Komentář: Nejenže mluví, ale i rozhodují o věcech, kterým nerozumí

105982
poplatky
Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová a předseda poslaneckého klubu TOP 09 Jan Jakob bojují spolu s kolegy ze stran vládní koalice za nezávislost veřejnoprávních médií. Lepší by ale bylo, kdyby bojovali za ty, kteří tato média platí. / Foto: TOP 09

Zástupci koaliční vlády v čele s předsedkyní TOP 09 Markétou Pekarovou Adamovou se aktuálně chválí za to, že lidem zvednou povinné koncesionářské poplatky na chod České televize a Českého rozhlasu. 

„Udržitelnost financování veřejnoprávních médií je nejzákladnější podmínka jejich nezávislosti. Nedopustíme, abychom nastoupili na maďarskou cestu,“ uvedla Pekarová Adamová na sociální síti X.

Odvolala se přitom na tweet svého stranického kolegy Jana Jakoba. Ten pro změnu napsal: Velký úspěch: financování veřejnoprávních médií bude dlouhodobě předvídatelné! V koalici jsme se shodli na indexaci poplatků – to znamená, že veřejnoprávní média budou systémově financovaná. A tím zůstane zachována i jejich nezávislost, kterou naše demokracie tolik potřebuje.“

Potíž ale je, že naše demokracie nepotřebuje veřejnoprávní média, která jak lichváři vymáhají od lidí koncesionářské poplatky pod pohrůžkou pokut a soudů. A už vůbec tato média nepotřebují další miliardy korun od koncesionářů navíc. To z toho důvodu, že miliard od nich už mají více než dost.

Pokud bychom celou věc vztáhli na Českou televizi, o kterou jde především, můžeme uvést, že zatímco komerční televize se musejí snažit, aby zaujaly diváky a přitáhly inzerenty, veřejnoprávní televizní papaláši se o přízeň diváků a inzerentů nemusejí snažit nijak. Peníze tak jako tak totiž vyberou od lidí.

Roční příjmy veřejnoprávní televize a třeba televize Nova jsou dlouhodobě srovnatelné a pohybují se na úrovni šesti až sedmi miliard korun. Je tu ale zásadní rozdíl. Zatímco soukromá televizní stanice Nova si na sebe musí vydělat, veřejnoprávní televize má své jisté. A zatímco komerční média pracují v otevřeném konkurenčním prostředí, veřejnoprávní média se stala vykrmovaným tlustým kaprem v českém rybníčku, kde žádnou štiku nenajdete.

Veřejnoprávní systém je dobrý systém

Financování veřejnoprávních médií prostřednictvím veřejnoprávních poplatků je dobrý systém. Lidé si platí svou vlastní televizi a svůj vlastní rozhlas. Je zajímavé, že stejně tak už si ale neplatí třeba Českou tiskovou kancelář [ČTK], která si na sebe vydělává sama. A ještě zajímavější je, že oproti již zmíněné České televizi ČTK funguje velice dobře.

V principu jsou koncesionářské poplatky skutečně zárukou nezávislosti. Jasně určují, kdo veřejnoprávní média platí, a komu se tedy tato média zodpovídají. Pro koho pracují. A to jsou lidé, tedy koncesionáři. Problém ale je, že v praxi to tak nefunguje. Odpovědnost vedení, ale i mnohých pracovníků ve veřejnoprávních médií vůči divákům a posluchačům je docela minimální. Drtivá většina z nich chápe práci v takovém médiu jako v tom médiu, v němž bude vždy na platy. Jako v instituci, která má své jisté za každé okolnosti. Tím, zda mají “své jisté” i koncesionáři, ti, co je platí, se většina z nich netrápí. Žijí jako mnozí další v Česku takzvaně z “veřejných peněz”, kde platí “urvi, co můžeš”.

Pravda, ne všichni pracovníci veřejnoprávních médií uvažují stejně. Ocenit zaslouží ti, kteří naopak mají touhu veřejnosti za její peníze skutečně prospět, sloužit, podat nezávislou informaci. A ne jen mít pohodlný job a kartičku ČT či ČRo, která otevírá nejedny dveře. Případně smlouvu s ČT či ČRo na další projekt, na další práci. Takových ale moc není.

Aktuální bratříčkování vedení veřejnoprávních médií s politiky, kteří jim jdou takzvaně na ruku ve věci zvyšování koncesionářských poplatků, je toho jasným důkazem. Tady nejde o nezávislost, ale o zřetelnou ztrátu nezávislosti veřejnoprávních médií v duchu známého Leninova hesla – nezávislost médií odvisí od velikosti měšce toho, kdo platí. V našem veřejnoprávním případě těch, kteří rozhodují o tom, kolik budou za veřejnoprávní média platit koncesionáři.

