
Ještě na konci července tvrdil premiér Andrej Babiš [ANO], že deficit státního rozpočtu 2027 bude „významně pod 400 miliardami korun“. Na konci srpna už je ale všechno jinak. Deficit rozpočtu je „významně nad 300 miliardami korun“.
Přesně ve výši 389 miliard korun. Asi nemá smysl se chytat za slovíčka. Přesto je třeba říci, že „významně pod 400 miliard korun“ je na hony vzdáleno částce 389 miliard korun. Stačí jedna miliarda korun a s deseti miliardami plus jsme na rovných 400 miliardách. A stačí plus dalších dvacet miliard korun a jsme tam, kde jsme byli s deficitem v době covidu. Tedy v roce 2021, kdy se vyšplhal deficit rozpočtu při politice „všechno a všem“ [na dnešní optikou stále méně] na fantastických 419,7 miliardy korun.
Avšak covid je pryč, stejně jako prvotní šok z ruského vojenského vpádu na Ukrajinu. A navíc, i když česká ekonomika rozhodně není žádný zázrak, přece jenom oproti takovému Německu nebo i dalším evropským zemím relativně šlape. Není to s ní tak hrozné při té všeobecné bídě, pokud bychom to měli říci přesněji. Tak proč – sakra – máme mít dluh skoro jako za covidu a jen na úrocích vypláznout v roce 2027 za všechny naše veřejné dluhy 130 miliard korun? To těch loňských 98 miliard korun nestačilo?
Deficit rozpočtu: Příští rok se Schillerová na covid už nevymluví
Poznámka k táboru „Babišovců“, kteří nám po zveřejnění tohoto příspěvku asi začnou obratem nadávat a urážet: Kdo pravidelně sleduje FinTag, dobře ví, že na jeho stránkách jsme nikdy neměli slitování s vládou Petra Fialy [ODS] a dlouhodobě nemáme slitování ani s prezidentem Petrem Pavlem, nicméně teď je u výkonné moci vláda Andreje Babiše.
—
A tak si vzpomeňme nejen na to, co říkal Babiš a říkali jeho lidé nejen na konci července o deficitu, ale co tvrdili ještě před loňskými sněmovními volbami. Tvrdili, že vláda Petra Fialy nemyslí na lidi, že si jich neváží a pak také to, že peníze dává cizím. Že nenakládá s veřejnými prostředky hospodárně.
„Vy si těch lidí nevážíte,“ dozvěděl se Stanjura od Schillerové na Primě
Také tvrdili, že pokud vyhrají volby, všechno bude jinak. Ale co je jinak? Babišova vláda nám chystá deficit rozpočtu pomalu jako za covidu, ale peníze pro lidi vidět nikde nejsou.
Ano, určitě je plus, že vláda na sebe třeba vzala výdaje na poplatky za obnovitelné zdroje energie. To prospívá domácnostem a firmám. A určitě bychom našli další pozitivní „drobnosti“. Je tu ale něco významně dalšího? Nesliboval Babiš a spol. například úlevy na dopravu? Hlavně pak pro žáky a studenty, aby ulevil rodičům, střední třídě, která dlouhodobě platí celý ten permanentní deficitní večírek? Sliboval! A kde jsou? Nikde!
Superdávka jako zářný příklad našeho Kocourkova
Podobné je to například i s přídavkem na dítě. Ten stále zůstává součástí sloučených chudinských dávek v superdávce. To je ta podpora rodin a porodnosti, nad níž premiér Babiš tak přesvědčivě plakal v médiích ještě před několika málo měsíci? No není! Ale s penězi pro rodiče je znovu ticho po pěšině.
A když už jsme třeba u té superdávky, lidoveckého veledíla, ale nejspíš z dílny šelmy, je to, milí čtenáři, ještě horší. Zatímco ji dneska klidně inkasují ti, kteří ji mnohdy ani nepotřebují, ti, kteří ji skutečně potřebují, ji buďto vůbec nedostanou, nebo si kvůli jejímu ponížení musejí žádat o další dávku mimořádné okamžité pomoci [MOP]. A žádají o ni tak moc, že zatímco ještě loni šlo ze státního rozpočtu na MOP necelých sto milionů korun, letos jen za půl roku na ni ze státního rozpočtu šlo více než půl miliardy korun.
