Česko by mělo mít jak F-35, tak Gripeny, říká Daniel Koštoval

3275
F-35
Daniel Koštoval, bývalý náměstek ministra obrany a dnes podle některých médií i horký kandidát na českého velvyslance v Moskvě. / Foto: Petr Duchoslav

„Zamlouvala by se mi cesta dvou platforem, nejen F-35,“ říká v rozhovoru pro FinTag o nákupu letounů F-35 bývalý první náměstek na ministerstvu obrany a bezpečnostní expert Vysoké školy Cevro Daniel Koštoval.

Pane Koštovale, vláda podepsala kontrakt na dodání 24 letounů F-35 za 150 miliard korun. Potřebujeme podle vás F-35 v situaci, kdy na tom ekonomika není zvlášť dobře? Dalo se s nákupem počkat na ekonomicky lepší časy?

Já bych to otočil. Rozvoj české armády a obecně rozvoj schopností pro zajištění obrany státu je primárně politicko-bezpečnostní disciplína a vše se odvíjí od aktuálních hrozeb. Není to primárně ekonomická disciplína. Není a nemůže to být v rovině “až co zbyde”. To tady bylo v letech 2006-2014. Přestože ani tehdy ani dnes nejsme chudým státem, je to pouze o vůli a prioritách. A dnes vidíme, kam jsme dospěli. Z armády prakticky zbyla jen kostra.

Nepřeháníte?

Až v období 2013-2014 se obnovil přístup k zajišťování bezpečnosti a obrany, jak si to zasluhovala. Pro bezpečnost státu dělejme tolik, kolik nám diktuje vývoj v bezpečnostním prostředí. A vypadá to tak, že bezpečnostní prostředí se bude dále zhoršovat.

Co říkáte na pořízení letounů F-35?

Pořízení letounů F-35 je namístě v tom smyslu, že to je high-tech, která je dostupná, a stává se zároveň páteřním systémem v Alianci. Má svou cenu, ale nelze současně říct, že je přemrštěná. Je to cena, kterou platí americké vzdušné síly nebo například Německo, které si pořizuje 35 těchto letounů. Znamená to, že je to adekvátní tomu, co ČR potřebuje. Pojďme se bavit o tom, zda 24 letounů je dost a zda bychom neměli udržet dvouplatformovou podobu vzdušných sil, pokud jde o letectvo.

Dvouplatformová podoba vzdušných sil

Udržet dvouplatformovou podobu vzdušných sil… Jak si ji představujete?

Nyní vidíme, že máme k dispozici Gripeny a L-159. To požadavkům na budoucím moderním bojišti už neodpovídá. Otázka zní, zda by to nemělo být tak, že bychom do budoucna měli letouny F-35 a 15, 18 nebo 24 strojů 4, 5 generace, protože i USA, Německo a Polsko plánují provoz letounů F-35 v kombinaci s dalšími letouny této generace. Z hlediska potřeb moderního bojiště je to zcela adekvátní.

Byly by na to ale peníze?

Pokud jde o ekonomickou náročnost, nemyslím si, že bychom si to minimálně s 2% HDP, která jsou dnes uzákoněna v ČR, nemohli dovolit. My jsme nadprůměrně bohatá společnost a stát. Je to spíše o vůli a schopnosti priorizovat a vztahovat se k vnějšímu světu, který nevypadá vůbec příznivě, realisticky řečeno. Platby se navíc rozloží do 10 až 15 let. To znamená, že se bavíme zhruba o nějakých deseti miliardách ročně. To je pro českou ekonomiku absorbovatelné.

A co říkáte na samotný výběr F-35. Opozice namítá, že vláda nezohlednila nabídku švédské společnosti SAAB a stíhačů Gripen.

Ministerstvo obrany nechalo ještě za bývalého ministra Lubomíra Metnara [ANO] vypracovat odborníky vzdušných sil analýzu či studii budoucích potřeb letectva. Tedy jaké letouny budou potřeba na moderním bojišti v horizontu roku 2040 a dál. Z tohoto pohledu byly probrány jistě všechny možné alternativy. V tomto směru letouny páté generace mají schopnosti, jaké generačně starší stroje nemají.

