Problém je v řízení státu. Tam je ten problém! Říká šéf NKÚ Kala

30822
NKU
„Promarňujeme potenciál naší země,“ říká v podcastu FinTag prezident NKÚ Miloslav Kala. / Foto I,II: NKÚ

Od roku 2020 se Česko zadlužilo nejrychleji v EU, jinak ve srovnání s ostatními zeměmi EU v ničem nevyniká. Podle prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu [NKÚ] Miloslava Kaly je problém, že to nikomu nepřijde divné.

A také, že se nikdo na nic neptá. V roce 2020 v podcastu FinTag prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala řekl: „Problém vidím v tom, aby se vůbec někdo začal zabývat tím, jak řídit státní správu. Jak ji nastartovat, renovovat. Postavit znovu ty procesy. Tak to chybí úplně. Tím se zatím nezabývá nikdo. Není to politickým tématem, bohužel.”

V aktuálním podcastu FinTag prezident NKÚ na otázku, zda se za uplynulé čtyři roky v modernizaci české státní správy něco změnilo, odpovídá: „Bohužel odpověď je, že se nezměnilo vůbec nic. To slovo vůbec bych podtrhnul, protože je to strašná škoda, protože promarňujeme potenciál naší země.“

Za příklad dává digitalizaci veřejné správy. Lidé podle něj očekávají od státu, že jim v této oblasti nabídne stejné služby, jako jim dnes běžně nabízí soukromý sektor. To se podle něj ale pletou. Stát totiž rezignoval na to, aby si v této oblasti kladl vůbec nějaké cíle.

„Už se ani nepokoušíme o to, aby stát poskytl základní služby prostřednictvím nových technologií. […] Abychom si řekli, chceme to udělat jinak, chceme to komfortní pro občany, takovou snahu tady vůbec nevidím,“ říká v podcastu FinTag prezident Kala.

Zaostávání v digitalizaci se podle něj projevuje nejen v chabém servisu, ale i tam, kde jde o více než jen o servis. Příkladem je tragická střelba na pražské Filozofické fakultě UK v prosinci loňského roku. Stát ani po půl roce od této události není schopen kvůli váznoucí digitalizaci propojit registry držitelů zbraní se zdravotnickou dokumentací lékařů. A podle Miloslava Kaly nejde jen o digitalizaci, ale také o to, jak se v ČR hospodaří s penězi.

Dotace pro dotace

„My jsme dva roky před střelbou na FF UK vedli spor s ministerstvem vnitra. A vedeme ho vlastně doteď. Jde v něm o to, jak u nás funguje ochrana měkkých cílů. Ministerstvo bagatelizuje naše zjištění, že ochrana měkkých cílů je nedostatečná. Naopak tvrdí, že programy, které nastavilo a měly něco v této oblasti vyřešit, byly a jsou dostačující,“ říká v podcastu FinTag prezident NKÚ.

I v tomto případě spor ukazuje na další a další problémy. Miloslav Kala nevyvrací, že by se s pomocí dotací programy na ochranu měkkých cílů neuskutečnily. Naopak se uskutečnily, jejich jediným zrealizovaným výstupem ale bylo to, že se vyčerpaly na ně určené dotace. Nic hmatatelného, co by v praxi skutečně vedlo k ochraně měkkých cílů, po nich nezůstalo. To je podle jeho slov pro čerpání dotací v Česku příznačné. A nejen v bezpečnosti, ale i v mnoha dalších oblastech. Příkladem jmenuje podporu pro výstavbu rozhleden kvůli cestovnímu ruchu, kde už se ale nikdo nezabývá tím, zda turisté na tyto rozhledny vůbec chodí nebo chtějí chodit.

„Anebo jiný příklad. Podpora z programu rozvoje venkova, který si stanovil za cíl, že udrží část mladé generace na venkově, aby tam měla práci, základní služby, aby se tam mladým dobře žilo. Výsledek? Asi všichni vnímáme, že ten exodus mladých lidí z venkova spíše zrychluje, než aby zpomaloval,“ říká a zdůrazňuje, že na podporu rozvoje venkova jdou z dotací miliardy korun.