Nezávislost médií leží ve schopnosti říci ne, tvrdí Petr Masopust

Pokud veřejnoprávním médiím současná koalice spolu s prezidentem Petrem Pavlem slibuje vyšší poplatky od lidí, říkají tomu indexace, je jasné, komu půjdou veřejnoprávní média na ruku. Nehledě na to, že jsou to znovu politici, kteří dosazují do všech těch veřejnoprávních rad své lidi, kteří pak volí vedení veřejnoprávních médií. Čímž se dostáváme k jádru pudla. Lidé veřejnoprávní média platí, ale rozhodují o nich politici. Nikoli lidé, tedy ti, kteří je platí.

Poplatky za veřejnoprávní média a jak to chodí v praxi

Autor tohoto komentáře má zkušenosti s prací jak ve veřejnoprávním rozhlase, tak ve veřejnoprávní televizi. V obou případech jde o skvělé sdělovací prostředky se svým kouzlem a přednostmi. Na druhé straně praxe v nich, co se týče nezávislosti, je skutečně tristní. O dost více pak v České televizi, která je přece jen exponovanějším médiem z hlediska dopadu i takzvané “mediální slávy”.

Pomiňme skutečnost, že ti, kteří v těchto médiích sedí na židlích vedoucích, mají v DNA, jinak by se na ně nedostali, patolízalství vůči těm, kteří je do těchto funkcí dosadili. Anebo jinak, vůči těm, kteří je v nich drží. A pomiňme fakt, že v těchto funkcích, jak ukazuje praxe, sedí dlouhé roky a bojí se hlavně toho, aby o svá místa nepřišli. Také si troufnu říci, že mnohé z našich veřejnoprávních hvězd by se mimo veřejnoprávní média těžko uživily. A když přece jen, tak většina těží hlavně ze své veřejnoprávní minulosti, ze své známé tváře.

Na příjem ředitele ČT se každý rok skládá 3 286 domácností

Proč? Jednak proto, že jsou v drtivé většina aktivističtí a často i docela neschopní. Jedním z důvodů je, že většina z nich nemá jinou pracovní zkušenost než právě ve veřejnoprávním médiu. V televizi pracovala a stále pracuje maminka a stejně tak v ní budou pracovat i synek a dcerka. A znovu je to hlavně proto, že veřejnoprávní média mají jistý příjem. Mnozí lidé v nich žijí pohodlný život. Mnozí, a možná i většina, desítky let. Od kolébky do hrobu.

Co se týče nezávislosti a odpovědnosti vůči těm, kteří tyto pracovníky platí, to v praxi vypadá asi následovně. Nepanují ve veřejnoprávních médiích tragikomičtější časy, než je doba před volbami. Projevuje se to v nejistotě vedení těchto médií, co se bude vysílat, a co už ne. To proto, že se neví, jak ty volby dopadnou.

Jejich vedení se totiž strachují o to, aby po volbách nepřišla o funkce a pohodlný život s jistým a pravidelným příjmem. Všichni se klaní na všechny strany a nechtějí si nikoho rozházet. Atmosféra je nervózní a všichni ti šéfové a šéfíčkové cepují své podřízené, z nichž mnozí mají opět jen jedinou touhu, stát se také šéfem a šéfíčkem.

Úpadek veřejnoprávních médií se prohlubuje

Jenže to bylo. Teď už jsme zase o kus dál. Pokud strany současné koalice v čele s prezidentem Pavlem slibují veřejnoprávním „kulturtrégrům“ vyšší poplatky od lidí, je zřejmé, za koho se tito naši kulturtrégři budou brát prostřednictvím síly jim svěřených veřejnoprávních médií. Jak budou naplňovat veřejnoprávní službu. Lidé, koncesionáři, v centru jejich zájmu zřejmě opět nebudou.

Sečteno a podtrženo – slova politiků a vedení našich veřejnoprávních médií o nezávislosti ve vazbě ke zvýšení koncesionářských poplatků jsou pokrytecká, prolhaná a hlavně zištná. Pokud by to totiž politici a veřejnoprávní média mysleli vážně, vtáhli by do celého příběhu koncesionáře. A to třeba tak, že by koncesionářské poplatky učinili dobrovolnými. Pak by se do celé hry dostal prvek soutěže a konkurence. A bylo by jasné, že jsou to lidé, kteří si veřejnoprávní média platí, a tak o nich i rozhodují.

