Nový americký zákon Inflation Reduction Law [IRA] dotacemi podpoří domácnosti při nákupu elektroauta, a hlavně americké výrobce autobaterií. Zástupci Evropské komise, ale i výrobci baterií v EU jsou z něj však nešťastní.
Situaci se v článku “Biden threatens Europe’s car battery production” věnuje bruselský list Politico. Tvrdí, že Evropa si s výhodou, kterou poskytne americká administrativa IRA americkým domácnostem a americkému průmyslu poradí. Úředníci v Bruselu odsouhlasí nejpřísnější světový standard u autobaterií, takzvanou Batteries Regulation [BR]. Evropská politika dá právní rámec průmyslové výrobě autobaterií na příštích patnáct let.
„Unijní výrobci baterií perspektivně vytvoří 30 000 pracovních míst. Avšak nejsou jen důležitým faktorem pro obchod a zaměstnanost. Baterie sehrají zásadní roli v dosažení cíle nulových emisí. Nebýt autobaterií, nedošlo by k tomu ani v dopravě, ani v oblasti ukládání obnovitelné energie. Nikdy bychom tak nedosáhli cílů, které stanoví Green Deal,“ definuje BR Evropská komise.
Jak ale píše Politico, EU je se svými plány pozadu. Velkorysé dotace do bateriového byznysu v Americe už nyní značí nemalou koncentraci investičního kapitálu. A naopak plánovaná evropská regulace značí nechuť evropských výrobců pokračovat ve svých plánech na výrobu autobaterií na evropském kontinentu.
Evropská Batteries Regulation v praxi
Evropská regulace výroby automobilových autobaterií cílí na to, aby se na unijním trhu prodávaly baterie pouze bezpečné a udržitelné. Výrobcům stanoví mnoho úkolů. Při výrobě baterií musejí udávat celkovou uhlíkovou stopu. Dodržovat přísné limity, kolik recyklovatelného materiálu musejí využít. Norma jim nařizuje i povinný odběr použitých baterií a vystavuje je přísným kontrolám ze strany úřadů. Evropští byrokraté jsou nadšení. Tvrdí, že svými požadavky na principy udržitelnosti zatočí nejen s konkurencí z USA, ale vyřídí i čínské výrobce, kteří dnes světový trh s lithiovými bateriemi ovládají. Mají za to, že díky regulaci začnou baterie nejvíce vyrábět právě Evropané.
„Ano, nová unijní pravidla se stanou důležitým balíčkem pro stanovení pravidel udržitelné výroby evropských baterií,“ říká mluvčí lobbystické skupiny Eurometaux Chris Heron.
Vzápětí ale dodává: „Tvrdé unijní zelené standardy oproti výrobcům v USA a Číně významně zvyšují výrobní náklady. […] Potřebujeme větší motivaci, abychom mohli investovat v Evropě, a nikoliv v USA nebo Číně. Jedno bez druhého fungovat nebude.“
„Větší motivací“ Heron míní dotace pro evropské výrobce ze společného unijního rozpočtu. Ne nepodobné těm, které poskytla Bidenova administrativa americkým firmám. Přičemž nejde o dotace jako takové. Jde hlavně o to, kolik do nich Evropa dá. A skutečně má co dohánět…
Zatímco EU počítá v rámci pobídkového programu Battery Alliance z roku 2017 s dotacemi ve výši 20 miliard eur [cca 486 mld. Kč], Amerika dá do dotací domácností a svých firem v rámci programu IRA až 369 miliard amerických dolarů [8,506 bil. Kč]. To je obrovský rozdíl. Nehledě na to, že část peněz ze svého rozpočtu EU již vydala v minulých letech na vznik několika nových továren v Evropě.
Americký program IRA na autobaterie v praxi
Zásadní rozdíl mezi americkou a evropskou politikou v oblasti podpory výroby baterií a elektromobily spočívá nejen v objemu peněz, ale i konstrukci podpory a vůbec přístupu. Zatímco EU hodlá podpořit průmysl “ochrannou regulací”, americká vláda dá peníze domácnostem i firmám. V rámci IRA získá každá americká domácnost, která si pořídí elektromobil, daňové zvýhodnění ve výši 7 500 dolarů [cca 173 tisíc korun].
