Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček [ANO] v aktuálním podcastu FinTag mluví o tom, že při jeho nedávné návštěvě USA, kam jel spolu s podnikateli, je Američané upozorňovali na riziko převzetí evropských trhů Čínou.
Podle něj se při své cestě setkával s tím, že Američané mají velice dobře spočítanou výkonnost čínské ekonomiky. I s varováním před invazí Číny do Evropy a Ameriky.
„A chrlili tam na mě čísla, jakým způsobem Čína dobývá Evropu. Říkali, my jsme si toho vědomi, a nepustíme si tu Čínu tak blízko jako vy,“ uvedl Havlíček a pokračoval: „Pak také říkali, vy poučujete Spojené státy [o protekcionismu], ačkoli my jsme vždy tvrdili v čele s naší vládou, že se budeme chovat protekcionisticky. To znamená, že se zaměříme na domácí ekonomiku, na americký průmysl.“
Komentář: Číňané americký autoprůmysl neposílí. Jenom oslabí
„A dodávali, jestli se vám to v Evropě nelíbí, tak přijďte k nám, my vám tady podmínky dáme, ale vy se soustřeďte na to, aby vás nezlikvidovala Čína. A ukazovali přesná čísla, kolik u nás roste import čínských aut, oceli, a tak dále,“ popsal ministr Havlíček.
Problém podle něj spočívá v tom, že EU zůstává stále celkem „otevřená“, zatímco Amerika i Čína se chová protekcionisticky. Navíc si Evropa sama podkopává nohy přebujelou regulací, a zejména pak vysokými cenami energií, které mimo jiné pramení i z této regulace.
Byla boží prozřetelnost, že jsme snížili POZE, říká Karel Havlíček
„Pokud to tak zůstane, Amerika s Čínou nás ekonomicky převálcují. Vždyť se podívejte na světový hrubý domácí produkt, tak ta čísla jsou jasná. Před 25 roky měla na něm Evropa stejný podíl jako Amerika, 26, 27 procent, dneska my máme 16 procent, Amerika se drží stále svých procent a Čína, která ještě před těmi 25 lety měla tři procenta, má dneska jako my – 16 procent. Takže Čína nás dobývá. A to je něco, co ta Amerika nechápe, že si takhle necháme uniknout prosperitu,“ popisuje ministr Havlíček v podcastu FinTag.
Co o situaci říkají statistiky
To, že mají v Americe větší obavy z expanze do Evropy než v Evropě, [ne]překvapuje. Nicméně statistiky dlouhodobě potvrzují posilující Čínu v evropské ekonomice. Deficit zahraničního obchodu EU s Čínou dosáhl v roce 2025 nového rekordu. A s částkou necelých 360 miliard eur [cca 8,9 bilionu korun] se za posledních dvacet let zčtyřnásobil.
„Jak je vidět, zatímco evropští exportéři se z čínského trhu stahují nebo jsou přímo vytlačováni tamní konkurencí, čínské firmy na evropský trh jasně cílí,“ říká hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek.
Import a export zemí EU s Čínou od roku 2015 do roku 2026 [v mld. eur]
[Zdroj: Eurostat]
Podle něj o tom vypovídá tempo vývozu a dovozu, které jdou jednoznačně v neprospěch EU. A není to jen problém roku 2025. Tento trend trvá fakticky už třetím rokem. Přičemž spolu s opětovným nástupem amerického prezidenta Donalda Trumpa loni do úřadu ještě zesílil. To z důvodu stále přítomné obchodní války mezi USA a Čínou.
„Asi nejviditelnějším příkladem se v tomto směru staly elektromobily, v nichž Čína dominuje nejen z pohledu počtu vyrobených vozů, ale i z pohledu vývoje a celé výrobní vertikály,“ vysvětluje Dufek.
Čínský CATL jde na burzu v Hongkongu, aby zaplatil fabriku v Maďarsku
Podle něj Čína už dávno není pro EU dodavatelem jen levných triček. Říká, že se stačí podívat na největší obchodní artikly a hned vidíme, že jejich největší část představují kromě elektroniky také elektrická a energetická zařízení. Třetím v pořadí jsou s velkým odstupem organické chemikálie.
„Země EU z Číny také dováží to, co dříve vyráběly samy. Je to vlastně jasný důsledek globalizace, která vedla k deindustrializaci některých zemí navíc zesílené zeleným úsilím,“ popisuje trendy Dufek.
Závislost Česka na čínském dovozu dál roste. Stejně tak nominální dluh
Výsledky obchodu mezi EU a Čínou podle jeho názoru potvrzují vytrácející se konkurenceschopnost firem v EU.
