EU se nachází v bodě zlomu. Její země se nemají schovávat za národní zájmy. Řekl to včera [16.2.] před jednáním ministrů financí zemí eurozóny německý ministr financí Lars Klingbeil [SPD]. Ten prosazuje takzvanou dvourychlostní EU.
A Německo je podle ministra Klingbeila připraveno. Schůzka se konala jen několik dní po neformálním summitu EU. Na něm šéfka Evropské komise [EK] Ursula von der Leyenová naznačila možnost dvourychlostní EU, kdy by část členských států postupovala v rychlejší integraci.
Po skončení neformálního summitu EU na belgickém zámečku Alden Biesen předsedkyně EK dále prohlásila, že na dalším summitu v březnu předloží akční plán prohloubení jednotného unijního trhu. Také řekla, že pokud nedojde ke shodě na rychlém postupu se všemi 27 členskými státy, mohla by EU v těchto projektech pokračovat s menší skupinou zemí. To by v praxi znamenalo dvourychlostní Evropu. O takové možnosti už na konci ledna informoval své vybrané protějšky v dopise právě německý ministr financí Klingbeil.
Německo chce „druhou“ EU. Oslovilo pět zemí. S Českem nepočítá
Tahouny celého procesu urychlení potřebných reforem mají být zástupci šesti největších ekonomik EU, tedy Francie, Německo, Polsko, Itálie, Španělsko a Nizozemsko. Jejich ministři financí se včera [16.2.] setkali odděleně ještě před zahájením jednání zástupců eurozóny. Podle diplomata jedné ze zúčastněných zemí je myšlenkou „vytvořit gravitační sílu s několika zeměmi, které by mohly táhnout zbytek“.
Snaha o „rozdělení“ EU není nic nového
Už v únoru roku 2024 bývalý francouzský ministr financí Bruno Le Maire prohlásil, že země EU by měly vytvořit „koalice ochotných“ a usilovat o těžko dosažitelné reformy.
„Jelikož je nemožné pokročit vpřed ve 27 zemích, začněme s několika zeměmi,“ řekl tehdy Le Maire.
Snahou této skupiny států je prolomit zablokované oblasti a dosáhnout potřebných cílů, počínaje právě unií kapitálových trhů. Jak napsal bývalý šéf Evropské centrální banky Mario Draghi ve své zásadní zprávě ze září 2024, unie kapitálových trhů by umožnila podnikům v EU získat více peněz, provádět více výzkumu a efektivněji konkurovat čínským nebo americkým podnikům.
Část unijních zemí v této oblasti ale pokročit nechce.
„Pokud nás brzdí 15 nebo 20 menších evropských zemí, možná by ty velké měly postupovat společně a vytvořit něco, co bude fungovat pro nás. A vyvolá u ostatních pocit nevyhnutelnosti,“ citoval server Politico nejmenovaného diplomata EU.
Německý ministr financí Lars Klingbeil dvojí postup na reformách uvnitř EU prosazuje.
„Věřím, že to, co se stalo na začátku roku s Grónskem, probudilo všechny, kterým záleží na Evropě, a vede to k tomu, že se neutápíme v národních zájmech ani se za ně neschováváme, ale jsme připraveni dělat kompromisy,“ řekl včera.
Ekonomické reformy v Evropě
Německo usiluje zejména o reformy v oblasti ekonomiky. Ministři financí eurozóny už dnes prodiskutují například to, jak posílí mezinárodní pozici euroměny. A to tak, aby se Evropa stala konkurenceschopnější a odolnější vůči ekonomickému tlaku ze strany USA a Číny.
ECB jde proti dolaru. Rozšíří záložní mechanismus eura na celý svět
V souvislosti s tím se debatuje o množství nejrůznějších dalších kroků. Jedním z nich je například odstranění vnitřních obchodních překážek v celé EU. Mezinárodní měnový fond [MMF] odhaduje, že zbývající překážky jednotného trhu odpovídají clům ve výši přibližně 44 procent u zboží a 110 procent u služeb.
Dalším plánem je zavedení takzvaného 28. režimu. To má být nový právní rámec, který startupům a rychle rostoucím firmám umožní podnikat napříč EU podle jednotných pravidel. Evropská komise by měla návrh potřebných norem předložit v březnu.
Dalším zásadním krokem by mělo být vytvoření unie kapitálových trhů. Což by umožnilo investovat přibližně deset bilionů eur [cca 243 bilionů Kč] ležících ladem na bankovních účtech v 27 členských státech do slibných odvětví ekonomiky, kterým chybí kapitál. Sem patří podle agentury Reuters například zelená energie, digitální technologie, obrana a bezpečnost, letecký průmysl, polovodiče nebo biotechnologie.
„Pokud letos dosáhneme pokroku, bude to bod zlomu,“ uvedl na včerejším setkání německý ministr financí Klingbeil.
–ČTK/RED–
Tipl bych si, pokud to čte pan Václav Klaus, že se jeho přebujelé ego nyní nafukuje tak, že mám obavy, že sám praskne.
Přesně, jak jsem to pozoroval u rudých, když při pozorování jdete od obecného ke konkrétnímu. I v tomto případě mám tedy politické NĚCO jako cíl, dnes jednotnou Evropu. A to NĚCO mi těžce drhne. Nechce se hladce otáčet, jak bych si přál, obrazně řečeno. Tak stejně jako u rudých, to pravé ořechové, to řešení, proto bylo/bude ještě více socialismu/Evropy. Mě fascinuje, jak ty dějinné procesy skutečně jedou jako přes kopírák. A bohužel pro nás by tedy měly probíhat i se stejnými výsledky. Ovšem to by mělo být logické, když uvažuje principiálně tentýž mozek, dnes komouš v barvě zelené.
Ani slovo o pravé příčině. Tehdy to bylo naprosto stejně tak, jako co dělat, aby se věc socialismu opět „nakopla“ a zaostávání proti kapitalismu v ostatním světě se zastavilo. Návrhy padaly, v tisku se o nich obšírně psalo, stejně jako dnes. Návrhy se přijímaly, pak se v tisku rozjížděla masírka, avšak s jednou výjimkou. Na zářnou věc socialismu se při tomto ani pohledem sáhnout nesmělo. A tak konce byly neodvratné. Až zmizela politická žába na prameni, komouš rudý a jeho místo zaujal trh, začaly se dít požadované věci.
Všimněte si, že je to tak, jak píši. Ani slovo o deindustrializaci vlivem šílenství zvané GD. Ani slovo o pokračující a zvětšující se byrokratizaci hospodářského života ….. To bych mohl psát až do večera. Na to se nesmí ani poukázat, natož to navrhnout, ne?
Takže shrnutí tohoto. Mám prohlubující se zelený socík, který mi těžce hospodářsky drhne, což se přelévá i do politické oblasti a tím zpětným působením brzdí další integraci Evropy. A tak uvažuji, přemítám, dávám návrhy, jak to udělat, abych ten zelený socík hospodářsky nakopl tak, aby se dal konečně do cvalu.
Neuvěřitelné, jak to do sebe zapadá, překrývá se, snad i splývá. Minulost s přítomností.