Fenomén pracovní migrace a odlivu mladých lidí za prací do zahraničí dlouhodobě patří mezi nejdiskutovanější témata slovenské ekonomiky. Proč si mladí Slováci tak často balí kufry a opouštějí Slovensko? Co se musí změnit, aby zůstali doma?
Pro FinTag se k této problematice exkluzivně vyjádřilo Ústředí práce, sociálních věcí a rodiny a taktéž Peter Wittermann z Institutu finanční politiky. Jejich pohled doplňuje názor čtyřiatřicetiletého Erika T. z Košic, jenž se na Slovensko vrátil po pěti letech práce v Nizozemsku, kde pracoval jako tesař a sádrokartonář. Ale i názor vrcholové manažerky automobilky Volvo, která se po šesti letech práce v Praze také vrátila na Slovensko.
—
Podle analýz Institutu finanční politiky [IFP] se dlouhodobý čistý odliv slovenských občanů ze země oproti polovině minulé dekády v posledních letech zmírnil.
„Hlavní vliv má samotný pokles míry odchodů. Nicméně k tomuto vývoji přispěly i menší populační skupiny ve věku nejčastějších odchodů,“ popisuje aktuální stav pro FinTag Peter Wittermann z IFP.
Jeho slova korespondují se statistikami. Podle nich do zahraničí odcházejí Slováci nejčastěji hned po střední škole ve věku 18 až 20 let, a to zejména za vysokoškolským studiem. Avšak druhou velkou skupinou jsou mladí Slováci, kteří odcházejí za prací ve věku 25 až 35 let. A jasně nejčastějším cílem je dlouhodobě Česká republika.
Slovenský HDP mírně zrychlil. Stále je ale pod jedním procentem
Pokud jde o oficiální odchody Slováků do zemí EU, Ústředí práce, sociálních věcí a rodiny [ÚPSVaR] poukazuje na fungování evropské sítě služeb zaměstnanosti EURES. V roce 2025 využilo individuální informační, poradenské a náborové služby této sítě 11 417 Slováků.
„Prostřednictvím této sítě se v roce 2025 prokazatelně zaměstnalo 1 342 klientů. A to převážně v Rakousku, Německu, České republice, Nizozemsku a Maďarsku,“ uvedli pro FinTag pracovníci tiskového oddělení ÚPSVaR.
Největší zájem byl podle nich o pozice v oblasti hotelnictví a gastronomie – kuchaři, číšníci, pokojské. Dál lidé ze Slovenska míří na pozice v průmyslu, výrobě, logistice a stavebnictví. Lze předpokládat, že reálná čísla občanů Slovenska, kteří odešli do zahraničí, budou vyšší.
Proč mladí Slováci odcházejí za prací do ciziny?
Odpověď je nasnadě – vede je k tomu ekonomická nejistota doma a s tím související ne zrovna atraktivní perspektiva do budoucna. To pro FinTag potvrzuje i Erik T., který ze Slovenska do Nizozemska odešel v turbulentním období pandemie covidu, v roce 2021.
„Odcházel jsem v nejistém období během covidu-19. Na Slovensku bylo málo práce a ještě méně peněz. I po pěti letech v Holandsku najisto řeknu, že mě tehdy za hranice vyhnal strach z finanční nejistoty a vidina dobrého výdělku za krátkou dobu,“ říká.
I když IFP nedisponuje uceleným propočtem, jenž by přesně kvantifikoval celkovou finanční ztrátu, kterou Slovensku způsobuje odchod mladých lidí do ciziny, dopady jsou zřejmé. Odchod mladých a kvalifikovaných lidí ze země snižuje dostupnou pracovní sílu, brzdí hospodářský růst a zpomaluje zvyšování produktivity.
Na druhou stranu se situace podle Petera Wittermanna z IFP ale i zlepšuje. Na Slovensku rostou mzdy – průměrná mzda na Slovensku za letošní první čtvrtletí činila 1 611 eur [cca 39 147 Kč], mediánová mzda v loňském roce byla 1 473 eur [cca 35 646 Kč].
Slovenský autoland posiluje. Čínské Volvo otevírá fabriku v Košicích
K pozitivním faktorům patří i zvyšující se atraktivita domácího trhu práce a relativně nízká nezaměstnanost [5,9 % v letošním prvním čtvrtletí]. To vše se podle Wittermanna promítá nejen na vyšších počtech Slováků, kteří zůstávají doma, ale i na rostoucím počtu pracovníků, kteří přicházejí na Slovensko ze zahraničí. Ze třetích zemí na Slovensko migrují zejména lidé z Ukrajiny, ale dokonce i z Indie [viz níže, pozn. red.]. V rámci EU/EHP pak jde o cizince ze zemí jako Česko, Maďarsko nebo Rumunsko.
