Rusko plánuje nové železniční tratě do Íránu a Turecka

Celá staletí byl obchod s Evropou hlavním pilířem ruské ekonomiky. Válka na Ukrajině situaci ale změnila. A tak se Rusko orientuje na jiné země. Mezi ně patří hlavně Čína a Indie. Má to však jeden háček, jímž jsou obchodní trasy. 

I přes sankce západních zemí mnohé spotřební zboží z Evropy do Ruska stále proudí. Jsou to třeba ústřice z Francie, které se dodávají letecky přes třetí země. Je to ale i francouzské šampaňské nebo italské lanýže. Obojí dál zůstává v luxusních moskevských restauracích na jídelních lístcích. A jsou to ale i německá auta, která se do Ruska dostávají přes třetí země. To vše navzdory sankcím Západu.

Jsou tu ale i další významné země, které válku na Ukrajině už vůbec nevnímají jako nějaký zásadní problém. A Moskva si je předchází. Prohlubuje obchodní vztahy s Čínou na východě a směrem na jih s Indií a zeměmi Perského zálivu. Plány Ruska, jak obchod s těmito zeměmi ještě více prohloubit, popisuje v článku From Moscow to Mumbay: Russia Pivots South for Trade americký list The New York Times.

Mimo jiné konstatuje, že Čína se dnes už stala největším obchodním partnerem Ruska. Od roku 2021, před vypuknutím invaze na Ukrajinu, podíl ruského zahraničního obchodu s Říší středu stoupl o 63 procent. Loni dosáhl podle čínských údajů objemu více než 240 miliard dolarů [cca 5,5 bil. Kč]. Rovněž zesiluje ruská obchodní výměna s Indií. V roce 2023 dosáhla 65 miliard dolarů [cca 1,5 bil. Kč]. Od roku 2021 vzrostla čtyřikrát.

Obchodní výměna Ruska s Čínou a Indií tak už loni převýšila předválečnou úroveň obchodu Ruska se zeměmi Evropské unie. Ta v roce 2021 činila 282 miliard dolarů [cca 6,5 bil. Kč], konstatuje NYT. Rusko ale i tak stále naráží na problémy. Jde o obchodní trasy. I na nich podle amerického listu ale usilovně pracuje.

Nová železnice do Íránu i Turecka

Klíčovým ruským projektem se má nově stát železniční spojení, které si vyžádá investici ve výši 1,7 miliardy dolarů [cca 39 mld. Kč]. Toto spojení propojí Rusko s íránskými přístavy v Perském zálivu. Přes ně by pak zboží mohlo cestovat do Bombaje, finančního a obchodního centra Indie. Výstavbu tratě Írán zafinancuje pomocí ruské půjčky ve výši 1,4 miliardy dolarů [cca 32 mld. Kč].

„Jelikož jsou tradiční ruské obchodní cesty zablokovány, musíme se pohlédnout po jiných,“ říká Rauf Agamirzajev, odborník na dopravu a logistiku v ázerbájdžánském Baku.

Upozorňuje, že Rusko si už našlo mnoho cest, jak obejít západní obchodní sankce. Dováží stroje z Indie a zbraně z Íránu, právě tak jako spotřební zboží. Často přes země v Perském zálivu a Turecko. Usiluje tím o udržení životní úroveň svých obyvatel i v době války.

Rusko vyvezlo rekordní množství ropy. Nyní export ale utlumí

Ruská vláda neplánuje projekt železničního spojení přes Írán, ale i další trasy, které zamíří do Turecka. Vlaky zajistí nejenom dovoz zboží, ale i vývoz surovin, hlavního zdroje ruských příjmů.

„Nová trať zkrátí dobu přepravy z Petrohradu do Bombaje na pouhých deset dní, to ze současných 30 až 45,“ nechal se slyšet ruský prezident Vladimir Putin.

Ruští činitelé, kteří tento plán považují za revoluční a průlomový projekt srovnatelný se Suezským průplavem, zatleskali.

