Slovensko zaostává v komunikaci státních institucí. Získat externí odborný názor od úřadu je zdlouhavé, frustrující a často bez úspěchu. Tento stav nabourává důvěru ve veřejnou správu a brzdí rozvoj společnosti.
Slovensko má problém s komunikací. Nikoliv technický nebo legislativní, ale kulturní a systémový. Každý, kdo se kdy pokusil získat odborné vyjádření od státní instituce, ministerstva nebo veřejnoprávního orgánu, dobře ví, o čem je tady řeč. Čekání v týdnech, odpovědi bez obsahu nebo ticho tam, kde měla zaznít jasná slova úředníka.
- Zákon o svobodném přístupu k informacím ukládá povinným osobám, tedy státním orgánům a ministerstvům, povinnost odpovědět na žádost do 12 pracovních dní.
Na papíře jde o docela rozumnou lhůtu. V praxi však instituce tento časový rámec využívají jako minimum, nikoliv jako standard. A pokud už odpověď přijde, nemusí obsahovat to, co žadatel skutečně poptával.
Zákon totiž myslí primárně na zpřístupnění informací, nikoliv na získání odborného názoru. A právě v tomto bodě vzniká první velká propast. Instituce zpřístupní dokument, odkáže na zveřejněný materiál nebo vydá formulační odpověď, která fakticky ale nic neříká. Technicky jen splní povinnost, obsahově však nijak nepomůže. Žadatel pak stojí před volbou: Podat odvolání, čekat dalších 15 dní na nadřízený orgán, nebo situaci úplně vzdát. A většina lidí to vzdává.
Kde na Slovensku selhává systém zpětné vazby
Problém tady není jenom v délce čekání. Mnohem hlubší potíž představuje absence kultury věcné odpovědi. Státní zaměstnanci mnohdy ani nemají mandát, motivaci a prostředky na to, aby formulovali skutečné odborné stanovisko. Institucí se totiž zmocnila logika sebeobrany: Čím méně konkrétní odpověď, tím menší riziko kritiky.
Tato logika pak generuje odpovědi plné odkazů na legislativu, přesměrování na jiné úřady a vágní formulace typu „věc prověříme nebo obraťte se na příslušné oddělení“. Výsledkem je ping-pong mezi institucemi, který může trvat měsíce a na jehož konci žadatel nemá o nic víc než na začátku.
Každý resort střeží svou agendu, mezioborová spolupráce vázne a koordinovaná odpověď na složitější odbornou otázku vyžaduje tolik vnitřní komunikace, že se stává prakticky nerealizovatelnou v rozumném čase.
Slovensko si žádá nový model komunikace s veřejností
Nejde jen o frustraci jednotlivců. Pomalá a obsahově vyprázdněná komunikace státních institucí přímo dopadá na fungování občanské společnosti, novinářskou práci, akademický výzkum i rozhodování podnikatelů. Všichni, kdo potřebují pro svou práci spolehlivý odborný vstup od státu, narážejí na tu stejnou zeď.
Přitom řešení nemusí být zas tak revoluční. Stačilo by zavést závazné standardy kvality odpovědí, nikoli jen lhůty. Vytvořit funkční kontaktní místa na ministerstvech s reálnou odbornou agendou a odměňovat úředníky, kteří komunikují věcně a rychle, namísto těch, kteří pouze dodržují formální povinnosti.
Instituce, které nedokáží srozumitelně komunikovat s veřejností, pomalu ztrácejí její důvěru. A ztráta důvěry ve státní správu není abstraktní pojem. Projevuje se v nižší občanské angažovanosti, vyšší skepsi vůči odborným doporučením a rostoucím přesvědčením, že stát slouží sám sobě, a ne lidem, v jejichž jménu tady jedná.
Marek Jendrál, Košice