„Náš běžný výrok v těchto případech zní, že nebyly stanoveny cíle, kterých se mělo pomocí dotací dosáhnout. Natož, aby se tyto cíle kontrolovaly. A tak se jde tou nejjednodušší cestou – hlavně všechno utratit a nenechat nic v Bruselu,“ popisuje, jak se čerpají dotace v Česku, prezident NKÚ.

Dotace pro dotace mnohým ale nevadí

Podle Miloslava Kaly je paradoxní, že přes takové dotační hospodářství, které se provozuje v České republice, jsou ekonomické dopady pro státní rozpočet, veřejné rozpočty a kapsy majitelů firem, které se dotacemi živí, pozitivní. Avšak i tento „zisk“, jak říká, je problematický.

„Když chtěl Karel IV. postavit hladovou zeď, tak proč ji chtěl postavit? On přece mohl otevřít pokladnici a každému dát tu zlatku. A nemusel mít starosti. Ale on chtěl, aby za ty peníze, které vynaloží, také něco dostal. My jsme naopak otevřeli tu pokladnici, vydáváme ty zlatky, ale žádné ´hladové zdi´ nebo to, co jsme si mysleli, že bychom potřebovali, tu nestojí,“ vysvětluje na příkladu.

Problém podle jeho názoru spočívá i v silném vlivu firem, které zprostředkovávají dotace a tyto podpory je živí. Podle Kaly právě ty udržují dotační byznys v chodu, na což vynakládají obrovské prostředky. Vynakládají je hlavně proto, aby ten dotační byznys, jak říká, setrval v běhu a příjem nevyschl.

Za příklad nesmyslně vynakládaných peněz uvádí takzvané genderové audity ve firmách. I na ty se k překvapení mnohých dávají dotace. V praxi tyto programy ale narážejí na to, že firma a ani zaměstnanci nechtějí dát souhlas k tomu, aby realizátoři těchto programů viděli do výše platů mužů a žen ve firmě. Avšak i přes absenci této klíčové informace, kolik ve firmě berou muži, kolik ženy, se genderové audity ve firmách „staly hitem“.

Starý chodník vytrháme, nový přeci pořídíme z dotací

„A pak jsou případy, kdy rozum opravdu zůstává stát. To jsou případy, kdy stát dává obcím a městům obrovské prostředky, aby si opravovaly svoji infrastrukturu, třeba chodníky. A klade na první pohled rozumné podmínky. Jako třeba, že nový chodník na dotaci musí vést kolem nějaké frekventované silnice,“ popisuje Miloslav Kala, podle kterého v ten moment ale vyvstane zásadní problém: „Ta obec ten chodník u frekventované cesty samozřejmě už má, třeba je starý, ale je funkční.“

Ani to ale nezabrání městům a obcím dotace načerpat, když už se nabízejí. Starý chodník se tak vytrhá a nahradí se novým.

„Ano, obec má krásný nový chodník, ale na místě, kde chodník byl, zatímco na jiných místech v obci chodníky nejsou vůbec,“ vysvětluje prezident NKÚ s tím, že přesto všichni „vrní“ blahem.

Starostu nový chodník vyšel jen 15 procent spolufinancování, zbytek pořídil z dotace. A tak ho nový chodník vyšel vlastně levně. A zároveň ukázal, jak dobře se stará o svou obec.

„Problém ale je, že už nikoho nezajímá, co by bylo lepší pro celou společnost,“ upozorňuje prezident NKÚ.

Podle něj tyto a podobné případy nejdou na vrub Bruselu, ale na nastavení dotací v Česku. To má v rukou výhradně český stát. Avšak ten – stejně jako mnohde jinde – v této věci podle něj nic nekoná.

„Výmluvy na Brusel a na marťany neplatí. […] Já každého posílám do Polska, ať se jde podívat, jak tam oni s těmi stejnými prostředky, jako máme my, naložili. A určitě těch špatných příkladů mají méně než my a těch dobrých příkladů mají více než my,“ říká v podcastu FinTag a dodává, že v Polsku se „ta byrokracie nerozjela do takové míry jako u nás.

