Sociální služby přišly o 1,2 mld. Kč, protože český stát je neschopný

Dokola slyšíme o apokalypse kvůli stárnutí lidí, hlavně těch narozených v 70. letech. A to proto, že přestanou pracovat a táhnout ekonomiku. To je první jejich prohřešek. Další je, že jako senioři budou chtít penzi a pomoc. Ale co stát? 

Už nejen politici, ale i ekonomové, sociologové, lékaři, statistici a mnozí další stále dokola straší mladé i staré, že již brzy se o ně nebude mít kdo postarat. Že zestárnou, onemocní a nakonec zemřou docela bez pomoci někde pod mostem. První jejich argument je, že na péči o ně nebudou peníze, když na ni už nejsou dnes. Slabší povahy by z toho mohli hnedle nabýt dojmu, že oni jsou ta „hospodářská škoda“, ta příčina budoucího kolapsu. A že by bylo snad vůbec nejlepší, kdyby se schválil zákon o eutanázii, aby v ten správný čas odešli. Nebyli státu a ostatním na obtíž. Ty, a nejen ty je ale třeba důrazně upozornit, aby ještě neházeli flintu do žita, protože problém není v nich. Problém je docela jinde. V Česku vinou většiny politiků a mnohých státních úředníků dlouhodobě nefunguje jinak docela snadno fungující záchranná síť pro lidi, co potřebují pomoc a podporu!

Stárnutí lidí? Ale jděte…

Kdo by o tom snad pochyboval, tomu se nabízí čerstvý příklad, který se tento týden v plné své kráse vyjevil při jednání Poslanecké sněmovny. Poslankyně Hana Ančincová [Piráti], která už dříve v této věci interpelovala lidoveckého exministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku, nyní interpelovala Aleše Juchelku [ANO].

A správně se i toho ptala, kde jsou evropské peníze z Národního plánu obnovy [NPO]. Konkrétně peníze, které měly směřovat do zajištění dlouhodobé péče právě pro staré a nemocné lidi. To znamená třeba do domovů důchodců, domovů se zvláštním režimem nebo i na pomoc u nich doma či třeba na pomoc lidem se zdravotním omezením, hendikepem.

Ptala se proto, že tyto peníze nejsou. Přičemž nejde o drobné, ale rovnou o 1,2 miliardy korun. Což je navíc ještě docela dobrá zpráva, protože se mohla ptát, kde jsou 4,1 miliardy korun na dlouhodobou péči o staré a nemocné lidi, které mělo Česko dostat z NPO.

Úřady bez odpovědnosti za svou práci

O co jde? Jde o to, že Evropská komise Česku seškrtala dotační podporu pro sociální infrastrukturu za 4,1 miliardy korun. A to jenom proto, že úřady pod vedením našich slovutných politiků nedokázaly včas a řádně Komisi doložit požadavky na čerpání těchto peněz. A zabraly až docela na poslední chvíli. Což ale nestačilo k tomu, aby Česko získalo celých 4,1 miliardy korun, ale získá jen 2,9 miliardy korun. A to znamená, že Česko v sociální oblasti přišlo o 1,2 miliardy korun na pomoc a podporu lidem, kteří se o sebe nedokáží sami postarat, respektive i jejich rodinám.

Ptáte se, jak je to vůbec možné, a kdo je vlastně za takové vážné pochybní s dopady na běžné lidi odpovědný? A jaký postih ho za to čeká? Odpovědí snad může být, že na konci loňského listopadu Česko vyčerpalo z evropských fondů jen 68,7 procenta z celého svého ročního plánu.

Schodek rozpočtu 2025 není 241 miliard korun, ale 290,7 miliardy

To, že na konci roku, kdy se výkonné moci ujala už nová vláda, která kvůli co nejnižšímu schodku státního rozpočtu načerpala, co se dalo, to bylo 73 procenta, je jistě úspěch, ale i tak velmi slabá útěcha. Prostě náš stát a jeho představitelé, kteří nás od rána do včera straší apokalypsou stárnutí, v čerpání evropských peněz selhali.