A co dělá ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka [ANO]? Natáčí videa s kolegyní Schillerovou [ANO]. Proč to sem vůbec píšeme? Píšeme to sem proto, že je to ukázka nejen nehospodárného přístupu k řízení veřejných financí, ale ukázka absolutního diletantismu, kterého jsme si užili více než dost s předchozí vládou. Ale jsme snad i za Babišovy vlády odsouzeni stále jen trpět pro neschopnost našich politiků? Kvůli tomu, že se bojí udělat potřebné razantní změny, aby náhodou nepřišli o voliče?
Selfmademan Andrej Babiš
Premiér Andrej Babiš je muž „z velkého světa“. V době, kdy ostatní neúspěšně žádali o výjezdní doložky, cestoval si po světě z titulu svého postavení v podniku zahraničního obchodu takřka bez omezení. Následoval převrat a dnes premiér, tehdy velkopodnikatel Babiš vydělal miliardy korun. Přičemž mu jeho onu chvályhodnou píli, pracovitost a nasazení určitě neupíráme. Naopak si jí vážíme. Ale co ty jeho desítky miliard na kontě [svěřenského fondu „jeho“ rodiny, samozřejmě] znamenají v politice?
V politice mohou znamenat to, že „nic není problém“ a každý se před tím, kdo disponuje velkým jměním, ochotně pokloní. Zvlášť, když i jemu samotnému z toho něco kápne. A pak i touhu si budovat „pomníky“. Čímž se dostáváme k těm dnes tolik skloňovaným investicím, jimiž premiér Andrej Babiš a jeho vláda obhajuje vysoký schodek, který se chystají už příští rok zaseknout. A to ne na jejich, ale na náš účet.
Kupříkladu: Jistě je pěkné, když Česko bude mít novou supermoderní nemocnici v Praze, kterou Andrej Babiš tolik prosazuje. Avšak to je jenom jedna stránka příběhu. Tou druhou stránkou jsou reformy ve zdravotnictví a třeba i v té sociální oblasti, když už jsme zmínili superdávku. A tam to vypadá, jak už jsme uvedli na příkladu dávky MOP, docela stejně jako to tam vypadalo loni, předloni a mnoho let nazpátek. Což je právě ten důvod, proč jsme stále zadluženější. Prostě neumíme vyjít s tím, co máme.
Co jsou vlastně ty naše investice?
Ano, každý ví, investice jsou super a vydávání peněz na rozvoj je v pořádku. Rozhazovat peníze ale umí každý hlupák. Chytrý hospodář investice naopak doplní uděláním pořádku, v tomto případě změnami k lepšímu. A to při vší úctě k současné vládě vidět moc není. Kupříkladu je dobře, když vláda srazí poplatky penzijním fondům, ale do reformy důchodového systému – našich super odvodů na sociální pojištění – to má stále hodně daleko.
Problém je v řízení státu. Tam je ten problém! Říká šéf NKÚ Kala
Velice pěkně to ostatně včera popsal prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala na příkladu našich železnic. V pravidelném Stanovisku k návrhu státního závěrečného účtu ČR uvedl, že zatímco v jiných zemích – tam, kde mají více rozumu a odvahy, než máme my – investují do vícekolejných železnic. A to třeba i proto, aby na jejich dálnicích ubylo kamiónů. My v Česku lijeme [při všeobjímající korupci] peníze do udržování husté železniční sítě z dob Rakousko-Uherského císařství a opravujeme nádražní budovy, pro které nemáme využití. A tak se Miloslav Kala oprávněně ptá – co vlastně skrýváme za tím magickým slovem „investice“?
Vzhledem k tomu, co Kala říká dlouhodobě, tak v mnohých případech se za tím skrývá „hlavně podojit národní nebo evropské dotace“. To je ale právě ta cesta do pekel, jak snad už všichni vědí. Pokud investici určí ne potřeba, ale dotace, je to špatně. A dále: Abyste skutečně věděli, do čeho a proč investovat, nejdříve musíte mít pořádek v systému. Pokud ten nemáte, vaše investice se velice snadno mine účinkem. Ale dluh tady zůstane.