Jste si tím jistý?

Na budoucím moderním válčišti by tyto generačně starší stroje byly bez kooperace s letouny 5. generace nepřekonatelným zaostáním za schopnostmi potenciálních agresorů. A letoun 5. generace, který je nám v tuto chvíli k dispozici a prověřený provozem, je prakticky pouze letoun F-35.

Ale využijeme skutečně všechny schopnosti letounu, který je považován za útočný, není to plýtvání kapacitami?

Byl bych opatrný v tom říkat, že nějaký letoun tohoto typu je útočný, nebo obranný. Všechno je postaveno na tom, že NATO je obranné uskupení a nechce obsazovat žádné území. Vše je založeno na principu minimální dostatečnosti pro zajištění obrany a suverenity území. Letouny F-35 mají schopnosti působit i do hloubi území potenciálního agresora mimo Alianci, na druhou stranu to zajištění, ubránění územní celistvosti často vyžaduje. To ostatně vidíme i na případu Ukrajiny. Takže já argument, že je letoun útočný, nebo nikoliv, takto neberu, není to postavené na racionálním základu.

Provoz F-35 i zachování si Gripenů

Zmínil jste současného předsedu sněmovního Výboru pro obranu Lubomíra Metnara. I ten v ČT řekl, že jako možnost vidí ponechat si 14 Gripenů a doplnit je o letku dalších F-35. Předpokládám, že souhlasíte.

Já jsem o dlouhodobé budoucnosti vzdušných sil hovořil opakovaně i v různých diskusích a jsem přesvědčen, že bychom měli jít cestou dvou platforem. A to z několika důvodů. Když je problém s konkrétní platformou [nehoda, zjištěná nefunkčnost, pozn. red.], tak se uzemňuje vždy celá flotila této platformy. To do doby, než se přijde na to, co se vlastně stalo, jaká byla příčina. Když máte jednu platformu, tak se vám může stát, že uzemníte všechno a nemáte stroj, který by vám chránil vzdušný prostor.

To tedy nezní zrovna obranyschopně…

Když se podíváte na USA, tak ty provozují čtyři platformy, včetně F-35. Samotné USA mají tu možnost náhrady, pokud by se u F-35 vyskytly nějaké potíže. Ale dále. Pokud máte dvě platformy k dispozici, máte rozmanitost. Každá platforma má své plusy a mínusy, to platí i pro F-35. Pro některé úkoly, striktně spojené například s přímou protivzdušnou obranou státu, by například modernizované Gripeny byly daleko vhodnější platformou. To ideálně v kombinaci s letounem F-35, který je schopen posbírat řadu informací a mohl by je právě Gripenům předat. A v neposlední řadě také platí, že na moderním bojišti hraje roli jak technologická kvalita a bojová připravenost armády, tak rovněž kvantita. Pokud máte kvalitu, ale postrádáte kvantitu, tak vám ta kvalita, i technologická, k ničemu nemusí být.

Kam byste v tomto srovnání řadil Armádu ČR?

V období, které nás čeká, bude nutné realizovat nárůst kvality i kvantity. České vzdušné síly by v budoucnu měly správně mít 48 supersonických letounů. Na tom se shodují dlouhodobě vojenští experti. Není však potřeba, abychom měli v budoucnu 48 letounů F-35. Potřebujeme racionální poměr letounu F-35 a nějakého jiného typu mimo 5. generaci. V našem případě například modernizovaného Gripenu. To je za mě velmi dobrá varianta i z hlediska ekonomické náročnosti. Byli bychom zemí, která by adekvátně přispívala do kolektivní obrany. Měla by tak existovat ve veřejném prostoru širší seriózní diskuse, zda nejít právě cestou dvou platforem. My ji totiž minimálně na nějakou přechodnou dobu budeme muset mít stejně. A to do doby, než budou dodány všechny letouny F-35 v roce 2034/35. Budeme s tím mít zkušenost. A jsem přesvědčen, že zjistíme, že je to velmi rozumná cesta vpřed.

Smlouva o nákupu F-35 je tajná

Co říkáte na to, jak probíhal výběr F-35 ze strany vlády?

