Návrh nové směrnice o due diligence či o náležité péči včera [23.2.] zveřejnila Evropská komise. Směrnice firmám v unijních zemích dává návod, jak identifikovat a řešit problémy související s dodržováním principů ESG.
Směrnice se dotýká největších firem na jednotném evropském trhu s více než 500 zaměstnanci a příjmy vyššími než 150 milionů eur [cca 3,73 mld. Kč]. Následně bude závazná i pro firmy s více než 250 zaměstnanci, které podnikají z hlediska principů ESG v rizikových sektorech. Což je třeba zemědělství, oděvní a těžební průmysl, aj. Malých a středních podniků se směrnice netýká.
Zásadní je podle odborníků proces due diligence daný směrnicí zejména pro firmy spoléhající se na výrobu mimo Evropskou unii. A to především v rizikových geografických oblastech a odvětvích, jako je například textilní výroba v jihovýchodní Asii.
„Když bude firma získávat palmový olej od dodavatele, u kterého neprověří riziko, zda olej nepochází z nelegálních plantáží, a není tak spojený s odlesňováním, nesplní podmínky náležité péče,” vysvětluje vedoucí sekce Odpovědných firem společnosti Frank Bold Filip Gregor.
Vyjednávání o konečném znění směrnice se povedou za českého předsednictví Rady EU v druhé polovině letošního roku. V platnost směrnice vstoupí v roce 2024. Spolu s ní jsou klíčové vznikající standardy EU o reportingu o udržitelnosti, které firmám upřesní, co přesně budou v oblasti náležité péče reportovat.
O co jde ve směrnici o náležité péči
Návrh směrnice o náležité péči [Corporate Sustainability Due Diligence – CSDD] se podle odhadů týká přibližně jednoho procenta největších evropských podniků. Jim norma nařídí, jak předcházet závažným dopadům na lidská práva a životní prostředí v jejich dodavatelských řetězcích.
„Návrh směrnice dává firmám vodítko, jak mají problémy identifikovat, hodnotit a řešit. A to přiměřeně k jejich zapojení a možnostem. K tomu jim poslouží nástroj zvaný due diligence,“ vysvětluje Filip Gregor.
Podle něj dalším z cílů směrnice o náležité péči je nastavení rovných podmínek pro domácí výrobce a odpovědné firmy s globálními dodavatelskými řetězci.
„Firmy vyrábějící v EU mají vyšší náklady oproti jejich konkurentům využívajícím výrobu mimo Evropu, kde nejsou dodržovány stejné pracovněprávní a environmentální standardy. Zavedení povinnosti due diligence tuto nevýhodu zmírní,” tvrdí.
Směrnice by tak dle jeho názoru mohla narovnat podmínky pro evropskou výrobu oděvů a outdoorového vybavení, sektor výroby oceli či obchod s potravinami.
Filip Gregor uvádí i konkrétní příklad: Pokud by se mzda pěstitelů kakaa v Ghaně a Pobřeží slonoviny navýšila na úroveň pokrývající životní náklady, a tudíž by na plantážích nemusely pracovat děti, znamenalo by to, že čokoláda, která průměrně stojí 29 korun, zdraží o 1,7 koruny.
Ne greenwashingu, ale lepší přístup k zeleným financím
Návrh směrnice má důležitou roli také pro evropský green deal a zelenou transformaci evropské ekonomiky. Do ní má jít v Evropě každoročně 500 miliard eur [cca 12,5 bil. Kč] ze strany investorů a bank. A podniky, které chtějí na tyto zelené finance dosáhnout, potřebují mimo jiné splnit pravidla směrnice o náležité péči.
„Není to jen o EU. Kapitálové trhy v USA i ve většině vyspělých zemích stále intenzivněji pracují s nefinančními indikátory firem a podle toho zvažují svoje investice. Z naší byznys praxe víme, že investoři z USA či Velké Británie vyžadují při investicích a nákupech služeb od firem data nefinančního charakteru a záruky náležité péče. A dělají to bez legislativy green deal,” říká ředitel společnosti Frank Bold Pavel Franc.
Díky tomu, že směrnice vymezí jasná pravidla, zpřesní podle něj due diligence podmínky pro zelené financování a omezí takzvaný greenwashing. Nicméně návrh dle jeho kolegy Filipa Gregora obsahuje i problematické body, které vytváří byrokracii, zbytečné náklady a neúměrně přenáší povinnosti na dodavatele.
„Firmy by podle návrhu mohly splnit povinnost due diligence. A to tím, že do smluv s dodavateli doplní určité doložky a pověří ověřováním náležité péče třetí strany. To by v praxi znamenalo, že velké firmy by přenesly povinnost na menší. A z due diligence by tak se stala administrativní záležitost. Podobná, jako je u nařízení o ochraně osobních údajů. Je klíčové, aby se Česká republika v rámci svého předsednictví EU aktivně zasadila o zlepšení návrhu směrnice, aby se z něj nestala nová GDPR,” vysvětluje.
Náklady firem na směrnici o náležité péči mají být nízké
Náklady na zavedení due diligence mají být pro firmy zvládnutelné a dopady na spotřebitele jen zanedbatelné.
„Legislativa je založená na principu flexibility. Požadavky se vždy odvíjejí od rizik, kterým firma čelí. Pro většinu českých firem bude zavedení due diligence znamenat jen počáteční analýzu podstatných rizik a minimální náklady,” tvrdí Gregor.
Zkušenosti firem, které due diligence již zavedly, dle jeho názoru již ukazují, že jim přináší mnoho výhod. Jsou to třeba spolehlivější vztahy s dodavateli a vyšší odolnost.
„I v době pandemie jsme měli stabilní dodavatelské řetězce. Dokázali jsme s našimi dodavateli hledat řešení, když se potýkali s dopady koronavirové krize. Můžeme jasně ukázat, že udržitelnost vede k ekonomickému úspěchu,” říká například vedoucí oddělení řízení kvality a CSR dodavatelského řetězce oděvní společnosti Vaude Bettina Roth.
Dodejme, že směrnice o náležité péči v oblasti udržitelnosti uvádí do praxe mezinárodní standardy, konkrétně obecné zásady pro byznys a lidská práva. Ty v OSN jednomyslně schválily státy v roce 2021. Na ně navazují standardy OECD.
–DNA–
Bože, to jsou zase kecy. Myslím, že by se poslanci měli vrátit do reality.