Debata nabírá na obrátkách. Členské země EU se snaží o konečnou dohodu, jak by mělo fungovat a vypadat digitální euro. Poslední slovo, a to už letos na podzim, má mít Evropský parlament.
Tématem se zabývá příspěvek serveru Politico The digital euro has enraged half of Brussels. Here is what you need to know. Politico uvádí, že digitální euro, nový způsob placení, je i geopolitický problém. Evropská centrální banka [ECB] se právem obává, že bez virtuálních bankovek a mincí oslabí její monetární autorita v digitálním věku.
Proto tlačí na digitální euro. Bez něj jí hrozí, že se při realizaci přeshraničních plateb stane příliš závislou na amerických provozovatelích kreditních karet Mastercard a Visa. A co hůř. Technologické společnosti lačné po datech jako Meta, Apple nebo X, by si také mohly ukrojit část plateb. Transakční poplatky, ať už v jakékoli firmě, by tak skončily v zámoří, nikoli v Evropě.
Nástup Donalda Trumpa, který je v oblasti kryptoměn hodně aktivní, tyto obavy umocňuje. Zvlášť když Bílý dům a celá Amerika jde víc než s dobou. Úřady v USA už před časem povolily burzovně obchodovatelné fondy navázané na kryptoměny. A do těch investují institucionální i drobní investoři. Trump ale podepsal i Genius Act. Ten prosazuje z hlediska Evropy daleko větší „ohrožení“, a tím je digitální dolar, stablecoin.
Stablecoiny se liší od ostatních volatilních kryptoměn tím, že jejich hodnota se váže na hodnotu konkrétní měny. V tomto případě dolaru. To znamená, že stablecoiny jsou mnohem stabilnější než jiné kryptoměny. Čímž mimo jiné dobře poslouží k rychlému vypořádání transakcí nejen v mezinárodním obchodu či běžných retailových platbách.
Kde vázne digitální euro? V Bruselu
ECB proto podle listu Politico nyní nasadila všechny páky a pořádá pro členy Evropského parlamentu semináře o digitálním euru. Představitelé ECB představí digitální euro i koncem tohoto měsíce na setkání ministrů financí a guvernérů centrálních bank EU v Kodani. Architektem projektu je ekonom a viceguvernér italské centrální banky Piero Cipollone.
Oficiálně ECB projekt digitálního eura spustila v roce 2023. Podle listu Politico by měl Cipollone spíše než ministry financí EU přesvědčovat evropské politiky. Tím „hlavním“ je teď Španěl Fernando Navarrete [Partido Popular]. To je centrální bankéř a středopravicový unijní právník. A ten je tím, kdo vyjednává právní rámec digitálního eura v Evropském parlamentu. Problém ale je, že v tomto směru je Navarrete skeptický, uvádí bruselský list.
A tak se například členové parlamentu obávají, že by vlády využívaly digitální euro ke špehování plateb lidí. I když toto ECB odmítá.
A dále: K digitálnímu euru pod dozorem ECB a evropských centrálních bank mají výhrady i komerční banky a vůbec finanční sektor. Panují ohledně něj dvojí obavy. První pramení z nákladů na vytvoření infrastruktury potřebné k provozování digitálního eura. Druhá z toho, že digitální euro nějakým způsobem banky připraví o část jejich příjmů. A to tím, že jim v určitých oblastech převezme trh.
Uspěje ECB s digitálním eurem?
Evropský parlament tak není jedinou překážkou, kterou musí ECB překonat. Vládní činitelé v Radě EU, kteří reprezentují členské země, by rovněž chtěli jednání o digitálním euru dokončit do konce roku. Jejich zájmy hrají ve prospěch přijetí digitálního eura. To třeba už kvůli tomu, že chtějí například nařizovat, kolik digitálních eur může občan v jednom okamžiku vlastnit. To prý proto, aby uklidnili obavy komerčních bank před „runy“ na ně.
Další pozoruhodná debata se vede o tom, zda budou mít komerční banky z digitálního eura, z realizovaných transakcí ve virtuální měně, zisk. A to proto, že digitální euro má potenciál rozvrátit „zavedenou účast“ finančního sektoru na digitálních platbách.
A jsou tu i další háčky. Vlády, které dbají na soukromí svých občanů, jako jsou Německo a Nizozemí, požadují co nejsilnější bezpečnostní pojistky proti sledování plateb v digitální evropské měně. Ale i belgická vláda se vyjádřila jasně, že projekt digitálního eura nepodpoří, pokud se nebude moci používat offline.