Veřejnoprávní média by se musela skutečně o přízeň diváků a posluchačů ucházet. To nikoli stále stejnými tvářemi a hlasy, ale kvalitně podávanými informacemi. Tady mám na mysli zejména informace z reálného života těch, kteří je platí, ne ze zasedaček politiků. Usilovala by o důvěru lidí, tedy těch, kteří jim dávají na chleba. Musela by je přesvědčit o tom, že jsou důležitá a že jsou pro ně přínosem.

ČT má příjem přes sedm miliard. Přesto osekává vlastní tvorbu

Ostatně tak to funguje v mnoha vyspělých státech. Jenže v nich, pravda, jsou veřejnoprávní média většinou skromná. Jsou důležitým doplňkem velkých komerčních médií. Prostě žádná StarDance, v níž si za peníze koncesionářů dělají reklamu televizní VIP persony, aby pak inkasovaly další peníze za reklamu od komerčních subjektů! A také žádná selanka s politiky s cílem říkat lidem nesmysly, a přitom z nich vytřískat ještě víc peněz.

Jistě, příjem veřejnoprávních médií by se propadl. Ale právě to by veřejnoprávní média snad rozhýbalo k tomu, aby ukázala, že si peníze od koncesionářů zaslouží. A pokud by lidé v nich chtěli víc peněz, museli by být lepší než komerční média, aby přesvědčili i inzerenty. Případně se svými produkty uspěli i na jiných trzích. Prostě by si na sebe vydělali, což by bylo jenom dobře. Přičemž to samé, když zlehka odbočíme, neplatí jen pro veřejnoprávní média, ale pro celý ten milion lidí, který je v Česku závislý na veřejných rozpočtech. To by byla skutečná [r]evoluce a velký krok dopředu. Přičemž “vydělat si na sebe” může vyjadřovat mnohé, ale nikdy ne stát s nataženou dlaní a křičet, že mám málo. Jak to vidíme právě teď v případě veřejnoprávních médií.

Daniel Tácha

45 KOMENTÁŘE

  1. Minimálně Českou televizi zprivatizovat. Jednak je to černá díra na peníze, které se ztrácí ve prospěch kámošů a spousty přezaměstnaných a jednak se jedná jen o hlásnou troubu vlády bez jakýchkoli kritických pozic. No, ČT potřebuje veřejné peníze, tak zpívá píseň vlády. ČR je trochu něco jiného, desítky stanic jsou dostatečná konkurence.
    Všimněte si např. u ČT – na kdekteré reportáži, kterou na soukromých televizích dělají dvě tři osoby, na ČT je jich tam uvedeno 40.

  2. Jednou mi můj kolega, když jsem se snažil prosadit efektivnější nástroje pro řízení své oblasti zodpovědnosti a zlepšit tak objektivnost získávaných informací, řekl: “Děláš zásadní chybu, že řídíš oblast, které rozumíš. Nejlepší je řídit, formovat, předělávat a mluvit do všeho, čemu vůbec nerozumíš. Protože když tomu rozumíš, tak tě to neskutečně brzdí”. No a teď máme v politice tolik lidí, které nic nebrzdí, že to vypadá tak, jak to vypadá. Otázka je, jestli je to dobře nebo špatně.

    • Zdeňku hezky jste to napsal a váš kolega je jistě chytrý člověk dle jeho vyjádření, které asi mnozí čtenáři nepochopí, ale pokud pochopí tak vězte, že dají stejně jako já, že B je správně.

  3. Autor článku má stoprocentní pravdu. To co veřejnoprávní média předvádí v posledních pěti létech je až skandální. Nebýt sportovních přenosů, už dávno bych vytáhl do boje proti koncesionářským poplatkům a jestli je politici zvýší, měli bychom tak učinit všichni. Nečekejme, až tak učiní opoziční či tzv. “antisystémové” strany.

  4. Dobrý den všem.Jsem ročník 1949 a televizi jsme mněly malá obrazovka+rádio a to se začínálo vysílát jenom v 17 00 hodin a to do 21 00hodin a pak naskočil monoskop a od te doby jsme mněly hodně tv-přímáčů až do minulého roku kdy jsme zjistily,že televize je absolutně zbytečná a to,pro otraných reklam a tím pádem se nedá sledovat ani něaký film,když tam 5kráte naskočí otravná reklama.A za to se má jěště platit?-hrúza!!!

  5. Nebýt stanice ČT sport, tak bych už dávno koncesionářské poplatky neplatil. Navrhuji, aby se současné koncesionářské poplatky rozdělily na volitelné kanály a každý by zaplatil jen za to, co chce sledovat, tak jak je to u komerčních televizí. Autor článku to popsal velmi výstižně.