Druhá věc je, jak probíhala komunikace české vlády s potenciálními dodavateli. To se těžko komentuje, tam nikdo z nás nebyl. Pokud jde o vnitropolitickou stránku, tam vnímám, že se opoziční strany, především hnutí ANO cítilo vynecháno z nějaké širší a hlubší komunikace.

Do nástupu Černochové o letounech F-35 nikdo nemluvil

Nemyslím si, že by se tedy dělo něco věcně špatně, spíše je otázka, nakolik tam byla dostatečná komunikace o těch důležitých vpravdě nadstranických záležitostech mezi vládou a opozicí. Opět se takovéto věci obtížně komentují, protože podstatná část informací je neveřejná.

Předseda ANO Andrej Babiš prohlásil, že v momentě, kdy by se Lockheed jakkoli zpozdil v dodávkách, vláda by zvážila odstoupení od smlouvy. Je odstoupení od smlouvy možné, když Česko zaplatí první splátku za stíhače už letos?

Já bych to nepostavil tak ostře ve smyslu odstupování od smlouvy. Pravda je, že se jedná o mezivládní dohodu, a ta neobsahuje penalizační klauzuli z definice. A poběží významné finanční plnění z naší strany dříve, než letouny dostaneme. První letouny mají dorazit v roce 2031. A za tu dobu se může stát mnoho věcí. Je to tak, že vzhledem k tomu, že mluvíme o mezivládní dohodě, pokud jedna strana bude mít potřebu oslovit tu druhou a chtít změnit či upravit nějak tu smlouvu, je to vždy možné. Prostor pro to existuje vždy. Doufejme, že to plnění bude v pořádku.

A pokud ne?

Pokud ne, tak pak je to na české vládě, aby věc řešila s vládou USA. Pokud jsme spojenci, tak věřím, že jsme schopni se vždy domluvit. A tak i upravit smlouvu, aby to vyhovovalo oběma smluvním partnerům.

Offsetová spolupráce na F-35

Součástí kontraktu je průmyslová spolupráce na projektu. Neobáváte se, že nakonec sejde z proklamovaného zapojení českých firem do projektu?

Tato problematika je relativně komplexní. Zkusím to vysvětlit. Čeští vyjednavači se mohli snažit, jak chtěli, ale jste nakonec závislí na tom, jaká je výkonnost českých firem. Zmíním naši firmu VRgineers. Ta se dávno řadí do projektu F-35. Ještě dávno předtím, než začala česká vláda uvažovat o koupi F-35. Je do programu zařazena proto, že je technologicky a bezpečnostně na výši. Dostávám se teď k té komplexitě. Průmyslová spolupráce na projektu F-35 se domlouvala dávno předtím, než první F-35 vůbec začala létat.

Tedy je už daná?

Vzniklo konsorcium zemí. Je v něm například Izrael, evropské země a samozřejmě USA. Ten koláč průmyslové spolupráce se tedy dávno dohodl. Dříve než česká vláda začala vůbec přemýšlet o koupi letounů. A dostat se teď nějakým způsobem do tohoto koláče je prakticky nemožné. To není vina vyjednavačů, ale realita. Tímto způsobem se tyto projekty průmyslové spolupráce dělají. Usilujme o to, jestliže vstupujeme do rodiny F-35, jako země udělat potřebné kroky, aby nás napříště zařadili do projektu 6. generace. Tam nyní vzniká konsorcium. Už se domlouvají podíly průmyslové spolupráce. F-35 se ukazují i jako dobrou vstupenkou do takového klubu. Je třeba ale konat již dnes. Současně si uvědomme, že výsledky takového úsilí přijdou třeba až za 10, 15, 20, 25 let. Ta investice se zhodnotí za relativně dlouhou dobu. Získáme ale přístup k novým technologiím, přístup do elitního klubu. Tak přemýšlejme.

Rozumím, ale co čekáte za spolupráci teď?

To, co dnes dostáváme v rámci průmyslové spolupráce, je z mého pohledu reálné maximum. A budou to spíše projekty, které ne primárně souvisí s výrobou platformy F-35. Můžeme být ale rádi i za to. Mohli jsme být součástí konsorcia, co se týče F-35, ale nebyla tady silná a konzistentní politika, aby se to podařilo.

