České mléko není komu prodávat za reálné ceny, tvrdí zemědělci

„Hromadění mléka na evropském trhu, které mělo původně směřovat do Číny, vyvolalo krizi napříč kontinentem,“ uvádí zástupci Agrární komory ČR [AK ČR]. Jak to ovlivňuje ceny mléka a mléčných výrobků v Česku, vysvětluje v rozhovoru pro FinTag mluvčí Komory Barbora Pánková.

Pociťují dopady krize na mlékárenském trhu, o níž vy mluvíte, čeští spotřebitelé? Je to sotva pár týdnů, kdy řetězce prodávaly například české máslo Olma i za 15 korun a české mléko Madeta za 8,90 koruny. Jsou toto dopady?

V některých případech se tato krize může promítat i do cen pro spotřebitele, ale výslednou cenu ovlivňuje mnoho dalších faktorů. Nicméně platí, že na evropském trhu se hromadí přebytky mléka, které není kam zapracovat. Tyto přebytky tlačí především na výkupní ceny mléka. Mléko není komu prodávat za reálné ceny, zatímco náklady na produkci dále rostou. Navíc se jedná o celosvětový problém, protože globální produkce mléka roste rychleji než jeho spotřeba.

—

Je kvalitativní rozdíl mezi českými produkty a zahraničními? Třeba u toho mléka?

České potraviny, včetně mléka a mléčných výrobků, dosahují vysoké kvality a splňují stejné evropské standardy jako produkty z jiných členských států.

Hovoříte, že problém způsobuje mléko, které mělo směřovat do Číny, ale nesměřuje. Co je za problém? A to se vyplatí vyvážet mléko do Číny?

Do Číny se vyváží především evropské mléčné výrobky. Nepříznivá situace na evropském trhu je mimo jiné důsledkem nedávných čínských cel na dovoz mléčných výrobků z Evropy. Ta Čína zavedla jako odvetné opatření za evropská cla na dovoz elektromobilů z Číny.

Výroba čínských aut v Evropě už nabíhá ve Španělsku a Maďarsku

Koncem loňského roku přesahovala čínská cla 40 procent. V polovině února sice Čína oznámila jejich snížení na necelých 12 procent, trh se ale zatím výrazněji nerozhýbal a přebytky mléčné suroviny na něm zůstávají.

Co jsou reálné ceny

Kolik mléčných výrobků Česko vyváží do Číny? 

Vývoz mléčných produktů z České republiky do Číny v roce 2021 činil zhruba 155 milionů korun, loni za prvních deset měsíců nedosáhl ani 5,5 milionu korun. Česko tedy na tomto exportu sice nemá významný podíl, ale jako součást jednotného evropského trhu dopady této situace pociťuje také český mlékárenský sektor.

Tvrdíte, že surovinu není komu prodávat za reálné ceny, zatímco náklady na produkci dále rostou. Co jsou reálné ceny, za kolik prodáváte mléko řetězcům? Jaké jsou náklady zemědělců? Jakou mají marži?

Můžeme potvrdit, že rentabilita produkce mléka klesá. A to je pro chovatele dojeného skotu velký problém, protože tato situace trvá už mnoho měsíců. Agrární komora ČR nestanovuje ceny mléka ani mléčných výrobků a nedisponuje údaji o obchodních maržích jednotlivých subjektů. Současně je třeba říct, že do ceny v obchodě se nepromítají pouze výkupní ceny zemědělců, ale také náklady a přirážka zpracovatelů, náklady na skladování, přepravu a obalové materiály i náklady a přirážka obchodních řetězců.

Cena másla opět vylétla k 70 korunám. Mohou za to české krávy

Už jste to řekla, přesto – jaké položky zemědělcům nyní nejvíce zvyšují náklady?

Mezi nejvýznamnější nákladové položky patří krmiva, energie, pohonné hmoty, pracovní síla. Ale jsou to i náklady spojené s plněním stále rozsáhlejších regulatorních požadavků.

Zemědělci vítají potravinového ombudsmana

Vláda nedávno představila nového potravinového ombudsmana, ten má informovat veřejnost i hlídat ceny potravin. Na druhou stranu, co zmůže takový potravinový ombudsman?

Agrární komora ČR vznik potravinového ombudsmana vítá. Dlouhodobě upozorňujeme na nerovné postavení zemědělců a potravinářů vůči obchodním řetězcům i na některé problematické praktiky na trhu, například v oblasti informování o původu potravin nebo slevových akcí. Potravinový ombudsman by mohl přispět k větší transparentnosti, pomoci řešit sporné situace mezi jednotlivými články potravinového řetězce a doplnit činnost stávajících kontrolních institucí. Pokud se podaří posílit férové podmínky na trhu, bude to přínosem jak pro domácí producenty, tak pro spotřebitele.

Ne ombudsman, ale i jiné obchody a nižší DPH zlevní potraviny

Když vezmete například zmíněné slevové ceny řetězců – máslo Olma za 15 korun, české mléko Madeta za necelých devět korun. Je to nahodilý jev, nebo je to cena, za kterou se mléko od zemědělců vykupuje?

