Ve sporu o schodku státního rozpočtu 2026 se ministr financí v demisi Zbyněk Stanjura [ODS] odvolává na nezávislé experty z Výboru pro rozpočtové prognózy. Předsedou výboru je ekonom Michal Skořepa. Komentuje to na FinTag.
Členové Výboru již dříve řekli, že výdaje a příjmy v návrhu rozpočtu na příští rok jsou realistické. Výbor pro rozpočtové analýzy spadá pod Ministerstvo financí ČR [MF ČR]. Návrh zákona o státním rozpočtu na každý další příští rok z dílny MF ČR schvaluje jako první. Teprve pak odchází zákon o rozpočtu do Poslanecké sněmovny, Senátu a k prezidentovi ČR.
Tak se tu mějte hezky, rozloučil se Stanjura. Výdaje rozpočtu prý nepodsekl
Na FinTag se ke sporu o to, zda je reálný schodek státního rozpočtu 286 miliardy korun, jak stojí v návrhu vlády Petra Fialy [ODS], nebo je 382 miliard korun, jak tvrdí ANO, vyjadřuje ve svém komentáři přímo předseda Výboru pro rozpočtové analýzy Michal Skořepa, ekonom České spořitelny.
—
Ve Sněmovně včera poprvé v novém povolebním složení, pod vedením předsedy Pikory, zasedl rozpočtový výbor. A to proto, aby se dohodl na doporučení, které dá plénu Sněmovny ohledně návrhu státního rozpočtu na rok 2026. Návrhu už podruhé předloženého končící vládou Petra Fialy.
Podle příslušné legislativy může rozpočtový výbor v této fázi, tj. v prvním čtení, Sněmovně doporučit jednu z pouhých dvou možností:
- Schválit tři základní parametry – celkové příjmy a saldo a z těchto dvou hodnot plynoucí celkové výdaje. To v souladu s vládním návrhem, a tím návrh „pustit“ do druhého čtení, kde se dají měnit detaily návrhu při dodržení základních parametrů.
- Vrátit celý návrh rozpočtu vládě k přepracování.
Debata Rozpočtového výboru PS PČR trvala kolem čtyř hodin. Valnou většinu tohoto času zabrala vystoupení, ve kterých poslanci náležející ke vznikající vládní koalici vyjmenovávali položky rozpočtu. V nichž podle jejich názoru návrh podhodnocuje očekávanou výši výdajů. Ke konci jednání poslankyně Alena Schillerová [ANO] nasčítala všechny tyto chybějící výdaje. Vyšlo jí to na téměř 96 miliard korun. Pak navrhla, Výbor to schválil, přerušit projednávání do pondělí.
—
Z pozice předsedy nezávislého Výboru pro rozpočtové prognózy [VRP], byl jsem jednání výboru přítomen, vnímám výše uvedené částky coby součtu „děr“ v rozpočtu jako zavádějící. Vládní návrh jisté vady na kráse má, ale jsou méně dramatické. Situaci popíši v deseti bodech.
Hlavní mandatorní výdajové položky [důchody, rodičovský příspěvek a podobně] prošly kontrolou ze strany expertů Národní rozpočtové rady. A to aniž by byly zjištěny nějaké nesrovnalosti. Nemám důvod této analýze nevěřit.
[Na toto posouzení se odvolává i Zbyněk Stanjura, pozn. red.].
- U některých menších výdajů jistě nelze vyloučit, že jsou v návrhu uvedeny na nerealisticky nízké úrovni.
Může jít o položky, u nichž je nyní skutečná výše čerpání v příštím roce nejistá, a lze tudíž uvést pouze určitý interval možných výsledků. Například není jasné, kolik lidí požádá o novou superdávku.
Superdávka je v praxi. Úřady ji vyplatí nejdříve v květnu 2026
Vláda si u těchto nejistých položek mohla z nabízejících se scénářů vybrat spíš ty optimističtější. Nebylo by to nijak překvapivé: Podle stanoviska VRP vláda nejspíš zvolila až příliš optimistický scénář v září při „nalezení“ dodatečných příjmů pramenících z nové legislativy týkající se jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele a nelegálního zaměstnávání. Předpokládám nicméně, že touto cestou se do rozpočtu mohlo dostat podcenění výdajů v celkovém objemu maximálně velmi nízkých desítek miliard korun.
- Pokud vláda postupovala tímto způsobem, šlo by zjevně o příklad chybné tvorby rozpočtu. Výsledná nepřesnost by však v relaci k celkovému objemu výdajů [2,4 tisíců miliard Kč] byla jen poměrně malá a u mandatorních výdajů by se dala řešit [ve druhém čtení návrhu ve Sněmovně] přesunem potřebných prostředků z nemandatorních výdajů.
