Loni na podzim slovenská vláda schválila zákon o takzvané energopomoci. Tu vyplácí letos dál, ale už ne plošně jako v minulých třech letech. Důvod je prostý. Plošné energodotace se ukázaly jako neefektivní, a hlavně mimořádně nákladné.
Slovensko v posledních letech prošlo nákladným experimentem s plošným dotováním cen energií. Koaliční vláda premiéra Eduarda Hegera [OĽANO] reagovala na prudký růst cen energií po invazi Ruska na Ukrajinu v roce 2022 masivními přímými dotacemi v podobě energopoukázek. Výhodou plošných dotací byla rychlost zavedení a administrativní jednoduchost. Nevýhodou však bylo, že pomoc proudila i těm, kteří ji nepotřebovali, tedy domácnostem s vysokými příjmy. A to stejné platilo i pro firmy a průmyslové odběratele. A pak tu byly náklady, které oproti jiným efektům zůstaly v podobě vyššího zadlužení.
„Celkové náklady jen v roce 2023 překročily 3 miliardy eur,“ říká pro FinTag výkonný ředitel Kanceláře Rady pre rozpočtovú zodpovednosť [RRZ] Viktor Novysedlák.
Tři miliardy eur činí v přepočtu zhruba 73 miliard korun.
„Přičemž přibližně 0,9 miliardy eur se podařilo refundovat z prostředků Evropské unie,“ doplňuje Novysedlák pro FinTag.
V roce 2024 klesly výdaje na energopomoc na zhruba 1,1 miliardy eur [cca 27 mld. Kč] a v roce 2025 na 531 milionů eur [cca 13 mld. Kč].
Náklady na energodotace na Slovensku
[Zdroj: FinTag, RRZ]
Výdaje klesaly ruku v ruce s tím, jak se situace na energetických trzích postupně uklidňovala. Až letos vláda Roberta Fica [SMER-SD] ale ukončila plošné vyplácení této pomoci. Nárok na dotace si zachovaly jen ty domácnosti s příjmy pod stanovenou hranicí takzvané bonity.
„Odhadované celkové výdaje by měly dosáhnout přibližně 384 milionů eur. Přičemž čistý dopad na rozpočet po zohlednění náhrad z EU fondů představuje kolem 174 milionů eur,“ říká, na kolik vyjde energetická podpora po změně jejích podmínek, Novysedlák.
To znamená, že ze slovenského rozpočtu v letošním roce odejde na pokračování energopomoci v přepočtu něco málo přes čtyři miliardy korun. Otázka ale zní, zda tomu tak skutečně bude. Podle některých kritiků zákona totiž i adresné schéma podpory stále pokrývá až 90 procent slovenských domácností.
Jak RRZ hodnotí efektivitu plošných dotací
Podle Viktora Novysedláka se slovenská RRZ vyjadřovala k problematice opakovaně. Plošné energodotace měly podle ní výrazné fiskální náklady a zvýšily potřebu dodatečné konsolidace.
„Odkládání přechodu na tržní ceny a poskytování plošných dotací přispělo k odklonění se od zamýšlených cílů pro deficit a dluh,“ říká pro FinTag.
Ve srovnání s jinými zeměmi EU, které zvolily adresnou pomoc cílenou na nízkopříjmové domácnosti a zranitelné skupiny od samého počátku, podle něj Slovensko vynaložilo podstatně více prostředků na domácnosti, které finanční kompenzaci vůbec nepotřebovaly.
Nynější přechod k adresné pomoci kvituje jako krok správným směrem. Ale i varuje, že sám o sobě nestačí. Deficity veřejných financí jsou dlouhodobě na neudržitelných úrovních i bez zohlednění výdajů na energodotace. Stabilizaci rostoucího veřejného dluhu a jeho následné snižování si žádá konsolidační opatření ve výrazném rozsahu.
„Splnění vládních rozpočtových cílů do roku 2028 si vyžádá opatření v objemu 3,8 procenta hrubého domácího produktu,“ vysvětluje.
