Spory prezidenta Petra Pavla a vlády o účasti na summitu NATO v Ankaře plnily a plní tuzemský veřejný prostor měsíce. V zahraničí po nich ale neštěkl ani pes. Což je z pohledu reputace České republiky jenom dobře.
Vyplývá to z datové analýzy česko-americké společnosti Newsmatics. Podle ní domácí konflikt a ani nezvyklá podoba dvojí delegace českých představitelů se do viditelnosti Česka v zahraničních médiích téměř vůbec nepromítly. A to i přesto, že v období od 6. do 9. července – tedy den před zahájením summitu, v jeho průběhu a den po jeho skončení – se v anglickojazyčných médiích v souvislosti se summitem objevilo 119 článků zmiňujících Česko nebo jeho čelní představitele.
„V porovnání s velkými členskými státy Aliance jde o poměrně nízké číslo. Německo se ve stejném období objevilo přibližně v 1 300 článcích, Francie v 1 100 a Španělsko ve více než 800. Mezi srovnatelně velkými zeměmi Česko naopak získalo větší pozornost. Maďarsko zaznamenalo 96 článků, Slovinsko 78 a Slovensko 57,“ popisuje Martina Paulenová, analytička společnosti Newsmatics.
Největší část zahraničního pokrytí pocházela podle dat společnosti z amerických médií, která tvořila přibližně 29 procent všech článků. Následovala média z Velké Británie s 8 procenty a z Turecka se zhruba 7 procenty. Přibližně 17 procent textů publikovala česká anglickojazyčná média.
Podle Paulenové společná účast prezidenta Pavla a členů vlády na summitu zůstala v zahraničním anglickojazyčném zpravodajství docela okrajovým tématem.
„Ústavnímu sporu mezi prezidentem republiky a vládou se ve sledovaném období věnovalo 13 ze 119 mediálních výstupů souvisejících s českou účastí na summitu, tedy přibližně 11 procent. Pokud zahraniční média konflikt zmiňovala, často přebírala slova novinářky CNN Ivany Kottasové, jež jej označila za ‚obskurní domácí politickou roztržku‘,“ říká Paulenová.
Komentář: Andrej Babiš splnil svou povinnost, ale svůj stín nepřekročil
Ivana Kottasová podle dostupných informací nyní s žádnými českými médii nespolupracuje. V minulosti přispívala do Českého rozhlasu, Hospodářských a Lidových novin či týdeníku Respekt. Podle mediálních analytiků jejímu označení sporu prezidenta Pavla s vládou [obskurní domácí politická roztržka] nelze v rámci komentovaného zpravodajství nic vytknout. Spíše naopak, celkem trefně vyjádřila podstatu sporu.
Ne Pavlova cesta, ale nízké výdaje na obranu jsou téma
Podle analýzy se zahraniční anglickojazyčná média namísto domácího politického sporu soustředila především na české výdaje na obranu. Toto téma se objevilo v 64 ze 119 analyzovaných článků, tedy přibližně v 54 procentech všech výstupů.
Premiér Babiš: Závazek 2 % HDP na obranu splníme v roce 2027
Za první den summitu přibližně čtvrtina článků věnovaných tomuto tématu upozorňovala, že nízké české výdaje na obranu mohou vyvolat napětí s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. A zhruba třetina zmiňovala příslib premiéra Andreje Babiše obranný rozpočet navýšit. V závěru sledovaného období však opět převládl obraz Česka jako jednoho z členských států NATO s nejnižšími obrannými výdaji.
Kontrola efektivity výdajů na obranu bere dech svou komplexností
Druhým nejčastěji zmiňovaným okruhem byla podpora Ukrajiny, která se objevila přibližně v 21 procentech analyzovaných článků. Zde už se média soustředila především na vyjádření prezidenta Petra Pavla a premiéra Andreje Babiše [ANO] k zapojení Česka do iniciativy PURL [Priority Ukraine Requirements List], jejímž prostřednictvím evropské státy financují nákup americké vojenské techniky pro Ukrajinu.
Komentář: Něco je špatně, když Britové cvičí na německých lodích
„Kritiku tohoto kroku uvnitř vládní koalice, zejména nesouhlas SPD a jejího předsedy Tomia Okamury, však zachytil pouze jediný analyzovaný výstup,“ doplňuje analytička společnosti.
Mediální pokrytí Pavla a Babiše bylo srovnatelné
Podle ní i pozornost věnovaná prezidentu Pavlovi a premiéru Babišovi byla v analyzovaných médiích celkově vyvážená.
„Články, které přebíraly výhradně vyjádření jednoho z nich, tvořily v obou případech přibližně jen desetinu souboru. Zahraniční média tedy systematicky nezvýhodňovala ani jednu z obou hlavních politických postav české delegace,“ nastiňuje dále Paulenová.
Předznamenává propad akcií zbrojařů konec války na Ukrajině?
