Česko pokračuje v zanedbávání svých vodních toků

258
Cesko
Foto: Pixabay.com

Česko prostřednictvím premiéra Andreje Babiše [ANO] nedávno tvrdě vyjednávala o podobě budoucího rozpočtu EU na roky 2021 až 2027. Ministerstvo zemědělství [MZe] zase chce žalovat Evropskou komisi [EK] kvůli zemědělským dotacím.

Jak ale uvádí Nejvyšší kontrolní úřad [NKÚ] v případě protipovodňových a přírodě blízkých opatření u vodních toků Česko nedokáže vyčerpat ani ty peníze, které má.

Nejvyšší kontrolní úřad prověřil prostředky, které ze státního rozpočtu a evropských fondů rozdělovaly Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí ČR [MŽP] na protipovodňová opatření v letech 2016 až 2018. Z šetření vyplynulo, že každý rok oba resorty v průměru rozdělily 1,4 miliardy korun. Což je ale jen třetina toho, co rozdělit měly. Ještě v roce 2015 tvrdily, že je potřeba ročně investovat 4,2 miliardy korun.

„Důvodem, proč se protipovodňová opatření oddalují, ale není nedostatek financí. Ochrana před povodněmi se protahuje především kvůli pomalému čerpání peněz. Svou roli může hrát i to, že od posledních velkých povodní uběhla dlouhá doba a zájem veřejnosti i tlak na provádění opatření už zeslábly,“ uvedl vedoucí kontroly NKÚ Petr Neuvirt.

Podle něj je tu ale i další problém. Totiž to, že na naplnění plánů na protipovodňová opatření a úpravu českých toků ani nedojde. Ze 135 opatření, která resorty plánovaly na léta 2015 až 2021, jich více než polovina nebude do roku 2021 ani zahájena. Jsou tu ale i další potíže. Podle NKÚ se úředníkům MŽP nedaří prosazovat přírodě blízká protipovodňová opatření. A v aktivních záplavových zónách se navíc staví. Což je zase problém úředníků Ministerstva pro místní rozvoj ČR [MMR].

Česko: Nepořádek v oblasti českých vodních toků

Podle NKÚ současný stav na vodních tocích nepředstavuje zanedbatelné riziko. Povodně, o čemž se s největší pravděpodobností přesvědčíme i letos, totiž patří ve vazbě ke klimatické změně k vůbec největším přímým nebezpečím. A významné riziko povodní NKÚ uvádí u bezmála tří tisíců [2,8] kilometrů vodních toků. Peníze na stavby k ochraně před povodněmi putují především z prostředků MZe.

S ochranou před povodněmi ze strany MZe úzce souvisejí i takzvaná přírodě blízká [stavební, pozn. red.] opatření, která pro změnu z peněz podporuje MŽP. To mohou být třeba rekultivace slepých ramen řek a podobné projekty, které v případě povodní mohou odvést vodu od lidských center. Tyto projekty vrací vodním tokům jejich přirozenou podobu, tzv. revitalizace a renaturace. Podle Evropské agentury pro životní prostředí jsou přitom přírodě blízká opatření efektivní i z pohledu nákladů. Podle NKÚ má však Česko takových projektů málo.

„Probíhají ale jen pomalu. MŽP se nedaří je prosadit. Státní podniky, které mají jednotlivá povodí na starosti, dávají přednost čerpání peněz z rozpočtu MZe na technická opatření, jako jsou například stavby hrází, stabilizační úpravy toků apod,” uvádí ve své zprávě NKÚ.

Dodává, že tyto projekty přitom uvádí Národní akční plán pro boj se změnami klimatu jako jediný druh opatření, která mají zvýšit přirozenou schopnost zadržovat vodu u vodních toků. I zde pro Česko vychází bilance zoufale.

Mezi lety 2010 až 2018 revitalizací prošlo jen 61,3 kilometru vodních toků ve správě kontrolovaných správců povodí. Do roku 2017 se měly v každém povodí uskutečnit pilotní projekty renaturace vodního toku. Povodí Labe dokončilo 14 renaturací a dalších 13 právě realizuje. Jeden projekt provádí Povodí Moravy. Povodí Odry a Vltavy zatím žádný takový projekt renaturace nemá.

Až přijdou povodně: V zátopových území se staví

Zdlouhavé jsou podle NKÚ i pozemkové úpravy, díky kterým by se mohly stavět protipovodňové stavby. Od roku 2008 přitom platí novela vodního zákona, která dává podnikům povodí možnost vyvlastnit pozemky pro tyto úpravy. MZe v důvodové zprávě k této novele počítalo s tím, že do roku 2015 vznikne 10 tisíc hektarů zátopových území. Do začátku roku 2019 ale přibylo jen tři tisíce hektarů těchto ploch.

