Větší hodnotu má majetek než peníze, říká sekretář ČBK

2
1129
penize
Generální sekretář České biskupské konference Stanislav Přibyl / Foto: FinTag.cz

„V globálu jsme aktuálně lehce v zisku. To je, že nejen ty peníze, které vyděláme, spotřebujeme a investujeme, ale i nám malinko zbyde,“ říká v podcastu FinTag.cz generální sekretář České biskupské konference Stanislav Přibyl.

Česká biskupská konference [ČBK] je stálý sbor katolických biskupů v České republice. Vynecháme-li všechno ostatní, co spadá do její působnosti, a soustředíme se jen na hodnotu majetku, který stát katolické církvi v rámci takzvaných církevních restitucí vrátil, vyjde nám suma 130 miliard korun.

„Jako biskupství jsme v Praze etablováni od roku 973. Pokud bychom vzali Velkou Moravu, tak od roku 860. To znamená, že k majetku, který jsme získali v takzvaných církevních restitucích, přistupujeme hlavně ve smyslu jeho dlouhodobé udržitelnosti. A ve dlouhodobém horizontu má docela jistě větší hodnotu majetek než peníze,“ říká v podcastu FinTag.cz generální sekretář ČBK Stanislav Přibyl.

Tím to ale nekončí. Je tu ještě dalších 47 miliard korun, které římskokatolické církvi vyplácí stát formou finančních náhrad za majetek, který jí nebylo z mnoha důvodů možné vrátit. Část peněz církev již dostala, zbytek jí stát splatí do roku 2042. Pro úplnost dodejme, že stát vyplácí církvím i příspěvek na provoz. Ten v čase klesá a v roce 2030 zcela skončí.

Hospodaření katolické církve v podcastu FinTag.cz Stanislav Přibyl přirovnává k chování sedláka, v jehož rodině se majetek předává z generace na generaci. Sedlák si tak vždy velmi dobře rozmyslí, než se nějakého majetku zbaví.

Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi

V roce 2012 prošel legislativním procesem zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými institucemi. V účinnost vstoupil o rok později, tedy v roce 2013. Zákon v sobě zahrnuje již zmíněné církevní restituce. Což znamená navrácení majetku, který průkazně v minulosti patřil církevním subjektům, ale po roce 1948 propadl státu. Druhou částí vyrovnání s církvemi jsou zmíněné finanční náhrady. Ty odškodňují majetek, který byl původně církevní, ale protože za desítky let komunistické totality nebo po roce 1989 do roku 2012 získal jiný účel, nebylo jeho vrácení snadné nebo vůbec možné.

„Restituce jsou v podstatě ukončené. Běží ještě několik málo soudních sporů. Není to o tom, že by se snad církve soudily o majetek, ale často jsou to soudy o vypořádání vlastnictví, kde to není na první pohled zřejmé,“ říká generální sekretář ČBK.

Jak již bylo řečeno, majetek konkrétně katolické církve byl oceněn v době účinnosti zákona o vyrovnání s církvemi na 130 miliard korun. Finanční náhrady pak na cca 47 miliard korun. Ty římskokatolická církev dostává v ročních splátkách. Finanční náhrady se valorizují o inflaci, a to vždy po dvou letech. To znamená, že například splátka v letošním roce se upraví o inflaci z roku 2020.

„A ta částka se následně dělí mezi osm diecézí, osm biskupství. To je víceméně totéž. A pak ještě mezi dvě vyšší konference vyšších řeholních představených. To jsou mužské a ženské řeholní řády. A ty peníze se i pak dál dělí. A když se to rozpadne na více dílů, tak jsou to menší částky,“ vysvětluje přerozdělování finančních náhrad v katolické církvi Stanislav Přibyl.

To se mimochodem velice podobá tomu, jak si mezi sebou dnes například odbory dělí výnosy z majetku po bývalém Socialistickém svazu mládeže [SSM].

Lesy, pole, budovy, kulturní památky a peníze

Církve dostaly v restitucích zpět zejména pole, lesy, vodní plochy, budovy a předměty kulturní hodnoty. Pro příklad uveďme třeba středověký obraz Madona z Veveří, jenž vystavuje Diecézní muzeum v Brně. Základ navráceného majetku ale tvoří nemovitosti.

„My nejsme realitní makléři. Církev není organizace, která se zabývá obchodováním s majetkem,“ jednoznačně odmítá Stanislav Přibyl to, že by církev [tak jako například odbory, pozn. red.] majetek rozprodávala.

Podle něj smyslem celé správy církvím navráceného majetku je zajištění ekonomiky pro fungování církví jako takových i jejich vedlejších činností. Jde například o provoz nemocnic, domovů pro seniory a hospiců.

„Tedy našimi největšími náklady jsou personální náklady. A naši zaměstnanci nejsou jenom duchovní, kteří jednou za týden, v neděli, dostanou kuřecí stehno a vyžijí s ním celý týden. Církev zaměstnává mnoho zaměstnanců. A to jsou lidé od rodin, kteří si potřebují zajistit svoji existenci,“ vysvětluje.

Například jen Charita České republiky zaměstnává dle jeho slov 13 až 14 tisíc lidí.

„Jsou to mzdy, zdravotní, sociální pojištění, minimální mzda, zaručená mzda a tak dále. To je velká povinnost, čestná povinnost, řekl bych. Prostě se o ty lidi postarat. A to je vůbec největší výdaj, který asi máme,“ dodává generální sekretář.