„Samozřejmě, že zejména rostoucí mzdy na Slovensku jsou z tohoto pohledu velmi důležitým faktorem, samy o sobě však nejsou jediným faktorem. Do rozhodování jak domácích, tak příchozích zásadně vstupují i nefinanční faktory. Jako je kvalita veřejných služeb a dostupnost bydlení,“ popisuje Wittermann pro FinTag.
Drahé bydlení a lepší výdělky jen někde
V tomto ohledu ale není situace už tak „růžová“. Necháme-li stranou stále dražší pronájmy, tak Slovensko se dlouhodobě potýká s kritickým nedostatkem dostupného bydlení. Což zřetelně potvrzuje například Deloitte Property Index 2025. Z něj vyplývá, že například v Košicích, které jsou čtvrtým nejméně dostupným městem z hlediska dostupnosti vlastního bydlení v celé Evropě, musí na průměrný 70metrový byt lidé na Slovensku vydělávat 14,2 roku. To za předpokladu, že neutratí ani korunu ze svého hrubého příjmu. O moc lépe na tom není ani Bratislava, kde na stejný byt musíte takto pracovat 11,7 roku. Jde přitom o dlouhodobý problém, který se nelepší.
Češi, Srbové, Rakušané a Slováci šetří na nové bydlení nejdéle
Dalším nefinančním faktorem, který motivuje Slováky zůstat doma a současně do země láká pracovníky z jiných zemí, jsou kariérní příležitosti. Ani tady ale není realita zdaleka zalitá sluncem, jak by se mohlo zdát z oficiálních prohlášení. Mimo Bratislavu a Košice jsou pracovní nabídky na Slovensku velmi omezené. Většina byznysu, a tak i pracovních míst se soustředí v hlavním městě. Ale i v tomto případě platí, že nástupní mzdy na juniorských pozicích často nedosahují ani na úroveň průměrné hrubé mzdy ve výši 1 611 eur. Seniorní pozice se pak pohybují maximálně kolem 1 800 až 2 200 eur [cca 43 560 Kč až 53 240 Kč]. Tyto hodnoty navíc platí pro dvě největší města na Slovensku. Zbytek země je na tom výrazně hůře.
Jak to vidí řemeslník Erik
K výdělkům na Slovensku a jinde se pro FinTag vyjadřuje Erik T. Ten v Nizozemsku pracoval jak prostřednictvím personální agentury, tak časem samostatně s vlastní živností v oblasti tesařských a sádrokartonářských prací. Finanční skok byl pro něj obrovský.
„Za stejnou práci jako na Slovensku jsem v začátcích vydělal dvojnásobnou částku. A po nabrání zkušeností 6 až 8násobnou částku toho, co jsem vydělal na Slovensku,“ říká.
I podle něj ale nejde jenom o výši mzdy.
„Co mě úplně fascinovalo bylo to, jak moc si v zahraničí váží manuální práce a řemesla,“ říká s tím, že takového respektu ke své práci by se mu na Slovensku dostalo jen těžko.
Ale tím jeho srovnání nekončí. Pochvaluje si i celkovou kvalitu života: „Život v Nizozemsku považuji za mnohem klidnější. Mám pocit, že domácí tam nežijí jen pro práci. Když je pěkně, všichni – po práci – jsou venku na kolech nebo vysedávají na terasách restaurací.“
Komentář: Slovensko má problém s komunikací. Kulturní a systémový
Dodává, že ho okouzlily i udržované městské parky a fakt, že úřední záležitosti se dají ve velké míře vyřídit online. Na otázku, co se musí změnit, aby obdobná atmosféra panovala i na Slovensku, odpovídá jednoznačně.
„Musela by přijít komplexní změna! Nestačí jen zvýšit výdělky. Pokud se nezlepší zdravotnictví, školství, vymahatelnost práva či celkové fungování státu. Zároveň si myslím, že změna mentality je stejně důležitá. Méně závisti a negativity, více spolupráce, respektu a podpory lidí, kteří chtějí něco vytvořit nebo podnikat,“ vyjmenovává.
To stejné jen jinými slovy říká pro FinTag Peter Wittermann z IFP.
