Česko dál zůstává v půlce nákladů na práci oproti Německu

Na hodinové pracovní náklady jako v Německu se Česko vzhledem k jeho tempu růstu nákladů na hodinu práce dostane až v roce 2075. Ještě hůře jsou na tom Bulhaři. Vyplývá to z dnes [30.3.] zveřejněných čísel Eurostatu.

Podle nich loni dosáhly průměrné hodinové pracovní náklady v Česku po započtení spojených daní 16,4 eur [cca 386 Kč].

„Byly tak dvanácté nejnižší v rámci celé unie,“ komentuje výsledek hlavní ekonom banky Creditas Petr Dufek.

Nejnižší hodinové pracovní náklady mělo stejně jako o rok dříve Bulharsko, kde dosahovaly 8,2 eur [cca 193 Kč]. Zajímavý byl vývoj nákladů na Slovensku, kde jsou o necelých pět procent nižší než u nás. Na druhé straně žebříčku stojí:

• Lucembursko: Přes 50 eur [1 177 Kč]
• Dánsko: Necelých 47 eur [1 106 Kč]

Ve srovnání s rokem 2021 se náklady na hodinu práce v Česku zvýšily o 9,3 procento. Nicméně, jak uvádí Petr Dufek, téměř polovinu tohoto růstu obstaralo meziroční posílení koruny.

„Z významné části šlo vlastně jen o kurzový efekt, který mohl být zajímavý především pro firmy orientované na export,“ upozorňuje.

Česko vs. Německo

Jak si stojí ČR ve srovnání s ostatními zeměmi? České pracovní náklady dosáhly v loňském roce 41,5 procenta těch německých. Oproti předchozímu roku se toho příliš nezměnilo, protože tehdy dosahovaly 40 procent.

Petr Dufek upozorňuje, že za posledních čtrnáct let úroveň českých pracovních nákladů ve srovnání s Německem vzrostla z 33 procent jen o 8,5 procentního bodu. Nejblíže německé úrovni byly pracovníci v IT [54 %] a ve zdravotnictví [50 %]. V průmyslu, který je stále největším tuzemským odvětvím, byly tyto náklady na 38 procentech těch německých.

„Pokud by konvergence mzdových nákladů pokračovala jako v posledních 14 letech, což je samozřejmě jen hypotéza postavená na vratkých základech, vyrovnaly by se české náklady německým ´už´ zhruba v roce 2075,“ ilustruje Petr Dufek.

Nepřímé zdanění práce v ČR dál patří k nejvyšším na světě

Podle něj jde samozřejmě pouze o jeden parametr. Avšak vyplývá z něj, že Česko stále patří do východního pásu zemí unie s výrazně podprůměrnými pracovními náklady. Čímž si ale zachovává stále konkurenční výhodu v podobě levnější a současně kvalifikované pracovní síly.

–DNA–