Obecně řeknu, že ceny v této hladině nestačí na pokrytí produkčních nákladů. Je také třeba zohlednit, že maloobchodní řetězce někdy využívají vybrané potraviny jako součást výrazných slevových akcí, které nemusí odrážet běžnou tržní cenu produktu.

Je podle vás problém, že u nás není silný český maloobchodní řetězec, jenž by dal férové podmínky tuzemským producentům? Nebo jim férové podmínky dávají i zahraniční řetězce? A pokud tu máme řetězce téměř výhradně se zahraničním vlastníkem, stává se, že upřednostňuje potraviny [třeba i mléko] ze své domovské země?

Jde především o nastavení obchodních vztahů v rámci dodavatelsko-odběratelského řetězce. Pro české producenty je důležité, aby podmínky byly transparentní, nediskriminační a aby měli reálnou možnost dostat své výrobky na pulty obchodů. Nejde primárně o národnost vlastníka řetězce, ale o férovost obchodních podmínek a rovný přístup k dodavatelům.

Český maloobchod: Kde udělali, soudruzi, chybu?

Proč vlastně v Česku nemáme silný český maloobchod s potravinami, jako mají v jiných zemích? „Kde udělali, soudruzi, chybu“, pokud bych parafrázoval známé rčení? A dá se to napravit?

Potravinová soběstačnost a vlastnická struktura maloobchodu jsou dvě různá témata. Pro zajištění potravinové bezpečnosti se jako důležitější jeví zachování domácí zemědělské výroby a zpracování. A to bez ohledu na to, kdo vlastní obchodní síť.

Bez řetězce si neškrtnete, tvrdí zemědělci i potravináři

Dobře… Je podle vás problém, že se nám tu u potravin nabízí jen maloobchod v podobě zahraničních řetězců a vietnamských večerek se zbožím z řetězců? A jinak skoro nic…

Absence silného českého maloobchodního řetězce je výsledkem dlouhodobého historického vývoje po roce 1989, kdy český trh ovládly kapitálově silné zahraniční společnosti. Změnit tuto situaci administrativně není jednoduché. Důležitější je zajistit férovou hospodářskou soutěž a rovné podmínky pro všechny účastníky trhu. Současně je třeba říci, že čeští zemědělci stále více rozvíjejí přímý prodej zákazníkům, ať už prostřednictvím mlékomatů a dalších prodejních automatů, e-shopů nebo prodeje ze dvora.

Jednotný zemědělský trh v EU neexistuje, říká Jandejsek

Upřímně vám řeknu, že mlékomat jsem snad v životě ani neviděl… A ani nevím, jestli o to stojím… Nicméně změňme téma – zemědělci mají evropské dotace, ale i národní dotace. Přesto se tu mluví o jednotném zemědělském unijním trhu… Jak si ve finále ale stojí podpora například českých a německých zemědělců? Mají srovnatelné dotace?

Základní rámec podpory vychází ze společné zemědělské politiky EU, ale jednotlivé státy mohou poskytovat i národní podpory. V praxi proto nejsou podmínky mezi členskými zeměmi vždy zcela stejné. Agrární komora ČR dlouhodobě upozorňuje na to, že rozdíly v národních podporách mohou ovlivňovat konkurenceschopnost zemědělců na jednotném evropském trhu.

Potravinářský průmysl máme rozvinutý

Jak kvalitní – ptám se třeba na šíři – je český potravinářský zpracovatelský průmysl? Mají čeští zemědělci komu prodávat svou produkci za solidní ceny, nebo jsou ve vleku – podobně, jako to je u řetězců – zahraničních subjektů?

Český potravinářský průmysl je v řadě oborů dobře rozvinutý, ale jeho kapacity nemusí být ve všech komoditách dostatečné. Právě posilování domácího zpracování je jednou z cest, jak zvýšit přidanou hodnotu produkce českých zemědělců a posílit jejich postavení v rámci potravinového řetězce.

Hormony ve vodě a v potravinách. I to spouští rakovinu, říká onkoložka

Co by bylo potřeba z vašeho pohledu změnit, aby potraviny v Česku byly za férové ceny pro všechny zúčastněné? A abychom měli širší výběr potravin od více producentů. Tím myslím i jiné zboží, než je běžně k mání v halách na krajích či centrech měst, které se od sebe liší často jen slevou.

Je potřeba posílit transparentnost v celém dodavatelském řetězci, omezovat nekalé obchodní praktiky a podporovat investice do českého zemědělství i potravinářství. Důležité je také snižovat zbytečnou administrativní zátěž a vytvářet podmínky pro rozvoj domácích zpracovatelů a regionálních producentů. Usilujme o prostředí, ve kterém budou mít spotřebitelé široký výběr kvalitních potravin a zároveň budou jednotlivé články potravinového řetězce schopny dlouhodobě ekonomicky fungovat.

Daniel Tácha