Český systém péče o duševní zdraví dětí je dlouhodobě v rozvalu. Rodiče se tak ve chvíli, kdy jejich dítě potřebuje pomoc, dostávají do potíží. Neví, jak reagovat, na koho se obrátit, kam jít. FinTag přináší manuál toho, co se jim nabízí.
Každé dítě prochází obdobím, kdy je smutnější, podrážděnější, uzavřenější, nebo naopak výbušnější. Vývoj není přímka a krátkodobé výkyvy nálady, chování či výkonu patří k dětství stejně jako růstové bolesti k tělu.
Analýza: Péče o duševní zdraví dětí je v rozvalu. Zaplatíme za to i s úroky
Pro rodiče ale bývá obtížné rozlišit, kdy jde ještě o přirozenou vývojovou fázi a kdy už se dítě trápí natolik, že by mu odborná pomoc mohla skutečně ulevit. Nejistotu navíc zvyšuje nepřehlednost systému péče. Mnoho rodičů si tak není jistých, kam se obrátit, a jaký je vlastně rozdíl mezi psychologem, psychoterapeutem a psychiatrem.
Výzkumy z oblasti vývojové psychologie a dětské psychiatrie se shodují v jednom důležitém bodě. Samotný příznak nebývá tím hlavním vodítkem. Rozhodující je čas, intenzita a dopad na fungování dítěte.
Jinými slovy:
- Ne to, že je dítě smutné, ale že je smutné dlouhodobě!
- Ne to, že se dítě bojí, ale že strach ho ovládá každý den!
Přehledy publikované například v odborných časopisech, jako jsou Pediatrics nebo JAMA Pediatrics opakovaně upozorňují, že varovným signálem jsou především přetrvávající změny v emočním ladění, chování, sociálních vztazích a školním fungování. Ty dítěti brání v běžném vývoji.
Posílají vaše děti přes telefon nudes? Pak si škodí i porušují zákon
Z klinického hlediska patří mezi nejvýznamnější varovné znaky dlouhodobě snížená nebo naopak výrazně podrážděná nálada, nápadné stažení z kontaktů, ztráta zájmu o dříve oblíbené činnosti a zhoršení školního výkonu. Znaky, které nelze vysvětlit pouze studijní náročností.
Děti jsou závislé na sociálních sítích. Politici v EU už to řeší
Vývojové studie rovněž ukazují, že právě kombinace více takových změn, trvajících několik týdnů až měsíců, zvyšuje pravděpodobnost, že dítě prožívá psychickou zátěž, která přesahuje běžné vývojové obtíže.
Co dále upozorňuje na psychické problémy dětí
Pozornost odborníků dlouhodobě přitahují také opakované tělesné obtíže bez jasné zdravotní příčiny, zejména bolesti břicha a hlavy. Výzkumy ukazují, že u dětí se takto často projevuje dlouhodobý stres, úzkost nebo emoční přetížení. Dětské tělo mnohdy reaguje dříve než schopnost své prožívání pojmenovat slovy. Z pohledu vývojové medicíny nejde o „hraní si na nemoc“, ale o legitimní způsob, jakým se psychická zátěž dostává na povrch.
Kdo jsou žáci a studenti, kteří demonstrují proti Motoristům
Zvláštní pozornost si zaslouží situace, které už nejsou jen varovným signálem, ale vyžadují okamžitou reakci. Odborná doporučení pro pediatry i rodiče se shodují, že jakékoli projevy sebepoškozování, výroky o tom, že dítě nechce žít, nebo opakované fantazie o smrti je nutné brát vážně. A bez odkladu vyhledat odbornou pomoc. Zde nejde o to „nepanikařit“, ale o bezpečí dítěte!
Kuba se diví, proč stát nepřispěje dětské psychiatrické nemocnici
Proč se dnes tolik mluví o včasném zachycení potíží? Rozhodně ne proto, že by každé dítě s obtížemi mělo „skončit v systému“. Mluví se o tom proto, že dlouhodobé populační studie ukazují jasnou souvislost mezi přetrvávajícími psychickými obtížemi v dětství a zvýšeným rizikem závažnějších potíží v dospívání a rané dospělosti. Jinými slovy – čím dříve dítě dostane podporu, tím menší bývá potřeba intenzivních zásahů později.
