Propast mezi růstem zisků firem a růstem mezd je ve Spojených státech na rekordu, píše deník The Wall Street Journal [WSJ]. Mzdy se v prvním čtvrtletí zvýšily o 0,8 procenta, zatímco zisky firem o 2,7 procenta.
To podle listu napovídá, proč lidé nahlížejí na stav ekonomiky se skepsí i přesto, že hrubý domácí produkt [HDP] i akciové trhy rostou.
Deník dále uvedl, že podíl mezd na hrubém domácím příjmu, který je koncepčně podobný HDP, tak činil 51 procent. Což je nejnižší hodnota od začátku zaznamenávání těchto údajů v roce 1947. Podíl zisků naopak vzrostl na 12,1 procenta a byl nejvýše od roku 1950.
Veškerý zisk, který vygenerujeme, reinvestujeme, říká Marek Dospiva
Jde o nejnovější milník v trendu, který se začal výrazně projevovat v prvním desetiletí tohoto století. Po pandemii ještě nabral na síle. Po očištění o inflaci vzrostly hodinové mzdy od konce roku 2019 o tři procenta, zatímco podnikové zisky se zvýšily o 50 procent.
—
Nejde ani tak o to, že by práce ztrácela na hodnotě, ale spíše o to, že kapitál zažívá obrovský rozmach. A neexistují žádné známky toho, že by měl nastat zvrat trendu.
Například prudký růst cen energií z poslední doby způsobil, že disponibilní příjem po zdanění, upravený o inflaci, byl v dubnu nižší než v prosinci. Mezitím se podle analytické společnosti FactSet očekává, že zisky energetických společností v indexu S&P 500 se v tomto čtvrtletí meziročně zdvojnásobí.
Dva akademičtí ekonomové tvrdí, že podnikatelé také začali část svých příjmů vykazovat jako zisk místo mzdy, aby si snížili daně. A to zejména poté, co byl v roce 2017 přijat republikánský daňový zákon.
Analýza: Na volný trh zapomeňte. Stát se vrací do středu ekonomiky
Podíl práce na výkonu ekonomiky podle WSJ klesá z několika důvodů. Je za ním úpadek odborů a přesun pracovních míst do zahraničí, zejména do Číny. To podkopává vyjednávací sílu zaměstnanců. Potřebu pracovní síly v odvětvích, jako je výroba, také snižuje automatizace.
–ČTK–





































To máte tak. Věc je třeba vidět v souvislostech. Už v šedesátých letech, kdy byl zájem zabít dvě mouchy jednou ranou, to znamená vytrhnou Čínu ze sovětských rukou a vydělávat na tamní, oproti dnešku, brutálně levné pracovní síle, republíkáni vládnoucí demokraty varovali, že celý tento proces bude mít negativní vliv na americkou zaměstnanost. Stalo se a myslím, že je to tak patnáct let, čas letí, proto nevím přesně, se New Yorku měl stavět nový most a bylo z toho velké haló. Protože nejlevnější nabídka, která byla vybrána, byla taková, že Amíci byli dobří jen k tomu, aby vše čínské pouze sešroubovali dohromady. Od betonu až po vlastní lana. Takoví lidští šroubováci pod čínskou vlajkou, dalo by se říci.
Takže, když tam dnes kapitál začíná vydělávat, to znamená, že se začíná usazovat a rozvíjet to, co se nejen nechávalo ležet ladem, ale co se stěhováním výroby postupně devastovalo, tak je to jedině dobře. Postup s ohledem na ekonomické zákony je jasný a jiný ani být nemůže. Nejdříve se nechá usadit, pevně zakořenit, vyrůst a ztloustnout tak, aby se na něj dalo přisát jako klíště a část hodnot, třeba přes ty odbory formou vyšších mezd, mu odsávat.
Se slovy, i tak ti zůstane více než dost, tak nekušni.