Naděje umírá poslední
Abychom však nebyli jen „negativní“, vláda Andreje Babiše i slibuje, že už hned v dalších letech 2028, 2029 a 2030 deficit státního rozpočtu významně stáhne. A to dokonce až zázračně, chtělo by se říci. Opravdu brutálně. Z deficitu ve výši 3,5 procenta hrubého domácího produktu [HDP] příští rok [mimochodem MF ČR opět jako za vlády Petra Fialy manipuluje veřejnost, když uvádí hodnotu 2,8 %] na 2 % HDP v roce 2029 a v roce 2030 pak bude už jen „ráj“ v podobě 1,3 procenta HDP. To nám slibuje a argumentuje tím, že díky těm investicím naše ekonomika poroste „jako nikdy“. O tom ostatně dlouhodobě mluví Andrej Babiš, že nejdříve se bude investovat [na dluh] a až pak konsolidovat. V zásadě má pravdu, ale měl by i pečlivě vážit tempo zadlužování oproti tempu růstu ekonomiky. A brát v potaz i rizika.
Totiž: Co když naše ekonomika skutečně pojede vlivem zase nějakého vnějšího problému opravdu „jako nikdy“, ale špatně. Zaplatí dluhy Andrej Babiš ze svého? Asi těžko… A je tu druhý problém: Většina těch peněz, o které teď Babišova vláda zvedá výdaje rozpočtu, nejde na investice, ale jde tradičně na provoz. A to znamená, že už se nikdy, pokud nedojde na reformy, nevrátí. Jistě nová silnice nebo dálnice se zaplatí, ale například peníze do zdravotnictví, které je dlouhodobě jen černou dírou, už zpátky nedostaneme. Abychom je dostali, musí přestat být zdravotnictví černou dírou.
A asi všichni tušíme, že každý rok přidat doktorům, aby ráno „jen vstali z postele“, nikam nevede… Toto je samozřejmě nadsázka, páni doktoři, ale počítám, že jistě moc dobře víte, jak se v českém zdravotnictví dobře [ne]hospodaří.
Konec nářku a bědování
Poklepávat na základní kameny gigantických miliardových projektů a jíst chlebíčky jde všem našim politikům nadmíru dobře. Ale znovu: První problém je, když je to na dluh. Druhý problém je, když vám sice v Praze vyroste skvělá a nová moderní nemocnice na onkologická onemocnění, ale zdevastovaní rodiče a děti po celé republice nenajdou psychiatra, aby je dal dohromady z toho, v jakém Kocourkově dnes a denně žijí. V Kocourkově, kde na jedné straně pořád a jen tečou desítky a stovky miliard korun ze státního rozpočtu k jedněm, zatímco druzí z toho nemají nic, ale hlavně na to jen vydělávají. V zemi, které spravedlivé, efektivní a uvážlivé přerozdělování veřejných financí dalo vale už před mnoha roky.
—
Ano, musíme investovat, ale stejně tak musíme vědět, kde nás tlačí bota. A tomu přizpůsobit investiční priority. A součástí toho všeho musí být i ona Rašínova politika „nedám, nemám, šetřím“. To je základní předpoklad pro to, abychom měli v pořádku i veřejné finance. Dokud tohle se nestane, nemáme šanci, že toho kdy dosáhneme. Ví to Andrej Babiš, nebo nic není problém pro českého miliardáře?
Vzhledem k aktuálnímu návrhu deficitu státního rozpočtu, který je na samé hraně toho, s čím si za současné situace Babišova vláda vůbec mohla dovolit přijít, i když popravdě je to už dost za hranou, to prozatím vypadá, že to neví. Že čas dluhů pokračuje dál. Je dost dobře možné, že už to není čas mizerů, jak to bylo za vlády Petra Fialy a jeho ministra financí – bitcoina Stanjury, ale i tak to pro nás není žádná výhra.
