Ministerstvo financí ČR [MF ČR] odmítne zvýšení rodičovské, pokud si na něj resort práce nenajde peníze ve svém rozpočtu, a to v rámci úspor. Ministerstvo financí nechce zvedat v příštích letech výdaje státu.
I poukazuje na to, že bez dalších úprav by přidání mohlo oslabit motivaci matek k dřívějšímu návratu do práce.
Podle zmocněnkyně vlády pro lidská práva a šéfky poslanců ANO Taťány Malé by se měla zvednout měsíční pobíraná částka rodičům s nízkým výdělkem. Jinak se rodičovské volno protáhne o víc než čtvrt roku. Vyplývá to z připomínek k chystané novele se zvýšením rodičovské z 350 000 na 400 000 korun. A to od ledna 2027 pro nově narozené děti.
Vláda ANO, SPD a Motoristů ve svém programu slibuje růst rodičovské na 400 000 korun. Píše také, že umožní flexibilní čerpání částky a rodičům dětí do tří let nabídne možnost volby mezi „klasickou rodičovskou dovolenou a rodičovským režimem“.
Novelu připravilo ministerstvo práce. Zvedá v ní podporu z 350 000 na 400 000 korun. A u dvojčat a vícerčat ze 700 000 na 800 000 korun. To vše platí pro na děti, které se narodí po 1. lednu 2027. Výdaje by postupně rostly. Příští rok by činily 230 milionů korun, v roce 2029 na konci volebního období 2,9 miliardy korun.
Peníze došly podle MF ČR
Podle ministerstva financí v době nutnosti maximální konsolidace a zefektivňování je to výrazný výdajový růst.
„Je nezbytné trvat na tom, aby veškerá navrhovaná opatření byla realizována s ohledem na aktuální stav a možnosti státního rozpočtu,“ uvedli zástupci ministerstvo financí.
Podle nich si má resort práce stanovit priority a na ně si najít peníze ve své pokladně díky úsporám. Česko má podle ministerstva financí ve srovnání s jinými zeměmi například nižší zaměstnanost žen mezi 25 a 40 lety.
Rozpočtové provizorium srazilo deficit státního rozpočtu i v březnu
„Ta je úzce spojena s dlouhou rodičovskou dovolenou,“ uvedli zástupci ministerstva v připomínkách k novele zákona.
Podle nich je kvůli stárnutí a nedostatku pracovních sil nutné podporovat co nejvyšší zapojení žen na trhu práce. Přidání bez flexibilnějšího čerpání by motivaci k dřívějšímu návratu do práce mohlo dál oslabovat, napsal resort financí.
Jen zvýšení rodičovské nestačí
Podle Malé vyšší částka nízkou porodnost nevyřeší a potřeba jsou i školky, dostupné bydlení a větší zapojení otců. Zmocněnkyně doporučuje zvýšit rodičům s nízkým výdělkem či na studiích maximální měsíční příspěvek z 15 000 na 17 500 či 20 000 korun. Pokud by se hranice nezvedla, rodičovská by se prodloužila o víc než čtvrt roku z 23,3 na 26,7 měsíce.
„Nynější dávka je také pod minimální čistou mzdou. Takže část samotných rodičů či chudších rodin musí ještě pobírat dávky,“ podotkli zástupci týmu zmocněnkyně.
Rodiče, je-li vaše dítě v duševní tísni, nebojte se mu pomoci
Podle některých ministerstev i odborářů by měly mít vyšší rodičovskou všechny děti do tří let, nejen nově narozené. Národní rozpočtová rada očekává, že to poslanci ve Sněmovně budou i prosazovat. Chce proto znát výdaje u této varianty. Navrhuje také to, aby podklady k novele obsahovaly reálnou hodnotu příspěvku či jeho podíl na průměrné hrubé mzdě.
–ČTK/RED–
Existují elektronické detektory a vycvičení psi, ti by peníze našli. Nebo snížit objednávku hajter F-35 o dva kusy, možná i jen o jeden. Tošovského se zeptat, kam zašantročil české zlato, nebo i – nepodporovat štědře armádu práce se štítících. Islanďané vyhnali ze své země nadnárodní společnosti, banky například, a mají školství zdarma, platy poslanců malé přiměřené, do práce nejezdí státními auty, ale MHD. Nemají trestní imunitu, zlaté padáky. Sebevraždy skoro žádné, zločinnost zanedbatelná. Domy si tam občané nezamykají a nekrade se tam. Armádu snad ani nemají.
Řeknu vám, co si o tom myslím.