Tón zpravodajství byl ve většině případů neutrální a popisný. Babišův postoj k obranným výdajům i Pavlovy výzvy k silnější podpoře Ukrajiny média většinou prezentovala bez zřetelného hodnotícího rámce. Výraznější samostatný prostor ale získal Petr Pavel v rozhovoru pro britský deník The Telegraph.
Válka nekončí, protože to stále někomu vyhovuje, říká Sergej z Ukrajiny
V něm se zaměřil na výzvy k posílení podpory Ukrajiny a varování před další eskalací války. Což podle analytiků nepřekvapuje. Eskalace války na Ukrajině, případně její rozšíření za hranice Ukrajiny, je Pavlovým častým tématem. A z pohledu médií je „tématem vděčným“. To proto, že pracuje ať už oprávněně, nebo neoprávněně s obavami příjemců zpráv.
–RED–
ČR tradičně je na okraji zájmu světa, pokud nejde o vrcholové hokejové zápasy. Také Polsko nikoho nezajímá, ale to je zapojeno v mnoha mezinárodních smlouvách, tak se s ním musí počtat.
Počítají se zájmy mocných.
Kdyby se lidé o politiku zajímali, to znamená, že by se snažili porozumět většině vazeb v ní, byla by jim jasná většina věcí. Bohužel však často nechápou skoro nic. Protože politiku berou přes emoce podobně, jako když vstupují do manželství. Nebo podobně, jako přistupují k fandění svému sportovnímu týmu.
Realita je však taková, že stát patří nám, všechna moc v něm patří také nám a politici jsou námi vybíraní správci všeho, co nám patří. Berou za to prachy, a tak bychom je měli nejen kontrolovat, ale také je podrobovat sžíravé kritice. Pokud se jim to nelíbí, nikdo je nenutí tuto práci dělat. To samozřejmě platí i o voličích, ti si také někde vydělávají na svůj chléb vezdejší a musí odvádět bezvadné výkony, nebo je propustí. Z toho vyplývá několik faktů.
1) Možná si všímáte v diskuzích dotazů, aby byl diskutující protivník uzemněn, co jsi dokázal ty, že toho a toho politika kritizuješ? Je to tak, že vy nemusíte dokazovat nic. Vy jste majiteli a vybíráte si správce. A i kdybyste byli ten největší lůzr a neschopa, je to ten potenciální správce (politik), který musí on vám dokázat, co umí. Čím se on vám může pochlubit, co v životě dokázal, aby měl tu nebývalou čest a dostal váš hlas. A je jen na vašem uvážení, jestli mu ho dáte. Jen na vašem uvážení, ne na tom, co jste oproti němu v životě dokázali, nebo nedokázali.
2) Pak by chápali i dnešní spor prezident vs premiér. Realita je taková, že jeden nomenklaturní kádr, komouš, drží druhého nomenklaturního kádra, také komouše pod krkem a naopak a vzájemně proti sobě jedou. Má to výhodu, že nikdo nikomu nic neodpustí, vše se dostane ven a tak si musí obě strany dávat pozor. Vezměte si opak, kdyby si šli na ruku a pak za našimi zády spolu dělali případně nějaké čachry, logicky v náš neprospěch. A že se to mohutně dělo a děje, je vidět na častém zklamání voličů, že politici něco slíbí, ale pak se spolu sčuchnou a sliby, chyby.
3) A pak by také věděli, protože by se začetli do různých ekonomických článků, co to znamená, že je plán na zbrojení 5% HDP. Že to je také jen slib a všichni politici se už nemohou dočkat, až Trump skončí a věc se dostane do starých kolejí. Protože procento je z HDP. HDP je hrubý domácí produkt. Tedy v tom produktu, navíc hrubém, je započítáno i to, když si sami pro sebe postavíte barák. Nebo sousedovi opravíte oproti faktuře kotel a on vám oproti faktuře opraví auto. Takže by zajímající se voliči věděli, že zbraně a věci s obranou související se v tomto objemu 2% z HDP nakupují za peníze, které se ovšem vyberou jako daňové! Jelikož daně nečiní 100%, ale významně méně, tak objem 5% z HDP dělá cenově bez nějakého procenta skoro 20% ze všech vybraných daňových peněz. Tento objem, to znamená skoro celá jedna pětiná všech vybraných peněz, je nereálný i kdyby státy upřímně chtěli. Ta 2% mají hluboký ekonomický smysl. Právě proto, že i s nimi měly všechny státy značné problémy. I samy USA mívaly mezi 3,5% až 3,7%, avšak ty jedou svoji globální imperiální politiku a k tomu velmi dobře vyzbrojení být musíte. Navíc, díky dobře udržovanému a opečovávanému vojenskoprůmyslovému komplexu jsou schopny nabídnou to nejlepší z nejlepšího, co lze v tomto segmetu výrobků na trhu získat, takže na něm dobře vydělávají. Znalý volič by věděl, že když zbrojní firmy v USA mají zisky a to dnes mají a pořádné, že přes daně do rozpočtu odvedou skoro až 30%. Prostě kdo umí, ten umí.
O politiku a ekonomiku je skutečně nutné se zajímat. To není pouhá obecná fráze!