HDP USA roste o 3,8 procenta. Je za tím vyšší spotřeba domácností

Když EU i USA procházejí deindustrializací a fašizací, asi nelze čekat další přírůstky na HDP. V Německu probíhá propouštění, západní státy jsou zadlužené a koukají si půjčovat. V ČR parita kupní síly je nedobrá. Je to ekonomická teorie měnového kurzu, která porovnává různé měny pomocí „spotřebního koše“. Podle této teorie je kurz dvou měn v rovnováze, pokud jsou jejich kupní síly stejné v obou zemích. Každopádně i podle Big Max indexu je česká koruna podhodnocena a to konkrétně o 24 % vůči euru a o 19 % k americkému dolaru. V praxi to znamená, že i když se česká koruna směňuje za nižší počet dolarů, HDP v paritě kupní síly ukazuje vyšší hodnotu, protože ceny zboží a služeb jsou v ČR obecně nižší než v USA. Kvůli nízkým mzdám a vyšším cenám za zboží jsou Češi v porovnání s Němci a Rakušany o dost chudší. Totožného zboží z obchodního řetězce si mohou dovolit 2,5krát méně než bohatší sousedé. Ještě hůř jsou na tom ale Poláci a Slováci. Pokud se navíc na problematiku podíváme přes mediánovou čistou mzdu, ukáže se, že ze zemí bývalého východního bloku se Česko dostalo za Estonsko, kde průměrný člověk vydělá 1,2krát více než průměrný obyvatel Česka.
Italové si přijdou na 1,5krát víc, Španělé 1,4krát, Němci a Francouzi dvojnásobek, Nizozemci skoro 2,5krát tolik, Lucemburčané skoro 4krát tolik. Rakousko, Švédsko, Finsko, Irsko nebo Belgie – všechny tyto země mají více než dvojnásobné mediánové příjmy. Dokonce i v porovnání s Německem má Rakousko zhruba o 6000 korun vyšší měsíční mediánovou mzdu. Oproti Česku pak Rakušané vydělají zhruba o 32 tisíc korun měsíčně (2,3krát víc). V obou zemích, Německu i Rakousku, tak mohou klienti v průměru nakoupit zhruba dvouapůlnásobek toho co Češi. Velké unikátní srovnání cen obchodních řetězců, které působí v Česku i v sousedních zemích, ukazuje, že rozhodně nenakupujeme levně. Ze srovnání sedmi obchodních řetězců vyšly pro Čechy nejhůř IKEA a drogerie DM a Rossmann. V posledních dvou letech sice mzdy nominálně rostou, ale reálně kvůli vysoké inflaci klesají.
Dlouhodobě tedy sice Česko patří mezi ekonomicky vyspělé regiony, jak je vyhodnocuje Světová banka, kvůli vysoké inflaci se však kupní síla nyní propadla. Kupní síla je i v rámci České republiky rozmístěna výrazně nerovnoměrně, jak vyplývá z výroční analýzy společnosti GfK. Nejvyšší kupní sílu mají obyvatelé Prahy. Absolutně Pražané disponují zhruba šestinou veškerých disponibilních příjmů České republiky, v přepočtu na jednoho obyvatele kupní síla obyvatel hlavního města v posledních 10 letech stabilně osciluje okolo 30 procent nad celostátním průměrem.
Shrňme si také základní cíle Green Dealu – „rány osudu“, kterým se těžko vyhnout. Patrně zvyšěování výdajů na zbrojení. Rok 2027, emisní povolenky pro domácnosti a osobní dopravu. Rok 2028, konec uhelných elektráren. Rok 2030, snížení emisí u aut na 55 %. Rok 2030, výroba elektřiny z OZE na 45 % celkové výroby. Rok 2035, konec výroby aut se spalovacími motory (některé automobilky však bojují za nezrušení výroby těchto aut). Rok 2035, snížení spotřeby energií domácností o 22 % oproti dnešku. Rok 2040 snížit produkci emisí uhlíků o 90 % (toto je celkový blud a v té době už EU s nejvyšší pravděpodobností nebude existovat). Green Deal prováděný befelem a pod hrozbami. Rok 2050, nulová produkce emisí celé unie. Rok 2050, všechny budovy musí být renovované a bezemisní a bez topení fosilními palivy. 
Zprvu se budou nabízet dotace, podpory, pak se přejde k postupnému omezování, k sankcím, k zákazům. Na sankce a zákazy se už teď můžeme podívat do zahraničí.
Francie od letošního roku zakázala pronajímat byty s energetickým štítkem G, tedy s tím nejhorším. U nás jsou stále k mání. Ale pozor, i to má svůj vývoj. Od 2028 začne ve Francii platit zákaz pronájmu bytů ve třídě F, od 2034 i E. Tlak na renovace. Dáváme ti čas, ale ten utíká jako voda.
V Holandsku jsou napřed. Od 2023 tam nesmí být pronajímány kancelářské budovy s horším štítkem než C. Teď probíhá diskuse o tom, že by se stejné pravidlo zavedlo i u obytných budov. Energetická třída C, to už je dům po pořádných opravách. Za pět let už se požadavky zostří.
U Green Dealu jde očividně o stupňování tlaku. My jsme, jak je naším zvykem, pár let pozadu. Odhad, jak budeme v následujících letech fungovat s Green Dealem (u kterého se spoustu českých politických stran dušuje, že ho zruší nebo aspoň reviduje a zmírní, ale dočkáme se jen soustředěného ticha a pomalé implementace, nebo několika prohraných bitev v Bruselu a následného ticha a implementace). V příštích pěti letech stát bude monitorovat stav budov v ČR. S hrůzou zjistí, že budovy na vesnicích mají nejen nejhorší energetické štítky, ale také nejvíc občanů, kteří odmítají vyndat hlavu z písku a začít spolupracovat na greendealové záchraně vesmíru, života a vůbec. Vznikne další dotační program zacílený na venkov. Bude daleko vstřícnější než nynější programy Nová zelená úsporám nebo Oprav dům po babičce. Ty jsou určené spíše pro ty, kteří mohou investovat a mohou se masivně zadlužit. Další dotační program bude pro ty druhé.