A výrobci baterií dostanou ještě více peněz. Americká vláda jim zadotuje jak náklady na výrobu, tak část zisku. A to již v příštím roce. Výrobci baterií dostanou až 45 dolarů [cca 1 038 Kč] za každou spotřebovanou kWh. Vláda jim dále kompenzuje i deset procent z ceny baterie a uhradí jim deset procent z celkových nákladů na suroviny a výrobu. Toto jim bude dávat až do počátku 30. let.
„IRA americkým výrobcům baterií poskytuje dostatečně dlouhou záruku rentability výroby. A investiční pobídky naprosto mění situaci,“ uvedl jeden z výrobců automobilů na adresu amerického programu, jimž se Amerika snaží podpořit ekonomiku a nasměrovat ji do oblasti s vysokou přidanou hodnotou.
Americkým výrobcům to podle něj pomůže získávat kapitál a snížit cenu baterií pod úroveň sta dolarů za kWh. Za těchto podmínek pak mohou úspěšně konkurovat výrobcům automobilů se spalovacími motory.
Evropští politici marně žádají USA o shovívavost
Strašákem pro Evropu jsou hlavně dotace amerického průmyslu. Z vládní podpory amerických domácností při nákupu elektroautomobilů jí toho totiž moc nekouká. V Americe se evropská elektroauta totiž skoro neprodávají.
Podle údajů firmy IHS Markit evropští výrobci loni vyvezli na americký trh jen 54 020 elektroautomobilů. Což je jen zlomek z 2,3 milionu elektroaut loni prodaných v Evropě. A situace se může kvůli americkým dotacím stát pro evropské výrobce ještě komplikovanější.
„Mnohem víc se musíme obávat podpory výrobců než podpory prodeje. Někdo to nevnímá, ale při této výši podpory a rozdílných cenách energie existuje reálné nebezpečí růstu výroby mimo Evropu,“ říká výkonný ředitel zelené nevládní organizace Transport & Environment William Todts.
Americká podpora výrobcům baterií a elektroautomobilů samozřejmě nezůstává stranou pozornosti politiků EU. Ti požadují, aby ji Bílý dům přehodnotil. Komisař pro vnitřní trhy Thierry Breton je ale skeptický.
„Co se stalo, stalo se,” uvedl pro list Politico.
Jeho slova potvrzuje William Todts z Transport & Environment: „Spíše než naléhat na Washington, aby IRA změnil, by měla Evropská komise rozehrát svoji vlastní dotační politiku.“
Upozorňuje, že veřejná podpora má v Evropě formu jednorázových příspěvků ze strany státu, které Komise pro konkurenci pečlivě posuzuje a poté schvaluje. To je ve srovnání s trvalou podporou průmyslu v USA úplně něco jiného. „Určitou nadějí“ je, že Evropská unie uzavře smlouvu s Chile. Což by jí umožnilo přístup k velkým zásobám lithia, kterými tato jihoamerická země disponuje.
Koncern VW a další odkládají svá rozhodnutí
Zatímco američtí a čínští politici hledají co nejlepší recept na podporu svého průmyslu, evropští výrobci baterií hledají cesty ke své budoucnosti. Švédská společnost Northvolt chtěla již v roce 2025 otevřít v Německu továrnu na výrobu baterií. Z plánů ale sešlo.
„Stále bychom to chtěli, ale náklady v Evropě rostou a masivní podpora americké administrativy nám to komplikuje,“ stěžuje si mluvčí firmy Andrers Thor.
Dodává, že se společnost k tomuto strategickému rozhodnutí ještě příští rok vrátí. A v podobné situaci je koncern Volkswagen. Ten tento týden dokonce oznámil, že o několik měsíců odkládá rozhodnutí o tom, kde ve východní Evropě postaví továrnu na baterie do elektroaut. O projekt takzvané gigafactory za 120 miliard korun se uchází i Česká republika. Ta Volkswagenu nabízí pro výstavbu letiště v Líních u Plzně.
Ostatně i to má své důvody. Společnost na výrobu baterií PowerCo, kterou vlastní automobilka Volkswagen, aktuálně dolaďuje plány na otevření své kanadské továrny v příštích měsících. Cílem je „přednostní pokrytí poptávky severoamerického trhu“.
