Analýza: Írán je finální izraelský cíl. Tamější režim hraje o přežití

Politické vztahy mezi Izraelem a Íránem jsou konfliktní již mnoho let. Toto napětí významně přispívá k nestabilitě v rámci širšího Blízkého východu i globálních mezinárodních vztahů. Teď ale hraje Írán v konfliktu s Izraelem o všechno. 

Írán a Izrael spolu dlouhodobě soupeří v mnoha oblastech. Ale v posledních dvou dekádách se stal hlavním jádrem sporu zejména íránský jaderný program. Jaké důsledky vyvolá stávající eskalace tohoto konfliktu, který nyní přerostl do fáze otevřené vojenské konfrontace? A hrozí Blízkému východu vleklá zničující válka?

Írán vs. Izrael: Boj o mocenskou nadvládu v regionu

Byly to izraelské letecké útoky na íránská jaderná zařízení spolu s atentáty na významné vysoce postavené íránské vojenské představitele a jaderné vědce, které odstartovaly novou etapu otevřené konfrontace mezi oběma zeměmi.

Izraelci Netanjahua kritizují, ale zatykač na něj nepřijmou

Vztahy mezi židovským státem a teokratickým režimem ajatolláhů jsou vysoce konfliktní již od vzniku Íránské islámské republiky koncem 70. let 20. století. Tato událost nejenže zásadně proměnila vnitřní poměry v zemi, ale zároveň přehodnotila základní principy íránské zahraniční politiky. Hlavním cílem nové politické reprezentace se stala snaha o získání hegemonického postavení na Blízkém východě. K tomu íránské špičky volí takzvaný export ideálů íránské revoluce do zahraničí, a to prostřednictvím ideologicky spřátelených skupin. V zásadě od počátku svojí vlády se teokratický režim v Teheránu velmi ostře vymezuje proti USA a Izraeli. Tyto země prostřednictvím svého nejvyššího duchovního vůdce ajatolláha Chomejního dokonce označil za velkého, respektive malého Satana.

Íránský jaderný program

Zhruba od roku 2003 na Blízkém východě začaly opakovaně rezonovat obavy z vývoje íránského jaderného programu pro vojenské účely. Zisk jaderné zbraně by nepochybně znamenal zásadní zvrat v regionální mocenské dynamice ve prospěch Íránu.

K trvalému míru v Pásmu Gazy povede ještě dlouhá a trnitá cesta

Pro okolní země by pak jaderná Íránská islámská republika jednoznačně představovala existenciální ohrožení. Na tato rizika dlouhodobě upozorňoval jak Izrael, tak ale i mnoho arabských států v čele se Saúdskou Arábií. Existence společného nepřítele nakonec paradoxně vedla k postupnému sbližování se židovského státu s do té doby dekády nepřátelskými arabskými státy. Tento proces vyvrcholil v roce 2020 podepsáním takzvaných Abrahámovských mírových dohod mezi Izraelem na jedné straně a Bahrajnem, Marokem, Spojenými arabskými emiráty a Súdánem na straně druhé.

Pokud Trump zvládne Blízký východ, nejspíš dostane Nobelovu cenu míru

Oproti tomu se Írán dlouhodobě snažil vytvářet síť regionálních spojenců. K nim patří hnutí Hamás v Pásmu Gazy, libanonský Hizballáh, režim Bašára Asada v Sýrii, šíitské milice v Iráku a v neposlední řadě jemenští Húthiové.

Pád íránského režimu nebo širší blízkovýchodní válka?

Geopolitická situace na Blízkém východě se v posledních letech nacházela ve stavu křehkého příměří či lokální studené války. Dlouhodobě se vyčkávalo, zda některý z místních problémů jako občanská válka v Sýrii nebo právě sporný íránský jaderný program nezažehnou pomyslnou jiskru ozbrojenému konfliktu obou soupeřících mocenských bloků v oblasti. Nakonec se pomyslnou rozbuškou stal 7. října 2023 a vražedný útok Hamásu na izraelské civilisty a následná dodnes neukončená válka v Gaze. V této válce izraelská armáda narazila na limity boje s protivníkem používajícím metody guerillového boje. Zničení Hamásu a propuštění zbývajících izraelských rukojmích se stále zdá být spíše v nedohlednu. Co lze ale považovat z hlediska židovského státu za velký úspěch, je výrazné oslabení spojenců Hamásu v čele s teokratickým režimem v Teheránu.

