Ministr zemědělství Martin Šebestyán [za SPD] dnes [26.2.] představil Jindřicha Fialku jako nově zřízeného potravinového ombudsmana. Ten by měl lidem vysvětlovat, proč stojí potraviny v Česku tolik, kolik stojí. A co je za tím.
Úřad veřejnosti představil i nové internetové stránky, kde si mohou lidé počíst o cenách, kvalitě a dostupnosti potravin v Česku. Zájemci je najdou na adrese Bezpecnostpotravin.cz.
Nový potravinový ombudsman Jindřich Fialka působí jako vrchní ředitel Sekce potravinářství Ministerstva zemědělství ČR [MZe ČR]. Jeho úkolem je podle ministra Šebestyána zvýšit transparentnost v potravinovém řetězci a pomáhat chránit práva spotřebitelů, tuzemských zemědělců a výrobců potravin.
Inflace v lednu činila 1,6 procenta. Zdražily potraviny, zlevnily energie
Ministr řekl, že chce, aby lidé měli prostřednictvím nového ombudsmana přístup k objektivním informacím a ten, aby se stal nástrojem pro větší otevřenost.
„Ombudsman bude fungovat jako mediátor řešení vztahů mezi všemi články v potravinovém řetězci a jako kontakt pro spotřebitele a firmy ke komunikaci a podávání podnětů,“ doplnil ministr s tím, že vláda cílí na zajištění kvalitních, bezpečných, dostupných potravin i podporu domácí produkce a zvýšení informovanosti spotřebitelů.
Co bude dělat a kdo je potravinový ombudsman
Součástí práce nového ombudsmana bude pravidelný monitoring a zveřejňování přehledů cen vybraných potravin a zemědělských produktů.
„Budu působit jako mediátor vztahů, jako prostředník při řešení vztahů mezi zemědělci, zpracovateli, obchodníky i spotřebiteli. Budu přímou spojkou pro podávání podnětů a komunikaci se spotřebiteli i podnikateli,“ popsal svou novou pozici Jindřich Fialka.
Podle MZe ČR má Fialka jako vrchní ředitel Sekce potravinářství k problematice nejblíže. A to jak z hlediska funkčního zařazení v rámci resortu, tak státní správy jako celku. A jako vrchní ředitel sekce kromě jiného metodicky řídí dozorové orgány úřadu. Má tedy možnost řešit vybrané otázky napřímo. K dozorovým orgánům patří meziresortní koordinační skupina bezpečnosti potravin i pracovní skupina ke schématům kvalitních potravin. Jindřich Fialka byl i členem evropského fóra, které dávalo základy směrnici o nekalých obchodních praktikách.
Šuntflace je horší než smrskflace. Řeč je o cenách a kvalitě potravin
Podle odborníků z trhu zřízení potravinového ombudsmana není špatný krok, k jeho prospěšnosti ale jsou spíše skeptičtí.
„Určitě je to rozšíření toho spektra možností ochrany spotřebitele. Už jen tím, že se spotřebitelé na něj mohou obracet s podněty. Ale fatální přidanou hodnotu v potravinovém ombudsmanovi nevidím,“ uvedl v České televizi agrární analytik Petr Havel.
Připomněl, že už nyní se mohou lidé obracet na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci.
„Potravinový ombudsman ceny nesníží, zvýší ale informovanost zákazníků. Ke snížení cen potravin je třeba systémovějších opatření, která už však většinou nejsou rozpočtově neutrální,“ okomentoval aktuální dění i hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Jen konkurence a nižší DPH zlevní potraviny
K rozpočtovým opatřením ve věci potravin přitom náleží zejména snížení daně z přidané hodnoty [DPH], jejíž výše v Česku patří k nejvyšším v unijních zemích. V nich u vybraných potravinových položek uplatňují nižší DPH, často pod deset procent. To však v Česku skončilo spolu s takzvaným konsolidačním balíčkem vlády Petra Fialy [ODS], byť ta horní sazbu DPH na potraviny snížila z 15 procent na 12 procent.
„Máme nejvyšší daň DPH na potraviny v Evropě. Německo má 7% daň, Rakousko a Slovensko mají 10% daň,“ vysvětlila pro FinTag již před lety mluvčí Potravinářské komory ČR [PK ČR] Helena Kavanová.
„Nový potravinový ombudsman zvýší informovanost zákazníků stran cenotvorby nejen obchodních řetězců, čímž může vyvolat dodatečný tlak na ně, aby své marže stanovovaly přiměřeně. Přímo však ceny potravin nesníží,“ pokračuje Kovanda.
Upozorňuje na to, že cenotvorba maloobchodních potravinových řetězců [ty nemají v Česku prakticky konkurenci, pozn. red.] představuje komplexní a v čase neustále se měnící cenovou politiku. A podle něj k jejímu objektivnímu posouzení nebude mít ombudsman dostatek informací a podkladů.
Dominance řetězců je další problém
Dlouhodobý problém českého trhu je i to, že potraviny na něm nikdo jiný než z drtivé většiny zahraniční maloobchodní řetězce neprodává. S výjimkou obchodníků z vietnamské komunity, kteří své zboží ale také nakupují většinou v řetězcích. De facto tak potraviny z řetězců jenom přeprodávají.
„Souhlasím s tím, že je zde extrémní množství hypermarketů. Že se to neuhlídalo na bázi urbanistického rozvoje malých měst… […] Pokud máte například už v městysech několik řetězců, je jasné, že zásadně omezí drobný obchod i navazující služby,“ řekl pro FinTag již v roce 2019 ministr obchodu a průmyslu Karel Havlíček [ANO].
