Švédsko se pídí po podstatě své kultury. Je to ABBA? Sauny? Strindbergovy hry? Odpovědi hledá projekt švédské vlády a definuje oficiální kulturní kánon. Zároveň ale vyvolává i velký rozruch nejen na umělecké scéně.
Lars Trägardh, historik, kterého vláda projektem pověřila, uvedl: „Kulturní kánon bude mít význam zvláště pro imigranty a jejich začlenění. Švédsko kombinovalo ´úžasnou otevřenost k imigrantům bez ohledu na politiku, aby jim umožnilo začlenit se do švédské společnosti,“ uvedl. A zmíněný kánon, jak dodal, poskytne novým příchozím mapu a kompas.
Tématem se zabývá list The New York Times [NYT] v článku „What is Swedish Culture? An Attempt to Answer Stirs Debate„. A ten se ptá: Co je podstatou švédské kultury?
Nabízí se odpovědi jako ABBA, filmy Ingmara Bergmana, Pipi Dlouhá punčocha či IKEA. Nalézt odpověď je téměř nemožné, ale švédská vláda se o to přeci jen pokouší. Její akce se rozjela už v roce 2023 pod názvem Kulturní kánon po dvou kolejích:
- Kánon odborníků.
- Kánon laiků.
Do první skupiny patří akademici, novináři, historici a další autority. Ti mají vybrat sto děl nebo jiných kulturních počinů, které hrají ve švédské kultuře zásadní roli. Ve druhé skupině budou brány v potaz návrhy švédské veřejnosti, které se shromažďují na webové stránce Culture Canon.
Návrhy se mohou pohybovat od uměleckých děl až po běžné aktivity jako „fika“. To je přestávka na kávu a koláč. Anebo „Allemansrätten,“ právo vstoupit v přírodě i na soukromý pozemek. Zatím se na seznamu objevila sauna, hry Augusta Strindberga, bitva o Visby v roce 1361 nebo pětinásobné vítězství Björna Borga ve Wimbledonu.
Švédsko zavedlo brannou povinnost. Ostatní země se asi přidají
Navzdory čilé debatě o švédském kulturním kánonu v médiích se o něj veřejnost příliš nezajímá. Na jeho webové stránky dosud dorazilo 9 000 návrhů. Což není na zemi s desíti miliony obyvateli zrovna hodně. Z výzkumů veřejného mínění na stockholmských ulicích se zástupci NYT navíc dozvěděli, že o projektu mnoho lidí ani neslyšelo. A dále to, že ti, kteří o něm mají povědomost, nechápou jeho účel nebo ho považují za akci krajní pravice.
Švédsko: Vládní výbor zveřejní výsledky ankety v létě
Počátek projektu pochází z roku 2022 z dohody mezi stranami, která tehdy umožnila sestavení koaliční vlády. Culture Canon zavedli Švédští demokraté usazení na pravici, kteří vládu sice podporují, ale nejsou v ní. Demokraté, kdysi považovaní za krajně pravicovou stranu, skončili ve volbách druzí, ale součástí koalice se nestali. Využili tedy své pozice k dosahování ústupků vládních stran, včetně projektu Culture Canon.
A tak dokonce i návrh sestavit takový seznam veřejnost rozděluje. Mnoho lidí se obává, že výsledky ankety poskytnou jen úzký pohled na švédskou kulturu, že bude glorifikovat staré časy a nezohlední kulturní přínos menšin.
„Proti této myšlence je většina kulturního světa,“ uvedla Ida Ölmedalová, kulturní editorka švédského listu Svenska Dagbladet.
„Bude to zneužito jako politický populistický nástroj na určení toho, co Švédsko je, a co není,“ dodala.
Martí Manen, ředitel nadace pro současné umění Index, uvedl, že Culture Canon je „nástroj zvláštní politické agendy“.