    • Veřejnoprávní televize je hlásnou troubou vládní politiky a proto by její financování
      mělo být součásti státního rozpočtu tak, jako financování všech státních podniků.
      Budování dopravních cest a jejich provoz je také financován daňovými poplatníky
      i když nejsou vlastníky dopravních prostředků.

      • Když vládla minulá vláda, tak ČT byla hlásnou troubou opozice, dnešní vlády. To bylo vidět ve všech debatách, které v ČT probíhaly. Hlavně u Moravce.

        • Moravec už dávno nemá v ČT ani v jiné tv co dělat. Tak ješitný vševěd se jen tak neuvidí. Kdo mu nečte ze zadaných not, toho hned přerušuje, obrací význam řečeného, pomlouvá … děs jako celá ČT24.

          • To myslíte podvazky Václava Moravce? No na to pozor, aby to nebyla svým způsobem diskriminácia:-)

  6. Vůbec se nedivím, že této straně její preference neustále klesají, protože na tom sami pracují a asi si to vytkli za svůj cíl. Následně pak těch pár zbylých přestoupí do některé z toho pseudosvazku.

    • Hřebíček do rakve této strany by zatloukl Kalousek, pokud by založil novou stranu. Z toho má Pekarová největší strach. Že by zůstali ve straně sami dva, ona a Jákob. 90% příznivců TOP by se přesunulo za Kalouskem a ostatní k jiným stranám.

  7. ČT je naprosto zbytečný žrout státních financí.Je to naprosto nekoukatelná stanice.Kdyby nebylo pořadu a filmu co natočili komunisti nemají co dávat.

    • Vynuceně placený ČT sport vysílá přátelák … finále v hokeji Třinec-Pardubice vysílá dobrovolně placené O2, tak v jakém totalitním borde.. musíme sledovat i to co nechceme.

  8. Pokud si platím komerční televizi (myslím tím třeba T-Mobile, O2 a pod.), proč musím platit koncesionářské poplatky ČT? Mám zato, že platím 2×

  9. ČT a ČRo jsou jen černá díra na peníze. Vždy když u výroby nějakého pořadu vidím, kolik různých zbytečných lidí se tam přiživuje, tak naprosto nechápu. Násobně více než u soukromých stanic. Za další, pokud by ČT informovala naprosto nezaujatě a pravdivě, asi bych jim i rád připlatil. Takhle, když nám mnohdy lžou a ještě chtějí za to platit, je to odporné.

    • Souhlasím s tím, že ČT a ČR by měly být placeny zčásti!!!!! z rozpočtu s tím, že by měly podle smlouvy dělat to a to… a na zbytek si musí vydělat. Jejich výroba pořadů je pod psa, a pochopitelně drahá, vědí kolik mají peněz, a tak musí vše utratit, aby mohli žebrat o další. Jinak ale kritika nestrannosti zpravodajství je mimo mísu. Kritizovat zde budou všichni, které veřejnoprávní média neadorují, protože co je pravda? Pravda není to, co je pravda, ale to, co je za pravdu považováno ! Každý má svoji pravdu. Příznivci pětikoalice (a to i příznivci jednotlivých stran) budou mít jiný názor než příznivci sekty Bláboliše či Kukimury, případně pidistran mimoparlamentních.

  10. Skvely clanek o tom,co se u nas deje. Take tam delam, bohuzel ma pan redaktor naprostou pravdu, je nas vic nespokojenych ale jediny vysledek je vyhazov…

  11. Stačí porovnat. Stane se mimořádná událost,( hromadná nehoda, velký požár… ) sjedou se televizní štáby. NOVA 3 lidé, PRIMA 2 lidé, ČT min. 8 – 10 lidí. Jednoduchý příklad, jak rentabilně pracují komerční TV , na rozdíl od ČT.

  12. Na ČT se nedívám už 15 let a vůbec mi to nechybí. Rádio taky neposlouchám a z aut jsem odmontoval antény a rádia tam nefungují. Nechtěl jsem udělat v palubovce díru. Tak nevím proč bych měl něco platit.

  13. U nás doma jsme říkali blbej jako štoudev. A můj otec též říkával, že to by němej neřek, i kdyby mu hubu kramlí páčili. Poznámka – výraz huba je citace.

  14. Jak mohou být veřejnoprávní média nezávislé, když jsou placena státem? Jak se říká, koho chleba jíš, toho píseň zpíváš.

  15. Kdo chce ČT, nechť si ji platí. Zakódovat a vydávat pro zájemce PIN. Já ten hnus nesleduji cca 15 let a nijak mně to neláká. Zejména toho žvanila Moravce!

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here