Rovněž tehdy tvrdil, že vláda už připravuje několik opatření, aby se toto rozložení změnilo. Také dodal, že řetězce nemůžeme vidět jenom ve špatném světle. Podle něj jsou dobře dostupné, mají široký sortiment, dlouho otevřeno a lidem se v nich pohodlně nakupuje.
A pokračoval: „Můj názor je, že v čase dojde k tomu, že lidé se nasytí řetězců a začnou se vracet do menších, specializovaných obchodů. A budou se do nich vracet i z pocitu určité společenské odpovědnosti. Budou vědět, že nákupem u souseda podporují chod daného místa, jeho přirozenou infrastrukturu, své okolí a místní producenty. Ale tento patriotismus nenařídíte zákonem. K tomu lidé musejí dospět.“
—
Odpověď na to, zda k tomu čeští spotřebitelé, ale i obchodníci a potravináři dospěli, hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda nedává, ale i tak zůstává v případě zřízení nového ombudsmana docela pozitivní. Podle něj totiž i jen monitoringem cen může prostřednictvím spotřebitelů alespoň vytvářet tlak na uplatňování přiměřenějších marží ze strany řetězců.
Komentář: Hip, Hip, Hurá. Česko má novou hospodářskou strategii
„Zaručenějším způsobem tlaku na snížení cen potravin by ale i tak byly systémové kroky typu zvýšení konkurence na maloobchodním trhu. Dále redukce sazby DPH alespoň u základních druhů potravin. Případně další dotace cen energií, vedle již platného převedení poplatku za obnovitelné zdroje,“ uzavírá s upozorněním, že tato opatření by si vyžádala další peníze ze státního rozpočtu.
Daniel Tácha
I když máme nepřeberně antiosvětářů pracujících pro opozici, včetně mnoho antibabišovských lžimédií, nemyslím si, že by právě jmenovaný osvětář dokázal něco změnit. Změna DPH, levnější energie a krocení zisků obchodních řetězců už ano. A jsem za to, zvýšit pravomoci ČOI – tam mnoho stížností posílají svému zdůvodňovacímu oddělení – tzv. oddělení poradensko-informačních služeb, a už to podvedené zákazníky odradí. Ale snad se dočkají naši potomci po dalších dvou revolucích.
Je potřeba opět začít od obecného a pak se podívat, jak je to s tím konkrétním.
Takže tu máme ekonomickou činnost obecně. Ta představuje tvorbu hodnot a pak jejich spotřebu, což se děje prostředníctvm toku těchto hodnot mezi tvůrci a spotřebiteli. Toliko obecně. To musíme zasadit do potřebného rámce, protože ve vzduchoprázdnu to neexistuje. Jsou tam jevy na lidské vůli nezávislé. Těmi nezávislými věcmi je například touha člověka žít, proto když má hlad, udělá vše proto, aby se najedl. Pak když potřebujete materiál, musíte ho přírodě vyrvat z rukou, jak se říká. Sám k vám nepřiskáče. Pak je tu samotné prostředí, mám na mysli ekonomické, to znamená ekonomické pořádky, které už na lidské vůli do jisté míry závislé jsou, například organizace základu. Zda to bude socialistické, kapitalistické, nebo něco mezi a třeba toto je na lidské vůli závislé jen částečně. Lidská vůle to sice zařídí, ale jedinec to v dané chvíli ovlivnit nemůže. Je třeba říci, že třeba tato zmíněná nemožnost ve své podstatě nežádoucí není, protože kdo by nechtěl socialisticky pracovat (tedy se v práci zrovna nepřetrhnout, nebo být horem dolem protěžován), ale kapitalisticky žít (bohatost a levnost nabídky zboží), že? No pak tu máme věci, které jsou na lidské vůli závislé zcela. Například. Přijde člověk a dostane nápad, že telefon, televize a intenet v jednom. Pak jde za jiným člověkem, který obhospodařuje obrovský balík peněz a nechá se předvědčit, že je to dobrý nápad. Pak máte lidi, kteří u tohoto správce mají své těžce vydělané peníze a správci věří. Správcě věří nápadu a zdroj nápadu ví, že když zklame, skončí zavřený, až zčerná. A výsledkem je nám známy „Ajfoun“, za kterého lidé klidně vypláznou čtyřicítku, ale když jim podstrčíte nápad, aby si koupili boty za osmičku, což není ani pětina této částky, klepali by si na čelo. Tento segment konkrétního se pak nazývá jaký pán, takový krám. A také nezanedbatelně ovlivňuje celek.
Je samozřejmě vždy dobrou otázkou, jak velký podíl vlivu mají jednotlivé věci na celkovém výsledném stavu. Někdy paradoxně to jaký pán, takový krám, dokonnce klíčový. Vezměte si, když černocha z pralesa vypustíte do pralesa zpět, tak vám v něm zmizí a spokojene dožije svých dnů a prales bude stále pralesem. Třeba ten amazonský. Pustíte-li tam tlupu bělochů, tak se okamžitě přesunou na jeho okraj, vyženou zvířata, zplundrují rostlinstvo, uvolněnou plochu vybetonují a neustále vykazují, pomocí čísel, jak jim to jde hezky od ruky. A mají radost z toho, že kažý rok o trochu více, než rok před tím a jsou smutní, když tomu tak není.
Zkráceně řečeno, pokud jsou tu ve vymezeném prostoru trvalé nerovnováhy, je dobré se na to podívat z obecného hlediska takovým způsobem, že se vezmou konkrétnosti jedna podruhé a podíva se jim na zoubek v tom, jak moc ovlivňují celek. A na tu nejvýznamnější se pak zaměřit.