„Zavření obchodů o svátcích jen přesměrovává peníze k benzínovým pumpám a dalším malým prodejnám. Současně tyto peníze bere velkým prodejnám,“ uvádí ve svém komentáři na FinTag hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Včera, 28. září, Česko slavilo Den české státnosti. A tak podle zákona zůstaly uzavřené maloobchodní prodejny s prodejní plochou přesahující 200 metrů čtverečních. Zákaz se tedy týkal zejména supermarketů, hypermarketů, velkých prodejen elektroniky, nábytku, oděvů či obchodních center. Výjimku ale měly například čerpací stanice, lékárny nebo prodejny na letištích a některých dopravních uzlech.
Pokud bychom počítali pouze s tím, kolik by velké kamenné obchody za normálního provozu za včerejší svátek utržily, hrubý výpadek by orientačně činil na 1,5 až 1,8 miliardy korun. Toto číslo ale není skutečnou ekonomickou ztrátou. Velkou část z těchto peněz – nákupů – lidé jednoduše přesunuli na jiný den. Rovněž si mnozí nakoupili už o víkendu. Další část z této spotřeby se přesunula na internet.
Kolik tedy tratily zavřené obchody
Včerejší uzavření velkých obchodů přesto připravilo dotčené obchodníky v čistém vyjádření přibližně o 500 až 900 milionů korun tržeb. Středový odhad činí zhruba 700 milionů korun. Nejde přitom o celkový obrat, který by velké prodejny za běžného pondělí vytvořily. Jde o tu část, kterou už nezískají zpět v dalších dnech či prostřednictvím internetového prodeje.
Právě tento efekt zákazu prodejů v určitých obchodech je dnes výraznější než při zavádění zákona o uzavírání obchodů na svátek před deseti lety. Internetové nakupování od té doby velmi zesílilo. Český statistický úřad uvádí, že za celý rok 2025 vzrostly maloobchodní tržby reálně o 3,5 procenta a nejvíce k jejich růstu přispíval právě internetový a zásilkový prodej.
Ale pokračujme: Čistou ztrátu velkých obchodů z uzavření o svátku proto lze odhadnout přibližně na 40 procent jejich hypotetického denního obratu. Z hrubého výpadku kolem 1,7 miliardy korun by se tedy zhruba miliarda mohla vrátit v podobě nákupů uskutečněných jindy nebo jiným prodejním kanálem. Zbývajících zhruba 700 milionů korun představuje tržby, které velké kamenné prodejny pravděpodobně skutečně ztratí.
Ani těchto 700 milionů korun ale nelze zaměňovat za ztrátu české ekonomiky. Část peněz totiž skončila u malých obchodníků. U těch, kterým zákon nebránil včera v otevření. To jsou restaurace, čerpací stanice a další služby. Z pohledu celé ekonomiky tak dochází především k přesunu spotřeby mezi jednotlivými prodejci a jednotlivými dny.
Je také třeba rozlišovat mezi tržbou a ziskem. Jestliže obchod přijde o 700 milionů korun tržeb, neznamená to, že o stejnou sumu klesne jeho zisk. Obchodník zároveň neprodá příslušné zboží, takže mu nevznikne jeho pořizovací náklad. Ušetří také část provozních výdajů. Na druhé straně fixní náklady, například nájemné, odpisy nebo velká část nákladů na energie, běží dál.
Svátky problém nejsou, problém je divný zákon
Ekonomicky tak nejde ani tak o to, že by včera kvůli svátku Česko přišlo o miliardy korun spotřeby, ale spíše o to, kdo tuto spotřebu získá a kdy se uskuteční. Současně se tím ukazuje určitý paradox zákona. Zaměstnanec supermarketu o ploše 201 metrů čtverečních měl včera volno, zatímco zaměstnanec prodejny jen nepatrně menší, třeba o ploše 199 metrů čtverečních, pracoval a vydělával.
Zákaz prodeje o svátcích rozděluje vládu. Jedni chtějí otevřít, druzí zavřít
Hranice 200 metrů čtverečních je administrativní a sama o sobě nemá ekonomické opodstatnění. Proto také debata o smyslu podobných omezení nekončí ani deset let po zavedení zákona.
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Řeknu vám, o co v tomto případě jde.
Je to přesně ta stejná situace, k jaké se dospělo při ochraně životního prostředí. V politice se snoubí dvě věci. Snaha politiků něco zlepšit a snaha poroučet. V případě ochrany životního prostředí snaha něco zlepšit zparchantěla v GD, což je poroučení bez ohledu na následky a ten neustále omílaný zákaz prodeje o svátcích je jen čistokrevným zákazem, tedy touhou poroučet, když poroučet mohu.
Snadno k tomu závěru dospějete, když se zamyslíte nad argumenty. Vůbec do sebe neapadají. A ani nemají logiku. Protože kdyby šlo o to, aby bylo možné být s rodinou, nutně by se život společnosti zcela zastavil. Nesměli byste chtít vůbec nic, ani byste si nesměli nic udělat. Když toto řeknete, tak protiargumentem je, že kdy se vám stane úraz, tak je to smůla, proto lékař má o svátcích smůlu, aby vám byl k dispozici. Ale nakoupit si přece můžete den předem. A to je právě ono. Váš zaměstnanec (politik) v roli správce vašeho majetku, tedy České republiky, kterého si platíte, aby vám ji spravoval, vám místo toho, aby hledal a řešil problémy, které vy jako jedinec řešit nemůžete, tak vám strká nos do vaší organizace života. Chce vám poroučet, kdy si nakoupíte a kdy ne. A argumentuje, že přece prodavač má právo také na rodinný život a on mu ho chce umožnit. Jenže prodavač není váš vazal, aby ho z vašeho sevření uvolnil. Vy ho platíte a on z vašich peněz vůbec nějakou rodinu může živit! A když ty vaše peníze nechce, chce být místo v prodejně doma, nechce prodávat, nemusí tuto práci vykonávat.
Každá práce má své pro a proti. U některých prací jste dokonce jednou nohou v kriminále, jak se říká a také vám od toho žádný politik odpomoci nemůže. Naopak to zhusta ještě zpřísňují. Ale pokud jde o ty prodavače, tak jsem si dělal soukromý průzkum v potravinách. Je fakt, že je to docela monotónní práce, tak si prodavačky rády splknou, když tam není šéf. A říkaly mi, že nejhorší jsou dny před svátky, že to lidi nakupují, jako by měla být válka a pak když po svátcích nají vše snědeno a mají hrůzu z toho, že umřou hlady. V toto dny dělají za peníze jako jindy. Ale o svátcích mají příplatky a provoz je tam kolikrát menší než za všedního dne. Jak je tomu u průmyslového zboží, to jsem si ještě neověřoval. Tam si myslím, že nával bude větší o svátcích, zvláště když je lepší počasí. To všichni kutilové vyrazí si nakoupit, aby udělali to, co přes všední den stihnout nemohou.