Evropští centrální bankéři se spoléhali dlouho jen na ušlechtilé řeči a neformální rozhovory s evropskými politiky. Také už ale pochopili, že to nikam nevede, píše Politico. Že se tak digitálního eura nedoberou. Po návratu v tomto ohledu velice progresivního Donalda Trumpa do úřadu, ale i ti budou muset nejspíš sestoupit z věže ze slonoviny a začít něco skutečného dělat.
Michal Achremenko
Bůh s námi a euro i s EU a naší vládou, pryč.
Krleš
Dalo by se toho k tomu napsat kilometr, ale pro pochopení je lepší jít od obecného ke konkrétnímu. To konkrétní si každý dosadí sám.
Za bolšánů to fungovalo následovně. Měli státní plánovací komisi, ta plánovala vše. Od cen po objemy výroby všeho a k tomu dotačně rovinutou ekonomiku. K tomu druhému nyní se zelenými bolševiky cvalem míříme. Všude se tím chlubí. Fondy sem, fondy tam a tak podobně.
No a protože ekonomické zákony fungují objektivně (nezávisle na vůli lidí), vznikaly rozpory. Obecně řečno, nesoulad mezi výrobou, spotřebou a cenovou hladinou. Ppřesněji cenovými poměry. V tržní ekonomice se to automaticky vyrovnává. Nadvýroba=krachy firem a prodělky investorů. Podvýroba = velké zisky výrobců a následná investiční aktivita do výroby (každý se chce napakovat). Celková nerovnováha v ekonomice postihující všechny oblasti=inflace, která všechny vazby opět dostane do rovnováhy (například realita dnešních dnů – dnes jsem si v železářství ověřoval stavitelný klíč, na začátku covidu za pětistovku, nyní 750,- Kč).
Komoušům se toto projevovalo také. Ona inflace jela už i ve středověku. To byl třeba důvod chudnutí neinvestujících šlechticů. Ti si s pachtýřem dohodli podmínky, ty se dědily a když se dohodl (vejce, maso, drůbež a tak podobně) tak to bylo něco, ale za pár generací to byla žebrota. Takže rudé to postihlo, ale nemohli moc zdražovat, protože se chlubili cenovou stabilitou, na rozdíl od inflačních západních zemí, jak tomu říkali. Po té ropné krizi, byla všeobjímající inflace na západě obzvláště viditelná. Takže jak z toho ven? No, prostě za tuto stabilní cenu bylo zboží jen pro někoho. Pro toho, kdo měl „zrovna hlavu v krámě“, když zboží přivezli. Ekonomické zákony jinou možnost nepřipouští. Ta druhá možnost je = stavitelných klíčů vagón, ale za +50% původní ceny. To však nechtěli připustit.
Takže si představte situaci. Digitální měna. Není to nic, co vlastníte. Jsou to čísla na, jak se dnes říká, „cloudu“. Cloud=anglicky mrak. To přesně odpovídá. Naše peníze v mracích. A zelení komouši, když voliči neprocitnou, a jak vidět, princ schopný budit nikde, dostanou svým ekonomickým diletantstvím ekonomiku tam, kam ji dotáhli ti rudí. Logicky se stejnými projevy ekonomických zákonů. Tak jak dlouho si myslíte, že bude trvat, než nějakou vypatlanou hlavu, jako je řada politiků STAN (jednoho jsem slyšel mluvit, proto STAN), že je bude chtít řešit přes tuto měnu. Řídit naši spotřebu, že bude příděl na osobní utrácení, aby nevalila inflace nahoru.
Pokud vás v tomto okamžiku napadlo slovo šílenost, tak se v myšlenkách vraťte o třicet let zpět a pomyslně běžte na ulici rozhlašovat, že vláda bude nařizovat, co si máte koupit k ježdění, co se bude vyrábět a co ne, čím máte topit a čím ne, kolik máte zaplatit, za to, že vůbec topíte. A to je teprve začátek.
Také byste si v myšlenkách (protože víte, jaká byla tehdy situace) řekli, že nic nebudete rozhlašovat, že nejste šílenec. A vidíte? Nebyli byste šílenec. Jen byste předběhli dobu.
Je to stále to stejné. To svoje si člověk musí hlídat, politiku sledovat a být opatrný. Prostě vědět, že nové věci jsou úžasné, ale neumětelům do ruky nepatří. Stejně jako zápalky dětem.