„Čímž jsme znovu u otázky, jestli se něco mění v tom řízení našeho státu,“ říká a dodá: „A podívejte se, tam je ten problém.“

Český stát nehospodaří rozumně, říká šéf NKÚ

Podle Miloslava Kaly se všechny výše uvedené problémy a mnohé další promítají do hospodaření státu. V podcastu FinTag doslova říká, že český stát v posledních letech nehospodaří rozumně. Upozorňuje, že nechce řešit, zda za to může současná nebo předchozí vláda. Kdo to zavinil…

„Všimněte si opět mezinárodního srovnání. V roce 2020 až 2023 vzrostlo zadlužení České republiky o sedm procentních bodů. Což bylo suverénně nejvíc v zemích EU. Na druhém místě bylo Lucembursko. Tam zadlužení ale vzrostlo zhruba třikrát méně než u nás. Vzrostlo tam o 2,2 procentního bodu. A spolu s Českou republikou a Lucemburskem pak vykázaly zvýšení zadlužení pouze další tři země EU. Všechny ostatní ho snížily,“ vysvětluje.

Přidává i další srovnání: „Když si to vezmete průřezově, tak nenajdete indikátor, který by Českou republiku posouval nad úroveň Evropské unie. A když jsme třeba my letos připravovali indikátor DESI, který posuzuje IT schopnosti a digitalizaci, tak se ukázalo, že jsme ve všech těch měřeních druzí až třetí. Ale od konce! A už vůbec se neukázalo, že bychom byli alespoň v jednom z těch všech indikátorů na začátku.“

NKÚ: ČR zaostává ve všech hlavních ekonomických parametrech

Miloslav Kala se v podcastu FinTag znovu vrací k dotacím, z nichž se pořizuje digitalizace státu, ale nejen ta. Za příklad dává dotace z Programu rozvoje venkova, kde každý jejich příjemce musí vypracovat takzvanou monitorovací zprávu o tom, jak dotace využil.

„Naši kontroloři ty zprávy otevřeli a zjistili, že tam jsou docela nepravdivé informace. Když se ptali úředníku, zda to někdo kontroluje, úředníci bezelstně odpověděli, že jediné, co se kontroluje, je to, zda příjemci dotací tyto zprávy předloží. Když je předloží, dotace se vyplatí bez ohledu na to, co je v té zprávě uvedeno,“ vysvětluje.

Úředníci pracují na činnostech beze smyslu

Vinu a odpovědnost rozhodně nedává úředníkům, kteří kontrolují, zda příjemci dotací zprávu předloží, nebo ne. Podle něj je naopak potřeba, aby se nad tím vším zamyslel „někdo“, kdo je placený za to, aby byl systém nastavený správně. Aby se nejdříve zamyslel nad tím, zda jsou tyto zprávy potřeba. Zda by případně nemohly být kratší a třeba plně digitalizované.

„Ale to ne, tady se jenom přenáší další a další odpovědnosti na úředníky, aniž by si někdo uvědomil, zda je v jejich silách ty povinnosti vůbec plnit. A navíc, aby přitom všem ještě dávaly smysl,“ říká s tím, že ti úředníci, kteří mají na starosti převzetí monitorovací zprávy a proplacení peněz, nejsou těmi, kdo to má vymýšlet.

Ale i zde přidává příklad z praxe: „Úředník, když má rozdělit 100 milionů na dotace a ví, že by bylo nejlepší udělat pro příklad třeba sto projektů po milionu, že by to pomohlo společnosti, tak on to neudělá, protože to prostě nezvládne administrovat. Takže udělá čtyři projekty po 25 milionech, ale ten dopad není takový, jaký by mohl být.“

Podle Miloslava Kaly jsme se v Česku, co se týče dotací, dostali do situace, kdy jejich čerpání přestává v mnoha případech docela dávat smysl.

„A jsme zase u toho, že někdo se v tom státě musí těmi procesy začít zabývat,“ říká.

Důvěra ve stát je slabá, říká šéf NKÚ

Na otázku, jak by zmodernizoval v Česku nejen dotace, říká, že je to v první řadě otázka důvěry. Důvěry občanů ve stát a důvěry veřejné sféry v občany. Podle Kaly základní předpoklad česká společnost splňuje, je hrdá na svou zemi. Což je třeba vidět, když Češi fandí Čechům v hokeji či fotbale.

„Druhá věc je důvěra ve veřejný sektor, zde se otevírají ty nůžky stále více. […] Ta důvěra je oslabena a je potřeba ji začít posilovat,“ vysvětluje.

