Během aktuálního summitu v Pekingu, při němž se potkal čínský prezident Si a americký prezident Trump, čínská státní média uvedla, že Čína za nejdůležitější otázku v jednání považuje svůj nárok na Tchaj-wan.
Podstatě Tchaj-wanu se na FinTag věnuje Anton Tuikov, student magisterského programu Hospodářská a kulturní studia na České zemědělské univerzitě v Praze, který se Tchaj-wanu věnuje dlouhodobě, a to i ve své diplomové práci.
—
Když se v Evropě mluví o Tchaj-wanu, většinou jde o čipy, Čínu nebo bezpečnost. Ostrov mnozí chápou jako možné ohnisko konfliktu mezi Pekingem a Západem, jako citlivý bod v Indo-Pacifiku nebo jako klíčové centrum světového polovodičového průmyslu. Takový pohled je pochopitelný. Bez napětí v Tchajwanském průlivu, bez vztahu k Čínské lidové republice a bez významu polovodičů by dnešní postavení Tchaj-wanu nebylo možné dobře vysvětlit.
Zároveň je ale takový obraz neúplný. Tchaj-wan není jen bezpečnostní téma či důležitá výrobní základna světové elektroniky. Je také demokratickou společností s vlastní politickou zkušeností, hospodářským vývojem, kulturní identitou a schopností vytvářet důvěru. Právě tato spolehlivost je často přehlíženým zdrojem jeho mezinárodního vlivu. Skutečný význam Tchaj-wanu tedy nespočívá pouze v tom, že vyrábí strategicky důležité čipy. Opírá se i o reputaci partnera, který je technologicky schopný, spolehlivý a hodnotově srozumitelný. Jedná se o kombinaci, která je pro Evropu čím dál důležitější.
Proč v případě Tchaj-wanu nestačí běžná diplomacie
Tchaj-wan má specifické mezinárodní postavení. Formálně jej uznává jen omezený počet států. Jeho diplomatický prostor dlouhodobě ovlivňuje tlak Čínské lidové republiky. Nemůže proto vždy jednat stejným způsobem jako plně uznávané státy, protože nemá k dispozici celou síť klasických diplomatických nástrojů. O to větší váhu získávají jiné formy mezinárodní přítomnosti.
Vytíženost hotelů roste. Přibývá hostů z Jižní Koreje a Tchaj-wanu
Tchaj-wan buduje vztahy prostřednictvím akademické spolupráce, technologických partnerství, kulturních výměn, ekonomických vazeb, občanské společnosti i neoficiálních zastoupení. U Tchaj-wanu tedy rozhoduje, zda jej zahraniční veřejnost, firmy, univerzity a státy považují za partnera, s nímž má smysl dlouhodobě spolupracovat.
Technologie jako jazyk důvěry
Nejviditelnější ekonomickou předností Tchaj-wanu jsou polovodiče. Jejich význam však přesahuje samotnou výrobu čipů. Polovodiče prostupují téměř všemi klíčovými oblastmi moderní ekonomiky – od automobilového průmyslu a telekomunikací přes zdravotnické technologie až po obranu, umělou inteligenci a běžnou spotřební elektroniku. Tchaj-wan proto není pouze dodavatelem důležitých součástek, ale jedním z aktérů, na nichž závisí stabilita strategické infrastruktury světové ekonomiky.
Zároveň by bylo nepřesné zužovat tchajwanskou ekonomiku pouze na tento sektor. Polovodiče jsou sice nejviditelnějším symbolem její technologické síly, ale vyrůstají z širší ekonomické základny – silného výrobního jádra, rozsáhlého sektoru služeb, exportní orientace, rozvinutých technologických řetězců a dlouhodobé schopnosti zapojovat se do globálních trhů.
Právě tato kombinace umožňuje Tchaj-wanu vystupovat nejen jako výrobce čipů, ale také jako širší průmyslový a inovační partner. Díky tomu si Tchaj-wan vybudoval obraz aktéra s konkrétní váhou pro fungování světové ekonomiky. To značí, že jeho význam nespočívá pouze v bezpečnostních otázkách spojených s geopolitickou polohou ostrova, ale také v hodnotě, kterou přináší mezinárodním výrobním a technologickým řetězcům.
TSMC rozjela výrobu nové generace čipů. Půlku produkce už prodala
V tomto smyslu se ekonomická relevance Tchaj-wanu stává součástí jeho mezinárodní reputace. Ostrov se spojuje s přesností, technickou specializací, spolehlivostí dodávek a schopností obstát v náročných globálních odvětvích. Takový typ vlivu se nebuduje jednou kampaní ani jedním politickým prohlášením. Vzniká dlouhodobě a opírá se o opakovanou zkušenost partnerů.