- Je téměř jisté, že v případě vrácení návrhu k přepracování následně vláda, rozumí se nová vláda, pošle do Sněmovny návrh s téměř týmiž hodnotami oněch tří základních parametrů, protože příjmy jsou dány makroekonomickou prognózou, maximální saldo je dáno zákonem a maximální výdaje pak aritmeticky plynou z prvních dvou parametrů. Návrh může být výrazně odlišný jen ve vnitřní struktuře výdajové strany při dodržení jejich celkového objemu.
—
- Rozhodnutí Sněmovny návrh schválit/vrátit k přepracování tedy bude mít vliv jen na to, kdy a kdo provede přesuny peněz na výdajové straně návrhu. A to tak, aby rozpočet víc vyhovoval představám a prioritám nové vládnoucí koalice:
- Pokud se Sněmovna rozhodne tři základní parametry návrhu schválit, následně (ve druhém čtení) proběhnou přesuny výdajů cestou poslaneckých pozměňovacích návrhů; tady je nevýhodou riziko přijetí návrhů, které budou nedostatečně připraveny, propočteny, prodiskutovány s relevantními připomínkovými místy a podobně.
- Pokud Sněmovna vrátí návrh k přepracování, proběhnou tyto přesuny na půdě vlády; nevýhodou této cesty je jeho časová náročnost vedoucí téměř jistě k rozpočtovému provizoriu na počátku příštího roku [viz vývoj po minulých volbách].
Jde tedy o volbu „později a kvalitněji“ versus „rychleji a s rizikem vad, a to ať bezděčných, nebo záměrných.
- Národní rozpočtová rada už v říjnu vyslovila podezření, že navržené navýšení výdajů na obranu [jejichž část přesahující 2 % HDP se do schodku limitovaného zákonem nepočítá] je oproti letošnímu roku zejména v oblasti dopravních staveb příliš dramatické na to, aby šlo skutečně o dodatečné výdaje plynoucí z vojenského využití.
Michal Skořepa nabízí i „šetření“ na dopravních stavbách
Nová vláda může tuto obavu sdílet a chtít v této oblasti výdajů ambici pro příští rok zredukovat. To zařídí, že tuto položku [celkově 2,35 % HDP] v příštím roce záměrně naplní jen částečně. A z tohoto titulu tedy záměrně zamíří na nižší schodek, než je 286 mld. Kč v aktuálním vládním návrhu. Avšak i přijme nižší výdaje v příslušných oblastech, tedy především ve výstavbě dopravní infrastruktury.
- Dopravních staveb se týká i další sporné téma. Celková téměř stomiliardová částka je z více než třetiny tvořena cca 37 mld. Kč chybějícími v jiném rozpočtu: v rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury [SFDI]. Tento deficit se ale dá řešit velmi jednoduše a zcela odděleně od osudu státního rozpočtu – tím, že bude schválen nový rozpočet SFDI s výdaji nižšími o oněch chybějících 37 mld. Kč.
—
- Snížení rozpočtu SFDI o 37 mld. Kč ovšem povede k zastavení nebo nezahájení výstavby nebo oprav silnic a dálnic. Pokud jde o investice dobře připravené, a tedy pro ekonomiku do budoucna výnosné, jistě by bylo hezké, kdyby k jejich realizaci došlo. Neboli, kdyby byly naopak o 37 mld. Kč navýšeny příjmy SFDI. Tedy kdyby se o tuto částku navýšila dotace pro SFDI ze státního rozpočtu. I to lze ve druhém čtení zařídit. A to škrtnutím 37 mld. Kč výdajů někde jinde.
Pokud jde o investice dobře připravené a pro ekonomiku přínosné, pak by bylo z hlediska mezigenerační férovosti lepší je stavět na dluh. Aby náklady na ně spláceli budoucí generace, jejichž příjmy díky těmto investicím narostou. Ale to už by znamenalo nutnost zvýšit deficit. A tedy nejen poslat návrh vládě k přepracování, ale navíc schválit změnu zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. A to tak, aby byl limit na deficit vyšší, než je v dnešním znění.
—
U objemu investic kromě jejich budoucí přínosnosti dávejme pozor i na kapacitu ekonomiky. Na určitou stabilitu objemu investic v čase, aby vláda velkými změnami objemu veřejných investic v čase nevnášela do ekonomiky střídavě prorůstové a protirůstové šoky.
Právě toto dnes hrozí: Výdaje SFDI mají podle výhledu do roku 2028 prudce růst na úroveň, která nejspíš – soudě dle zkušenosti z předchozích mnoha let – není dlouhodobě udržitelná. Investice – ty dobré a na dluh – jsou krásná věc, ale i je volme s rozumem.
Michal Skořepa, ekonom České spořitelny a předseda Výboru pro rozpočtové analýzy MF ČR
Přijmout vládní rozpočet jen trochu podobný návrhu z dílny Fialy by bylo zločinné.