Politická propaganda jede na plné obrátky a obliba čestného předsedy Motoristů sobě Filipa Turka se už blíží neoblibě Turka ze známé české veselohry Vesničko má středisková. Řeší se, co v minulosti napsal, či nenapsal Turek na sítích.
Filip Turek toho má na triku víc než jen výpisy na sociálních sítích. Například konflikt s arabským diplomatem. Ten je ale podobně sporný, jako jsou sporné jeho údajné posty na sociálních sítích. I když je Turkova kauza perfektně načasovaná a nepostrádá zápletku, prozatím ještě nebylo nikomu nic prokázáno. I přesto se podívejme na údajný Turkův post „nejbrutálnější“. Post, který vyvolal snad vůbec nejhorší veřejné pohoršení.
Co napsal Turek o útoku na Opavsku
„Zapalovat někomu něco je blbost, ale to, že se popálilo cikáně, by když už, tak mělo být bráno jako polehčující okolnost, je to přesně naopak.“
Měl uvést Filip Turek a k témže příspěvku na síti připojil další tvrzení: „A když mně cigán zapálí dům, dostane dva roky nebo podmínku! 20–22 let je za zapálení cigánské chatrče, která vypadá jako sklad kradených věcí!“
O tomto postu pak víme to, že ho měl snad napsat v roce 2018. Víc nic. Sám Turek zpochybnil, že by napsal něco, kde by přál dvouleté holčičce popáleniny na 77 procentech těla. A doplnil, že to by si přece nemohl přát žádný normální člověk.
Podívejme se do historie
Žhářský útok ve Vítkově na Opavsku se odehrál v noci 18. na 19. dubna v roce 2009. Ivo Müller, Václav Cojocaru, David Vaculík a Jaromír Lukeš zapálili třemi zápalnými lahvemi dům obývaný romskou rodinou. Samotný dům do základů vyhořel a následně byl zbořen. Rodina se přestěhovala do domu, který si koupila z peněz vybraných ve veřejné sbírce.
Při požáru byli zraněni Anna Siváková, Pavel Kudrik a jejich dvouletá dcera Natálie. V budově bylo celkem osm lidí. Natálie utrpěla život ohrožující popáleniny. Tři měsíce ji lékaři udržovali v umělém spánku a dalších pět měsíců strávila v nemocnici. V této době podstoupila celkem dvacet větších operací a asi stovku převazů.
Až za čtyři měsíce policie zadržela dvanáct osob, někteří z nich se k činu doznali. O rok později, 11. května 2010, stanuli před soudem obvinění Ivo Müller, Václav Cojocaru, David Vaculík a Jaromír Lukeš. Byli obviněni z pokusu o vraždu a poškozování cizí věci.
- Podle obžaloby se obvinění dopustili jednání, které mělo za cíl usmrtit jiné osoby. Motivem tohoto činu byla etnická příslušnost těchto osob. Útok měl být proveden k uctění 120. výročí narození Adolfa Hitlera.
- Podle obhájců obžalovaných byl dům, který obžalovaní zapálili, ve špatném stavu. Měl propadlou střechu a vytlučená okna. Obžalovaní se domnívali, že zapalují neobydlený sklad kradeného zboží.
Rozsudek soud vynesl 20. října, všichni obžalovaní byli uznání vinnými z pokusu o vraždu a poškození cizí věci. David Vaculík, Jaromír Lukeš a Ivo Müller dostali trest odnětí svobody na 22 let. Dosud netrestaný Václav Cojocaru dostal 20 let, navíc všichni musejí uhradit odškodné. Ivo Müller a Václav Cojocaru se k žhářství doznali a rodině se za důsledky činu omluvili.
Kontext údajného postu Filipa Turka
Útok na romskou rodinu tehdy odsoudili mnozí čeští politici. Prezident Václav Klaus ho nazval surovým odporným zločinem a žádal tvrdé potrestání. Premiér Mirek Topolánek vyjádřil vážné znepokojení nad nárůstem extremismu.
„Pokud někdo vhodí zápalnou lahev někam, kde jsou lidé a děti, tak je to prostě teroristický zločin,“ prohlásil tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek.
A docela stejně to posoudil i tehdejší ministr pro lidská práva a národnostní menšiny Michael Kocáb. Podle něj to byl „klasický teroristický čin“.
Pak přišel rozsudek. Většina politiků ho kvitovala jako adekvátní. Někteří ale i vážně mluvili o trestu smrti či doživotí pro pachatele. Našla se výjimka. A tou byl prezident Václav Klaus.
„Výše trestů se mi zdá nečekaná, nečekaně vysoká. Jenom se zamýšlím nad tím, jestli taková výše trestu, kterou porovnávám s některými žádostmi o milost, které dostávám, opravdu bude tou nejsprávnější cestou, jak zabránit do budoucna opakování podobných jevů,“ uvedl v roce 2010 Václav Klaus.
