu pro peníze.“