Komentář: Tohle jsme si nedomluvili, pane Babiši

Ještě na konci července tvrdil premiér Andrej Babiš [ANO], že deficit státního rozpočtu 2027 bude „významně pod 400 miliardami korun“. Na konci srpna už je ale všechno jinak. Deficit rozpočtu je „významně nad 300 miliardami korun“. 

Přesně ve výši 389 miliard korun. Asi nemá smysl se chytat za slovíčka. Přesto je třeba říci, že „významně pod 400 miliard korun“ je na hony vzdáleno částce 389 miliard korun. Stačí jedna miliarda korun a s deseti miliardami plus jsme na rovných 400 miliardách. A stačí plus dalších dvacet miliard korun a jsme tam, kde jsme byli s deficitem v době covidu. Tedy v roce 2021, kdy se vyšplhal deficit rozpočtu při politice „všechno a všem“ [na dnešní optikou stále méně] na fantastických 419,7 miliardy korun.

Avšak covid je pryč, stejně jako prvotní šok z ruského vojenského vpádu na Ukrajinu. A navíc, i když česká ekonomika rozhodně není žádný zázrak, přece jenom oproti takovému Německu nebo i dalším evropským zemím relativně šlape. Není to s ní tak hrozné při té všeobecné bídě, pokud bychom to měli říci přesněji. Tak proč – sakra – máme mít dluh skoro jako za covidu a jen na úrocích vypláznout v roce 2027 za všechny naše veřejné dluhy 130 miliard korun? To těch loňských 98 miliard korun nestačilo?

Deficit rozpočtu: Příští rok se Schillerová na covid už nevymluví

Poznámka k táboru „Babišovců“, kteří nám po zveřejnění tohoto příspěvku asi začnou obratem nadávat a urážet: Kdo pravidelně sleduje FinTag, dobře ví, že na jeho stránkách jsme nikdy neměli slitování s vládou Petra Fialy [ODS] a dlouhodobě nemáme slitování ani s prezidentem Petrem Pavlem, nicméně teď je u výkonné moci vláda Andreje Babiše.

—

A tak si vzpomeňme nejen na to, co říkal Babiš a říkali jeho lidé nejen na konci července o deficitu, ale co tvrdili ještě před loňskými sněmovními volbami. Tvrdili, že vláda Petra Fialy nemyslí na lidi, že si jich neváží a pak také to, že peníze dává cizím. Že nenakládá s veřejnými prostředky hospodárně.

„Vy si těch lidí nevážíte,“ dozvěděl se Stanjura od Schillerové na Primě

Také tvrdili, že pokud vyhrají volby, všechno bude jinak. Ale co je jinak? Babišova vláda nám chystá deficit rozpočtu pomalu jako za covidu, ale peníze pro lidi vidět nikde nejsou.

Ano, určitě je plus, že vláda na sebe třeba vzala výdaje na poplatky za obnovitelné zdroje energie. To prospívá domácnostem a firmám. A určitě bychom našli další pozitivní „drobnosti“. Je tu ale něco významně dalšího? Nesliboval Babiš a spol. například úlevy na dopravu? Hlavně pak pro žáky a studenty, aby ulevil rodičům, střední třídě, která dlouhodobě platí celý ten permanentní deficitní večírek? Sliboval! A kde jsou? Nikde!

Superdávka jako zářný příklad našeho Kocourkova

Podobné je to například i s přídavkem na dítě. Ten stále zůstává součástí sloučených chudinských dávek v superdávce. To je ta podpora rodin a porodnosti, nad níž premiér Babiš tak přesvědčivě plakal v médiích ještě před několika málo měsíci? No není! Ale s penězi pro rodiče je znovu ticho po pěšině.

A když už jsme třeba u té superdávky, lidoveckého veledíla, ale nejspíš z dílny šelmy, je to, milí čtenáři, ještě horší. Zatímco ji dneska klidně inkasují ti, kteří ji mnohdy ani nepotřebují, ti, kteří ji skutečně potřebují, ji buďto vůbec nedostanou, nebo si kvůli jejímu ponížení musejí žádat o další dávku mimořádné okamžité pomoci [MOP]. A žádají o ni tak moc, že zatímco ještě loni šlo ze státního rozpočtu na MOP necelých sto milionů korun, letos jen za půl roku na ni ze státního rozpočtu šlo více než půl miliardy korun.

