Česko zahajuje pivní diplomacii. A to je dobře nejen pro české pivo

Již šest let zve Česká republika zahraniční sládky, aby svět naučila oceňovat a pít české pivo. A tak dělá dobře pojmu „české pivo“ i jeho prosazování v zahraničí. Informuje o tom v článku server BBC.

„Degustace začala v deset hodin. Dvacet sládků se shromáždilo v baru českého pivovaru. Pozvedl jsem půllitr ohnivě oranžového plzeňského s pěnou na tři prsty a přiťuknul si s Liamem Takenym, sládkem z jižní Austrálie.“

Tak popisuje svůj zážitek David Farley v článku The European nation pioneering „beer diplomacy“. Když se sládka z Austrálie zeptal na to, co obdivuje na české pivní kultuře nejvíc, nezaváhal.

„Znalost piva a všeho kolem něj je udivující.“ „Máte na mysli české sládky,“ zeptal se dále Farley. „Mluvím o obyčejných lidech,“ odpověděl sládek a dodal: „Mluví o pivu tak zasvěceně jako vrchní sládci v Austrálii.“

Pro mě je takovou první láskou pivo Pilsner Urquell, říká Jan Veselý

Takeny, vrchní sládek pivovaru Brightstar Brewing, byl jedním z dvaceti sládků z Austrálie, Kanady a USA, které nedávno pozvalo české ministerstvo zemědělství, aby zde strávili pět dní pozorováním české pivní kultury. A nešlo jen o to je okouzlit jiskřivým pivem. Program zahrnoval návštěvy velkých a malých pivovarů, pěstitelů chmele, výčepních a majitelů restaurací. To vše tvořilo program experimentu „pivní diplomacie.“

Česko: Pivo levnější než voda v lahvích

Česká republika, zvláště pak Čechy, je pivem dávno proslavená. Koneckonců místní obyvatelé vaří pivo nejméně od roku 993. Češi na hlavu vypijí nejvíce piva na světě. A skoro dvakrát více než druzí největší milovníci piva, Rakušané. Na mnoha místech je pivo levnější než voda v lahvích. Není tak divu, že je nejvyhledávanější cílem pivních turistů.

Češi nepijí čepované pivo. Raději ho koupí v obchodě

Mezi opravdovými znalci piva byl ale český ležák dlouho podceňovaný, upozaděný belgickými aly, bavorským pivem a rostoucí globální oblibou piv IPA. Lze to přičíst dějinným zvratům minulého století: 41 let za železnou oponou způsobilo, že české pivo bylo obtížné koupit v zahraničí, a desítkám let komunistické vlády, která skončila v roce 1989. Čeští pivovarníci teprve pak mohli převzít pivovary do soukromého vlastnictví a znovu začít zavádět moderní technologie.

A věci se změnily. Ležáky, zvláště českého typu, se konečně dočkaly uznání a lákaly zahraniční pivovary, aby vyráběly autentické pivo českého typu, ležák – pivo jiskřivé, s plným tělem, s hořkými tóny, často s máselnou příchutí a vysokou hustou pěnou.

Ministerstvo zemědělství si nevede přesnou statistiku, ale od té doby, co zve zahraniční sládky, se český ležák z řemeslných pivovarů rozšířil v Severní Americe. Podobně to nejspíš bude časem i v Austrálii, jejíž zástupce úřad do Čech nezve tak dlouho.

Pivo Bud Light vsadilo na špatného reklamního koně

Tato strategie připomíná thajský Global Thai Program, který vznikl v roce 2002, aby propagoval v zahraničí thajskou kuchyni a restaurace. Toto úsilí způsobilo vzestup obliby thajského jídla na celém světě. Na počátku bylo mimo Thajsko 5 500 thajských restaurací, v říjnu 2023 už jich bylo odhadem skoro 17 500.

Pivní diplomacie má své kořeny

Časopis The Economist začal razit pojem „gastro-diplomacy.“ Česká republika se thajským nápadem inspirovala a pivní diplomacii provozuje už šest let. Na rozdíl od thajské kuchyně totiž není česká gastronomie tou, kterou by cizinci vyhledávali. Ale to, co Češi dobře umí, je vaření piva.

Měl jsem příležitost vidět program v běhu, když jsem byl pozvaný, abych se sládky strávil několik dní. Jednoho večera jsme navštívili malý řemeslný pivovar Pioneer Beer v severočeském městě Žatec a jeho výčep. V okolí města se pěstuje považovaný chmel odrůdy Saaz, který je zásadní surovinou českých ležáků. Co jsem viděl?

Účastníci zájezdu obklopili vrchního sládka Michala Havrdu a začali se vyptávat. Slyšel jsem termíny jako „decoction“ [extrakce esence varem, pozn. red.] a „flocculation [sedimentace, pozn. red.].“

O několik dní později navštívili Václava Berku, dnes již penzionovaného vrchního sládka z Plzeňského prazdroje, a Adama Brože, současného sládka v českobudějovickém Budvaru. Oba pivovary patří k těm největším v zemi.

V Plzni navštívili i firmu LUKR, výrobce čepovacího zařízení, který vyrábí takzvaný side-pul tap [otočný výčepní kohout, pozn. red.], který lépe reguluje tok piva, což umožňuje načepování klasické krémové čepice pěny, která je tolik příznačná pro české pivo.

„Když ho čepujete správně, pěna přidá na sladkosti a krémovitosti piva a zůstává ve sklenici až do dopití,“ vysvětluje Ondřej Rozsypal, vrchní výčepní společnosti LUKR a nositel ocenění Výčepní roku 2022.

Když v roce 2015 začala firma LUKR prodávat své speciální pípy, expedovala jich 12 i do Severní Ameriky. Nyní jich tam ročně prodává až dva tisíce. I k tomu dopomohla pivní diplomacie.

Cesta po pražských hospodách

V populární pražské pivnici Lokál jsme potkali Lucii Janečkovou, manažerku Pivního institutu, kde vede kurzy správného čepování.

„Je mi smutno z toho, když vidím, že výčepní kazí pivo nesprávným čepováním,“ řekla.

„Česká pivní kultura musí respektovat způsob servírování piva a my to učíme zahraniční sládky a výčepní. V tom totiž máme větší zkušenosti než kdokoli jiný na světě,“ dodává.

Pro ilustraci výpravě v LUKRu ukázali, jak si Češi považují postupu při vaření piva. Tato iniciativa je nejnovějším příkladem, jak národ milovníků piva učí svět, jak ho pít i s úctou.

„Musíte být opravdu dobrý, abyste uvařil dobré pivo v českém stylu. A přesně to děláme,“ uvedla Meghan Michelsová, sládková v Holy Mountain Brewing Company v Seattlu ve státě Washington.

„Oni to dělají celá staletí. Musíte sem přijet a ochutnat tu pravou chuť, abyste poznali, jak má český ležák chutnat.“

Michal Achremenko