„Ještě není vyloučeno, že by americké baterie firmy Northvol nebo PowerCo mohly být dováženy do Evropy,“ uvedl výkonný ředitel automobilky Volkswagen Thomas Schäfer.
Zároveň si postěžoval, že Evropská unie na americký plán IRA prozatím nijak neodpověděla.
„S IRA USA nabízejí společnostem vysoce atraktivní pobídky pro investování do nových továren a výroby. Evropská unie je ve srovnání s tím zastaralý a byrokratický orgán, pokud se týká pravidel a jejich aplikaci,“ dodal Schäfer
Rovněž upozornil, že evropský průmysl se stále potýká s vysokou inflací a nadále bojuje s nedostatkem surovin. Evropský program Batteries Regulation jim přitom v ničem nepomáhá. Naopak komplikuje rozhodování, výrobu a konkurenceschopnost.
Samé dobré zprávy! Krásně se tento článek četl! Za normálních okolností by toto vše byl jeden velký problém. Protože divoké dotace jen křiví trh a přinášejí obvykle velké hospodářské komplikace. Ovšem tyto komplikace jsou v současné chvíli naopak velmi blahodárné. Jelikož zelení fanatici, kteří nesledují ani tak faktickou stránku věci (nic proti zpětnému odběru akumulátorů a podobně), ale hlavně svoji zelenou vizi ve stylu, že zítra v jejich věci znamená již včera. A tím, že už mají své prsty ve všech důležitých částech hospodářství, tímto začínají být nepříjemně klepáni přes prsty. Zatím sice politicky tím, že se s nimi ve světě moc nebaví a neberou v podstatě na ně ohledy. To je však jen první fáze. Následně to bude mít i neblahé hospodářské důsledky, což je dobře. Protože každá politika stojí na hospodářství. Nefunguje-li hospodářství, tak politika, které tam hospodářství dostala, zkrachuje. A protože hospodářství je, na rozdíl od politiky, věčné, záleží na tom, jak dlouho trvá, než radikální zelená politika zkrachne. Čím déle vydrží, tím více ho zhuntuje!
P.S. Pokud si myslíte, že je to ode mne jen kontinuální štvavá kampaň tak posuďte. Myslím, že to byl Obama, který si stěžoval, že když se podívá na parkoviště u Bílého domu, tak z dva a dvaceti automobilů je jich dvacet evropských. Samé luxusní německé značky. Když to postupně dopadne, a ono to dopadne tak, že jen dva budou evropské, k tomu elektronika, i když se hodně vyrábí v Asii, tak jsou to z osmdesáti procent americké patenty a americký kapitál, ne evropské. Léky a léčiva a patenty v této oblasti jsou stejně tak hlavně americké, trochu konkurují německé chemické koncerny. V energetice a surovinách je Evropa nula. To, co Evropa dosud vyráběla (zdroje elektřiny) se dnes mohutně odstavuje a fungující moc neopravuje, no a následně ceny letí nahoru. Mimochodem, proto je v Evropě zdrojů plynu poměrně dost. Za ty peníze! To je vývar pro dodavatele, tak se mohou přetrhnout ho do Evropy vozit takovým způsobem, že se lodě v přístavech hromadí. K tomu si připočtěte stávající sociální zabezpečení, které ve světě vůbec není běžné, tak vám musí být jasné, kam to v Evropě se zelenými opratěmi hospodářsky spěje. Když k tomu odpadlo i Rusko, které je na delší dobu mimo. Tam se daly výrobky valit horem dolem, protože tam, kromě zbrojní techniky, si nejsou schopni vyrobit pomalu ani to nejpotřebnější. Ani ne tak mentálně neschopně, to v žádném případě ne, ale tím, že to je mafiánský kapitalismus a v něm se smysluplně podnikat nedá. Tak to nikdo moc nedělá a všechno se dováželo. Před Krymem dokonce i základní potraviny. Tam podnikat zvládnou jen kapitálově silné firmy. Prostě hrozí, že Evropa od Atlantiku až po Ural, bude postupem času jedna velká nuzota.