V podcastu FinTag i on ale potvrzuje, že se jen obtížně obnovuje důvěra ve stát, když lidem rostou náklady na život, stát zvyšuje daně, ale jinak stále hospodaří s rekordními deficity. To vše v situaci, kdy některé systémy již zkolabovaly, kolabují nebo jsou před zhroucením.

„Ano, lidé nemohou mít důvěru ve stát, když pořád slyší, že se stát zadlužuje, že nezvládá pokrývat výdaje ze svých zdrojů,“ připouští Kala a situaci přirovnává k běžnému životu.

Málokdo důvěřuje někomu, kdo pořádně nepracuje, a hlavně dělá jen dluhy. Upozorňuje ale i na další stránku celé věci. A to servis, který lidé od státu požadují a všechny jejich nároky i něco stojí. Politici by jim podle něj měli říci, že nemohou mít všechno. Což však zdaleka neplatí jen pro občany.

Uskrovnit by se mohli i lidé na veřejných rozpočtech

Podle Miloslava Kaly je problém, když na veřejných rozpočtech v Česku závisí až milion pracovníků. V této souvislosti dává za příklad nedávné upozornění Národní rozpočtové rady [NRR], podle které v Česku máme přes 6 200 obcí a měst, čímž se řadíme mezi úplnou špičku v EU. NRR říká, že pokud bychom jich měli méně při zachování spravedlnosti pro všechny občany větších celků, výrazně bychom ušetřili.

„Proč jsou starostové proti, protože by přišli o peníze. Jaká je jejich motivace, je to plat na malé obci, který je zajímavý. Nebylo by řešení jim snížit plat, abychom je motivovali pro práci pro obec v zájmu o rozvoj obce,“ říká.

Názor: Seberme politickým stranám a hnutím naše peníze. Prospějeme jim

Problém podle něj ani tak ale neleží ve vysokém počtu obcí a vysokých platech starostů ve srovnání s ostatními lidmi na venkově, i když to je také potíž, ale základní problém je to, že my v Česku se o těchto a podobných klíčových věcech ani nebavíme.

„My si tyto a jiné klíčové otázky ani neklademe. A jsou to legitimní otázky. Jestli je tu necelý milion lidí závislých na veřejných rozpočtech, tak je legitimní se ptát, co té společnosti přinášejí a jestli ta společnost chce ty jejich služby,“ říká.

A stejně legitimní je se ptát, zda peníze, které u nás jdou do vědy, by nenašly smysluplnější využití ve vědě, jejíž výsledky najdou uplatnění i v praxi a prospějí všem.

Pokud Miloslav Kala hovoří o potřebě obnovení důvěry lidí ve stát, zmiňuje nutnost posílení důvěry státu v lidi. Přičemž podle něj platí, že drtivá většina lidí dodržuje pravidla za předpokladu, že ta jsou rozumná.

Šéf NKÚ: Důležitá je i důvěra státu ve společnost

Avšak ani tady podle něj Česko nevzkvétá, natož, aby vynikalo. A znovu si pomáhá příklady z dotací. Nedůvěra státu ve své obyvatele je třeba pěkně vidět v tom nesčíslném množství podmínek pro získání dotace na zateplení domu. Podle něj by měl být proces jednodušší. Stát by klidně mohl dát nižší dotaci, ale lidem by měl nechat prostor, aby si dům zateplili tak, jak chtějí. Pokud si ho přitom znehodnotí, měl by to být podle jeho slov jejich problém, nikoliv problém státu.

„Ta nedůvěra veřejného sektoru se projevuje v tom, že všechny ty veřejné systémy jsou zbytečně složité. Jsou jako by dokonalé, ale pak nejdou dodržovat,“ vysvětluje Miloslav Kala s tím, že to platí nejen ve vztahu stát vůči lidem, ale i stát vůči státu.

„Kdyby ten stát řekl tomu starostovi, postav si chodník, kde chceš, my ti budeme důvěřovat, protože máme za to, že tu jsi od toho, aby si stavěl chodníky na správném místě, tak to by byla také výhra. A možná by mu ten stát nemusel dát ani 85 procent dotace způsobilých nákladů, ale jen 50 procent,“ pomáhá si příkladem dotací.