Superdávka nefunguje, jak má. Lidé ji doplňují další dávkou

A co dělá ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka [ANO]? Natáčí videa s kolegyní Schillerovou [ANO]. Proč to sem vůbec píšeme? Píšeme to sem proto, že je to ukázka nejen nehospodárného přístupu k řízení veřejných financí, ale ukázka absolutního diletantismu, kterého jsme si užili více než dost s předchozí vládou. Ale jsme snad i za Babišovy vlády odsouzeni stále jen trpět pro neschopnost našich politiků? Kvůli tomu, že se bojí udělat potřebné razantní změny, aby náhodou nepřišli o voliče?

Selfmademan Andrej Babiš

Premiér Andrej Babiš je muž „z velkého světa“. V době, kdy ostatní neúspěšně žádali o výjezdní doložky, cestoval si po světě z titulu svého postavení v podniku zahraničního obchodu takřka bez omezení. Následoval převrat a dnes premiér, tehdy velkopodnikatel Babiš vydělal miliardy korun. Přičemž mu jeho onu chvályhodnou píli, pracovitost a nasazení určitě neupíráme. Naopak si jí vážíme. Ale co ty jeho desítky miliard na kontě [svěřenského fondu „jeho“ rodiny, samozřejmě] znamenají v politice?

Zadlužení Česka stoupne podle MF ČR na téměř 46 procent HDP

V politice mohou znamenat to, že „nic není problém“ a každý se před tím, kdo disponuje velkým jměním, ochotně pokloní. Zvlášť, když i jemu samotnému z toho něco kápne. A pak i touhu si budovat „pomníky“. Čímž se dostáváme k těm dnes tolik skloňovaným investicím, jimiž premiér Andrej Babiš a jeho vláda obhajuje vysoký schodek, který se chystají už příští rok zaseknout. A to ne na jejich, ale na náš účet.

Kupříkladu: Jistě je pěkné, když Česko bude mít novou supermoderní nemocnici v Praze, kterou Andrej Babiš tolik prosazuje. Avšak to je jenom jedna stránka příběhu. Tou druhou stránkou jsou reformy ve zdravotnictví a třeba i v té sociální oblasti, když už jsme zmínili superdávku. A tam to vypadá, jak už jsme uvedli na příkladu dávky MOP, docela stejně jako to tam vypadalo loni, předloni a mnoho let nazpátek. Což je právě ten důvod, proč jsme stále zadluženější. Prostě neumíme vyjít s tím, co máme.

Co jsou vlastně ty naše investice?

Ano, každý ví, investice jsou super a vydávání peněz na rozvoj je v pořádku. Rozhazovat peníze ale umí každý hlupák. Chytrý hospodář investice naopak doplní uděláním pořádku, v tomto případě změnami k lepšímu. A to při vší úctě k současné vládě vidět moc není. Kupříkladu je dobře, když vláda srazí poplatky penzijním fondům, ale do reformy důchodového systému – našich super odvodů na sociální pojištění – to má stále hodně daleko.

Problém je v řízení státu. Tam je ten problém! Říká šéf NKÚ Kala

Velice pěkně to ostatně včera popsal prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala na příkladu našich železnic. V pravidelném Stanovisku k návrhu státního závěrečného účtu ČR uvedl, že zatímco v jiných zemích – tam, kde mají více rozumu a odvahy, než máme my – investují do vícekolejných železnic. A to třeba i proto, aby na jejich dálnicích ubylo kamiónů. My v Česku lijeme [při všeobjímající korupci] peníze do udržování husté železniční sítě z dob Rakousko-Uherského císařství a opravujeme nádražní budovy, pro které nemáme využití. A tak se Miloslav Kala oprávněně ptá – co vlastně skrýváme za tím magickým slovem „investice“?

Miloslav Kala: Udržujeme skanzeny, zaostáváme v pokroku

Vzhledem k tomu, co Kala říká dlouhodobě, tak v mnohých případech se za tím skrývá „hlavně podojit národní nebo evropské dotace“. To je ale právě ta cesta do pekel, jak snad už všichni vědí. Pokud investici určí ne potřeba, ale dotace, je to špatně. A dále: Abyste skutečně věděli, do čeho a proč investovat, nejdříve musíte mít pořádek v systému. Pokud ten nemáte, vaše investice se velice snadno mine účinkem. Ale dluh tady zůstane.

