Strach a svrab ve vlaku do Prahy. Nastoupili “chirurgové z dovozu”

Můžete si otevřít okno ve vlaku, nebo si nemůžete otevřít okno ve vlaku? Vy byste si rádi okno otevřeli, protože ve vozu panuje nesnesitelný puch, ale co když si tím znepřátelíte toho páchnoucí běžence, který se akorát rozvalil proti vám?

Co když vás zbije nebo rovnou podřízne? Víte snad, že to neudělá? Prostě a jistě, život v Česku se stává nejen stále dražším a obtížnějším, ale i nebezpečnějším.

—

Do ranního spěšného vlaku z Tábora do Prahy dnes kousek před Prahou, v Říčanech, nastoupila snad desítka, snad dvě nebo i tři desítky nelegálních běženců nejspíš ze Sýrie. Pro mnohé i pravidelné cestující na lince to byla novinka. A to přesto, že ti, kteří jezdí pravidelně a vystupují ve stanici Praha hlavní nádraží, mají s běženci bohaté zkušenosti. Běžně je potkávají v nádražní hale nebo v parku před nádražní budovou. A není to ani tak dlouho, kdy si běženci k nádraží přilehlý park docela vzali na pár dní za svůj domov.

A tak ti dospělí, kteří chodí do práce, a ty děti, které do Prahy dojíždějí do škol, překračovali bivakující běžence, kličkovali mezi jejich nemytými těly. Večer pak to samé, byť to už běženci před nádražím nepoléhávali, ale posedávali po lavičkách. A tak nějak po svém trávili čas před i uvnitř nádraží. Vzalo to několik dní, než české orgány pomohly běžencům i občanům Česka, aby si vzájemně nekomplikovali život.

Today, tomorrow I go to Germany, říká Salah ze Sýrie

To, že běženci naskáčou v Říčanech do vlaku, aby se pohodlněji dostali do hlavního města, ale prozatím zas tak běžné není. I v tomto případě ale nejde o nic příjemného. Běženci jsou mladí muži v plné síle, kteří jsou zároveň tak nějak „mimo sebe“. Čemuž se člověk vzhledem k tomu, že jsou mimo své domovy a na dlouhé nepříjemné cestě, příliš nediví. Rovněž mají jiné kulturní zvyky než čeští cestující. Což se projevuje například v jejich přístupu k ženám a dívkám. A vezměme do úvahy i jejich poměr vůči Česku a českým spolucestujícím. Běženci s největší pravděpodobností míří do Německa.

V ČR jsou nízké mzdy a vysoké životní náklady, řekl ministr Rakušan

Česko tak pro ně není cílovou stanicí a Češi pro ně tedy nejsou těmi „novými kamarády“. Život na dávkách tu není žádná výhra a odměna za práci je nízká, jak ostatně v této souvislosti nedávno potvrdil i ministr vnitra Vít Rakušan [STAN]. Česko a Češi jsou prostě jen přestupnou stanicí. A to zrovna není dobrý základ k budování pěkných, pevných a solidních vztahů.

Na cestě s běženci

Na běžencích ve spěšném vlaku z Tábora do Prahy je znát, že jsou na cestě mnoho dnů. Boty, oblečení, ruce… vše mají velice špinavé. Nejspíš se i několik dnů nemyli, opravdu hrozně zapáchají. A zřejmě jsou i hladoví a žízniví. Někteří z nich navzdory zvykům ve svých domovských zemích už v brzkých ranních hodinách totiž pijí naše dobré české pivo. Kozla jedenáctku, vidí cestující.

—

Co dál vidí běžný cestující na nelegálních běžencích? Jsou unavení, pospávají a polehávají na sedáčkách. A z únavy jsou nejspíš i hodně podráždění. Také se strachují o svůj majetek. Jako oko v hlavě si střeží své ledvinky a mobily, jež mají v kapsách svých tepláků a džínsů. Nejspíš mají obavu i z toho, aby jim cestu “za lepším” nikdo nezkomplikoval. Proto dávají zřetelně najevo, že jim nikdo do jejich cesty nevstoupí s jakýmkoli požadavkem. A to asi platí i pro průvodčí, pokud ta by od nich snad žádala jízdenku.

Ale může to být i takový cestující, který by se mohl oprávněně cítit dotčen tím, že zatímco on za cestu platí, oni cestují pravděpodobně zadarmo. Případně by je snad chtěl bláhově upozornit, ať jdou tam, kde nebudou ostatní obtěžovat svým bezdomoveckým zápachem. Prostě by to mohl být takový cestující, který by měl za to, že cestování spolu s nelegálními běženci není vůči němu vůbec fér.

Za místenkové peklo ve vlacích mohou cestující, tvrdí ČD

Stejně jako není fér, že policie, která třeba v Praze brázdí bulváry i v luxusních policejních limuzínách, teď spolu s ním ve vlaku není. Že zrovna, když by to potřeboval, mu nepomáhá, natož aby ho chránila. Že ve vlaku je jen on a pár dalších spolucestujících a pak už jen horda nelegálních běženců. Těch běženců, o nichž mnohé politické strany – jak ty, které je vítají, tak ty, které je rády nemají – tak často mluví jako o inženýrech a chirurzích. Přičemž ti, kteří teď cestují spolu s ním ranním spěšným vlakem, nevypadají ani na jedno. Naopak z nich jde strach a působí všem jenom obavy. Ženám a dívkám pak o něco větší než mužům.