Írán zvládl odpojení od systému SWIFT. Plánuje i digitální rijál

Během posledního roku padnul více než pět dekád vládnoucí režim rodiny Asadů v Sýrii, výrazně vojensky a politicky ztratil rovněž libanonský Hizballáh. Finální cíl izraelských úderů pak nepochybně představuje právě Írán. Bez jeho politické, vojenské a ekonomické asistence by výše uvedené režimy ani zdaleka nepředstavovaly takovou hrozbu. Snahou zničit íránský jaderný program a eliminovat vysoce postavené vůdce jeho režimu chce židovský stát přivést vládu ajatolláhů k pádu do propadliště dějin.

Vraždění v Izraeli pomáhal Írán, napsal WSJ

Nahrává mu v tom i to, že Íránská islámská republika se dlouhodobě nachází v důsledku mezinárodních sankcí ve vážných ekonomických problémech. Současně se velká část místních obyvatel – zejména nejmladší generace – netají svým odporem vůči náboženské policii a teokratickému řízení země. Ta jeho hodnoty nesdílí.  Navzdory všem problémům se ale doposud vládnoucí režim udržuje u moci tvrdou vojenskou silou a represemi.

Pokud Izrael během své aktuální vojenské operace ukáže, že bojeschopnost íránských vojenských jednotek má významné deficity, může Íránce povzbudit k otevřenému odporu proti vlastní vládě.

Situace je nebezpečná a Írán hraje o vše

Situace i nadále zůstává velmi nestabilní a nebezpečná. Íránský teokratický režim teď zjevně nehraje pouze o svou prestiž a mocenské ambice. Hraje o svou vlastní existenci. Proto je namístě očekávat, že do své odvety vůči Izraeli vloží všechny dostupné prostředky. A to jak vojenské, tak propagandistické. Nepochybně se bude snažit mobilizovat své vlastní obyvatelstvo. Vybídne ho to k tomu, aby s vizí obrany své země proti sionistům a USA současnou politickou reprezentaci navzdory všem výhradám ještě jednou podpořilo.

Je i pravděpodobné, že vedle odvetných leteckých útoků na izraelská města Írán napadne i americké základny v regionu s cílem situaci ještě více zdramatizovat. Ostatně podobná strategie již íránskému teokratickému vedení jednou vyšla. Stalo se to v období 80. let, kdy hájil své pozice v krvavé válce proti Iráku Saddáma Husajna.

Írán a Izrael jsou v sobě. Finanční trhy ovládla risk-off nálada

Jaký je závěr? Blízký východ se v tomto okamžiku patrně skutečně nachází na historické křižovatce. Desítky let fungující politické a bezpečnostní pořádky se mohou změnit velmi rychle. A tak jsou možné i velké dějinné zvraty, jako je pád íránského režimu či vleklá širší blízkovýchodní válka.

Eva Taterová, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR

—

Mgr. Eva Taterová, M.A., Ph.D. vede oddělení Politika, instituce, moc Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.

Vystudovala obor Mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, kde v letech 2010 až 2016 úspěšně absolvovala postgraduální doktorské studium. V letech 2010 až 2011 studovala na Ben-Gurion University of the Negev v Izraeli, obor Blízkovýchodní studia. V roce 2017 působila jako hostující profesorka na University of Nebraska-Lincoln v USA. Zahraniční zkušenosti sbírala i v jiných zemích, než byly Spojené státy a Izrael.

Specializuje se na témata, jako jsou Československá diplomacie a Blízký východ během studené války, arabsko-izraelský konflikt, česko[slovensko]-izraelské vztahy, moderní dějiny Blízkého východu, ale i na dějiny studené války a antisemitismus v České republice. K uvedené problematice vyučuje tematicky související kurzy pro studenty vysokých škol v České republice i zahraničí. Je autorkou a spoluautorkou mnoha odborných textů, publikací.