Míra zadlužení vládních institucí mezičtvrtletně klesla o 0,3 %

Víte, co mne fascinuje? Hned první věta zní: „Vývoj veřejných financí intenzivně řeší i prezident Petr Pavel.“
Přece i v politice a řízení státu máme dělbu práce. Politici mají dělat politiku, přičemž vláda vládne, prezident to reprezentativně zastřešuje, to za běžného provozu, za mimořádných situací, což je třeba i situace po volbách, samozřejmě přebírá řadu velmi důležitých ústavních funkcí a nad tím vším má bdít pozorné oko voliče. A realita dnešních dnů?
Volič svým pozorným okem zhusta sleduje jen to, co mu politici slíbí ve stylu masíčko tady a teď. To samo osobě nic špatného není, protože každý rád něco dostane a dárečky otevírají lidská srdce, jak známo. Jenže u volební urny bohužel netuší, komu to hází. Co od jím volené strany očekávat může a co očekávat nemůže, i kdyby to byla na volebním letáku její vlajková loď. Pak se dostavuje pocit zklamání, že on volič to myslel upřímně a banda politická ho opět podvedla. A že nakonec jsou ti politici všichni stejní. No, co lidská paměť sahá, je známo, že fyzikální a ekonomické zákony, včetně nastavení základních mozkových funkcí lidského jedince opravdu stále stejné jsou. Takže divit by se člověk měl tomu, že se volič diví, že se mu nesplnila jeho nereálná očekávání.
Politici. Ti ke svému dílu práce v rámci dělby práce přistupují podobně. V jejich případě je to stylem – když nám dal Bůh úřad, tak nám dal také i rozum. A místo řádného dělání politiky (správa a údržba společného majetku, tedy ČR) začnou nad míru nutnou strkat nos do práce podnikatelů, kteří zase v rámci dělby práce mají za úkol být součástí ekonomiky a být společně s voliči zdrojem hodnot (výrobků a služeb) nutných pro život. Pak se i politici také diví, že jim to nefunguje. Jako se divili rudí, což si dobře pamatuji, proč jim ten socík stále více a více ekonomicky zaostává, když přece lidu zajistili, že už nemusí dřít na buržousty a vše co v ekonomice vytvoří, také všem patří. A tím, že politici mají už moc skutečnou, tak páchali a stejně tak i dnes páchají rovnou přímé ekonomické škody. Ty vždy a neomylně zatáhne volič.
A když skončíme u prezidenta, tak ten má funkci výsostně politickou, danou tím, že jeho pravomoci jsou za běžného provozu silně omezené. Takže já osobně bych očekával ve smyslu toho, co jsem napsal výše, že se jako bývalý voják, který měl v popisu práce hlavně plnit rozkazy, bude v prvé řadě školit v dovednostech politických (ovlivňovat, domlouvat, přesvědčovat), když má v popisu práce naši zemi reprezentovat. Jenže ouha, místo toho svůj darahocenný čas ztrácí tím, že s ekonomy intenzívně řeší rozpočet. Pokud ho rozpočet opravdu tak hluboce zajímá, tak na to je místo funkce prezidenta mnohem efektivnější způsob nějaký ekonomický postgraduál.
Jinými slovy, co kdo má dělat, naplno nedělá a nemálo tím ušetřeného času věnuje tomu, co za něj může v rámci dělby práce daleko efektivněji udělat druhý. A výsledky napříč společností tomu pak odpovídají.