Co dělat v takové situaci

Každý běžný cestující v této situaci nejspíš uvažuje jinak. Když má měkké srdce, najde i určité pochopení pro desperáty na jejich nelegální cestě. Po čase dýchání nesnesitelného zápachu ale stejně nakonec začne přemýšlet o svých zájmech. Co když ho nelegální běženci okradou, zbijí nebo na něj nakonec vytáhnou ostrý nůž, jak se o tom dnes a denně dočítá v médiích? A chytne z toho jejich strašného kašle nějakou zlou, zákeřnou a možná smrtelnou nemoc? Jací krvelační paraziti skočí z jejich nemytých těl přímo na něj? A co bude dělat, pokud se pokusí znásilnit tu dívku naproti? Kdo jim v tom zabrání, když ne on sám. Prostě jen samé nepříjemné otázky, samé nepříjemné pocity!!!

Rakušan nepředpokládá masivní vlnu uprchlíků ze Sýrie, ale ani z Ukrajiny

Běžný cestující přemýšlí i o tom, zda se s danou situací má smířit. Zda se má smířit s tím, že vezme za běžné, že čas od času, případně často a následně třeba den co den, když bude cestovat do práce, aby vydělal na živobytí a poplatil všechny ty daně, které mu stát diktuje za “servis”, jenž mu [ne]poskytuje, mu budou cestu “zpříjemňovat” nelegální běženci. A jak to udělá, když nebude chtít vlakem do hlavního města posílat svou ženu a dospívající děti? A nejsou nakonec ti v drtivé většině hluční Ukrajinci ve vlacích přeci jen ještě darem z nebes, ptá se sám sebe teď už celkem skromně běžný český cestující.

Lidé chtějí žít. Utíkají kamkoli, kde můžou přežít, říká Zakaria ze Sýrie

Rovněž přemýšlí nad tím, zda má hned kontaktovat policii nebo České dráhy. Ale jak to má udělat? Má vytáhnout telefon a před běženci komunikovat s policií? Upřímně, jako dobrý nápad to nevypadá. Napadne ho tedy, že snad na stránkách Českých drah či policie najde nějakou SOS kolonku, SOS klik, pro důležitá okamžitá opatření pro cestujícího, občana, v nouzi. Nenajde tam ale nic takového.

—

Naopak na stránkách policie ho jen zpráva Nevrátila se z vycházky… ještě víc dorazí. Že by snad podobné SOS “tlačítko” bylo na stránkách ČD, pak může úplně zapomenout. Ty nabízí hlavně obrázek moderního vlaku, který pravidelný cestující s Českými drahami nikdy na vlastní oči neviděl. A je vůbec otázka, zda kdy uvidí.

Ani po výstupu z vlaku úmorný život nekončí

Když cestující s nelegálními běženci dorazí do Prahy, ukáže se, že jich je přece jen o něco méně, než se zdálo na nástupišti v Říčanech. Přesto jich je ale stále dost na to, aby ovládli celý jeden vagon ve vlaku. Paní, Češka, která vystupuje, se na ostatní běžné cestující, poté, kdy běženci vystupují a nevidí ji, jen trpce a krátce usměje.

„Za chvíli jsou volby,” říká jí pán ve zjevné narážce na běžence, kteří se rychle a bezohledně rvou ven z vlaku.

„Myslíte, že něco změní?” zklamaně se ho dotazuje paní.

„Ne… Ale myslím si, že nemá smysl volit ty, u nichž je zcela jisté, že se nic nezmění,” stručně jí odpovídá pán.

Pak všichni vystupují z vlaku na nástupiště. Nelegální běženci mezitím předbíhají všechny ostatní cestující a neurvale se tlačí jako první na pojízdné eskalátory.

Přičemž je zjevné, že mnozí z běžných cestujících uvažují, že se o svou zkušenost podělí s policií nebo alespoň ostrahou na nádraží. Avšak na nástupišti či v nádražní hale z bezpečnostních složek nikdo není. To jen před nádražím světácky sedí ve služebním policejním voze policisté, tentokrát zrovna ti městští.

—

Avšak, jak je upozornit na špinavé nelegální běžence z jiných kultur, když hala, ale i prostory před hlavním nádražím jsou plné podobných špinavců? Tam i tady se to hemží páchnoucími osobami docela mimo sebe. Nelegální běženci se tak dokonale ztrácí v té všeobjímající špíně, v níž se tak jako vždy proplétají za svými povinnostmi ti, kteří každý den chodí do práce, případně teď na brigády, ale jinak škol. Ti, kteří platí daně a rádi by žili ve slušném světě, kde na ně nevyskakuje strach a svrab na každém kroku.

—

Co říci závěrem? Média tento týden informovala o tom, že na pražském hlavním nádraží, kde jezdí vlaky i metro, se našla mrtvola. Stejně tak informovala o tom, že v Praze a Středočeském kraji razantně zdraží jízdné. O tom, že jízdné na přelomu roku zdraží i České dráhy tento týden sice neinformovala, ale není třeba o tom pochybovat. Děje se tak každý rok. Novinka je tedy jen to, že do vlaků českým cestujícím po masivním přílivu uprchlíků z Ukrajiny, přibyli další noví spolucestující. Tentokrát nejspíš pro změnu ze Sýrie.

Daniel Tácha