Ve sporu o schodku státního rozpočtu 2026 se ministr financí v demisi Zbyněk Stanjura [ODS] odvolává na nezávislé experty z Výboru pro rozpočtové prognózy. Předsedou výboru je ekonom Michal Skořepa. Komentuje to na FinTag.
Členové Výboru již dříve řekli, že výdaje a příjmy v návrhu rozpočtu na příští rok jsou realistické. Výbor pro rozpočtové analýzy spadá pod Ministerstvo financí ČR [MF ČR]. Návrh zákona o státním rozpočtu na každý další příští rok z dílny MF ČR schvaluje jako první. Teprve pak odchází zákon o rozpočtu do Poslanecké sněmovny, Senátu a k prezidentovi ČR.
Tak se tu mějte hezky, rozloučil se Stanjura. Výdaje rozpočtu prý nepodsekl
Na FinTag se ke sporu o to, zda je reálný schodek státního rozpočtu 286 miliardy korun, jak stojí v návrhu vlády Petra Fialy [ODS], nebo je 382 miliard korun, jak tvrdí ANO, vyjadřuje ve svém komentáři přímo předseda Výboru pro rozpočtové analýzy Michal Skořepa, ekonom České spořitelny.
—
Ve Sněmovně včera poprvé v novém povolebním složení, pod vedením předsedy Pikory, zasedl rozpočtový výbor. A to proto, aby se dohodl na doporučení, které dá plénu Sněmovny ohledně návrhu státního rozpočtu na rok 2026. Návrhu už podruhé předloženého končící vládou Petra Fialy.
Podle příslušné legislativy může rozpočtový výbor v této fázi, tj. v prvním čtení, Sněmovně doporučit jednu z pouhých dvou možností:
- Schválit tři základní parametry – celkové příjmy a saldo a z těchto dvou hodnot plynoucí celkové výdaje. To v souladu s vládním návrhem, a tím návrh „pustit“ do druhého čtení, kde se dají měnit detaily návrhu při dodržení základních parametrů.
- Vrátit celý návrh rozpočtu vládě k přepracování.
Debata Rozpočtového výboru PS PČR trvala kolem čtyř hodin. Valnou většinu tohoto času zabrala vystoupení, ve kterých poslanci náležející ke vznikající vládní koalici vyjmenovávali položky rozpočtu. V nichž podle jejich názoru návrh podhodnocuje očekávanou výši výdajů. Ke konci jednání poslankyně Alena Schillerová [ANO] nasčítala všechny tyto chybějící výdaje. Vyšlo jí to na téměř 96 miliard korun. Pak navrhla, Výbor to schválil, přerušit projednávání do pondělí.
—
Z pozice předsedy nezávislého Výboru pro rozpočtové prognózy [VRP], byl jsem jednání výboru přítomen, vnímám výše uvedené částky coby součtu „děr“ v rozpočtu jako zavádějící. Vládní návrh jisté vady na kráse má, ale jsou méně dramatické. Situaci popíši v deseti bodech.
Hlavní mandatorní výdajové položky [důchody, rodičovský příspěvek a podobně] prošly kontrolou ze strany expertů Národní rozpočtové rady. A to aniž by byly zjištěny nějaké nesrovnalosti. Nemám důvod této analýze nevěřit.
[Na toto posouzení se odvolává i Zbyněk Stanjura, pozn. red.].
- U některých menších výdajů jistě nelze vyloučit, že jsou v návrhu uvedeny na nerealisticky nízké úrovni.
Může jít o položky, u nichž je nyní skutečná výše čerpání v příštím roce nejistá, a lze tudíž uvést pouze určitý interval možných výsledků. Například není jasné, kolik lidí požádá o novou superdávku.
Superdávka je v praxi. Úřady ji vyplatí nejdříve v květnu 2026
Vláda si u těchto nejistých položek mohla z nabízejících se scénářů vybrat spíš ty optimističtější. Nebylo by to nijak překvapivé: Podle stanoviska VRP vláda nejspíš zvolila až příliš optimistický scénář v září při „nalezení“ dodatečných příjmů pramenících z nové legislativy týkající se jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele a nelegálního zaměstnávání. Předpokládám nicméně, že touto cestou se do rozpočtu mohlo dostat podcenění výdajů v celkovém objemu maximálně velmi nízkých desítek miliard korun.
- Pokud vláda postupovala tímto způsobem, šlo by zjevně o příklad chybné tvorby rozpočtu. Výsledná nepřesnost by však v relaci k celkovému objemu výdajů [2,4 tisíců miliard Kč] byla jen poměrně malá a u mandatorních výdajů by se dala řešit [ve druhém čtení návrhu ve Sněmovně] přesunem potřebných prostředků z nemandatorních výdajů.
- Je téměř jisté, že v případě vrácení návrhu k přepracování následně vláda, rozumí se nová vláda, pošle do Sněmovny návrh s téměř týmiž hodnotami oněch tří základních parametrů, protože příjmy jsou dány makroekonomickou prognózou, maximální saldo je dáno zákonem a maximální výdaje pak aritmeticky plynou z prvních dvou parametrů. Návrh může být výrazně odlišný jen ve vnitřní struktuře výdajové strany při dodržení jejich celkového objemu.
—
- Rozhodnutí Sněmovny návrh schválit/vrátit k přepracování tedy bude mít vliv jen na to, kdy a kdo provede přesuny peněz na výdajové straně návrhu. A to tak, aby rozpočet víc vyhovoval představám a prioritám nové vládnoucí koalice:
- Pokud se Sněmovna rozhodne tři základní parametry návrhu schválit, následně (ve druhém čtení) proběhnou přesuny výdajů cestou poslaneckých pozměňovacích návrhů; tady je nevýhodou riziko přijetí návrhů, které budou nedostatečně připraveny, propočteny, prodiskutovány s relevantními připomínkovými místy a podobně.
