Konečný údaj o hrubém domácím produktu [HDP] v USA za 2. čtvrtletí tamější ministerstvo obchodu revidovalo směrem nahoru na 3,8 procenta. Původní odhad činil 3,3 procenta.
Data ze Spojených států pozitivně překvapila. Americká ekonomika v letošním druhém čtvrtletí rostla nejrychleji za téměř dva roky. Za lepším výsledkem stojí lepší americký export, ale zejména vyšší spotřeba domácností.
„Dynamika zámořského HDP za letošní druhé čtvrtletí byla vzestupně revidována z 3,3 procenta na 3,8 procenta mezičtvrtletně. Na tom se výrazně podílel vyšší než dosud odhadovaný růst soukromé spotřeby,“ říká ekonom Komerční banky Jaromír Gec s tím, že soukromá spotřeba v USA stoupla mezičtvrtletně o 2,5 procenta.
Vývoj amerického HDP mezičtvrtletně
[Zdroj: U.S. Bureau of Economic Analysis]
Pozitivně vyzněla i data bilance amerického zahraničního obchodu se zbožím. Mírnější než očekávaný schodek bilance amerického zahraničního obchodu se zbožím za srpen podle analytiků vyznívá příznivě i pro růst amerického HDP v letošním třetím čtvrtletí. Pozitivně překvapily i srpnové objednávky zboží dlouhodobé spotřeby v USA.
„Obavy o výraznější ochlazení americké ekonomiky, respektive tamního trhu práce, zmírnil také počet nových žádostí o podporu v nezaměstnanosti, který v uplynulém týdnu poklesl na 218 tisíc. Což je nejníže od poloviny července,“ doplňuje Gec.
Co čekali analytici
Analytici v anketě agentury Reuters odhadovali, že údaj o růstu za druhé čtvrtletí zůstane proti srpnové zprávě beze změn. V prvním čtvrtletí největší ekonomika světa podle zpřesněných údajů naopak o 0,6 procenta klesla. Aktuální data ale ukazují, že americká ekonomika se výrazně zotavila z dopadů způsobených obchodními válkami prezidenta Donalda Trumpa.
Růst v uplynulém čtvrtletí podpořily také podniky, které zvýšily investice do produktů duševního vlastnictví, zejména do umělé inteligence [AI]. I vývoj ekonomiky ve třetím čtvrtletí vypadá solidně, píše agentura Bloomberg. Poslední zprávy ukazují odolnost spotřebitelských výdajů i výdajů podniků na vybavení.
Vliv dovozních cel do inflace v USA proniká v omezeném rozsahu
Americká ekonomika zaznamenává od Trumpova lednového návratu do úřadu neobvyklé výkyvy. Prezidentův záměr zavést vysoká cla vedl na začátku roku před jejich spuštěním k prudkému růstu dovozu. Což automaticky způsobilo pokles hrubého domácího produktu do záporných hodnot 0,3 procenta. Následně příliv dováženého zboží polevil.
Americký dolar na třítýdenním maximu
Na finančních trzích v reakci na silná data rostly dolarové sazby a posílil americký dolar. Podle Jaromíra Gece dolarový peněžní trh mírně redukoval očekávanou míru uvolnění měnové politiky americké centrální banky. Stále ale vnímá pro zbytek letošního roku jako nejpravděpodobnější scénář ještě dvojí snížení úrokových sazeb o 25 bazických bodů.
Vývoj kurzu eura vůči americkému dolaru
[Zdroj: xStation 5]
Americký dolar v páru s eurem včera zpevnil o 0,5 procenta na 1,168 USD/EUR. Což je jeho třítýdenní maximum. Sílící dolar byl zřejmě i klíčovým faktorem včerejšího lehkého oslabení středoevropských měn.
USA posilují svou pozici v Británii. Investují do cloudu, IT i obrany
Překvapivě vyznívá aktuální zpráva, podle které americký prezident Donald Trump oznámil další vysoká cla na širokou škálu zboží, včetně 100% cla na léky, 50% cla na kuchyňský nábytek a 25% cla na nákladní automobily. Nová cla podle něj začnou platit 1. října. Trump to oznámil ve čtvrtek večer na své sociální síti Truth Social.
Zdravotnictví v USA se rychle mění. Zároveň je i na dobrých cenách
Spojené státy od 1. října uvalí 100procentní clo na všechny značkové a patentované farmaceutické výrobky, oznámil Trump. Výjimku z těchto cel budou mít podle něj firmy, které fyzicky zahájily výstavbu výrobního závodu na území Spojených států.
–ČTK/RED–
Když EU i USA procházejí deindustrializací a fašizací, asi nelze čekat další přírůstky na HDP. V Německu probíhá propouštění, západní státy jsou zadlužené a koukají si půjčovat. V ČR parita kupní síly je nedobrá. Je to ekonomická teorie měnového kurzu, která porovnává různé měny pomocí „spotřebního koše“. Podle této teorie je kurz dvou měn v rovnováze, pokud jsou jejich kupní síly stejné v obou zemích. Každopádně i podle Big Max indexu je česká koruna podhodnocena a to konkrétně o 24 % vůči euru a o 19 % k americkému dolaru. V praxi to znamená, že i když se česká koruna směňuje za nižší počet dolarů, HDP v paritě kupní síly ukazuje vyšší hodnotu, protože ceny zboží a služeb jsou v ČR obecně nižší než v USA. Kvůli nízkým mzdám a vyšším cenám za zboží jsou Češi v porovnání s Němci a Rakušany o dost chudší. Totožného zboží z obchodního řetězce si mohou dovolit 2,5krát méně než bohatší sousedé. Ještě hůř jsou na tom ale Poláci a Slováci. Pokud se navíc na problematiku podíváme přes mediánovou čistou mzdu, ukáže se, že ze zemí bývalého východního bloku se Česko dostalo za Estonsko, kde průměrný člověk vydělá 1,2krát více než průměrný obyvatel Česka.
