Míra zadlužení vládních institucí mezičtvrtletně klesla o 0,3 %

67
dluh
Vývoj veřejných financí intenzivně řeší i prezident Petr Pavel. Ten se včera [30.9.] sešel na Pražském hradě s vybranými ekonomy. Setkání se zúčastnil předseda představenstva AVANT investiční společnost a ekonomický poradce prezidenta Vladimír Bezděk. Pozvání přijal i někdejší náměstek bývalého ministra financí Zbyňka Stanjury [ODS] Tomáš Holub. S prezidentem jednal i předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl. Setkání se zúčastnila ekonomka Jana Matesová, která je zastánkyní přijetí eura, a v médiích dlouhodobě vystupuje proti ekonomickým řešením hnutí ANO. Jednání se ale účastnil i sociolog Daniel Prokop ze společnosti PAQ Research. Ten dříve působil v Národní ekonomické radě vlády [NERV], jejíž činnost vláda Andreje Babiše nyní pozastavila. / Foto: Tomáš Fongus

Dluh vládních institucí v Česku ve druhém čtvrtletí letošního roku meziročně nominálně stoupl o 215,1 miliardy korun na zhruba 3,84 bilionu korun. Míra zadlužení činila 43,8 procenta hrubého domácího produktu [HDP].

Dnes [1.10.] to uvedl Český statistický úřad [ČSÚ]. Vládní dluh se zvýšil i v mezičtvrtletním srovnání, a to o 14,9 miliardy korun. Zároveň ale rostl i HDP, takže míra zadlužení oproti prvnímu čtvrtletí, kdy činila 44,1 procenta HDP, klesla [podrobněji v grafu níže, pozn. red.]. Pokles ale už neplatí pro meziroční srovnání. V něm zadlužení sektoru vládních institucí stoupla ze 43,7 procenta na 43,8 procenta HDP.

„Hospodaření sektoru vládních institucí ve druhém čtvrtletí roku 2026 skončilo v deficitu ve výši 33,3 miliardy korun, což v relativním vyjádření odpovídá úrovni 1,5 procenta HDP,“ sdělil ředitel odboru vládních a finančních účtů ČSÚ Petr Musil.

Dluh sektoru vládních institucí
Míra zadlužení sektoru vládních institucí tak meziročně stoupla ze 43,7 procenta na 43,8 % HDP, vliv nominální změny dluhu činil + 2,4 p. b., přičemž rostoucí nominální HDP poměr dluhu snižoval o – 2,3 p. b. Mezičtvrtletně dluh stoupl o 14,9 mld. Kč, samotná nominální změna dluhu činila 0,1 p. b., zatímco růst nominálního HDP přispěl k poklesu zadlužení o – 0,4 p. b., což ve výsledku mezičtvrtletně vedlo ke snížení míry zadlužení o 0,3 p. b. / Zdroj: ČSÚ

Výsledek hospodaření vládních institucí ve druhém čtvrtletí tohoto roku se meziročně zhoršil o 42,6 miliardy korun. Ve druhém kvartálu roku 2025 totiž skončilo jejich hospodaření přebytkem zhruba 9,4 miliardy korun. V prvním čtvrtletí tohoto roku činil deficit hospodaření přibližně 73,2 miliardy korun. To bylo 3,6 procenta HDP.

Zadlužení Česka stoupne podle MF ČR na téměř 46 procent HDP

Ústřední vládní instituce hospodařily ve druhém čtvrtletí se schodkem 107,1 miliardy korun. Meziročně vzrostl o 74,7 miliardy Kč. Hospodaření místních vládních institucí skončilo v přebytku 60,7 miliardy korun. Jedná se o meziroční zlepšení o 19,6 miliardy Kč. Hospodaření fondů sociálního zabezpečení [zdravotních pojišťoven] skončilo přebytkem 13,1 miliardy korun, meziročně o 12,5 miliardy vyšším.