Demokracie jako druhý pilíř
Vedle ekonomiky je pro obraz Tchaj-wanu důležitá také jeho politická a kulturní zkušenost. Ostrov neprošel jednoduchou ani samozřejmou cestou k demokracii. Po desetiletích autoritářské vlády Kuomintangu se Tchaj-wan postupně proměnil v pluralitní politický systém s pravidelnými volbami, svobodnou veřejnou debatou a aktivní občanskou společností. Tato odlišnost je důležitá zejména ve vztahu k Čínské lidové republice.
Čína obnovila licence na dovoz hovězího z USA, aby je hned zrušila
Tchaj-wan není jen „jiná Čína“ nebo jen ostrov s vyspělým polovodičovým průmyslem. Je to politická komunita, která si v průběhu posledních desetiletí vytvořila vlastní identitu založenou na kombinaci čínského kulturního dědictví, místních tchajwanských zkušeností, občanského aktivismu a demokratických institucí. Pro evropské publikum je právě tato kombinace srozumitelná: Tchaj-wan lze vnímat jako partnera, který sdílí důraz na otevřenost, pluralitu a právní stát.
Demokratický charakter Tchaj-wanu se přitom neprojevuje jen samotnou existencí voleb. Viditelný je také v silné občanské společnosti, studentských hnutích, veřejných debatách a ochotě společnosti řešit citlivá politická i hodnotová témata. Tato kulturně-politická čitelnost má praktický význam, protože usnadňuje spolupráci ve vzdělávání, vědě, výzkumu, kultuře i občanských projektech.
Pokud ostatní Tchaj-wan vnímají jako otevřeného a demokratického partnera, zvyšuje to jeho schopnost navazovat vztahy i tam, kde formální diplomacie naráží na omezení.
Tchaj-wan je vidět, ale ne vždy je skutečně pochopen
Paradoxem dnešní situace je, že Tchaj-wan je ve světě viditelnější než dříve. Mluví se o něm kvůli napětí s Čínou, kvůli čipům i kvůli zranitelnosti globálních dodavatelských řetězců. Větší viditelnost ale automaticky neznamená hlubší porozumění.
Pokud je Tchaj-wan neustále popisován hlavně jako bezpečnostní riziko, vzniká zúžený obraz. Veřejnost o něm může slyšet častěji, ale stále jej chápat především jako problém – potenciální konflikt, bod na mapě nebo téma americko-čínského soupeření. V takovém obrazu se ztrácí samotná tchajwanská společnost.
Tchaj-wanu proto nestačí být známý jen jako místo, kde „by se mohlo něco stát“. Potřebuje být vnímán jako aktér s vlastním příběhem, institucemi, kulturou a ekonomickou hodnotou. Jinak jeho obraz zůstává závislý na tom, jak jej vykládají větší mocnosti. S Čínou nemůže Tchaj-wan soutěžit co do síly. Jeho hodnota tak přirozeně spočívá spíše ve spolehlivosti, otevřenosti, technologické schopnosti a autentické společenské zkušenosti.
V čem se Tchaj-wan liší Jižní Koreje
Jiným případem je Jižní Korea. Ta ukazuje, jak silně se mohou kultura a ekonomika vzájemně podporovat. Korejský pop, film, technologické značky a hospodářský úspěch vytvořily obraz země, která je kulturně atraktivní a ekonomicky významná. Pro Tchaj-wan je korejská zkušenost užitečná. Obě společnosti působí v bezpečnostně citlivém prostředí a jejich mezinárodní obraz se nevyvíjí odděleně od regionálního napětí. Přesto tuto zkušenost nelze jednoduše převzít. Jižní Korea je formálně uznaný stát s jiným diplomatickým postavením, zatímco Tchaj-wan musí svůj obraz budovat v podmínkách omezeného mezinárodního uznání.
Důvěra jako strategická výhoda
Pro Tchaj-wan má největší hodnotu spojení tří prvků: Demokracie, technologie a reputace.
- Demokracie mu dává hodnotovou čitelnost.
- Technologie mu dávají ekonomickou váhu.
- Reputace a důvěra tyto dvě roviny propojuje do obrazu atraktivního partnera.
To je důležité i pro Evropu. V době, kdy státy přehodnocují závislost na autoritářských režimech, řeší odolnost dodavatelských řetězců a hledají bezpečné technologické partnery, Tchaj-wan nabízí více, než je jen „další“ regionální problém. Může být partnerem pro strategickou spolupráci, výzkum, inovace i ekonomickou bezpečnost.
Tchajwanská měkká síla samozřejmě sama o sobě neodstraní geopolitické napětí. Nevyřeší spor o status ostrova ani bezpečnostní rizika v Tchajwanském průlivu. Brání však tomu, aby lidé, ale i ostatní země vnímali Tchaj-wan jen jako objekt soupeření mezi Čínou a USA.
Anton Tuikov
