Nejvyšší kontrolní úřad [NKÚ] zveřejnil své každoroční Stanovisko k návrhu státního závěrečného účtu ČR za loňský rok. Prezident NKÚ Miloslav Kala v něm na dvou konkrétních příkladech ukazuje, proč Česko není tam, kde by být mohlo.
„Vlastně bych mohl své úvodní slovo začít podobně jako loni,“ začíná Miloslav Kala, který jako každý rok začíná dluhem. Zmiňuje deficit v řádu stovek miliard korun a samotná analýza pak potvrzuje, že jen v roce 2025 jsme na úrocích za státní dluh zaplatili 98 miliard korun. Do roku 2028 mají výdaje na státní dluh vzrůst až na 139 miliard korun. A stejně jako každý rok upozorňuje na dlouhodobě napnutý trh práce a kouzlení s přípravou státního rozpočtu v loňském roce.
„Českou ekonomiku brzdí vysoké ceny energií a o klíčových reformách se už ani nemluví, natož aby vláda nějakou spustila,“ uvádí.
Problém je v řízení státu. Tam je ten problém! Říká šéf NKÚ Kala
Makroekonomickými daty, kterými své úvodní shrnutí vyčísluje a usazuje do kontextu, se pak podle něj letošní Stanovisko NKÚ jenom hemží.
Nicméně letos výjimečně se soustředí i na dvě odvětví naší ekonomiky, na kterých je velice dobře vidět, jak v Česku „zapřaháme vůz před koně“.
„Letos bych ale Vaši pozornost, Vážení čtenáři, rád přitáhl k některým detailům. Protože, jak se říká, ďábel je skrytý v detailu,“ píše dále šéf Nejvyššího kontrolního úřadu.
U nás v Kocourkově I.
A pokračuje: Česká železniční síť je velmi specifická. Jedná se o nejhustší železniční síť v Evropské unii – tomuto žebříčku vévodíme se 123 kilometry tratí na 1 000 km2. Pro zajímavost: Řekové, kteří jsou na chvostu zmíněného žebříčku, jich mají jen 14 km na 1 000 km2. Čím hustší železniční síť, tím vyšší náklady na její údržbu a modernizaci. Peníze, které potřebujeme na zajištění provozuschopnosti lokálních železnic, chybí na rozvoj a zkapacitnění páteřní sítě železnic. Přesto tvrdošíjně udržujeme železniční síť v celém jejím rozsahu a opravujeme nádražní budovy, které v dnešní době nemají využití. Jako by historicky koncipovaná síť přinášela neoddiskutovatelné ekonomické benefity.
Výdaje na železnici projdou revizí. Údajně počítají s 40% inflací
Jak jsou na tom ostatní evropské země? Od 90. let mnohé zásadně restrukturalizovaly svou železniční infrastrukturu. A přesně opačně než my. Například Francie zredukovala svou železniční infrastrukturu o 6 847 km, ale na druhou stranu posílila vícekolejné tratě o 1 276 km. Stejně tak Německo snížilo rozsah železnic o 5 195 km a prodloužilo kapacitní úseky o 1 988 km. Polsko zmenšilo síť železnic o 6 603 km a také se soustředilo na vícekolejné koridory. Ty nyní představují 45 % celkové délky polské železniční sítě.
A co Česká republika? Za uplynulých 34 let rozšířila svou již tak robustní železniční síť o dalších 63 km, ale jen 128 km jednokolejných tratí přebudovala na vícekolejné.
Silnice ucpávají kamiony, ale na železnici chystají rychlovlaky
Chápete, co vlastně skrýváme za tím magickým slovem „investice“? Udržujeme evropský skanzen železniční sítě konce 19. století? A nákladně ho vybavíme moderními a drahými technologiemi? To, kam směrujeme naši představu o podobě naší železnice v dalším století, názorně ukazuje spor o zachování jednoho zastaralého mostu v Praze. Proč ne. Jenom si konečně řekněme, že investice nejsou peníze, které vyhodíme z okna.
U nás v Kocourkově II.
A nabízí i další příklad: Česká republika si dala za cíl, že do roku 2030 bude patřit podle European Innovation Scoreboard, který sestavuje Evropská komise, mezi inovační lídry EU. V roce 2025 ale stále v tomto hodnocení zaujímala místo mezi takzvaně mírnými inovátory a mezi ní a prvním inovačním lídrem bylo dalších 14 zemí EU. Oproti tomu Estonsko, země skoro o polovinu menší a s desetinovou populací, se řadí do skupiny tzv. silných inovátorů.
Jak je to možné? Vždyť Česko má tradičně silnější a robustnější průmyslovou ekonomiku, větší trh a stále ještě vyšší hrubý domácí produkt [HDP] na obyvatele v paritě kupní síly.
Přesto Estonsko vyniká mimořádnou aktivitou rizikového kapitálu, to je investic do začínajících a inovativních firem s vyšším potenciálem růstu. Se 77 investičními koly – což je situace, kdy start-up získá kapitál od investorů – se řadí mezi světové lídry. Odráží to vysoce dynamické a efektivní startupové prostředí.
- Česká republika se řadí s šesti investičními koly k zemím s výrazně nižší aktivitou rizikového kapitálu.
Postavení Estonska potvrzuje i počet tzv. jednorožců, tedy start-upů, jejichž hodnota přesáhla 1 miliardu dolarů [cca 21 mld. Kč] a které významně přispívají k tvorbě přidané hodnoty a přitahují další investice. Estonsko vytvořilo 15 jednorožců. A Česko? To eviduje pouze čtyři takové společnosti.
Jak je to jen možné?
Estonsku se podařilo menší tržní sílu kompenzovat špičkovou kvalitou investičního prostředí. Dokáže si díky cílené podpoře lépe udržet inovativní firmy na domácím trhu. Jeho konkurenční výhodou je zejména plně digitalizovaná veřejná správa, nulové zdanění reinvestovaného zisku a nízká administrativní zátěž. Tyto faktory společně vytvářejí atraktivní podmínky pro vznik a růst inovativních firem. A přitahují zahraniční kapitál.
Podle šéfa NKÚ je toto krásná ukázka, že i v malé zemi lze ekonomicky uvažovat ve velkém měřítku. Připouští, že podíl dvou a vícekolejných tratí měli Estonci v roce 2024 nejnižší v celé EU. A právě o to podle něj jde.
Komentář: Hip, Hip, Hurá. Česko má novou hospodářskou strategii
„Jde o ono „think big“. O rozhodnutí, kam napřeme své síly a potenciál. V čem chceme být jedničky a co jsme pro to ochotni udělat. A co tomu obětujeme,“ doplňuje.
A přesně o tom je podle jeho názoru letošní Stanovisko NKÚ. Dokument, který přináší svědectví o tom, že náš stát zavírá oči před realitou a místo strategického uvažování volí skanzeny. Ptá se: „Když můžou Estonci, proč ne my?“
–RED–