De facto tím zpochybnil kvalitu české justice, která, jak nám dnes a denně ukazuje praxe, v určitých případech nechává vrahy běhat po ulicích, ale jde-li o mediální případ volí nekompromisní přístup. A právě o tom je údajný Turkův post. V tomto bodu lze s Turkem souhlasit, nebo nesouhlasit. Avšak odsudek není namístě.
—
Pokud dáme stranou veškerou politiku a podíváme se jen na Turkův post, zjistíme, že se v něm vyjadřuje k výši trestů pro pachatele útoku. A ten už v době rozhodnutí soudem vyvolal kontroverze. A dále: Slovní spojení „popálené cikáně“ sice může vyvolávat nechtěné emoce, ale stejně tak ho lze číst neutrálně.
Je pozoruhodné, že kauza, která možná bude stát Filipa Turka místo ve vládě, je starým sporem Václava Klause, který se podílel na vzniku Motoristů sobě. Co se týče ostatního, mělo by varovat, jak snadno ovládne veřejný prostor diskutabilní post na sociálních sítích, zatímco například soudy o prorůstání organizovaného zločinu do nejvrcholnějších pater české politiky, nikoho nezajímají.
Daniel Tácha
Je skutečně nepřijatelné, aby Filip Turek nastoupil do funkce ministra zahraničních věcí? Zkušení diplomaté zpochybňují, že by šlo při jednání se zahraničními partnery o problém. Bývalý český velvyslanec ve Francii a někdejší první náměstek ministra zahraničí Petr Drulák má stejný názor. „V zahraničí se minulost neřeší, partnery zajímají aktuální postoje,“ uvádí profesor Drulák s tím, že by Turek byl rozhodně lepší ministr než Lipavský.
Co vyplývá z rozhovorů s několika diplomaty ? Někteří z nich jsou i nyní v aktivní službě a na postech velvyslanců. Shodují se, že objektivně by současné kauzy namířené na Filipa Turka Česku nijak u zahraničních partnerů neublížily.
Někteří zahraniční diplomaté prý dokonce Turka sledují a kdyby se stal ministrem, na jednání s ním by se těšili. „Řekli mi to teď někteří kolegové na jedné recepci, kde jsem byl. Ptali se, kdo bude ministrem atd. Tu kauzu prakticky nevnímali a divili se, čím se u nás doma zabýváme. Neměl bych to sice říkat, ale spíš se těšili na Turka, který by pro ně po čtyřech letech Lipavského byl vítanou změnou. Jeden kolega z diplomatického sboru mi vysloveně řekl, že by si jeho ministr zahraničí aspoň mohl po dlouhé době popovídat s někým chytrým a zajímavým, protože s Lipavským nebylo o čem mluvit,“ řekl další z aktivních členů české zahraniční služby. Nejde o ojedinělé názory. Někteří naši diplomaté sice prý Filipa Turka nemusí, ale oceňují, že má výrazné názory, které je schopen argumentačně hájit. „Byl by to určitě daleko zajímavější šéf než Lipavský,“ sdělil nám jeden ze zaměstnanců Černínského paláce. V podobném duchu hovoří i profesor Petr Drulák, bývalý vysoce postavený diplomat, který působil jako první náměstek ministra zahraničí i jako český velvyslanec ve Francii: „Je to bouře ve sklenici vody. Není úplně neobvyklé u veřejně činných osob, že oni v mládí zastávali různé extremistické názory. Zahraniční partneři se drží toho, jakým způsobem se daný člověk projevuje v době, kdy je ve veřejném životě.“
Mně ten článek přijde, jako by se snažil Turka spíš omlouvat než jeho výroky opravdu zhodnotit. Chápu, že kolem něj může být i přehnaný rozruch, ale způsob, jakým mluví o Vítkově a dalších tématech, prostě působí rasisticky a těžko se to dá brát jako „neutrální“. Když se to bagatelizuje, posouvají se hranice toho, co je společensky přijatelné – a to mi přijde nebezpečné.
Řeknu vám, jak si já myslím, že to je. A vycházím ze životních zkušeností. Zákony ve svobodné společnsti musí být jen rámcové. Něco, jako když se vymezují pravidla hry, hrací plocha a umísťuje se potřebné zařízení pro hru, kde jsou pro ně jasně vymezená místa. Pak jsou věci samozřejmé, které vyplývají z podstaty svobody samé. Ovšem mezi tím je široké pole, jehož chápání, jak se toto pole posuzuje, určuje pouze výchova. Ta vštěpuje jedinci vzorec uvažování a chápání té neregulované části, která i když je neregulovaná, nějaký řád i tak mít musí.
