Britská Dolní sněmovna vstoupí do další z historické série zákonů rozšiřujících volební právo. Novela snižuje věk pro možnost volit. Poté novela poputuje do Sněmovny lordů. Jde o důležitý zákon, jenž ke škodě všech ale ušel pozornosti.
Tématu se věnuje v magazínu The Spectator v komentář Giving 16-year-olds the vote would be absurd Eliot Wilson. Jeho text pro FinTag přeložil Michal Achremenko.
—
Není věru snadné předpovídat, čím se zapíše premiér do dějin. Expremiér Sir Keir Starmer teď oznámil, že odchází z parlamentu. To už ale byl čtyři měsíce jen řadovým poslancem. Zjevně si s tím hlavu nelámal. I když první, co člověka napadne, že jde o jeho další potupný konec. To platí dvojnásob, když si člověk uvědomí, co za sebou Starmer zanechává.
Pokud Starmer táhl Británii doleva, Burnham ji tam zavede docela
Jde o sérii zákonů, které rozšiřují volební právo. Je velmi důležitá, neboť ovlivňuje volební systém a složení Dolní sněmovny. Zákon z roku 1832 o velké volební reformě smetl zastaralou samosprávu a ustanovil systematické volební právo odvozené od majetku. Zákon z roku 1867 – druhá velká reforma – snížil váhu majetku a rozšířil volební právo pro nájemce a uživatele zemědělských pozemků. V roce 1918 zákon přiznal volební právo všem mužům starším 21 let a některým ženám. Poslední úprava věku voliče, snížení z 21 let na 18 let, se uskutečnila před téměř 60 lety. V roce 1969 ji prosadila vláda Harolda Wilsona.
- Co je podstata dnešní změny? Podstatou návrhu zákona je snížení minimálního věku voliče z 18 na 16 let. Platí to pro parlamentní a místní volby a referenda.
Pokud by byl tento zákon schválený, ocitla by se Británie v úzké skupince sedmi zemí, kde mají šestnáctiletí volební právo. Jsou to Argentina, Rakousko, Brazílie, Kuba, Ekvádor, Malta a Nikaragua. Sám čtenář jistě dobře posoudí, zda je členství v této společnosti dostatečným argumentem pro tento krok. Avšak Labouristé ve volebním programu ve všeobecných volbách v roce 2024 slíbili snížení věku voličů proto, aby „motivovali mladé lidi k zapojení do podpory demokracie,“ s tím, že je to důvod pro tak zásadní změnu.
Volební právo a změny: Začněme od začátku
16letí a 17letí se z mnoha důvodů podle zákona Children Act z roku 1989 považují za děti. Zodpovědnost za ně nesou rodiče. Platí pro ně mnohá omezení a zákazy, protože za sebe ještě nenesou zodpovědnost. Stále ještě to plně nedokážou. Nesmí si kupovat tabákové výrobky a alkohol. Musí chodit do školy nebo do učení. Jejich trestné činy zákon posuzuje odlišně od dospělých.
Pro udělení volebního práva dětem by měly být více než pádné argumenty. Nestačí tvrdit jen to, že jde o zjevné dobro a nápravu nespravedlností britského volebního systému. Ostatně 95 procent zemí světa 16letým a 17letým volit nedovoluje. To by z Británie udělalo velkou raritu.
Snižování věku voličů je součástí obrazu progresivistického myšlení. To balancuje mezi povolováním dětem a mladistvým dělat určité věci, jež vnímá jako liberální a civilizované na jedné straně. Ale hned na straně druhé zvyšuje infantilizaci mladistvých nařizováním zákazů „pro jejich dobro.“ A vede to k absurdním závěrům.
V 16 letech už je povolena sexuální aktivita, ale nelze se v Anglii ženit, leda v Severním Irsku. A i tam jen s povolením rodičů. To mimochodem odporuje tradičnímu pohledu „do svatby žádný sex.“ Jako mladiství si nemůžete koupit cigarety a alkohol a nemůžete se dát tetovat. Nemůžete mít obvyklý běžný účet v bance. A ani si nemůžete vzít hypotéku nebo se stát členem poroty.
—
Zkrátka a dobře mít právo volit, ale nesmět se oženit či vdát je skoro podobné jako mít právo volit, ale nesmět se dát tetovat. Toto odhaluje podstatu celé absurdnosti.
Ano, po dosažení věku 17 let už mladiství mohou řídit automobil. Také už mohou dát souhlas s lékařským zákrokem. Avšak seznam věcí, které tito náctiletí dělat nemohou, je přece jen ještě delší. Ať už podstatných nebo triviálních. Pokud zvážíte tyto zákazy a požadavky vznesené na voliče, což nastane v okamžiku, kdy bude zákon schválený, pak vynikne absurdita a nedůslednost našeho vztahu k mladistvým.
S rozšířením volebního práva velice opatrně
To nejsou náhodně stanovené aktivity. Jejich seznam ukazuje, že vyžadují určitou míru dospělosti, úsudku a zkušeností. Proto by se k nim mělo v tomto případě důsledněji přihlížet pro přiznání práva volit. Je to koneckonců naše nejdůležitější občanské právo. A stejně tak zahrnuje i tu druhou důležitou stranu mince, která se příliš často nevnímá. Je jí občanská odpovědnost. Volit zodpovědně, a pokud možno moudře…
Komentář: Jak mě zradikalizoval stát, i když jsem vůbec nechtěl
Všeobecné volební právo je výsledek dlouhého a složitého procesu. Požadavek dosažení dospělosti je zásadní. Nic nenapovídá tomu, že by byli dnešní 16letí a 17letí podstatně dospělejší a odpovědnější, než byli dříve. A ani to po nich nemůžeme chtít. Ale možnost volit je víc než právo. Je to tichá politická úmluva. Máš volební právo a je to tvoje odpovědnost rozumět tomu, co činíš. Očekává se, že jsi k tomu dospěl. Dosažení věku 18 let se považuje na celém světě za dostatečné k zapojení se do demokratického procesu. Tak proč to měnit?
Labouristé to ale vidí jinak. Věta z jejich programu o zvýšení podpory demokracie mladými lidmi je i tak pouze zbožné přání bez obsahu. Dolní hranice věku přece může být i nižší. To by teprve bylo posílení demokracie… A proč zrovna 16 let? Proč ne 14, 13 nebo deset? A nemělo by být podmínkou pro získání volebního práva to, aby mladí voliči měli určitou výšku, uměli říci kolik je hodin nebo znali abecedu?
Eliot Wilson, The Spectator
Pozn. red.: Eliot Wilson je britský politický komentátor, publicista a bývalý úředník britského parlamentu, který pravidelně píše články pro magazín The Spectator.