Italové si přijdou na 1,5krát víc, Španělé 1,4krát, Němci a Francouzi dvojnásobek, Nizozemci skoro 2,5krát tolik, Lucemburčané skoro 4krát tolik. Rakousko, Švédsko, Finsko, Irsko nebo Belgie – všechny tyto země mají více než dvojnásobné mediánové příjmy. Dokonce i v porovnání s Německem má Rakousko zhruba o 6000 korun vyšší měsíční mediánovou mzdu. Oproti Česku pak Rakušané vydělají zhruba o 32 tisíc korun měsíčně (2,3krát víc). V obou zemích, Německu i Rakousku, tak mohou klienti v průměru nakoupit zhruba dvouapůlnásobek toho co Češi. Velké unikátní srovnání cen obchodních řetězců, které působí v Česku i v sousedních zemích, ukazuje, že rozhodně nenakupujeme levně. Ze srovnání sedmi obchodních řetězců vyšly pro Čechy nejhůř IKEA a drogerie DM a Rossmann. V posledních dvou letech sice mzdy nominálně rostou, ale reálně kvůli vysoké inflaci klesají.
Dlouhodobě tedy sice Česko patří mezi ekonomicky vyspělé regiony, jak je vyhodnocuje Světová banka, kvůli vysoké inflaci se však kupní síla nyní propadla. Kupní síla je i v rámci České republiky rozmístěna výrazně nerovnoměrně, jak vyplývá z výroční analýzy společnosti GfK. Nejvyšší kupní sílu mají obyvatelé Prahy. Absolutně Pražané disponují zhruba šestinou veškerých disponibilních příjmů České republiky, v přepočtu na jednoho obyvatele kupní síla obyvatel hlavního města v posledních 10 letech stabilně osciluje okolo 30 procent nad celostátním průměrem.
Shrňme si také základní cíle Green Dealu – „rány osudu“, kterým se těžko vyhnout. Patrně zvyšěování výdajů na zbrojení. Rok 2027, emisní povolenky pro domácnosti a osobní dopravu. Rok 2028, konec uhelných elektráren. Rok 2030, snížení emisí u aut na 55 %. Rok 2030, výroba elektřiny z OZE na 45 % celkové výroby. Rok 2035, konec výroby aut se spalovacími motory (některé automobilky však bojují za nezrušení výroby těchto aut). Rok 2035, snížení spotřeby energií domácností o 22 % oproti dnešku. Rok 2040 snížit produkci emisí uhlíků o 90 % (toto je celkový blud a v té době už EU s nejvyšší pravděpodobností nebude existovat). Green Deal prováděný befelem a pod hrozbami. Rok 2050, nulová produkce emisí celé unie. Rok 2050, všechny budovy musí být renovované a bezemisní a bez topení fosilními palivy.
Zprvu se budou nabízet dotace, podpory, pak se přejde k postupnému omezování, k sankcím, k zákazům. Na sankce a zákazy se už teď můžeme podívat do zahraničí.
Francie od letošního roku zakázala pronajímat byty s energetickým štítkem G, tedy s tím nejhorším. U nás jsou stále k mání. Ale pozor, i to má svůj vývoj. Od 2028 začne ve Francii platit zákaz pronájmu bytů ve třídě F, od 2034 i E. Tlak na renovace. Dáváme ti čas, ale ten utíká jako voda.
V Holandsku jsou napřed. Od 2023 tam nesmí být pronajímány kancelářské budovy s horším štítkem než C. Teď probíhá diskuse o tom, že by se stejné pravidlo zavedlo i u obytných budov. Energetická třída C, to už je dům po pořádných opravách. Za pět let už se požadavky zostří.
U Green Dealu jde očividně o stupňování tlaku. My jsme, jak je naším zvykem, pár let pozadu. Odhad, jak budeme v následujících letech fungovat s Green Dealem (u kterého se spoustu českých politických stran dušuje, že ho zruší nebo aspoň reviduje a zmírní, ale dočkáme se jen soustředěného ticha a pomalé implementace, nebo několika prohraných bitev v Bruselu a následného ticha a implementace). V příštích pěti letech stát bude monitorovat stav budov v ČR. S hrůzou zjistí, že budovy na vesnicích mají nejen nejhorší energetické štítky, ale také nejvíc občanů, kteří odmítají vyndat hlavu z písku a začít spolupracovat na greendealové záchraně vesmíru, života a vůbec. Vznikne další dotační program zacílený na venkov. Bude daleko vstřícnější než nynější programy Nová zelená úsporám nebo Oprav dům po babičce. Ty jsou určené spíše pro ty, kteří mohou investovat a mohou se masivně zadlužit. Další dotační program bude pro ty druhé.
Poté mohou přijít citelně vyšší daně z nemovitosti pro ty nerenovované. Nižší pro ty renovované. Úlevy na daních pro ty, kteří začnou renovovat. Přijdou i zákazy pronájmu, povinnost po koupi nemovitost opravit dle standardů (což ty nejhorší domy učiní prakticky neprodejné). Všechno to bude nádherný kšeft pro banky, to bezesporu, a také pro pojišťovny. Stát ovšem musí postupovat uvážlivě. Pokud začnou převažovat sankce, navíc příliš přísné sankce, může to vést k vylidňování vesnických oblastí a sociálnímu nepohodlí velké části společnosti a napětí ve společnosti. Pokud EU nepadne (její pád si ale Británie i USA přejí), bude to vše pomaloučku realizovat.