„Podle našich zkušeností a poznatků ze zahraničních politik pro udržení mladých lidí doma je klíčové, aby se zvyšovala celková atraktivita země pro život a práci. Nejde jen o jeden izolovaný nástroj. Jde o kombinaci konkurenceschopných příležitostí, bezpečného prostředí, dostupného bydlení a jednodušší administrativy při návratu,“ vysvětluje.
Venku je draze. Ale na Slovensku také
„Mnoho lidí si myslí, že v zahraničí padají pečení holubi do pusy, ale realita na stavbách je tvrdá dřina,“ pokračuje Erik.
Na stavbách musel pracovat dobře, rychle a nespoléhat se na ostatní. A nadřízení mu přitom pokaždé stáli za zády. Tvrdí, že problém v zahraničí bývá tempo, chybějící nářadí nebo nepříznivé počasí, které se podepisuje na zdraví. To všechno ale akceptoval, protože si dobře vydělal. Co ho tedy přivedlo z Nizozemska zpátky na Slovensko?
„Částečně mě dohnala tamější situace s kritickým nedostatkem ubytování korunovaná astronomickými cenami nájmů. Ceny důstojně vypadajících nájmů ve větších městech Nizozemska šplhaly ke dvěma tisícům eur. Mluvím o dvoupokojovém bytě v centru Rotterdamu. Což považuji k poměru mého tehdejšího výdělku, ale i k tomu, co představuje tato částka na Slovensku, za šílené,“ vysvětluje.
56 % mladých lidí si myslí, že rodiče jim mají zajistit vlastní bydlení
Na druhou stranu, protože pracoval, zvládal i toto platit. Některé měsíce, jak říká, dokázal v Nizozemsku vydělat 10 000 až 12 000 eur [cca 242 000 až 242 880 Kč] za měsíc.
„Samozřejmě, že ani to není běžný plat v Nizozemsku, ale makal jsem. A nebál jsem se. Také je ale třeba říci, že v zemi není drahé jenom bydlení, ale k němu přicházely i další položky. A i ty jen rostly,“ říká pro FinTag s tím, že právě to byl důvod, proč si po pěti letech v cizině řekl, že už to stačilo.
Pomáhají pracovníci z třetích zemí a jaká je role státu
Případ Erika, který „zmizel“ ze Slovenska na celých pět let, není zdaleka ojedinělý. Tisíce Slováků stále odchází do západních zemích za prací.
„Neevidujeme přesná data o tom, ve kterých zemích nebo profesích se Slováci po odchodu uplatní,“ vysvětlují pro FinTag zástupci tiskového oddělení ÚPSVaR.
Ale i zdůrazňují, že na Slovensko zase přicházejí pracovníci z jiných zemí. Každé tři měsíce ÚPSVaR vydává seznam nedostatkových profesí zvlášť pro každý slovenský kraj. Když se v daném kraji nedaří nějakou pozici dlouhodobě obsadit domácími, píše se na tento seznam.
Ukrajinci mimo vlast: Jak vypadá situace na východě Slovenska
„Funguje to tak, že pokud úřad práce nedokáže obsadit volné místo nejméně tři měsíce a v kraji není dostatek kvalifikovaných uchazečů, profese se stává nedostatkovou,“ vysvětlují úředníci z ÚPSVaR s tím, že tento prázdný prostor na trhu práce se snaží Slovensko zaplnit pracovníky zejména ze třetích zemí.
Což potvrzují měsíční statistiky Ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny SR. Například k letošnímu květnu byly počty státních příslušníků třetích zemí s povolením k zaměstnání na území SR podle státní příslušnosti u top 5 zemí následující:
- Ukrajina – 11 678,
- Indie – 10 024,
- Uzbekistán – 5 595,
- Vietnam – 4 343,
- Filipíny – 3 794.
Raketový růst pracovníků z ciziny na Slovensku potvrzují i data ÚPSVaR. Jen v letech 2024 a 2025 vzrostl průměrný počet pracovních povolení pro cizince ze třetích zemí o 41,1 procenta [z 27 750 na 39 167]. Největší skok zaznamenal Trnavský kraj [+69,8 %] a Žilinský kraj [+69,7 %]. Naopak třeba Košický kraj jako jediný vykázal pokles [-12 %]. Nicméně letos zaznamenal růst už i tento kraj [viz tabulka níže, pozn. red.]
Zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí s uděleným povolením k zaměstnání v SR
„Nejčastěji se tito pracovníci uplatňují ve výrobě, montáži, logistice, skladech, dopravě či stavebnictví,“ říká pro FinTag.