V průběhu celého podcastu FinTag s Miloslavem Kalou se prolíná motiv nedávného slavného vítězství Česka na mistrovství světa v hokeji a potupného vyřazení Česka ze základní skupiny na fotbalovém euru. Podle Kaly, pokud se dokáží Češi semknout a pod správným vedením vyniknout v hokeji, musí to jít podle něj i ve fotbale.

„Dokud si ti kluci neřeknou, jdeme to vyhrát a uděláme pro to všechno, tak se to vyhrát nedá,“ uzavírá s tím, že to si ale musí říci „všichni kluci“. Zejména pak ti, kteří hlavně rozhodují o tom, jak to v Česku vypadá, a to nejenom ve fotbale.

  Daniel Tácha

Výše uvedený text představuje jen část z toho, co všechno zaznělo v podcastu FinTag. Doporučujeme těm, kteří mají o dané téma zájem, aby si podcast poslechli v plné verzi.

Ing. Miloslav Kala je bývalý český politik ČSSD a od března 2013 prezident Nejvyššího kontrolního úřadu [NKÚ]. V letech 2008 až 2013 působil ve funkci viceprezidenta tohoto úřadu. 2000 až 2006 fungoval jako zastupitel města Blansko, v letech 2000 až 2002 i jako starosta Blanska. V období 2002 až 2008 byl poslancem Poslanecké sněmovny PČR. Působil v dozorčí radě České konsolidační agentury a správní radě Správy železniční dopravní cesty.

13.11. 2008 byl prezidentem republiky na návrh Poslanecké sněmovny Miloslav Kala jmenován viceprezidentem NKÚ. Po zániku funkce tehdejšího prezidenta Františka Dohnala byl pověřen vedením úřadu. 19. března 2013 ho Poslanecká sněmovna vybrala za kandidáta na prezidenta NKÚ. 22. března ho prezidentem NKÚ jmenoval prezident republiky Miloš Zeman. Funkční období mu vypršelo v březnu 2022. 23. března 2022 byl Poslaneckou sněmovnou PČR opět zvolen prezidentem NKÚ. Jako jediný kandidát získal 123 ze 182 možných hlasů. Ke zvolení bylo nutných nejméně 92 hlasů. Na začátku dubna 2022 jej tak na dalších devět let prezident Miloš Zeman opět jmenoval prezidentem NKÚ.

Miloslav Kala vystudoval Fakultu strojní Vysokého učení technického v Brně. V roce 2019 obdržel medaili Za zásluhy o stát v oblasti hospodářské od prezidenta ČR.

4 KOMENTÁŘE

  1. „Starosta, když dostane 100 milionů na dotace a ví, že by bylo nejlepší udělat pro příklad třeba sto projektů po milionu, že by to pomohlo jeho obci, tak on to neudělá, protože to prostě nezvládne administrovat. Takže udělá čtyři po 25 milionech, ale ten dopad není takový, jaký by mohl být.“
    ……. tak toto je přece hrozná blbost :-))))))).. Dotace se dávají na akci, na projekt. S čím lze ale souhlasit je to, e dotace jsou hodně složité a když kouknete do 3 tisícového městečka v Polsku, skřípete vzteky zubama [pozn. red.: Ano, děkujeme Vám za upozornění, v tomto odstavci došlo k posunu, nejedná se o starostu, ale o úředníka, úředníka, který rozděluje dotace a zjednodušuje si práci.]

  2. Základ nehospodaření státu je v parlamentu,který vytvaří zákony vyžadující velkou státní správu.Z dobrého zákona na základě připomínek vyjde paskvil.Duplicitně se různa hlášení.
    Je tovidět u policie,zdravotnictví atd.kdy se sepisujou nekolikastrankové zprávy,kdy by stačilo napsat pouze to podstané.Pak lidé chybí ve službě,Tak je to i soudnictví.

  3. Jediný problém je ten,že tento stát nikdo neřídí.Elektrikář,popletený profesor,prodavačka mobilů a traktorista nejsou žádná vláda pouze srandovláda.Starají se pouze o Ukrajinu ze které se jim vrací třetina financí jako všimné na vlastní konta.JO,zadarmo ani kuře nehrabe.U voleb jim to prosím spočítejme….

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here