Za kolik kupujeme F-35

Zajímavé je srovnání ceny. Česko kupuje čtyřiadvacet F-35 za 150 miliard korun, Poláci v roce 2020 koupili 32 kusů v přepočtu za 105 miliard korun. Není to velký rozdíl?

Každý kontrakt má svoje konkrétní a specifické parametry. Ať je to otázka času na dodávky, co si k tomu kupujete, třeba trenažéry. Jestli posíláte vojáky na výcvik, jaké všechny zbraňové systémy mají letouny mít. Jaké přidružené vybavení se pořizuje… Cenu vždy tvoří tyto a další položky a my dnes nevíme, jaké položky jsou v polské smlouvě a jaké v té české. Stejně tak můžeme říct, že kanadský nákup F-35 byl zase dražší. Tyto země mohou mít více přidruženého vybavení, které třeba nemáme naopak my. Pro to, abychom mohli posoudit ceny, potřebujeme znát přesné parametry kontraktu, což nelze z otevřených zdrojů udělat. Navíc platí jedna důležitá věc. Nákup mezivládní dohodou garantuje ČR stejně jako Německu či Polsku, že nakupují vybavení za stejnou cenu jako Vzdušné síly USA. Vláda USA ani nesmí podle legislativy USA vydělávat, respektive prodávat za jiné ceny, než za jaké sama nakupovala.

Je nějaký zvláštní důvod utajení smlouvy o nákupu F-35? Například smlouva o nákupu letounů F-16 na Slovensku je veřejná. Diskutuje se o tom, zda náklady na kontrakt na české letouny F-35 ještě nevzrostou.

To si nemyslím, že by se to týkalo navýšení financování F-35. Primárním důvodem jsou věcné, respektive technické záležitosti. Pokud by se to zveřejnilo, tak se z toho dá leccos usuzovat z hlediska schopností letounů na bojišti. Co se týče vámi zmiňovaných letounů F-16, ten dnes platí za všeobecně známý letoun, mnoho věcí nepotřebujete utajovat. V případě F-35 jde o platformu prošpikovanou tolika sofistikovanými unikátními technologiemi, že jsou důrazně hájeny tajemstvím. Toto je primární příčinou utajení.

Strategické projekty a procenta HDP na obranu

Nemůže největší zbrojní nákup ohrozit na druhé straně další strategické projekty, s nimiž počítá MO ČR do budoucna?

V tuto chvíli se podařilo zajistit předvídatelné a stabilní financování Ministerstva obrany ČR v minimální výši 2% HDP. V době studené války však neměla žádná země obranné výdaje ve výši minimálních 2 % HDP. Evropské státy oscilovaly kolem tří procent, spíše nad nimi. USA dávaly v průměru přes šest procent. Investovaly, jak bylo potřeba, ne jen nezbytné minimum. V našem případě se realizace ostatních projektů odvine v čase podle toho, zda udržíme jen ta dvě procenta a nic víc. Anebo v některých letech ta dvě procenta zvedneme na 2,5 procenta či více. A to podle situace.

Petr Duchoslav

Mgr. Daniel Koštoval působil jako první náměstek ministra obrany od roku 2013. Do konce roku 2018 působil jako náměstek ministra obrany pro strategie, zahraniční vztahy a plánování a posléze pro vyzbrojování a akvizice. Předtím pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky jako vrchní ředitel Sekce mimoevropských zemí i ředitel Odboru bezpečnostní politiky.

V roce 2009, 2010 a 2011 působil jako zástupce velvyslance České republiky ve Washingtonu, v letech 2010 až 2011 jako Chargé d´Affaires a.i. Velvyslanectví České republiky ve Washingtonu. Předtím mimo jiné zastupoval ČR v různých pozicích v Severoatlantické alianci. Nyní působí jako bezpečnostní expert Centra pro transatlantické vztahy Vysoké školy Cevro a jako bezpečnostní konzultant. Podle médií se o něm nyní hovoří jako o možném budoucím velvyslanci Česka v Moskvě.

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here