Jedním z problémů, se kterými se ČR při ochraně před povodněmi potýká, je i výstavba v záplavových územích. NKÚ si vybral ke kontrole 40 stavebních projektů dokončených v letech 2015 až 2018 v místech ohrožených povodněmi a zjistil, že se staví přímo v aktivních záplavových zónách. U čtvrtiny z těchto případů nikdo nepodal u správce povodí žádost o stanovisko k dané stavbě, další pak vznikly i přes negativní postoj správců povodí.

K výstavbě v oblastech s velkým rizikem povodní docházelo také kvůli tomu, že pro některé části vodních toků s významným povodňovým rizikem příslušné úřady nestanovily záplavová území a nevymezily aktivní záplavové zóny.

Všechno je v nejlepším pořádku, tvrdí Mze

K neutěšené situaci na českých tocích se vyjádřilo i MZe. Se závěry NKÚ nesouhlasí. Argumentuje třeba tím, že při těch projektech, které byly přece jen realizovány, se zjednodušeně řečeno „nekrade“.

NKÚ neuvádí důležitý závěr. Že kontrolou prověřených projektů zaměřených na ochranu před povodněmi NKÚ nezjistilo porušení právních předpisů. A ani neúčelné a nehospodárné použití peněžních prostředků,“ uvádí mluvčí MZe Vojtěch Bílý ve zprávě MZe.

Dále se snaží i obhájit, proč se ročně neinvestuje do projektů na českých tocích 4,2 miliardy korun, jak bylo plánováno, ale pouze 1,4 miliardy.

„Při realizaci protipovodňových opatření se díky transparentnímu zadávání veřejných zakázek podařilo snížit náklady připravovaných staveb o více než 35 procent. Úspory v řádu stovek milionů jsou tedy ze strany NKÚ prezentovány jako nedostatek,“ uvádí.

Za problémy může “vyšší moc”

MZe NKÚ vyčítá i další chybu. To, když vztahuje nízké čerpání finančních prostředků k předpokladům z roku 2010 [a 2015, pozn. red.], a pomíjí jejich aktualizace v navazujících strategických dokumentech následujících let. V opačném případě by jinak museli podle MZe kontrolóři NKÚ přijít na to, že “nižší čerpání finančních prostředků státního rozpočtu způsobily zejména vnější objektivní příčiny”.

„Do časového plánu realizace staveb na ochranu před povodněmi významně zasáhly zdlouhavá povolovací řízení. Dále četné legislativní změny ovlivňující přípravu i výstavbu opatření. Například novela zákona o veřejných zakázkách, nový občanský zákoník a také samotné majetkoprávní vypořádání,“ uvádí Vojtěch Bílý.

Podle něj většina technických protipovodňových opatření, která jsou financována z programů MZe, vycházejí ze schválených Plánů pro zvládání povodňových rizik.

„Vedle hrází a úprav koryt jsou realizována také technická opatření s retencí, suché nádrže, poldry či vodní nádrže s retenčními prostory. Stanovování záplavových území ani povolování staveb v jejich aktivních zónách, které NKÚ ve svých závěrech také zmiňuje, není v gesci MZe,“ uzavírá.

Česko a souvislost se státním rozpočtem

Čerpání evropských dotací na protipovodňová a přírodě blízká opatření na českých tocích má i přímé dopady do výdajů státního rozpočtu. To proto, že stát se na podpořených projektech přímo podílí prostřednictvím státních organizací. Jako jsou právě podniky povodí, fondy na správu dotací. A i zde může být zakopán jeden z kamenů úrazu. Stát hospodaří s deficitním státním rozpočtem. I když deficit není nikterak závratný [stejně jako celkové zadlužení ČR vůči HDP] držet ho v rozumné míře může jen na úkor investic. Což ale vzhledem k stále rostoucím výdajům jde stále obtížněji.

To znamená, že i když investiční aktivita [139,3 mld. Kč] například loni druhý rok v řadě překonala původní plán, i tak objem zainvestovaných peněz odpovídá krizovým rokům 2008 či 2010 a to při zanedbání rozdílných cenových hladin. Na druhou stranu, to je třeba také říci, vyšším investicím nepomáhá situace tuzemské ekonomiky. Ta dlouhodobě postrádá kapacity zejména ve stavebnictví i ostatních sektorech.

–DNA–

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here