- Pokud Sněmovna vrátí návrh k přepracování, proběhnou tyto přesuny na půdě vlády; nevýhodou této cesty je jeho časová náročnost vedoucí téměř jistě k rozpočtovému provizoriu na počátku příštího roku [viz vývoj po minulých volbách].
Jde tedy o volbu „později a kvalitněji“ versus „rychleji a s rizikem vad, a to ať bezděčných, nebo záměrných.
- Národní rozpočtová rada už v říjnu vyslovila podezření, že navržené navýšení výdajů na obranu [jejichž část přesahující 2 % HDP se do schodku limitovaného zákonem nepočítá] je oproti letošnímu roku zejména v oblasti dopravních staveb příliš dramatické na to, aby šlo skutečně o dodatečné výdaje plynoucí z vojenského využití.
Michal Skořepa nabízí i „šetření“ na dopravních stavbách
Nová vláda může tuto obavu sdílet a chtít v této oblasti výdajů ambici pro příští rok zredukovat. To zařídí, že tuto položku [celkově 2,35 % HDP] v příštím roce záměrně naplní jen částečně. A z tohoto titulu tedy záměrně zamíří na nižší schodek, než je 286 mld. Kč v aktuálním vládním návrhu. Avšak i přijme nižší výdaje v příslušných oblastech, tedy především ve výstavbě dopravní infrastruktury.
- Dopravních staveb se týká i další sporné téma. Celková téměř stomiliardová částka je z více než třetiny tvořena cca 37 mld. Kč chybějícími v jiném rozpočtu: v rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury [SFDI]. Tento deficit se ale dá řešit velmi jednoduše a zcela odděleně od osudu státního rozpočtu – tím, že bude schválen nový rozpočet SFDI s výdaji nižšími o oněch chybějících 37 mld. Kč.
—
- Snížení rozpočtu SFDI o 37 mld. Kč ovšem povede k zastavení nebo nezahájení výstavby nebo oprav silnic a dálnic. Pokud jde o investice dobře připravené, a tedy pro ekonomiku do budoucna výnosné, jistě by bylo hezké, kdyby k jejich realizaci došlo. Neboli, kdyby byly naopak o 37 mld. Kč navýšeny příjmy SFDI. Tedy kdyby se o tuto částku navýšila dotace pro SFDI ze státního rozpočtu. I to lze ve druhém čtení zařídit. A to škrtnutím 37 mld. Kč výdajů někde jinde.
Pokud jde o investice dobře připravené a pro ekonomiku přínosné, pak by bylo z hlediska mezigenerační férovosti lepší je stavět na dluh. Aby náklady na ně spláceli budoucí generace, jejichž příjmy díky těmto investicím narostou. Ale to už by znamenalo nutnost zvýšit deficit. A tedy nejen poslat návrh vládě k přepracování, ale navíc schválit změnu zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. A to tak, aby byl limit na deficit vyšší, než je v dnešním znění.
—
U objemu investic kromě jejich budoucí přínosnosti dávejme pozor i na kapacitu ekonomiky. Na určitou stabilitu objemu investic v čase, aby vláda velkými změnami objemu veřejných investic v čase nevnášela do ekonomiky střídavě prorůstové a protirůstové šoky.
Právě toto dnes hrozí: Výdaje SFDI mají podle výhledu do roku 2028 prudce růst na úroveň, která nejspíš – soudě dle zkušenosti z předchozích mnoha let – není dlouhodobě udržitelná. Investice – ty dobré a na dluh – jsou krásná věc, ale i je volme s rozumem.
Michal Skořepa, ekonom České spořitelny a předseda Výboru pro rozpočtové analýzy MF ČR
Přijmout vládní rozpočet jen trochu podobný návrhu z dílny Fialy by bylo zločinné.
Tak do České spořitelny bych si peníze raději neuložil.
Tady jedna parta podvodníků rabuje republiku a „prezident“ ji podporuje. To je na zvracení bude nutné trestat, trestat a trestat.
A kdo prosím rabuje? Můžete mi to vysvětlit? Rabovalo se za minulého Babiše – Dlužena zatnula sekeru -370 a -420 miliard a potom tady byla Fialova vláda s Elektrikářem, která takto nastavené rozpočty snižovala, ale pořád tady bylo cca -289 a -252 miliard, kolik to bude letos, to zatím není známo. No a nyní do toho jde zase ta Dlužena s tím, že by tam mělo být plánovaných -280 -95 = -375 miliard.
Takže já upřímně nevím o které bandě podvodníků se bavíte?
Stanjura sestavi povodný rozpočet tak, aby po jeho případném přijetí a zjištění , že není vyfutrován, mohli řvát, že nová vláda nedodržuje rozpočtová pravidla, která ale nedodržela Fialova vláda. Zda schválně, nebo z neschopnosti, těžko říct. Je to gauneřina, která by měla být tvrdě potrestána.
Hmmm, vy jste úplný rozpočtový mág, že? Ne, že by Stanjura byl nějaký rozpočtový guru, to opravdu není. Nicméně, když Dlužena začne zjišťovat, jaké jsou potřeby jednotlivých ministerstev, tak posčítá požadavky úředníků, které jsou samozřejmě vždy nadsazené. No a potom nám prezentuje, že tyto požadavky nejsou zaneseny do rozpočtu. No na co by tam ten ministr financí byl? Ten má přece za úkol postavit ostatní ministry s úředníky a jejich požadavky do laťě. Pokud si tedy Dlužena dělá finanční alibi, tak ať to nedělá tak okatě a rovnou řekne, že je absolutně neschopná.