Nová železnice by měla vést do dvou íránských měst, Astary a Rashtu, která spojují Írán s Ázerbájdžánem. Železnice má být hotova v roce 2028 a bude součástí „Severojižního dopravního koridoru”. Obsáhne bezmála sedm tisíc kilometrů a bude v bezpečné vzdálenosti od západních sankcí.

Z íránských přístavů v Perském zálivu bude mít Rusko snadný přístup nejen do Indie, ale i do Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů, Pákistánu a dále.

Obchod s Íránem a dalšími zeměmi je pro Rusko důležitý

„Obchodní cesta přes Kavkaz a Centrální Asii a přes Kaspické moře do Íránu byla pro Rusko v minulých měsících velmi důležitá. Rusko přes ní zasílalo ropu, uhlí a hnojiva,“ píše britský časopis Lloyd’s List, který se od roku 1734 věnuje dopravě a obchodním trasám.

Gagik Aghajanyan, šéf Apavenu, největší dopravní společnosti v Arménii, potvrdil, že dlouhé kolony nákladních aut nakládají spotřební zboží dodávané železnicí z gruzínských černomořských přístavů. Kamiony potom míří přes zemi na sever k ruským hranicím.

Jiné zboží, které podléhá západním sankcím, se pak dodává přes Írán, který má společné hranice s Arménií.

„Gruzínci říkají, že je to zboží podléhající sankcím a že ho do Ruska nepropustí,“ říká Aghajanyan, ale i dodává: „Íránci se tím ale prozatím nezatěžovali a nezatěžují.“ 

Rusko má plynu dost. A tak plynofikuje venkov

Skutečností je, že v roce 2023 se ve srovnání s rokem 2021 objem zboží dodávaného touto cestou zvýšil o 38 procent. A jak řekl Andrej R. Belousov, náměstek ruského ministerstva hospodářství, do roku 2030 by se mohl zvýšit na trojnásobek.

I proto Rusko chce během několika mála let zmodernizovat starou sovětskou železnici, která spojovala Moskvu s Íránem a Tureckem vedoucí přes arménskou a ázerbájdžánskou enklávu v Nachičevanu. Tuto trať opustilo počátkem 90. let minulého století, když vypukla válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem.

Arménie váhá, ale jen kvůli penězům

Ázerbájdžán o zprovoznění staré železniční tratě stojí, ale Arménie váhá. Obává se toho, že kontrola nad tratí přes její území bude v cizích rukou. V časech sovětské éry trať totiž patřila ázerbájdžánským drahám. V roce 2020 Arménie podepsala dohodu, která dohled nad ní podstoupila ruské bezpečnostní službě.

Nyní Arméni chtějí ovládat svou část této trati sami. A to nejen kvůli příjmům z obchodu, ale i proto, že vede přes město Meghri. To zaujímá strategickou pozici na hranicích s Íránem. Dnes je tato stanice zpustlá.

A otázka je, kdy se obnoví. Ázerbájdžánská železniční společnost totiž již brzy dokončí prodloužení tratě směrem k Arménii přes území, které okupuje před vypuknutím války v roce 2020. Odsud ji lze nasměrovat buď do Arménie, nebo do Íránu. Záleží na tom, zda se Arménie k ruskému plánu připojí, či nikoli.

Německý vývoz do zemí sousedících s Ruskem roste i o tisíc procent

„Rusko tak jako tak ale získá spojení s Perským zálivem a Tureckem,“ tvrdí Nikita Smagin, odborník na ruskou politiku na Středním východě.

„Mohlo by to být už velmi brzy, asi za dva roky,“ dodal.

Rovšan Rustamov, šéf ázerbájdžánských železničních drah, upřesnil, že ázerbájdžánská část projektu může být dokončena do roku 2024. A že výnosy z jejího provozu by mohly být i vyšší než z těžby ropy, která je dosud zdrojem největších příjmů státního rozpočtu.

Ázerbájdžán rovněž doufá, že na nové pozici země by mohl vydělat i přístav Baku. To nejen jako centrum dopravy zboží mezi Ruskem a zbytkem světa, ale i jako trasa mezi Asií a Evropou obcházející Rusko.

Michal Achremenko