Naděje umírá poslední

Abychom však nebyli jen „negativní“, vláda Andreje Babiše i slibuje, že už hned v dalších letech 2028, 2029 a 2030 deficit státního rozpočtu významně stáhne. A to dokonce až zázračně, chtělo by se říci. Opravdu brutálně. Z deficitu ve výši 3,5 procenta hrubého domácího produktu [HDP] příští rok [mimochodem MF ČR opět jako za vlády Petra Fialy manipuluje veřejnost, když uvádí hodnotu 2,8 %] na 2 % HDP v roce 2029 a v roce 2030 pak bude už jen „ráj“ v podobě 1,3 procenta HDP. To nám slibuje a argumentuje tím, že díky těm investicím naše ekonomika poroste „jako nikdy“. O tom ostatně dlouhodobě mluví Andrej Babiš, že nejdříve se bude investovat [na dluh] a až pak konsolidovat. V zásadě má pravdu, ale měl by i pečlivě vážit tempo zadlužování oproti tempu růstu ekonomiky. A brát v potaz i rizika.

Babiš: Konsolidace rozpočtu přijde v letech 2028 a 2029

Totiž: Co když naše ekonomika skutečně pojede vlivem zase nějakého vnějšího problému opravdu „jako nikdy“, ale špatně. Zaplatí dluhy Andrej Babiš ze svého? Asi těžko… A je tu druhý problém: Většina těch peněz, o které teď Babišova vláda zvedá výdaje rozpočtu, nejde na investice, ale jde tradičně na provoz. A to znamená, že už se nikdy, pokud nedojde na reformy, nevrátí. Jistě nová silnice nebo dálnice se zaplatí, ale například peníze do zdravotnictví, které je dlouhodobě jen černou dírou, už zpátky nedostaneme. Abychom je dostali, musí přestat být zdravotnictví černou dírou.

A asi všichni tušíme, že každý rok přidat doktorům, aby ráno „jen vstali z postele“, nikam nevede… Toto je samozřejmě nadsázka, páni doktoři, ale počítám, že jistě moc dobře víte, jak se v českém zdravotnictví dobře [ne]hospodaří.

Konec nářku a bědování

Poklepávat na základní kameny gigantických miliardových projektů a jíst chlebíčky jde všem našim politikům nadmíru dobře. Ale znovu: První problém je, když je to na dluh. Druhý problém je, když vám sice v Praze vyroste skvělá a nová moderní nemocnice na onkologická onemocnění, ale zdevastovaní rodiče a děti po celé republice nenajdou psychiatra, aby je dal dohromady z toho, v jakém Kocourkově dnes a denně žijí. V Kocourkově, kde na jedné straně pořád a jen tečou desítky a stovky miliard korun ze státního rozpočtu k jedněm, zatímco druzí z toho nemají nic, ale hlavně na to jen vydělávají. V zemi, které spravedlivé, efektivní a uvážlivé přerozdělování veřejných financí dalo vale už před mnoha roky.

—

Ano, musíme investovat, ale stejně tak musíme vědět, kde nás tlačí bota. A tomu přizpůsobit investiční priority. A součástí toho všeho musí být i ona Rašínova politika „nedám, nemám, šetřím“. To je základní předpoklad pro to, abychom měli v pořádku i veřejné finance. Dokud tohle se nestane, nemáme šanci, že toho kdy dosáhneme. Ví to Andrej Babiš, nebo nic není problém pro českého miliardáře?

Zadlužení Česka stoupne podle MF ČR na téměř 46 procent HDP

Vzhledem k aktuálnímu návrhu deficitu státního rozpočtu, který je na samé hraně toho, s čím si za současné situace Babišova vláda vůbec mohla dovolit přijít, i když popravdě je to už dost za hranou, to prozatím vypadá, že to neví. Že čas dluhů pokračuje dál. Je dost dobře možné, že už to není čas mizerů, jak to bylo za vlády Petra Fialy a jeho ministra financí – bitcoina Stanjury, ale i tak to pro nás není žádná výhra.

Přesto ale: Naděje umírá už tak nějak z principu vždy jako poslední. Uvidíme příští rok a příští roky, jak budou vypadat deficity státních rozpočtů. Ta nejhorší varianta by byla, že vláda Andreje Babiše a Babiš jako premiér nebudou vůbec o nic lepší, než byla vláda Petra Fialy a Fiala jako premiér. Ale to by si snad při vší úctě k Petru Fialovi a jeho vládě, Andrej Babiš, doufejme, na triko nevzal.

Daniel Tácha

P.S.: A ještě doušek: Prosím, neslyšeli jste náhodou teď, když se řeší rozpočet, něco třeba i jen málo o Motoristech, případně o SPD. Jsou tu ještě vůbec?