Přesto ale: Naděje umírá už tak nějak z principu vždy jako poslední. Uvidíme příští rok a příští roky, jak budou vypadat deficity státních rozpočtů. Ta nejhorší varianta by byla, že vláda Andreje Babiše a Babiš jako premiér nebudou vůbec o nic lepší, než byla vláda Petra Fialy a Fiala jako premiér. Ale to by si snad při vší úctě k Petru Fialovi a jeho vládě, Andrej Babiš, doufejme, na triko nevzal.
Daniel Tácha
P.S.: A ještě doušek: Prosím, neslyšeli jste náhodou teď, když se řeší rozpočet, něco třeba i jen málo o Motoristech, případně o SPD. Jsou tu ještě vůbec?












































1) tak mi vysveli, že dluh fialy v 2022 375md > 389mld dluh v 2027 od šileky a to ste takový humbuk nedělali – nebo jo?
2) tak mi vysveli proč urážite šilerku, že je dlužena, kdyz v 2021 předala fialovi úporu 120 mld
děkuji za připadnou odpověď
Jsem volič ANO.To,co předvedla paní Schillerová se SR JE NAPROSTO šílené.Nemůžeme
najednou budovat dálnice i železnice.Rozfrcáme obojí a nebudeme mít ani jedno pořádně.
Stát si musí určit několik priorit kam bude investovat a ostatní /nezačaté/stavby zastavit.
Bylo by také potřeba zastavit neúměrné navyšování platů státních zaměstnanců,osekat
sociální dávky.zmrazit na dva,tři roky valorizace důchodů/jsem důchodce už osm let./
Zdravotnictví bez smysluplné reformy je černou dírou na peníze.A hlavně VRÁTIT
superhrubou mzdu,jak bylo ostatně slíbeno při jejím rušení.Pokud bude ANO postupovat
ve šlépějích Fialy a Stanjury ztratí spoustu voličů,včetně mne.
Sedlák
Babišova vláda ledacos ze slibů neplní – jako ostatně každá – viz třeba jak minulá vláda ještě před volbami slibovala, že nebudou narůstat daně. Ta Babišova třeba slibovala valorizaci důchodů postaru.
Ale dopředu bylo jasné, že setrvačnost zhoubné politiky volského stáda ze Strakovky pod vedením signalisty Nutelly, se bude projevovat ještě 2 roky. To zdejší pisálkové také ekonomové jako neznámý Tácha zřejmě nevědí. Tak shodek rozpočtu se bude dát snižovat až ve třetím roce, ale uvidíme. Poplatky do E uhnie mají tendenci velmi narůstat například.
Příteli Masunto,
žádný schodek po předchozí vládě neexistuje. Jenom papouškujete aňácké lži. Udělali rozpočet a zjistili, že na Babišovy předvolební sliby chybí 90 miliard(jak se dalo předem očekávat).Tak prohlásili, že Fialova vláda udělala schodek. Jak můžete udělat schodek v rozpočtu Vašeho souseda, který si chce pořídit mercedes na dluh? Babiš si chce pořídit voliče, ale v rozpočtu není tolik peněz z vybraných daní, tak si je půjčí a ještě z toho obviní předchozí vládu. Babiš Vám slíbí to co vám nikdo na světě nemůže dát, aby byl u koryta, kde sám rozhodne kolik milard přepošle z českého a evropského rozpočtu svým dětem, které zdědí Agrofert atd. Jestli zruinuje Česko je mu jedno. On tudy jenom projíždí ze Slovenska a na chvíli se zastavil na českém Klondike. Příště může kandidovat v Maďarsku, nebo v Srbsku, kde má také spoustu firem a miliardových dotací.