Další významný náklad mají katolíci se správou navrácených budov. Mnohé z nich jsou památkově chráněné a zároveň i dlouhodobě zanedbávané. Přičemž dlouhodobě neznamená v tomto případě několik málo let, ale třeba i sto a více let. Generální sekretář ČBK k tomu otevřeně říká, že není v moci církve ani po církevních restitucích všechny tyto budovy provozovat ve stavu, který by si zasloužily. Byť mnohé z nich již církev úspěšně zrekonstruovala.

„Tedy nějak se nám i to daří. I když je to adrenalinový sport. Zde nám jsou velice nápomocny granty. Já sám mám za sebou čerpání 130 milionů Integrovaného regionálního operačního programu. A bylo to náročné, ale stojí to za to,“ říká Stanislav Přibyl.

Vrátit majetek církvím bylo jediné správné

Bez navrácení majetku a finančních náhrad by dle Stanislava Přibyla odluka církve od státu nebyla možná. Na druhé straně tak obrovský majetek na ni klade nemalé nároky v jeho správě. Půdu katolická církev přitom většinou propachtuje a peníze investuje. Dokonce má i své dva vlastní investiční fondy. V oblasti investic spolupracuje s Českou spořitelnou [ČS] a Československou obchodní bankou [ČSOB]. Obě instituce vyhrály v otevřeném výběrovém řízení.

„Velká kapitola je správa a hospodaření v lesích. Tam bylo také jedno velké překvapení, jímž byl kůrovec. Tedy ty vrácené lesy se staly v jeden okamžik spíše přítěží. Situace se naštěstí přece jen stabilizuje,“ vysvětluje Stanislav Přibyl.

V podcastu FinTag.cz pak opět upozorňuje, že katolická církev se staví ke svému majetku tak, aby jí generoval prostředky na jeho správu a její aktivity. A ne vždy to dle jeho slov jde „jako po másle“.

„Od toho roku 2012 se mnoho věcí přihodilo. Máme tady covid, nestabilní ekonomickou situaci. Musíme se tedy hodně obracet, abychom z těch velkých peněz, u kterých leckomu zasvítí oči, pracovali tak, abychom nějak vyžili,“ tvrdí s tím, že jednou ze zásad katolické církve je udržitelné a etické hospodaření s majetkem.

Smrt není prohra, říká sekretář ČBK Stanislav Přibyl

A i když připouští, že i zdejší římskokatolická církev, o níž se mnohdy právem říká, že je to vůbec nejstarší firma na světě, se správě tak rozsáhlého majetku teprve učí, přijetí zákona o vyrovnání s církvemi bylo správné rozhodnutí. A má proto více než pádný argument.

„My chceme společnosti sloužit jako nezávislá entita, ale to bychom nikdy nemohli, pokud bychom i nadále zůstali v totální závislosti na státu. My se sice musíme otáčet, abychom si vydělali na chléb, ale je tu ta svoboda. Totiž, že se sami můžeme rozhodnout, jakým způsobem chceme být té společnosti prospěšní,“ uzavírá.

Daniel Tácha

ThLic. Ing. Stanislav Přibyl, Th.D., CSsR vystudoval Střední průmyslovou školu zeměměřickou. Po maturitě nastoupil do noviciátu v polské Lubaszowé [1990-1991]. Následně složil řeholní sliby v kongregaci redemptoristů. V letech 1991-1996 studoval na KTF UK a zároveň absolvoval formaci v pražském Arcibiskupském semináři.

Po vysvěcení na kněze [1996] byl farním vikářem na Svaté Hoře [1996-1999] a farářem tamtéž [1999-2008]. V letech 2002 až 2011 zastával úřad provinciála pražské provincie redemptoristů. V roce 2004 se stal prezidentem Arcidiecézní charity Praha. Působil zde do konce roku 2008. V témže roce byl jmenován členem kněžské rady v Pražské arcidiecézi.

V roce 2012 získal na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze licenciát teologie. O dva roky později získal tamtéž doktorát z teologie. V roce 2019 dokončil magisterské studium na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v oboru finance a management.

Mezi lety 2009 a 2016 působil ve funkci generálního vikáře litoměřické diecéze. Od 1. října 2016 pracuje jako generální sekretář České biskupské konference. Vede sekretariát této organizace zastřešující činnost katolické církve v ČR a mluví za ni v médiích.

Mezi jeho oblíbené činnosti patří hudba. V letech 1985-1990 působil jako varhaník v různých pražských kostelech, především ve své domácí farnosti v Praze-Strašnicích. Této zálibě se rovněž věnoval v kněžském semináři.

2 KOMENTÁŘE

  1. Chapu pana farare , ze se mu libi, ze se jim to vratilo . Byt to z velke casti nakradli, dostali to za prisluhovani v minulych stoletich a nebo to rovnou ziskali podvodem, ale i ted s tim nadelali tolik zla, ze by meli odtahnout do Rima a tam zustat . Strasne radi poukazuji, jak jim stary Rim ublizoval, a kdyz se karta obratila chovali se jeste hur . Jejich nenasytnost po majetku zapricinila i to , ze cesky narod volil Zemana misto knizete, nebot Kalousek prosadil restituce jeste pred volbami

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here