Z eráru se rychle bohatne, ale stárnutí lidí je problém

Náš stát ale neselhává při zajišťování sociálního a zdravotního systému jenom v čerpání evropských peněz. Selhává i tehdy, když se mu nakrásně tyto peníze podaří načerpat. Což také ve Sněmovně připomněl Boris Šťastný z Motoristů sobě, nový ministr pro sport a zdravotní prevenci.

Poukázal na to, jak draze se u nás vystavují domovy pro seniory nebo i ty se zvláštním režimem. To ale jen v případě, že je investorem stát. Potažmo jiná veřejná instituce, třeba právě Evropská unie.

„Za dotace z Národního plánu obnovy se staví neuvěřitelně nehospodárně,“ řekl.

A měl pravdu. Dlouhodobě se totiž ví, že tam, kde veřejná sféra postaví jedno lůžko v sociálním pobytovém zařízení za 4 až 5 milionů korun, si soukromý sektor, který staví ze svého, vystačí i s částkou 1,5 milionu korun.

Proč je málo domovů pro seniory? I proto, že ty státní plýtvají penězi

A tam, kde stát provozuje takové lůžko za bezmála cca 80 tisíc korun měsíčně, si soukromník vystačí i jen s cca 50 tisíci Kč. Což je dáno mimo jiné i tím, že soukromník potřebuje jednoho vedoucího, a pak hlavně pracovníky přímo se seniory, kdežto stát potřebuje naopak uplatnit hodně vedoucích, ideálně členů politických stran a hnutí.

Alzheimer centrum pod 150 lůžek se nevyplatí stavět, říká šéf PFFL

A toto srovnání neplatí jen pro sociální oblast, ale i pro zdravotnictví. Kdo by tomu nevěřil, pro toho tu máme rovněž pěkný příklad. Například v roce 2023 ministerstvo zdravotnictví vypsalo dotační program z evropského Integrovaného regionálního operačního programu v objemu 888 milionů korun na nová a stávající lůžka v psychiatrii. Cílem byla hlavně lůžka pro děti a dorost. Kdo by si myslel, že necelá miliarda postačí na hodně lůžek, krutě by se spletl. Cílem tehdejšího ministra zdravotnictví Válka [TOP 09] byla aspoň stovka lůžek. Opravdu? Jedno lůžko za devět milionů korun? Snad je i lepší nepátrat po tom, kolik se těchto lůžek ve finále za tyto peníze pořídilo. Mohli bychom být ještě víc nemile překvapeni.

Veřejné sociální služby jsou finančně velmi lákavé

Co z toho plyne? Z toho plyne, že politici a úředníci státu by měli ve věci budoucího kolapsu zdravotnického a sociálního systému kvůli stárnutí lidí v Česku zavřít ústa. A naopak by měli začít dělat konečně pořádně svou práci.

Problém je v řízení státu. Tam je ten problém! Říká šéf NKÚ Kala

Sem patří například kvalitně napsaný zákon o sociálně zdravotním pomezí nebo řádné čerpání evropských dotací. Sem patří přeměna fungování zdravotního a sociálního systému. Třeba v tom smyslu, aby nebylo všude ve státním pořád jen více „náčelníků než indiánu“. A samozřejmě základ je i v tom, aby se ve veřejném sektoru, když už ne vůbec, tak alespoň méně kradlo.

Kauza Motol ani neutichla, ale k fakultním nemocnicím jdou další miliardy

Zdá se vám to jako přehnané tvrzení? Není, vždyť si jen vzpomeňte na kauzu Motol, IKEM a další. A nejde jenom o výstavbu, jde o IT systémy, tendry na podpůrné činnosti. Jde o všechno! A to třeba i kvůli tomu, že silné ročníky, které všechny tyto špatnosti a zlodějiny dosud platí ze svých daní, brzy skončí a sami budou potřebovat podržet a pomoc.

Veronika Táchová