Oba se vyjadřují v tom smyslu, že švédská vláda vždy kulturu hlavně podporovala, ale nevykládala ji. Avšak Trägardh, historik, kterého vláda projektem pověřila, námitky odmítá.
CDU plive na svou Merkelovou. S migranty zatočíme, tvrdí před volbami
„To nejsou správné argumenty,“ řekl a dodal, že necítí kulturní loajalitu ani nalevo, ani napravo.
„Někdy žertuji, že se jako kulturní člověk necítím a že jsem byl do dění vtažen jako historik, který se zajímá o švédskou identitu,“ uvedl.
Na dané téma napsal i celou knihu s názvem „Je Švédsko lidská bytost?“
„V tomto směru jsem zcela nezávislý,“ dodal. Trägardh také odmítá názor, že by kulturní kánon vylučoval minority z pohledu na „švédství“.
„Netlačím na pilu, jestli je někde správný počet žen nebo zástupců minorit. Důležité je, co skutečně Švédsko formuje,“ doplnil.
Vláda dává od projektu ruce pryč
Parisa Liljestrandová, členka Moderate Party a švédská ministryně kultury, uvedla, že akci nastavili tak, aby byla na vládě nezávislá. Je v rukou pověřeného výboru. Jeho úkol je podle ní zjistit, co se má do kánonu zahrnout. A dále nastavit pro tento výběr kritéria.
Švédsko pustilo Čínu do energetiky. Teď řeší, jak z toho ven
NYT přitom upozorňuje, že jedním z nich je i to, že zúčastnění odborníci mají být nejméně 50letí. To ale vzbudilo obavy, že výsledky pominou kulturní přínos imigrantů, z nichž většina do Švédska dorazila po roce 1975.
„To je zahledění do minulosti,“ uvedl Mattias Andersson, umělecký ředitel Royal Dramatic Theater.
„Spočívá to v tom, že chceme mluvit o Švédsku 40. a 50. let, kdy jsme všichni měli stejného Boha, stejné přesvědčení o tom, co je rodina a jak bychom měli žít svůj život,“ doplnil s tím, že to podle něj ale nechceme.
Švédsko, je to zábava, říká Trägardh
Mezi všemi uměleckými kritiky kulturního kánonu jsou i takoví, kteří říkají, že je na posouzení návrhu příliš brzy. Victor Malm, kulturní editor listu Expressen řekl, že se zdrží svého názoru, dokud si nepřečte konečnou verzi.
„Pokud se věc podaří, mohl by kánon předat povědomí o švédské kultuře celé společnosti,“ uvedl.
„Můžeme se dohadovat, jestli stanovíme věk na 30 nebo 42 let, ale podstatné je, že musí nějaký čas uplynout,“ uvedl Trägardh.
Švédsko však není ve své snaze samotné. Například Dánsko a Holandsko vytyčily své kulturní kánony už v roce 2006. A nyní jsou součástí školních osnov a o okolnostech jejich vzniku už se moc nemluví. Obdobné programy mají i další státy.
Trägardh tak doufá, že švédské výsledky veřejnost nakonec potěší a budou s nimi spokojení.
„Nezajímá mě, co říkají politici, ale to, co říká kulturní elita,“ uvedl a dodal: „Jsem zvědavější na výsledek. Vždyť je to zábava, ne? Nesmíme to příliš přeceňovat.“
Michal Achremenko
Možná, že ta školská reforma, která si dala za úkol některé věci, třeba i maturitu, reformovat, přinese výsledky. Zaslechl jsem v rádiu, že by si maturant měl zvolit nějaké téma a na něj vypracovat komplexní práci, která téma rozebere tak, že z výsledků této práce by mělo být zřejmé, že tématu do velké hloubky rozumí. A to je právě to, co má člověk získat. Vzdělání. Dodatečné vědomosti, které samy o sobě vzděláním nejsou (fakta znát a faktům rozumět je rozdíl), si může doplnit později v praxi. Stejně i tak to udělá a když některé k vydělávání peněz potřebovat nebude, jako mnoho i těch školních, tak je stejně zapomene.