„EU, jak je vidět, se na čínských firmách stává rok od roku závislejší i v oborech s vysokou přidanou hodnotou. To není zrovna povzbudivá statistika,“ říká.
Dobývání světa z pohledu Čínu
O tom, jak se Čína staví ke své ekonomice, a zejména ke své obchodní expanzi do zahraničí, hovořil v nedávném podcastu FinTag Global Head of Multi-Asset Solutions společnosti Amundi John O’Toole. Také v něm ale popsal pozici USA vůči Číně.
„Jednou z otázek, na které se shodnou jak američtí demokraté, tak republikáni, je Čína. Oba tábory přitom přistupují k Číně zostra, volí postoj jestřábů. Mohou si to dovolit, Amerika má obrovskou výhodu v podobě svého domácího trhu,“ vysvětlil.
Války jsou inflační, protože jsou velmi nákladné, říká John O’Toole
Vyjádřil se i k ekonomické politice Říše středu: „Čína má růstový model. Její ekonomika se zakládá na příkazech. […] Čína je země zahleděná mnohem více do sebe. Když posloucháte čínské politiky, často používají jednu konkrétní politickou frázi. Mluví o ekonomickém nacionalismu. A ekonomický nacionalismus, to je státem řízený kapitalismus. Prosazují politiku „společné prosperity“. Když posloucháte Si Ťin-pchinga, mluví o společné prosperitě. Ve finále ale mluví o přerozdělování příjmů.“
Evropa je vydána na milost cenám energií. USA jsou nezávislé
Také ale upozornil na to, že i Čína je ve fázi strukturálního přechodu na nižší tempo růstu. Svět navíc podle něj prochází obdobím deglobalizace, čímž Čína relativně trpí. Problémy má pak Čína na nemovitostním trhu a s úbytkem obyvatelstva. Zároveň ji trápí vysoká nezaměstnanost mladých lidí. Jiná věc je, že již dávno překonala charakter ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou. A za několik málo let dokázala vytvořit nejvyšší počet miliardářů na světě.
–DNA–
Nízké přírůstky obyvatelstva jsou zákonité. Tam se život od normálního života velmi odklonil. Například do práce se chodí na devátou a odchází se z ní večer v devět, stát občany špicluje a dokáže velmi trestat. Ale odbornící uvádějí, že na Zemi nakonec bude vládnout, převažovat, žlutá rasa. Konfucionalismus je dobrá cesta, v politice určitý socialismus také, v ekonomice tržní mechanismus také, ale vždy se to musí uplatňovat s rozumem, a toho mají lidé nejméně.
Tak pokud jde o nějaké dobývání. To musíme obrátit zrak na ukrajinské bojiště. Tam se Rusové snaží dobýt to, co považují za nutné. A Ukrajinci se zuby nehty brání, aby se jim to v žádném případě nepodařilo. A to již několik let.
Když nyní svůj zrak od ukrajinského bojiště odvrátíte a svůj pohled zaměříte na ekonomické vztahy EU-Čína, tak v nich vidíte něco podobného? Já tedy v žádném případě ne.
Cinane maji vsechny predpoklady uspet. Jsou rozvazni, maji dlouhodoby splnitelny cil, maji prostredky, jsou pragmaticti a hlavne si chrani zadek. USA jsou na tom zhruba stejne, pridam-li zdroje a vynecham-li rozvaznost. EU z toho nema nic a pokud bychom meli mluvit prostredcich, ty je ochotna doslova vyhazovat oknem na nesmyslne a vylhane ideologicke vzdusne zamky. A vytvarenim nepretrzitych sebedestruktivnich zasahu proti vlastnimu obyvatelstvu se rozhodne zapise nesmazatelnou stopou do historie lidstva a myslim, ze na rozdil od padu Rise rimske ten proces stihne behem jedne nebo dvou generaci.
Abychom se vratili k Cine, ta si prosla hruzami tzv. kulturni revoluce, takze je poucena. EU je v soucasne dobe na vrcholu tohoto zcela srovnatelneho mozna horsiho obdobi a my jen nevime, zda se nebude jednat o nevratny proces. Pokud budeme jen trochu premyslet a alespon se pragmaticky chovat a volit, muzeme ten proces bud pribrzdit nebo zastavit. Udelejme to co nejdrive, nez nam ty destruktivni sily v mocenskem centru EU znemozni ucinit legalne a klidne potrebne zmeny, nez prijde nasilna cesta.