Příjmy a výdaje státních institucí

Celkové příjmy sektoru vládních institucí stouply meziročně o 4,8 procenta a dosáhly 43,1 procenta HDP. Na meziročním růstu příjmů se podílely zejména přijaté sociální příspěvky [+32,9 mld. Kč].

Už příští rok zaplatíme za obsluhu státního dluhu přes 150 mld. Kč

Celkové výdaje vládních institucí meziročně vzrostly o 9,5 procenta a dosáhly 44,6 procenta HDP. Objemově největší růst statistici zaznamenali především u vyplacených sociálních dávek [+27,5 mld. Kč]. Dále pak u náhrad zaměstnancům [+19,2 mld. Kč] a tvorby hrubého fixního kapitálu [+17,8 mld. Kč].

–RED–

1 komentář

  1. Víte, co mne fascinuje? Hned první věta zní: „Vývoj veřejných financí intenzivně řeší i prezident Petr Pavel.“
    Přece i v politice a řízení státu máme dělbu práce. Politici mají dělat politiku, přičemž vláda vládne, prezident to reprezentativně zastřešuje, to za běžného provozu, za mimořádných situací, což je třeba i situace po volbách, samozřejmě přebírá řadu velmi důležitých ústavních funkcí a nad tím vším má bdít pozorné oko voliče. A realita dnešních dnů?
    Volič svým pozorným okem zhusta sleduje jen to, co mu politici slíbí ve stylu masíčko tady a teď. To samo osobě nic špatného není, protože každý rád něco dostane a dárečky otevírají lidská srdce, jak známo. Jenže u volební urny bohužel netuší, komu to hází. Co od jím volené strany očekávat může a co očekávat nemůže, i kdyby to byla na volebním letáku její vlajková loď. Pak se dostavuje pocit zklamání, že on volič to myslel upřímně a banda politická ho opět podvedla. A že nakonec jsou ti politici všichni stejní. No, co lidská paměť sahá, je známo, že fyzikální a ekonomické zákony, včetně nastavení základních mozkových funkcí lidského jedince opravdu stále stejné jsou. Takže divit by se člověk měl tomu, že se volič diví, že se mu nesplnila jeho nereálná očekávání.
    Politici. Ti ke svému dílu práce v rámci dělby práce přistupují podobně. V jejich případě je to stylem – když nám dal Bůh úřad, tak nám dal také i rozum. A místo řádného dělání politiky (správa a údržba společného majetku, tedy ČR) začnou nad míru nutnou strkat nos do práce podnikatelů, kteří zase v rámci dělby práce mají za úkol být součástí ekonomiky a být společně s voliči zdrojem hodnot (výrobků a služeb) nutných pro život. Pak se i politici také diví, že jim to nefunguje. Jako se divili rudí, což si dobře pamatuji, proč jim ten socík stále více a více ekonomicky zaostává, když přece lidu zajistili, že už nemusí dřít na buržousty a vše co v ekonomice vytvoří, také všem patří. A tím, že politici mají už moc skutečnou, tak páchali a stejně tak i dnes páchají rovnou přímé ekonomické škody. Ty vždy a neomylně zatáhne volič.
    A když skončíme u prezidenta, tak ten má funkci výsostně politickou, danou tím, že jeho pravomoci jsou za běžného provozu silně omezené. Takže já osobně bych očekával ve smyslu toho, co jsem napsal výše, že se jako bývalý voják, který měl v popisu práce hlavně plnit rozkazy, bude v prvé řadě školit v dovednostech politických (ovlivňovat, domlouvat, přesvědčovat), když má v popisu práce naši zemi reprezentovat. Jenže ouha, místo toho svůj darahocenný čas ztrácí tím, že s ekonomy intenzívně řeší rozpočet. Pokud ho rozpočet opravdu tak hluboce zajímá, tak na to je místo funkce prezidenta mnohem efektivnější způsob nějaký ekonomický postgraduál.
    Jinými slovy, co kdo má dělat, naplno nedělá a nemálo tím ušetřeného času věnuje tomu, co za něj může v rámci dělby práce daleko efektivněji udělat druhý. A výsledky napříč společností tomu pak odpovídají.

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here