Na celém dění, jak popisuje článek, je vidět ta zoufalá prázdnota v oblasti vzdělání. Ti lidé mají rozsáhlá bílá místa v tom, jak svět funguje, proč tak funguje, co je příčina, co je následek, následek čeho a jak věci navzájem souvisí. A tragédií je právě to, že to není zase tak složitě zapeklité, aby to bylo nepochopitelné.
Svět je mnohotvárný na neživé i živé úrovni. Neustále s vyvíjí a proměňuje. Kdyby tomu tak nebylo, že se vyvíjí, po vzniku naší planety bychom tady dnes jako biologická jednotky nebyli. A mnohotvárný je i v oblasti lidských ras. Lidé se i v tomto od jiných biologických tvorů nijak neliší. A rasa, to znamená rozdílnost ve své podstatě. Kdyby rozdílnost nebyla, nemělo by smysl o rase mluvit. Nejde jen o vzhled. Jde hlavně o podstatu. A kdyby toto ti hledající věděli (oni to sice vidí, oči a uši mají, ale protože tomu nerozumí, tak si myslí, že se jedná o projev jiné skutečnosti) tak by věděli i to, že tento fakt i s dalším faktem vyvolá neřešitelný problém. Ten další fakt je ten, že aby společnost mohla někam směřovat, značně jednolitá být musí. Proto nakonec dali ty svoje prázdné hlavy dohromady, aby tu jednolitost hledali. I v biologii tomu tak je. Jsou drsné klimatické podmínky, tak jedinci s řídkým ochlupením začnou postupně vymírat a nakonec je drtivá většina jedinců pořádně chlupatá, protože směřuje k cíli, hlavně přežít. A se třetím faktem, že se svět průběžně rozvíjí a vyvíjí, to vysvětluje, že i přes vývoj stále existuje něco, co se naopak nemění a je tu stále mezi námi ve své původní podobě. To něco jsou hranice. Myšleno ve své obecnosti. V jednání, v území, v chápání. Ty zajistí, že se vytvoří celky menší, které už poměrně jednolité být mohou. Protože čím je celek menší, tím jednolitější může být a tím je i stabilnější. Nejjednolitější je logicky jedinec, ne? A spolupráce pak funguje na bázi těchto jednolitějších celků.
Když mám tedy dva poměrně jednolité celky a hranici mezi nimi odstraním, tak ty dva celky sliji dohromady a tu jistou jednolitost každého z celků rozvrátím. Tím současně slitou společnost zneschopním. Do značné míry. A co pak, když se svět a společnost automaticky vyvíjí průběžně? No, logicky bude opět směřovat k nové jednolitosti! Jenže jako jsou různé sloučeniny, barvy a jiné projevy materiální i nemateriální existence, tak i ta nová jednolitost bude mít parametry, které jsou závislé na těch, kteří tu společnost tvoří. Vznikne jiná společenská realita se svojí novou jistou jednolitostí. Ta jednolitost může mít klidně jeden z parametrů i takový, že pravidla jsou taková, že pravidla moc neplatí. Třeba v ruské společnosti ta pověstná okenní nemoc, na kterou se tam hojně umírá. A hlavně ta určitá jednolitost vznikne samovolně. To se nijak uřídit nedá! A politika jako nádstavba společenského života se tomu automaticky musí přizpůsobit. Je to jako když roztočíte kolo rulety a vhodíte tam kuličku. Nezbude než počkat, až se kolo zpomalí tak, že kulička pak podle svého okamžitého pohybového stavu zůstane usazena v jedné z přihrádek. A krupiér, který tomu velí, jen zvolá. Je to šestka.
Jinými slovy, jsou v loji a chytrého nevymyslí nic. Ani nemohou. Dnes už určitě ne. Třeba my jsme ještě mohli, ale to bychom nesměli mít ve vládě STAN a pana Víta Macochu Rakušana.