S tím korytem a předvolebními sliby nemusíte mít obavy. Ekonomická realita dožene každého. Nikdo se vyvlíkne. Našeho obchodníka v saku politika nevyjímaje. Jak jsem si všiml, předvolební sliby v oblasti důchodů jsou u ledu. Logicky, ekonomika neměla a nemá „výtlak“, tak chyba toho, kdo tomu tehdy věřil, že to lze nějak obejít. Pak myslím i ta záležitost se studenty a o zkrouhnutí různých neziskovek ani nemluvě. V době, kdy firmy racionalizují, tedy propouštějí, prohlásili, že práce je dost a podporu v nezaměstnosti opět vrátili zpět, na nižší částky. Zvýšení daní také už opatrně ohlašují. Prostě z dlaně chlup nevytrhneš, jak se říká a i voliči to začne časem docházet.
Ale to klíčové, co nás může zachránit, není to, jak dál u nás, jestli Babiš ano, či ne, a kdo vůbec, ale kdy toto dolehne na západního voliče. Od tam ten zelenolevičácký ekonomický marasmus přichází. Západní volič se má povětšinou ještě stále poměrně dobře, protože jejich vlády to dělají v oblasti dluhů ještě brutálněji než se plánuje u nás. Dvě dovolené ročně v zahraničí, nové auto, když to staré je ojeté, je stále ještě pravidlem. A i tam postupující chudoba zatím postihuje jen menší část populace. Zatím důchodce, protože ceny rostou, ale důchody se tolik nezvyšují na rozdíl od platů, kdy se odbory obvykle vzbouří. Ale už se to rozlévá i mezi zaměstnance, kteří přicházejí o práci jejím přesunem na východ, tedy i k nám (zatím, kdy je vůbec co přesouvat). Je však ironií osudu, že změna tam nepřichází ze směrů od ekonomiky, ale ze směru od migrace.
Ale co. Nepřítel mého nepřítele je můj přítel, platilo vždy, tak podnět ke změně není až tak podstatný. Jak v té hře Dlouhý, Široký a Bystrozraky a princ Drsoň. Když ke království dostane ještě jedny peřiny navíc, tak v tom případě mi knír nevadí.
MANIFEST ODPOVĚDNOSTI
NECHCEME DOKONALÉ POLITIKY. CHCEME ODPOVĚDNÉ POLITIKY.
Než příště půjdeme k volbám, zastavme se na chvíli.
Ne kvůli Babišovi.
Ne kvůli Fialovi.
Ne kvůli žádné jiné politické straně.
Kvůli našim dětem.
K 30. červnu 2026 dosáhl státní dluh České republiky 3,73 bilionu korun.
Dluh sám o sobě nemusí být špatně.
Půjčit si může být rozumné, pokud peníze použijeme na něco, co bude sloužit dlouho a posílí naši zemi — například na infrastrukturu, energetiku, bezpečnost nebo jiné skutečné investice.
Ale dlouhodobě zvyšovat dluh bez jasné odpovědi, co za ty peníze zůstane budoucím generacím, je nebezpečné.
Protože dluh není zadarmo.
Úroky jsou skutečné peníze, které musí stát zaplatit.
A stát jsme my.
________________________________________
VLÁDA MUSÍ BÝT ODPOVĚDNÁ
Vláda má právo rozhodovat.
Ale s právem rozhodovat přichází odpovědnost.
Každý velký výdaj má mít své vysvětlení:
Kolik stojí?
Proč ho potřebujeme?
Z čeho ho zaplatíme?
A co z něj zůstane našim dětem?
Nechceme vládu, která nám slíbí všechno, co chceme slyšet.
Chceme vládu, která dokáže říct i nepříjemnou pravdu:
„Na tohle dnes nemáme.“
________________________________________
OPOZICE MUSÍ HLÍDAT VLÁDU
Opozice není jen vláda čekající na další volby.
Její zásadní demokratickou úlohou je vládu kontrolovat.
Když vláda utrácí příliš, má to pojmenovat.
Když roste dluh, má na to upozorňovat.
Když vláda udělá chybu, má ji kritizovat včas a předložit veřejnosti vlastní řešení.
A když vláda udělá něco správně, má to také uznat.
Státní pokladna nesmí mít stranickou barvu.
________________________________________
A ODPOVĚDNOST MÁME I MY
Nemůžeme všechno svádět na politiky.
My je volíme.