Poté mohou přijít citelně vyšší daně z nemovitosti pro ty nerenovované. Nižší pro ty renovované. Úlevy na daních pro ty, kteří začnou renovovat. Přijdou i zákazy pronájmu, povinnost po koupi nemovitost opravit dle standardů (což ty nejhorší domy učiní prakticky neprodejné). Všechno to bude nádherný kšeft pro banky, to bezesporu, a také pro pojišťovny. Stát ovšem musí postupovat uvážlivě. Pokud začnou převažovat sankce, navíc příliš přísné sankce, může to vést k vylidňování vesnických oblastí a sociálnímu nepohodlí velké části společnosti a napětí ve společnosti. Pokud EU nepadne (její pád si ale Británie i USA přejí), bude to vše pomaloučku realizovat.

Je to tristní čtení ve světle toho, jak to dnes jede v EU. A poté, co jsem shlédl „Předvolební speciál 360° – Green Deal (B. Peštová, M. Kupka, R. Fiala, L. Vlček)“, tak jsem se z toho oklepával ještě hodinu.
Tak vymaštěnou hlavu, jako je ministr průmyslu a obchodu pan Vlček ze STAN, jsem už dlouho mluvit neslyšel. Byl jsem totiž zvědav, jak se ten nesmysl se zdáním jisté logiky v debatě zdůvodní. To se podařilo Kupkovi z ODS, že mu na to neznalý, jak to v EU chodí a kdo jsou zelení komouši, snadno skočí.
Už na základce jsme se učili a u tabule nás z toho zkoušeli, co je to klima (podnebí) a co je to počasí. Že počasí je okamžitý stav ovzduší a podnebí je dlouhodobě neměnný chakter stavu atmosféry v lokalitě, čemuž odpovídá i druh fauny a flóry v příslušném místě se vyskytující. A ministr průmyslu a obchodu bez uzardění prohlásí, že je třeba s klimatem něco dělat, protože loni bylo velmi horké počasí a bylo sucho. On má guláš i v základních pojmech. Když mu Fiala z SPD dal provokativní otázku, jak je tedy možné, že Evropa v geologicky nedávné době (před desítkou tisíc let) byla zaledněná a pak se dramaticky oteplilo a průmysl přitom nebyl, tak raději nereagoval. A když mu bylo přehozeno, že je třeba zbrojit a k tomu je nutný průmysl, co tedy budou dělat, tak začal mávat se složkou, že STAN má hospodářskou stategii. Asi se mu toto u ANO zalíbilo, tak nechtěl zůstat pozadu. Jenže když dva dělají totéž, není to totéž. Prohlásil, že řešením je znalostní ekonomika. Já jsem to pochopil tak, že až budou sestavovat bojové vozidlo pěchoty, že do něj místo volantové tyče srulují výkres jejího konstruktéra, podlepený tvrdým papírem, protože ocelárny jako fujprůmysl budou pryč a o soustružníka, který by tyč na soustruhu stáhl na potřebné rozměry, nezavadíte. Jelikož potenciálního adepta podle strategie STAN napěchovali studovat umělou inteligenci. A neustále se oháněl modernizací průmyslu, jak snížit energetickou náročnost. Jenže si nejsem jist, zda chápe, že v třeba chemickém průmyslu je energetická náročnost daná fyzikálními zákony. Klidně i ve školní jídelně. Když potřebujete uvařit polévku pro padesát tisíc dětí, tak pro uvedení těch tisíců litrů vody do varu potřebujete vždy konkrétní množství energie, dané měrným teplem vody, i kdybyste se umodernizovali k smrti.
Když pak voliči chodí k urnám základními znalostmi o politice nepolíbení, jsou konce takové, jak se v článku píše. Do jisté míry poděs Trump šéfuje zemi, která má růst skoro čtyři procenta a v EU se z hospodářského hrnce s velkým nadšením vyškrabují pouhé desetinky růstu. A to pamatuji doby nedávné, když bylo celé procento, že se mluvilo o velmi špatných časech. A ani si nezjištuji, zda lidé vědí, že vždy bylo několik set tisíc nezaměstaných a zhruba stejný počet nabízených míst. Už skoro rok je to tak, že počet nezaměstaných moc neklesl, je to přes tři sta tisíc, ale počet nabízených míst není ani celá stovka tisíc. Skoro čtvrt miliónu lidí, i kdyby dělat chělo, práci nenajdou. A to bude setrvalý stav.
Proto zelení komouši potřebují další naše peníze. Ale to situaci jen zhorší. Vytáhnu z levé kapsy, něco z toho spolknou režie a zbytek dám do pravé kapsy. Protože co spotřebiteli seberete pro dotaci někde, to on neutratí zase jinde. Kdyby to byla aritmetika alespoň s nulovým součtem! Bohužel, je naopak se záporným součtem. V tom je obrovské politicko hospodářské nebezpečí. Tržní segmenty hospodářství budou skomírat a dotační segmety, pevnými opratěmi v rukou zelených komunistů dirigované, budou bobtnat. A kdo nebude čůrat s nimi, bude čůrat proti nim. Tak se to bude brát. Přisluhovačů se najde tolik, až nám to nebude milé. A tím dveře pasti zaklapnou. Pak se jen bude čekat, jak to bylo i s rudými, kdy ekonomické zákony zajistí, že se to podělá celé. Koaličníkovi, i opozičníkovi.