Rozdíly ve zdravotní péči mezi západní a střední a východní Evropou [CEE] patří k dlouhodobým strukturálním problémům Evropské unie. Nejvíce se to projevuje v objemu investic do veřejného zdravotnictví.
Ze svého úhlu pohledu se touto problematikou ve svém reportu zabývala Evropská federace farmaceutických společností a asociací [EFPIA]. Konstatuje v něm, že i když mnoho zemí EU v posledních letech posílilo investice do zdravotnictví a modernizovalo své zdravotní systémy, nerovnosti v dostupnosti inovativní léčby i ve zdravotních výsledcích přetrvávají. Více v článku spolupracovníka redakce FinTag Jakuba Štega.
—
Ze zprávy EFPIA jasně vyplývá, že zásadním zdrojem rozdílů mezi zeměmi regionu CEE a vybranými západními zeměmi je dlouhodobě nižší míra veřejných investic do zdravotnictví v zemích CEE. Zatímco státy takzvané EU4, sem patří Německo, Francie, Itálie a Španělsko, investují do veřejného zdravotnictví v průměru více než 3 200 eur [cca 78 112 Kč] na obyvatele ročně, v regionu CEE je to přibližně 1 600 eur [cca 39 072 Kč]. To je tedy zhruba polovina.
Investice do zdravotnictví vůči hrubému domácímu produktu v %
[Zdroj: EFPIA]
Strukturální investiční deficit se promítá nejen do kapacit systému, ale i do samotných zdravotních výsledků populace. Důsledkem je mimo jiné přibližně pětiletý rozdíl v průměrné délce života mezi CEE a západní Evropou a výrazně vyšší míra úmrtí na onemocnění. A to na onemocnění, kterým lze při adekvátní léčbě předejít. Studie EFPIA poukazuje na to, že takzvaná „léčitelná mortalita“ je v regionu CEE zhruba o 137 procent vyšší než v EU4!
Zdravotnictví jako motor ekonomického růstu
Pozitivním signálem je, že výdaje na zdravotní péči i léčiva v zemích CEE v posledních letech rostou rychleji než v západní Evropě. Pokud by tento trend pokračoval, některé státy – například Slovinsko, Polsko, Chorvatsko či Bulharsko – by se mohly přiblížit úrovni investic zemí EU4 již kolem roku 2040.
Analýza zároveň naznačuje jasnou vazbu mezi vyššími investicemi do zdravotnictví a celkovou ekonomickou výkonností. Země CEE, které jsou nejblíže průměru EU z hlediska podílu výdajů na zdravotnictví vůči hrubému domácímu produktu [HDP], jako je Česko nebo Slovinsko, zároveň vykazují relativně vyšší HDP na obyvatele v rámci regionu CEE. Investice do zdraví tak nepředstavují pouze náklad, ale i nástroj ke zvýšení produktivity či posílení účasti na trhu práce.
Přístup k inovacím
Jedním z nejviditelnějších projevů nerovností je dostupnost inovativních léčiv. Mezi lety 2020–2023 měli pacienti v zemích CEE hrazený přístup pouze k přibližně 31 procentům nových léčiv schválených Evropskou agenturou pro léčivé přípravky [EMA], zatímco v EU4 to bylo 76 procent.
Rozdíly se neprojevují jen v rozsahu dostupnosti, ale i v rychlosti schválení úhrad. Od roku 2020 až 2023 průměrná doba od schválení EMA k zařazení do systému úhrad činí v CEE 705 dní. To je o 260 dní déle než v západní Evropě. Tento časový skluz může mít pro pacienty s vážnými onemocněními zásadní dopad.
Udržitelnost financování a demografický tlak
Situaci dále komplikuje nepříznivý demografický vývoj. Do roku 2050 se očekává pokles populace v produktivním věku v regionu CEE přibližně o 20 procent. To povede k nižším příjmům do systémů veřejného zdravotního pojištění a vyšším nárokům na zdravotní a sociální péči. Zdravotní výdaje přitom po 55. roce života rostou až trojnásobně. Což zase zvyšuje tlak na dlouhodobou fiskální udržitelnost.
Co by přineslo dorovnání investic?
Modelace uvedené v analýze EFPIA naznačují, že pokud by země CEE investovaly do zdravotnictví na úrovni zemí EU4, mohly by každoročně zachránit více než 100 000 životů a zaznamenat ekonomický přínos v řádu stovek miliard eur. Naopak setrvání na současné úrovni výdajů by znamenalo desítky milionů ztracených let života v důsledku nemocí, tzv. DALYs [ztracených roků života v důsledku zdravotního postižení, pozn. red.].
Jaká je cesta vpřed
Překlenutí zdravotnické propasti mezi západními zeměmi a regionem CEE vyžaduje dlouhodobý, strategický přístup. Klíčovou roli hraje předvídatelné rozpočtové plánování, reforma mechanismů úhrad a posilování HTA procesů, hodnocení zdravotních technologií.
V Česku je v současnosti intenzivně pod taktovkou ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha [za ANO] diskutována reforma stávajícího dohodovacího řízení. Ta by měla přinést dlouhodobě udržitelný finanční rámec, ale i jasnou strategii, jež by odstranila obecně přetrvávající nejistotu brzdící investice do inovací ve zdravotnictví.
Jakub Šteg, spolupracovník redakce FinTag
Do zdravotnictví se podle mínění řady politiků včetně pana Soudruha prezidenta investuje až příliš mnoho. Proto nemáme dost peněz na to, abychom investovali do armády oněch slíbených 3,5 resp. 5 procent HDP. I pan SOUDr. prezident se jistě rád obejde bez svých vysokých příjmů, jen aby se ten slíbený objem peněz na zbraně mohl vydat. Jistě přesvědčí doma i svoji první dámu, že sto tisíc měsíčně za nic je až příliš mnoho. Dá se ta to pořídit i nějaký ten dron.