Politik není náš pán.
Je to člověk, kterému jsme na určitou dobu svěřili správu společných věcí a veřejných peněz.
Nedali jsme mu bianco šek.
Proto se nemáme ptát pouze:
„Co mi dáš?“
Ale také:
„Kdo to zaplatí?“
A neměli bychom odpouštět vlastní straně něco, co bychom jiné straně nikdy neodpustili.
Stejný metr pro všechny.
To je základ odpovědné demokracie.
________________________________________
JEDNOU SE NÁS ZEPTAJÍ NAŠE DĚTI
Možná se jednou zeptají:
„Věděli jste, že dluh roste?“
Ano.
„Věděli jste, že se z něj platí úroky?“
Ano.
„Tak proč jste s tím nic neudělali?“
Na tuhle otázku už žádná politická strana odpovídat nebude.
Budeme odpovídat my.
Proto se dnes musíme všichni na chvíli chytit za nos.
Ne proto, abychom někoho nenáviděli.
Ale proto, abychom si přiznali vlastní odpovědnost.
________________________________________
CO CHCEME?
Chceme vládu, která odpovědně hospodaří.
Chceme opozici, která skutečně kontroluje vládu.
Chceme politiky, kteří říkají pravdu i tehdy, když není příjemná.
Chceme občany, kteří se nenechají koupit slibem a ptají se, kdo účet zaplatí.
Nechceme dokonalé politiky.
CHCEME ODPOVĚDNÉ POLITIKY.
Nechceme po sobě zanechat dokonalý svět.
Chceme po sobě zanechat zemi, za kterou se naše děti nebudou muset stydět.
Protože budoucnost našich dětí není majetkem dnešní generace.
Jen ji na chvíli držíme v rukou.
A naším úkolem je předat ji dál.
NE HORŠÍ.
LEPŠÍ BUDOUCNOST PRO NAŠE DĚTI.
Dobrý den,
posílám Vám text, který vznikl z obyčejné obavy jednoho občana a prarodiče o budoucnost našich dětí a vnoučat.
Nechci útočit na žádnou politickou stranu. Nechci říkat lidem, koho mají volit.
Chci jen položit jednoduchou otázku: Proč jste udělali kozla zahradníkem?
Co jednou řekneme našim dětem, až se zeptají, proč jsme jim předali dluhy a proč jsme s tím včas nic neudělali?
Myslím, že odpovědnost nemá jen vláda. Má ji také opozice, která má vládu kontrolovat. A nakonec ji máme i my, voliči, protože právě nám politici na určitou dobu svěřili správu země a veřejných peněz.
Proto vznikl tento manifest.
Jeho hlavní myšlenka je jednoduchá:
Nechceme dokonalé politiky. Chceme odpovědné politiky.
Prosím, přečtěte si ho a zvažte, zda by mohl oslovit i lidi, kteří dnes stojí na různých stranách politického spektra.
Možná bychom se totiž nemuseli shodnout na tom, koho volit.
Mohli bychom se ale shodnout na tom, že budoucnost našich dětí nesmí být předmětem politického boje.
Děkuji, že jste si našli čas tento text přečíst.
S úctou
Ladislav Března
Účet za Fialovu vládu? Čtyřnásobné ceny energií, kumulovaná inflace blížící se čtyřiceti procentům a rozpočty plné děr. Tak její dědictví sečetl místopředseda sněmovního rozpočtového výboru Miroslav Ševčík (za SPD), který někdejší pětikoalici překřtil na „pětidemoliční četu“ a kritikům rozpočtu se schodkem 389 miliard vzkázal, že takový účet nelze napravit přes noc.
Ministryně financí Alena Schillerová upozornila, že výraznější snižování schodku nyní nemá reálnou alternativu. Kabinet se stále vyrovnává s problémy, které zdědil po předchozí vládě Petra Fialy, a současně musí zajistit financování dopravy, zdravotnictví, obrany i dalších klíčových oblastí.
Řeknu vám svůj názor na věc.
