Realitní inzerce je nedílnou součástí novin i internetových stránek. Často přitom mluví svým vlastním jazykem. Není proto od věci vědět, co se skrývá pod v ní uvedenými zkratkami a pojmy. Případně jaký je rozdíl mezi užitnou a užitkovou plochou, loftem nebo studiem.  

Začněme tím, kdo realitu na prodej nabízí, kdo ji vlastní. V základu jsou dvě možnosti, s nimiž se čtenář realitní inzerce může setkat. Je to osobní a družstevní vlastnictví. První má zkratku OV a jedná se o nemovitost, která je zapsaná v katastru nemovitostí u konkrétního vlastníka.

„S osobním vlastnictvím mohou dále souviset pojmy jako spoluvlastníci či společné jmění manželů. Což je zkratka SJM. V katastru nemovitostí jsou pak uvedeni všichni vlastníci a musí veškeré smlouvy vždy podepisovat společně,“ říká Veronika Vránová z realitní a finanční společnosti Broker Consulting.

Druhým nejčastějším typem vlastnictví je družstevní vlastnictví pod zkratkami DB a DV. S družstevním vlastnictvím [zkratky DB, DV] se čtenář realitní inzerce nejčastěji setkává u nabízených bytů v činžovních a panelových domech.

„Znamená to, že byt je ve vlastnictví družstva a družstevník má k němu právo nájmu. Jako člen družstva má práva a povinnosti spojené s členstvím. Při prodeji, respektive převodu, se prodávají právě tato práva a povinnosti v družstvu,“ upřesňuje Veronika Vránová.

Výhodou družstevního bytu oproti bytu v osobním vlastnictví je podle ní nižší pořizovací cena. Kupující by si ale před uzavřením smlouvy o převodu práv a povinností měl zjistit takzvanou anuitu. To je zbývající část podílu bytového družstva připadající na daný byt, kterou je třeba splatit, aby byt mohl být převeden do osobního vlastnictví. Většinou je splácena v pravidelných intervalech, ale lze ji uhradit i jednorázově.

Celková a užitková plocha

Dalším základním kritériem, které určuje charakter nabízené reality, je jeho velikost. Asi nikoho nepřekvapí, že ta se udává v metrech čtverečních. Přesto i zde je třeba rozlišovat mezi takzvanou celkovou [celková výměra bytu] a užitkovou plochou. První vychází ze součtu všech částí/ploch náležející k nemovitosti.

„U bytu tedy do tohoto čísla spadá například lodžie či sklep. U domu to může být garáž či terasa. V případě užitkové plochy se jedná o skutečně využitelnou plochu užívanou výhradně pro vlastní bydlení,“ vysvětluje Veronika Vránová.

Uvádí i příklad. Inzerát, v němž je uvedeno, že podlahová plocha bytu je 85 m2, ale užitková 40 m2. V takovém případě se pravděpodobně jedná o menší byt s velkou terasou a kupující by se měl mít na pozoru, zda toto je právě to uspořádání, které hledá.

Užitná, podlahová a jiné plochy

Ovšem ani užitkovou a podlahovou plochou celá věc nekončí. V inzerci se lze setkat také s užitnou plochou. To je plocha všech místností uvnitř obytné budovy včetně sklepů, balkonů nebo podkroví či půdy. Tento údaj bývá hlavně v inzerci rodinných domů. Setkat se lze i s podlahovou plochou, do níž jsou zahrnuty všechny místnosti, které jsou výhradně v užívání majitele bytu. To znamená včetně sklepa nebo balkonu. Nabízí se ale i obytná plocha, což je součet ploch všech obytných místností. Obecně by mělo jít o pokoje vhodné k trvalému bydlení o ploše minimálně osm metrů čtvereční.  Za určitých okolností se může započítat i kuchyň. V případě rodinných domů a pozemků se ještě lze setkat s termínem zastavěná plocha zpevněné plochy či zahradní plocha.

Realitní inzerce a členění nemovitosti

Hned za velikostí by měl kupující hledět na rozložení nemovitosti, tedy kolik místností je k dispozici a jaké další příslušenství k ní náleží. Udává se v různých zkratkách.

4+1, nebo 4+kk: Toto označování bytů, ale i domů je zvyk zažitý již dlouhá léta. Číslovka označuje počet samostatných pokojů. Měla by zahrnovat místnosti jako obývací pokoj, ložnici, dětské pokoje, pracovny, ale ne předsíně či vstupní haly, případně toalety a koupelny. Za znaménkem plus je pak označení pro kuchyň. Buď je kuchyň samostatně oddělená místnost, označená číslem, nebo se jedná o tzv. kuchyňský kout se zkratkou kk.

Za členěním nemovitosti mohou následovat další zkratky, které mohou označovat ostatní příslušenství. Garáž [G] a sklep [S] může být někdy variabilní a lze je přikoupit za samostatnou cenu.

Terasa [T]: Mívá většinou největší rozlohu na metry čtvereční a mají ji nejčastěji rodinné domy či rekreační objekty. Jde o venkovní část stavby, pro kterou je nejvíce charakteristické její umístění na terénu. To navazuje na příslušné podlaží. Konstrukci terasy tvoří zpravidla strop nižšího podlaží.

Balkón [B]: Balkón najdeme jak na rodinných domech, tak na starších činžovních objektech a pak na novějších panelových domech. Balkon má předsazenou konstrukci přečnívající přes nosnou, nebo-li fasádní zeď. Z bočních stran pak není krytý.

Lodžie [L]: Je typickou součástí bytů na panelových sídlištích. Bývá zastropená, má po stranách nosné stěny a na volné straně je opatřena zábradlím. Stěny chrání proti bočnímu větru, slunci, ale také proti zvídavým sousedům.

Lofty, ateliéry, studia

V inzerátech se lze dále setkat s výrazy jako loft, ateliér, studio či sklepní byt. Moderní a velice žádané jsou v poslední době zejména lofty. Většinou se jedná o velký otevřený prostor s vysokými stropy. Lofty vznikají většinou ze starých průmyslových budov, které se již pro tento účel nevyužívají. Oproti standardním bytům jsou dražší, ale mohou díky vysokým stropům majitelům nabídnout vyšší užitnou plochu pomocí vestavěného patra.

Ovšem pozor: Problém u loftů, ale i studií a sklepních bytů může spočívat v tom, že ne vždy jsou zkolaudovány jako bytové prostory.

„Důvodem, proč nemusejí být lofty, studia a sklepní byty zkolaudovány jako bytové prostory, jsou přísné technické normy,“ vysvětluje Veronika Vránová.

Podle ní nevyhovují v limitech hlučnosti, oslunění či výšky a rozměrech místností. Ve sklepních bytech pak nemusí být správně provedena izolace. Všechny tyto závady nemusí být na první pohled vidět, ale při dlouhodobém užívání je majitel jednoznačně pocítí. Jiný problém spojený s nezkolaudovanými lofty, studii nebo sklepními byty spočívá v tom, že v nich nelze mít takzvané trvalé bydliště.

„To znamená komplikace při jejich financování na hypoteční úvěr. A nejen to. Za trvalé bydlení v nebytovém prostoru může být udělena majiteli pokuta ze strany stavebního úřadu, a to i opakovaně,“ uzavírá Veronika Vránová. 

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here