Na západním břehu Ženevského jezera, kde vody Rhony vytékají úzkým korytem z jezera, narazí návštěvník na malou přehradu. Na ní je vytesaný do kamene, všem na očích, kiks francouzské diplomacie. Spor běží o vodu v Rhoně.
Nápis na zdi staré industriální stavby připomíná rok 1884. Před 140 lety tam uzavřely smlouvu tři švýcarské kantony, podle které se reguluje výška hladiny jezera. Avšak Francie účastníkem dohody nebyla, ačkoliv 40 procent plochy jezera je na francouzském území.
„Francie nebyla z nějakých důvodů partnerem smlouvy,“ říká Jérome Barras, který se o chod přehrady stará více než deset let.
Podle něj Francie neměla zájem se připojit k dohodě ani o sto let později, když se smlouva obnovovala a postavila se nová přehrada. A nyní toho lituje. Zdaleka ale nejde jen o vodu v Ženevském jezeře, pro Francii je důležité celé povodí řeky Rhony.
A jelikož Paříž považuje vodu z Rhony za otázku národní bezpečnosti, vyjednává se Švýcarskem o společném postupu při jejím využívání. Otázka vody z Rhony bude rovněž jedním z hlavních bodů jednání listopadové návštěvy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v Bernu. Tématu vody z Rhony se blíže věnuje server Politico v článku “When the water runs dry: Why France is freaking out over a tiny Swiss dam“.
Podle jeho autorů prezident Macron již loni zveřejnil plán na úsporu vody do roku 2030 o deset procent. Francie musí zajistit vodu pro zemědělce, ale také pro průmysl. V obou případech spotřeba vody navzdory úsporným plánům ale jen roste.
Boj o vodu: Francie tahá za kratší konec provazu
Nenápadná překážka, přehrada Seujet, je pro Francii kritickým bodem. Barras ji přirovnává k vodovodnímu kohoutku, který Švýcarsku umožňuje regulovat přítok vody do Francie nebo ho dokonce zastavit. A Francie si v době nedostatku vody a ničivého sucha uvědomuje, že s tímto “kohoutkem” neotočí.
„Když vezmeme v úvahu, jak dlouho víme o změně klimatu a jejího dopadu, Francie dost zaspala,“ říká Christian Bréthaut, profesor vodohospodářství na ženevské univerzitě.
Dosud to nebyl problém. Švýcarské úřady obvykle žádosti Francouzů o vodu vyhovovaly. Barras, správce přehrady, se ale vyjadřuje jasně: „Na jejich žádost reagovat nemusíme.“
Loni v létě, když vyschnuly v celé Francii řeky, se Paříž obrátila na Bern a kantony s žádostí koordinovat přítok vody. Švýcarsko ale nechce, aby Paříž ovlivňovala to, kolik vody uvolní ze Ženevského jezera. Francouzům tedy nezbývá nic jiného, než věřit, že Švýcaři budou vodu regulovat i s ohledem na ně.
„My Švýcaři říkáme: Řekněte nám, až budete mít problém,“ tvrdí předseda vlády kantonu Ženeva Antonio Hodgers a dodává: „A zatím se nestalo, že by Švýcarsko odmítlo žádost Francie o pomoc.“
Francouzi o bezbřehé vstřícnosti Švýcarů už tak pevně přesvědčeni ale nejsou. Uvědomují si, že jsou kvůli nemožnosti rozhodovat o přítoku vody z jezera velice zranitelní.
Alpské ledovce tají a ubývá i srážek
„Máme štěstí, že máme takový zdroj kvalitní vody,“ říká Anne Grosperinová, která dohlíží na zdroje vody ze Ženevského jezera pro 1,5 milionu obyvatel města Lyonu.
Upozorňuje ale i na problémy. Podle ní nejde jen o to, aby nevyschly vodovodní kohoutky městu Lyonu. Problémy začínají již na počátku, ve švýcarských Alpách, kde Rhona pramení z věkovitých ledovců a protéká údolími do Ženevského jezera. Jsou to právě ledovce na švýcarském území, které jsou klíčové pro zásobování pitnou vodou podstatné části západní Evropy. Díky nim Švýcarsko disponuje šesti procenty celoevropské zásoby sladké vody.
Vědci upozorňují, že švýcarské ledovce se jen za poslední dva roky zmenšily o deset procent. A podle glaciologa Daniela Farinottiho se rychle blíží doba, kdy zeštíhlí ještě více.
„Očekáváme, že koncem století přijde Švýcarsko o 60 až 80 procent svých ledovců. Rhonský ledovec, který je zdrojem vody pro tuto řeku, je na tom ještě hůře. Do konce století zmizí úplně,“ tvrdí vědec.