Jistě není špatné, když nějakou podporu rodiče dostanou. Pomůže to jako vše. Ale jestli si nějaký politik myslí, že penězi zamezí úbytku obyvatel, tak je zcela mimo. Opět od obecného ke konkrétnímu.
Jak i výzkumy potvrzují, smyslem života je život sám. Nic hlubšího v tom není. Proto pokud je život ohrožen, roste počet dětí a to platí i naopak. Jinými slovy, čím lépe se máme, tím méně nás bude. Je v tom nakonec zakódováno to, co jsem napsal výše. Pokud se mám dobře, ohrožen nejsem a to „dobře“ také automaticky zvyšuje nároky na přirodní zdroje. Ty však nejsou nekonečné a pokud ano, obnovují se pomalu. Proto aby se život zachoval, protože bez přírodních zdrojů to nelze, tak jedním z projevů je, že se počet jedinců zmenšuje. Tím se spotřeba stabilizuje. Je to logické. Jedinec spotřebuje více, současně jedinců ubývá a spotřeba tak stagnuje. Druhou částí stabilizace množství čerpání přírodních zdrojů a zachování života je vědecký a technický pokrok.
Takže těžko mohu jako volič očekávat, že do volební urny hodím lístek s nějakým jménem, to jméno mi v roli politika z kapsy mé a kapsy mého souseda vytáhne nějakou tu korunu a ještě v daném volebním období se pískoviště v sousední ulici bude hemžit mými novými spoluobčany.
Konečně, dobře si vzpomínám, jak se dlouze v západním světě rozebíral článek jednoho amerického autora rozebírajícího budoucí vývoj světa. Podobně, jak se to dnes děje s klimatem. Ten se zamýšlel, jak dopadnou světové lesy, až všichni Číňané začnou používat toaletní papír, jako je tomu v USA dnes. Myšleno v době vzniku článku. A dokládal to i výpočty, že velmi špatně. Po více něž půlstoletí je situace taková, že lesy opravdu ohroženy jsou, ale ne hygienou v Číně, nýbrž v jižní Americe snahou o maximalizaci zisků. O tom v článku nebylo ani slovo. A aby toho nebylo málo, čínská vláda, která se nárůstu obyvatel upřímně děsila a zavedla přísná omezení porodnosti (tehdy), řeší přesně opačný, opět domělý, problém. Jak zvládnout mohutnou vnu počtu starých lidí před jejich odjezdem na onen svět, když mladých v té době bude málo. Jsem si jist, že až v té situaci budoucí vlády budou, budou to ve zpětném pohledu vidět stejně, jako jsem to popsal v onom příkladu.
A v čem je tedy potíž? Té potíži se říká extenzívní uvažování. Jednoduše si vezmu současné podmínky a do dnešního dne vývoj nějakého jevu. Pak si na papír nakreslím osy, kdy na vodorovnou osu dám doprava roky jdoucí do budoucnosti a doleva roky jdoucí do minulosti. Na svislou osu, kterou svisle nakreslím uprostřed vodorovné osy (kde se mi na vodorovné ose nachází současnost) dám jev, který mne zajímá. A graf, jak se mi sledovaný jev v průběhu let minulých až do současnosti vyvíjel, jednoduše pravítkem přímkou protáhnu směrem do budoucnosti. Na svislé ose pak odečtu hodnotu jevu, která by podle mne měla nastat. Třeba za třicet let a podobně. No, nikdy to nevyjde a je jasné proč. Zapomíná se na to, že i vnější podmínky se průběžně mění, což se jednoduchým protažením grafu do budoucnosti nikdy nezohledňuje.
Typickým příkladem byly předpovědi, jak jsem je četl, že za padesát let, což je dnes, měla ropa dojít. Tehdy se těžila hlavně na Středním východě a něco v USA, co stálo za řeč. Když se graf jednoduše přímkou protáhl do budoucnosti, tak to tak vypadalo, že zdroje ropy budou za padesát let v rozporu se spotřebou. Jaká je však realita, vidíme všichni. Realita je taková, že Střední východ ztratil výsadní postavení v těžbě ropy, což přímka tehdy protažená do budoucnosti, která měla dokazovat budoucí ropnou katastrofu, rozhodně nemohla nijak zohlednit.
Na „věrozvěsty“ a obzvláště na ně přisáté „řešitele problémů za naše peníze“ je třeba si dávat dobrý pozor. Sice dobře poukazují na trendy (vždy je dobré býti ve střehu), ale ani předpovědi, ani řešení neposkytují.