Podle slovenských ekonomů to nebude vůbec snadné. Vláda volbu konsolidační strategie musí vyvažovat s ohledem na ekonomický růst, který je na Slovensku aktuálně utlumen. Špatně nastavená konsolidace by mohla hospodářský výkon dále brzdit a celý proces ozdravení veřejných financí tak prodloužit. Slovenský experiment s dotováním cen energií tak zanechal zemi před nelehkým úkolem. Napravit škody na státní kase, aniž by se přitom zastavilo hospodářské oživení. A to v situaci, kdy plošné dotování cen energií přišlo státní kasu v přepočtu na necelých sto miliard korun.
Jak je na tom Slovensko se zadlužením
Přestože přechod na adresnou pomoc v případě energií představuje krok správným směrem, veřejné finance zůstávají v hluboké nerovnováze. Slovenský státní dluh loni překročil 61 procent HDP. Přispělo k tomu i nepřesně cílené dotační řešení.
Z ročního hlediska loni činil deficit veřejné správy Slovenska 4,45 procenta HDP. Oproti roku 2024 ale šlo o meziroční zlepšení, protože tehdy zadlužení činilo 5,35 procenta HDP.
Deficit veřejných financí SR k dubnu 2026 v % HDP
[Zdroj: susr.statistics.sk]
Absolutní většinu loňského deficitu způsobilo hospodaření ústřední státní správy, jež skončilo v červených číslech na úrovni 6,93 miliardy eur [cca 169 mld. Kč]. Místní samospráva vykázala deficit necelých 86 milionů eur [cca 2,1 mld. Kč]. Celkový slovenský státní dluh pak v roce 2025 dosáhl necelých 84 miliardy eur [cca 2 biliony Kč], to je 61,39 % HDP. Jen od roku 2022 vzrostl v přepočtu o bezmála půl bilionu korun.
Marek Jendrál
Na tomto vidíte praktické dopady, když komouš hospodaří. Dnes ten zelený. U rudého to nebylo jiné.
Mám-li být přesný, z počátku to jiné bylo. Protože kapitalistům v krátké době zabavili výrobní prostředky, tak začala jízda. Ve výrobě doznívalo to, co kapitalisté společně s dělníky vybudovali, takže to docela šlo, pokud si tedy odmyslíme následky války a navíc z nahospodařeného a vybudovaného měli co rozdávat. K tomu musíme připočíst to, že pokud byly okolní ekonomiky zpočátku vyspělejší, tak zase o to více byly válkou rozmláceny. Obrazně řečeno, při pohledu s koňskými klapkami na očích to na první pohled vypadalo docela dobře. Bylo mnoho těch, kteří si to dokonce pochvalovali a ochotně spolupracovali.
Konce známe. Kapitalismus se musel opět uvést do života s tím, že zářnými zítřky omámené obyvatelstvo následky pociťuje dodnes. Už jen v tom, že za mzdy, za které tak rádo pracuje a ještě si někteří říkají, že jsou dobře placeni, by v zemích Evropy nevytáhli ani paty z postele. Myšleno s tím západem Evropy dnes, ne mnohem později, pokud to takto půjde dál.
Proto i věta …..Přestože přechod na adresnou pomoc v případě energií představuje krok správným směrem, …. není správná. Nemá totiž pevnou půdu pod nohama. Tou pevnou půdou je vždy trh a vědeckotechnický rozvoj. Tato věta stojí čistě na ideologii. Půda, na které tato věta stojí, se dá popsat slovy, poručíme větru, dešti, přírodním a ekonomickým zákonům a ono to půjde. Kam to půjde a kde každá taková cesta končí, to snadno zjistíme, když se ohlédneme krátce zpět.
Ale zcela stejné to také nebude. Nejen proto, že platí, že nikdy nevstoupíš do téže řeky. Tehdy to postihlo jen některé v Evropě, takže ti šťastnější mnohem později pomohli těm méně šťastnějším. Dnes to postihuje Evropu celou a jak můžete pozorovat praktické důsledky, jak to v kapitalismu funguje, světoví ekonomičtí supi se už postupně slétají a začínají posedávají okolo. Aby se pak nezadžitelně na mršinu vrhli a pozřeli to, co za pozření z ní ještě stojí za to.
Takové to budou konce, pokud volič neprocitne včas. Co mě děsí je to, že zkušenosti z minulosti, i té daleké, ukazují, že pravděpodobnost, že by procitl dříve, než v tom bude vězet až po uši, je velmi malá.