Ministryně Schillerová chystá Kobru načerno. Míří jí i na ukrajinské občany
Zájem o ně je i v dalších profesích. Nicméně zaměstnat je bývá problém. U profesí, jako jsou lékaři, sestry či IT specialisté, je obrovskou bariérou jazyk, uznání kvalifikace a adaptace. Slovensko navíc podle Migrant Integration Policy Indexu patří v tomto ohledu k nejméně otevřeným zemím.
- O potřebě cizinců v ČR se hodně mluví, ale málo dělá
- Filipínci jsou pracovití a empatičtí. Proto o ně mají české nemocnice zájem
Řečeno natvrdo to značí, že přivést například zdravotníka ze zemí mimo EU na Slovensko je jedno velké byrokratické peklo [obdobné je to v Česku, pozn. red.]. Podle zmíněného Indexu na Slovensku platí vůbec nejtvrdší podmínky pro zaměstnávání cizinců ze třetích zemí mezi státy Skupiny V4. Zahraniční lékař či sestra musí splnit následovné:
- Uznání diplomu ministerstvem školství.
- Znalost slovenštiny prokázanou zkouškou nebo dokladem.
- Zkouška ve slovenštině – písemná a ústní část [poplatek 500 € / 12 200 Kč].
- Povolení k pobytu, přechodný pobyt nebo Modrá karta.
Celý proces navíc trvá dlouhé měsíce. Celkově stojí tisíce eur. Přičemž do finálního schválení nesmí zdravotníci na Slovensku vykonávat svou praxi. Avšak zpátky k lidem, kteří ze Slovenska odcházejí, a kteří se na Slovensko vracejí. Jaký je jejich celkový sentiment z pohledu návratu domů?
Budoucnost je otevřená: 50 na 50
Erik T. věří, že zhruba polovina Slováků v zahraničí zůstane a polovina se dříve či později vrátí domů.
„Myslím, že každý Slovák v koutku duše odjíždí do zahraničí s pocitem, že by se velmi rád jednou vrátil domů. No nakonec vždy nejvíce zváží finance a ekonomický status. Sekundární faktor je rodina a rodinné zázemí,“ tvrdí.
Šéfa slovenské národní banky Kažimíra odsoudili za úplatkářství
Také ale dodává, že pět let v cizině „mu uteklo“ jako voda a uvědomil si, že pokud se chce vrátit natrvalo, je ten nejvyšší čas. Momentálně se pokouší na Slovensku rozjet podnikání ve svých rodných Košicích. Své rozhodnutí bere pragmaticky.
„Pokud se mi doma v nejbližších měsících ale nebude dařit, nemám problém si kufry znovu sbalit. A opět odejít za hranice,“ říká.
Jiný příběh nabízí Veronika Fečová, která je rovněž z Košic. Ta vystudovala Fakultu výrobních technologií v Prešově, kde dokončila doktorské studium. Přes společnost Honeywell Turbo se dostala do automotive sektoru, který ji okamžitě fascinoval. Když automobilka Volvo v roce 2017 otevřelo novou pozici v oblasti dodavatelské kvality, úspěšně prošla výběrovým řízením a nastoupila do pražské kanceláře automobilky. V Praze strávila šest let prováděním auditů u dodavatelů a schvalováním výrobních procesů.
„Prvních šest let jsem strávila v Praze… Když pak přišlo strategické rozhodnutí Volva otevřít zcela nový závod v Košicích, byla to pro mě skvělá příležitost začít něco nového. A zároveň se po letech vrátit domů,“ vypráví pro FinTag.
Vztahy v práci: Jak dobrý je náčelník, tak dobří jsou indiáni
V košickém týmu dnes zastává klíčovou roli manažerky logistiky. Co se týče nového závodu čínské automobilky v Košicích, říká, že je za něj určitě ráda. Tvrdí, že prémiová značka, kterou Volvo bezpochyby je, přináší na východ Slovenska evropské standardy.
„Mladým lidem se start kariéry v automotive jednoznačně vyplatí. I když vyžaduje vysoké pracovní tempo a neustálou adaptabilitu,“ dodává [více o jejím příběhu zde, pozn. red.].
Potvrzuje tím to, co již bylo řečeno: Rozhodnutí mladých Slováků o tom, zda zůstanou, nebo odejdou, a zda se vrátí, pokud odejdou, závisí hodně na tom, zda jim stát a domácí trh dokážou nabídnout důstojné podmínky pro život a jasnou dlouhodobou vizi.
Marek Jendrál, Košice, spolupracovník redakce FinTag