To však stále neznamená, jak říká, že by měla Rhona docela vyschnout. Sníh a deště v Alpách budou nadále zdrojem vody. Na druhé straně měření ukazují, že srážky klesají, zvláště v teplejších měsících, kdy je voda zapotřebí nejvíce.
„Poptávka po vodě roste. Řeka zásobuje pitnou vodou 2,5 milionu lidí, je dopravní tepnou z Lyonu do Středomoří, ochlazuje jaderné reaktory a zajišťuje závlahy na území o rozloze Belgie,“ vyjmenovává Thomas San Marco, ředitel vodních zdrojů Compagnie Nationale du Rhone [CNR].
„Rhona je důležitým ekonomickým faktorem pro region, zemi a celou Evropu,“ dodává.
CNR je společnost, která řídí vodní elektrárny, dopravu a zavlažování půdy podél řeky na území Francie. Podle jejích dat je vody v řece rok od roku méně, zvláště pak v létě. Loni publikovala studii, která uvádí, že letní průtok Rhony za posledních 60 let klesl o sedm až 13 procent. A o dalších 20 procent by mohl klesnout do roku 2050.
Švýcaři mají vody dost. A tak jsou v klidu
Znepokojivé statistiky podle listu Politico švýcarské politiky a vodohospodáře prozatím příliš nezajímají. Někteří dokonce argumentují, že voda z tání ledovců bude mít v příštích desetiletích pozitivní efekt. Využijí ji vodní elektrárny a vyrobí z ní čistou energii.
„Stále víc a víc vody přitéká díky tání ledovců,“ říká Benjamin Roduit z Valais, jednoho ze tří kantonů kolem Ženevského jezera, který zastupuje lobby vodních elektráren.
K nedostatku vody pak říká: „Mohu vám říci, že to není dnes priorita. Naopak máme problémy, co si počít s jejím nadměrným přítokem.“
Francie to tak ale nevidí. Politik z Lyonu Grosperrin tvrdí, že problém tu je. A napětí stoupá. Podle něj Francie musí otevřít jednání o využití vody z Rhony spolu se Švýcarskem.
„Voda mizí a sucha se opakují. To dopadá nejen na ekonomiku, ale i na zdraví lidí,” říká.
Avšak nebyli by to Švýcaři, kdyby jeho a další hlasy jen ignorovali. Podle předsedy vlády ženevského kantonu za Zelené Antonia Hodgerse má vše své limity.
„Ano, Ženeva má výhodu, že do ní přitéká všechna voda. Cítíme odpovědnost za to, co se děje dále po proudu. Tato voda není naše, patří všem, ale umožnit Francii, aby rozhodovala, kolik vody má dostat, je pro mě i další švýcarské kantony za hranou,“ vyjasňuje svou pozici.
A vysvětluje proč: „Nechceme se zavázat k určitému objemu vody. Pokud by byl její nedostatek, nechceme mít na krku tento závazek, protože by nebylo dost vody pro nás.“
Argumentem je i využití vody
Jiná otázka je podle něj to, k čemu Francie „švýcarskou“ vodu využívá. Švýcarsko jaderné elektrárny nemá a nemá zájem dodávat vodu Francii k chlazení jaderných reaktorů. Zvlášť, když vodu potřebuje elektrárna v Bugey, která je k nelibosti Švýcarů hned za jejich hranicemi. Tato elektrárna je hlavním důvodem, proč Francouzi požadují vyšší přísun vody. I když ji pak elektrárna opět vypouští do řeky.
Zdaleka ale nejde jen o elektrárnu. Voda z Rhony je klíčová pro všechny podniky v jejím povodí. Ty problémy podle listu Politico prozatím nepociťují, protože na řece stojí 19 přehrad, které vodu zadržují. Domnívají se proto, že problém není zase tak horký.
Avšak Nicolas Kraak, který řídí zavlažovací systémy podél Rhony, varuje. To třeba kvůli tomu, že severovýchodně od Lyonu vzniklo mnoho nových čerpacích stanic. Ty sice šetří podzemní vodní zdroje, ale také je nahrazují vodou z řeky.
„Když se Ženeva rozhodne zadržet více vody, čerpadla nefungují. A my nemáme nad Švýcarskem žádnou kontrolu, protože není členem Evropské unie. A tak si může dělat, co chce,“ varuje.
Kromě Konvence Spojených národů o vodě není „švýcarská“ voda ani předmětem žádné mezinárodní smlouvy, dodává Kraak.
Odkazuje i na dva roky staré spory mezi Itálií a Švýcarskem o stav vody v pohraničním jezeře Lago Maggiore. V době horkého období v roce 2022 suchem zasažené italské provincie požádaly Švýcarsko, aby navýšilo jeho hladinu. To proto, aby mohly čerpat více vody. Švýcaři se ale zdráhali, jelikož, jak uvedli, se obávali záplav.
Michal Achremenko
