Poslední krize – americko-izraelská válka s Íránem – ještě neskončila, ale pokud se podíváme za investiční horizont krátkodobých tržních reakcí, toto období odhaluje trendy, které si dlouhodobí investoři nemohou dovolit ignorovat.
Tak začíná svůj komentář pro FinTag ředitel pro investice skupiny Amundi Vincent Mortier. A pokračuje:
Některá aktiva, která byla dlouhodobě považována za bezpečné přístavy, nenaplnila očekávání. Na vrcholu krize vládní dluhopisy zaostávaly, zatímco dolar jen mírně posílil, než se vrátil na původní úroveň. A ani zlato nesplnilo svou tradiční roli. Ale obstály kvalitní firemní dluhopisy a akcie vybraných nadnárodních společností.
Tento obrat není zanedbatelný a potvrzuje dvě zásadní obavy:
- Zaprvé: trajektorie veřejných financí se i nadále zhoršuje.
Investoři si uvědomují, že postupně slábne schopnost vlád absorbovat další šoky bez fiskálních následků.
- Zadruhé: Jde o znehodnocování měn. Poptávka po americkém dolaru stagnuje.
Při rostoucím deficitu a jasné snaze americké administrativy držet dlouhodobé sazby na zvládnutelné úrovni [kolem 4 až 4,2 % u desetiletých dluhopisů] se hlavní proměnnou přizpůsobení stává síla dolaru. Ten bude pravděpodobně dále oslabovat.
Pohled do Evropy
Evropa by si v tomto ohledu mohla vést lépe, než se zatím očekává. Ne že by byla vzorem fiskální disciplíny, ale eurozóna má nižší průměrnou úroveň zadlužení než Spojené státy, a především silnější odhodlání řešit své deficity. K tomu se přidává konkrétní agenda, která jako celek naznačuje významný posun vpřed: Průmyslová suverenita, tlak na „Made in Europe“, podpora úspor a investic nebo nová pravidla v oblasti hospodářské soutěže.
Je pravda, že na skutečné výsledky si ještě počkáme. Nicméně změna přístupu, patrná v projevech i diskusích s Evropskou komisí, je reálná.
Velký návrat reálných aktiv
V době, kdy vlády ve velkém emitují nové státní dluhopisy, si akcie zachovávají výhodu. Jejich počet v oběhu se mění jen minimálně. Znovu se tak stávají skutečně atraktivním aktivem. Stejnou logiku sleduje i zlato, které bychom měli přestat klasifikovat jako komoditu. Je alternativní měnou a také se tak obchoduje. Důvod držet zlato vychází mimo jiné z pokračujícího znehodnocování měn.
Diverzifikace je nutností
Stačí se podívat na 20 největších amerických společností podle tržní kapitalizace a zjistíme, že s výjimkou Microsoftu se toto pořadí každou dekádu nevyhnutelně mění. Slepé sázení na vítěze minulosti či současnosti – například Magnificent 7 – ignoruje rychlost, s jakou mohou promíchat karty některé technologie, zejména AI. To značí, že část infrastruktury budované dnes může být zítra zastaralá. Kyberbezpečnost v kombinaci s nástupem kvantových počítačů představuje rovněž obtížně vyčíslitelné riziko. Jisté je, že revoluce AI aplikací ve fyzickém světě teprve přijde a znovu přerozdělí síly na trhu.
Není čas na paniku ani euforii. Je čas na střízlivý optimismus a přizpůsobení investiční strategie světu, jehož logika se změnila. Diverzifikujte tedy. Napříč regiony, sektory, velikostí firem i měnami. Stavte na dlouhodobých přesvědčeních. Například elektrifikace světa vytvoří v rámci svého hodnotového řetězce více hodnoty než ropný průmysl, a to i bez ohledu na ESG aspekty.
A snažte se rozlišovat mezi dnešními a zítřejšími vítězi. Spojené státy zůstávají klíčovým hráčem, ale v současné krizi jsou spíše jen zdánlivým vítězem. Vítězi roku 2030 s největší pravděpodobností nebudou ti, které oslavujeme v roce 2026. A mohou stejně dobře vzejít z Evropy, Číny nebo Indie.
Vincent Mortier, Chief Investment Officer Amundi
Dlouhodobí investoři sebevětší, sebestřednější, sebe více libtardí a i ti s nějakou obecnou slušností – budou muset v sebereflexi hodně změnit. Učí se těžko a na chybách. Svět je stále více rozkolísaný a mnozí baží po válce – nejvíce asi Izrael, Německo. Stále více budou i jednotlivé státy využívat dou či třístranných výhodných dohod – viz USA + Austrálie + Británie a třeba i Mercosur, Sahel. EU uzavřela obchodní smlouvu s Mexikem. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček v Austinu podepsal s guvernérem Gregem Abbottem historicky první deklaraci o spolupráci mezi Českou republikou a Texasem. Stále více nepůjde upředňostňovat ideologické brýle a předpojatosti. Dojde i k investičním chybám – často nepředvídatelným (třeba následkem puče nebo zmanipulovaných voleb) a investoři budou muset více hledět na rezervy a více diverzifikovat rizika. Obecně bude narůstat vzájemně výhodné síťové propojení států, často s minimálním zřetelem na ideologické předpojatosti a hegemonismus. Kapitalismu končí jeho pětisetletá kariéra, neví co se sebou počít a uchyluje se z neznalosti k fašismu. Rusko tento rok uzavřelo dohody s několika státy – například s Nikaraguou, Lybií, rozvíjí vztahy s Arménií, Kubou, Alžírskem, Íránem, Sýrií, stalo se členem WTO. Vše toto je nyní ve vývoji. Letošní rok je obzvláště nebezpečný, až nepředvídatelný, a pro další směřování světa je úhelným kamenem. Konceptuálnost Vladimira Putina je mimořádně silná karta. Obecně – Spojené státy jsou izolovány od zbytku světa. Těm se nedaří ani ohledně Venezuely. To neznamená, že nemají koaliční potenciál – viz dohoda o spolupráci mezi USA a Vietnamem. Dolarová krize způsobí kleknutí USA třeba až za 20 let. Spojené státy jsou schopny nedodržet své smlouvy už druhý den po jejich uzavření.
Akciové trhy budou často jako nudle v bandě, citlivé na politická prohlášení, převraty, puče, politické aféry, kauzy, vznik pandemie. Přesto sílí i perspektiva velkých státních spojení, jako BRICS+ a také různých východních asijkých struktur. Takovéto dohody jdou proti řešení mezinárodních sporů a kořistnických zájmů válkou.