Role rodičů a orientace v systému
Když rodič dospěje k rozhodnutí, že by dítěti odborná pomoc mohla prospět, často naráží na další nejistotu. Ke komu vlastně jít?
- Dětský psycholog pomáhá pochopit, co se děje. Zaměřuje se především na vyšetření a porozumění tomu, co se s dítětem děje. Hodnotí jeho vývoj, emoční prožívání a chování a pomáhá zorientovat se v další péči. Doporučuje další postup.
- Dětský psychoterapeut se věnuje samotné léčebné práci. Pracuje s dítětem dlouhodobě. U dětí přitom nejde o „mluvení o problémech“, ale o citlivou práci skrze hru, vztah a postupné vytváření bezpečí. Rodiče jsou důležitou součástí procesu.
- Dětský psychiatr je lékař, který se zapojuje zejména u závažnějších stavů. Do péče se zapojuje zejména tehdy, když potíže dítěte výrazně ohrožují jeho zdraví nebo fungování. Stanoví diagnózu a může předepsat léky.
Tyto role se v ideálním případě doplňují, nikoli nahrazují. Mnoho rodičů má z terapie obavy. Bojí se nálepkování dítěte nebo mají pocit, že selhali. Z pohledu psychoterapie je ale vyhledání pomoci spíše známkou odpovědnosti než slabosti. Terapie není o hledání viníka, ale o vytvoření prostoru, kde dítě může bezpečně vyjádřit to, co samo ještě neumí unést. Rodiče v tomto procesu nehrají vedlejší roli. Naopak v dětské terapii jsou klíčovým partnerem. A často se právě skrze změnu v rodinném prostředí dostavuje úleva dítěte.
Využití pomoci není selháním rodičů
Je zároveň důležité mluvit otevřeně o limitech českého systému. Péče o dětské duševní zdraví je dlouhodobě přetížená. Dětských psychiatrů je nedostatek a čekací lhůty mohou být velmi dlouhé. Mnoho rodin proto hledá pomoc i mimo veřejné zdravotnictví a kombinuje různé formy podpory – školu, poradenská zařízení, psychologickou diagnostiku a psychoterapii. Neznamená to, že pomoc není možná, ale často vyžaduje více orientace a vytrvalosti, než by si rodiče přáli.
Jak poznat, že už je čas hledat odbornou pomoc:
- Zpozornět je namístě vždy, když si u dítěte všímáte změn, které trvají déle než několik týdnů. Postupně se zhoršují nebo výrazně zasahují do jeho každodenního fungování. Typicky jde o situace, kdy je dítě dlouhodobě smutné nebo podrážděné. Nápadně se stahuje z kontaktů, přestává zvládat školu nebo ztrácí zájem o věci, které ho dříve těšily.
- Varovným signálem mohou být i opakované tělesné potíže. Sem patří například bolesti břicha či hlavy, pro které se nedaří najít jasnou zdravotní příčinu. Případně výrazné změny spánku a chuti k jídlu. Zvláštní pozornost si zaslouží výroky o beznaději, nechtění žít nebo projevy sebepoškozování. V takových případech je důležité vyhledat pomoc bez odkladu.
Hledat pomoc pro dítě není selháním rodičovství. Je to projev toho, že dospělí berou vnitřní svět dítěte vážně. Včasná podpora může výrazně snížit utrpení dítěte i celé rodiny. V mnoha případech zabrání, aby se potíže prohlubovaly. Děti nepotřebují dokonalé rodiče. Potřebují dospělé, kteří si všimnou, že se něco děje, a jsou ochotni hledat řešení.
Obecné pravidlo zní: Nejde o to, že dítě má potíže, ale o to, že v nich zůstává samo a bez úlevy. Pokud máte pocit, že běžná rodičovská podpora už nestačí, je v pořádku obrátit se na odborníka. Ne proto, abyste dítě „onálepkovali“, ale abyste mu pomohli najít cestu z nepohody dřív, než se prohloubí.
Mgr. Michal Kniha
Autor je speciální pedagog a psychoterapeut s dlouholetou praxí v sociálních službách a na krizových linkách.
Absolvoval dva psychoterapeutické výcviky, z toho jeden se zaměřením na práci s dětmi a dospívajícími.
V současnosti působí v soukromé praxi jako terapeut a mediátor, kde se věnuje individuální práci s dětmi, dospívajícími i dospělými klienty.