Podstata, to obecné, je dané. Pokud jste hospodářskou kolonií, jste v možnostech investic velmi omezení. Aby byl investiční cyklus naplněn, je třeba podnítit aktivitu a výsledek této aktivity s patřičným ziskem prodat. Musí platit oboje současně. Když si vezmete to druhé, tak kolik podniků má přímý kontakt se zákazníkem? Nemyslím takového zákazníka, který na předaný výrobek nalepí svou etiketu, k zaplacené ceně přirazí nejméně trojnásobek a utíká s ním za tím, který bude výrobek skutečně používat. Málo jich sice není, ale těch, kteří se pohybují v oblastech, kde je z prodeje koncovému zákazníkovi pěkný vývar, moc nenajdete. Tím je podstata daná.
Celý problém není v tom, jestli je deficit dvě stě, nebo pět set mikiard korun, ale v tom, že vlivem nadvlády zelených komoušů v EU prostoru se hospodářská mizérie už doslova samovolně rozlévá. To nakonec vidíte v přímém přenosu. To, co určuje trend, je už desetiletí mikroelektronika, která z kalkulaček dospěla v mocný hospodářský nástroj. Takový, že už začíná být schopna sama myslet. Jenže kvas kolem ní není ani v EU, natož v ČR. Investičně to kvasí za oceánem a také nově i v Asii. To další výnosné, myslím přesné strojírenství investované do odpovídajících výrobků, jsme předali jako na stříbrném podnose Číně, která z něj ulupuje stále větší a větší koláč v celé EU, natož v ČR. A zbývající oblast, to jest chemický průmysl, který je schopen také generovat úžasné získy, ten je ničen zelenými komouši, kteří neberou ohled na to, že jeho energetická náročnost je dána fyzikálními zákony a ne neochotou šetřit.
Takže dnes to jede stylem, zachraň se, kdo můžeš. Buď, což se děje dnes, brutálními dluhy, které nakonec krvavě i s úroky stejně zaplatí občané, nebo jako druhé řešení, brutálním zvýšení daní, plus šetření k tomu. Což je to stejné v bleděmodrém, to dluh sice sníží, ale za cenu poničení chodu hospodářství, protože o daně obraní začnou šetřit, což ekonomickou aktivitu sníží a výber daní poklesne a podniky navíc ochabnou.
Určitě vás napadne, když je tedy obojí špatná cesta a odstranění zeleného komouše jako žáby na prameni ještě chvíli potrvá, přičemž se něco dělat musí, a to hned, tak kterou z těch špatných cest zvolit? Na to odpověď jednoduchá není, ale já dám dost na zkušenosti předchozích generací, které toho skutečně hodně zažily. A jak mi říkal jeden z prarodičů narozený koncem předminulého století, který nečekal, kdo mu co dá a sám podnikal, že prodělek je také výdělek a následně dodával, nedělej nic a nebudeš mít už vůbec nic!
Jinými slovy, když si k tomu přidám i to, co napsal nám známý Karel Marx ve svém díle Kapitál, že bohatství vzniká z lidské práce a práce strojů lidmi vymyšlených, tak ta méně špatná cesta je ta, které zajistí, a to jakkoliv, aby se kola ekonomické aktivity nezadrhla. A případné další problémy, třeba až nás doženou následky brutálních dluhů, řešit až skutečně nastanou.
Volič se v západní Evropě měl až příliš dobře, tak na moudré zkušenosti předků, kteří mu blahobyt v potu tváře vybudovali, zapomněl a došel k závěru, že může vše. Dokonce i to, že zachrání planetu. S úžasem hledím na některé rady, jako třeba kolik si našetřit, aby člověk měl v důchodu čas na své koníčky. Onen předek mi také říkával, když jsem měl pocit, že jsem se ten den už v rámci pomoci rodičům a prarodičům nadělal dost, že ať si pamatuji, že si odpočinu až v hrobě.
A to, o čem je tento článek, jsou jen následky toho všeho zapomnění. Zapomnění toho, že jak politici ekonomice stelou, tak občan uléhá, protože se jedná o dvě strany téže mince. Deficit je tedy jen jeden z okvětních lístků z celé té ekonomicky neduživé rostliny.