Když na tuto výchovu rezignujete, což se dělá příliš volnou výchovou a svobodným přístupem k výchově jedince, tak až on dospěje má v „cestovní mapě“ velká bílá místa, kde neví, jak a kudy má jít. Případně když něco zažije, tak neví, jak se k tomu má postavit. Nemá to nacvičené.
Ale protože i ta neregulovaná místa nějaký systém mít musí, tak je tu snaha si vypomoci zákonem a tak se zákon nejen průběžně zapleveluje nesmysly, ale celá věc se tím navíc zhoršuje. Už jen tím, že to klade navíc velké nároky na soudní moc, aby ona (možná také liberálně vychovávaná) z moci úřední posuzovala, jak se máme chovat. Ve své podstatě je to neřešitelný problém také tím, že toto zákonné doregulovávání, přesněji řečeno řešení výpadku výchovy jedince, využijí k omezování naší svobody omezovači svobody ve svůj propěch. To je extrémně nebezpečné, a to se navíc i děje.
Uvedu příklad. Když se s batrem Cikánem, nebo bratrem černochem domluvíte, že budete diskutovat, kdy bude mluvit vždy jeden, no a v zápalu diskuze vám začne skákat do řeči a vy vykřiknete: „Drž tu svoji černou tlamu, teď mluvím já!“. Je to rasizmus? Není. Protože rasizmus je to, když někomu základě rasy omezujete práva, které máte sami, a nic jiného. Co to tedy je? Neslušné, negentlemanské jednání, protože lidé nemají tlamu, ale ústa. A tímto způsobem se svým spoluobčanem nemluví. A navíc domluva byla, že když mluví jeden, nemůže mluvit druhý, takže nikomu práva, která máte vy, neupíráte. A s tou barvou? Tak je to Cigán, černoch, tak by svá ústa měl bílá jen v případě, kdyby spadl obličejem do vápna. A vidíte? Už je tento vulgární popis reálného vzezření jedince v zákoně zanesen jako rasizmus.
Jinými slovy, pan Turek postrádá tu výchovnou část, kdy se nevyjadřoval ke svým spoluobčanům slušným způsobem a na to dojíždí. Mně to ovšem zajímá z politického směru, jak toto ustojí jeho nově vzniklá strana. Kudy se ona vydá. Všemi mastmi mazaný pan Klaus má nejspíše pravdu. Měla by si tvrdě stát za svým sbíračem hlasů, rezignovat na vládnutí a nacvičit si, jak to v parlamentu chodí. Ovšem to by zase nebylo dobré pro nás voliče, protože vládu mít musíme a ta nyní musí začít stavět hráz proti zeleným komoušům v Bruselu. A to neodkladně.
Zní to drsně, uvědumuji si to, ale za celou dnešní kauzou pana Turka nejspíše stojí hlavně jeho rodiče. Zákon ledacos v tomto smětu naznačuje!
To že bylo popáleno zrovna cikáně by mělo být polehčující okolností tvrdí Turek, s tím se autor článku absolutně nevypořádal takže celý článek je úplně k ničemu .
Podívejte pane, přečtěte si pozorně můj dlouhý příspěvek. Článek je článek, to je jasné, ale v obecné rovině ani nemá smysl rozebírat a už vůbec ne se vypořádávat s jedním konrétním výrokem. A víte ptoč? Protože ten o ničem konkrétním ze své podstaty vypovídat nemůže. Jen to, že je to nevychovanec, který rychleji myslí, než mluví. Maximálně to. A i to není nade vší pochybnost jasné.
A co mu nebylo výchovou vštípeno? No, podle mne to základní. Že ať už se stalo cokoliv, tak byl popálený člověk, který s tím nemá nic společného.
A teď mi řekněte. Je to důkaz absolutní absence empatie k lidskému neštěstí, nebo jasný rasizmus? Nebo dokonce jistý, řekněme mozkový rys, který když převáží do patologické formy, tak jeho nositelé po bezohedném činu skončí ve vězení?
Vidíte a jste v koncích, pokud byste měl vyčerpávajícím a přesvědčivým způsobem rozlišit, co ten jediný výrok ve skutečnosti objasňuje. A proč? Protože ve své mysli se vám nejspíše (sice to nevím, ale myslím si to) honí texty nesmysly zapleveleného trestního zákoníku. Který aby to ujasnil, tak to jestě více zatemňuje.
Celý problém, podle mne, stojí v rovině, že jedince se dnes snaží vychovávat, třeba i tímto, společnost, místo toho, aby si to jako vštípené vzorce chování a jednání přinášeli do života dospělého jedince už z rodiny. Podle mne mu možná ani nikdo neřekl, že tím dělá ostudu i svým rodičům. A zase jsme u toho, že pane, možná nemůžeme ani vyloučit, že těm je to možná i jedno. Jaký otec, takový syn, jaká matka, taká Katka.