Ve vzájemném obchodu mezi ČR a Ruskou federací dochází k mírnému oživení. A to i přesto, že stále platí sankce, které na obchod s Ruskem uvalila Evropská unie. Také se ukazuje, že sankce EU Rusku neuškodily, spíše naopak.

Na obchodní sankce, které EU uvalila na Ruskou federaci zareagovalo mnoho českých firem tak, že do Ruska přesunulo svou výrobu. To je stálo nemalé výdaje. Mnoho evropských firem sankce poškodily, protože musely přestat do Ruska vyvážet a z Ruska dovážet.

„Sankce EU uvalené na Rusko jsou jedním z negativních vlivů, které ovlivňují export českých firem. Na druhé straně za dobu jejich trvání se mnoho českých firem s touto situací dokázalo vyrovnat. V poslední době tak vidíme mírné růsty při exportech do Ruska. A vidíme také, že některé z firem sankce EU donutily přesunout výrobu do Ruska,“ říká ředitel Sekce mezinárodních vztahů Svazu průmyslu a dopravy ČR [SP ČR] Lukáš Martin.

Zároveň pro Fintag.cz ale dodává, že sankce EU mají své opodstatnění, kterým je okupace ukrajinského Krymu Ruskem. Což podle něj znamená, že sankce EU budou s největší pravděpodobností trvat do té doby, než se vztahy mezi Ruskou federací a Ukrajinou urovnají. A vyřeší se i problém ohledně Krymu, ale i východních oblastí Ukrajiny.

Sankce EU Rusko zvládá

Než se tak ale stane, může dle jeho názoru dojít z hlediska českého exportu k dalším nevratným škodám. A k některým už navíc dochází.

„Ty současné politické vztahy s Ruskem nejsou na nejlepší úrovni. A to má samozřejmě vliv i na český export. Rusko jednoznačně upřednostňuje své zájmy a je jisté, že je bude upřednostňovat i do budoucna,“ uvádí.

Z hlediska českého exportu jako další komplikaci uvádí posilování ruského hospodářství ve smyslu nákupu nových technologií, které Rusku umožňují vlastními silami řešit ty potřeby, které v minulosti řešilo dovozem.

„Rusové si právě kvůli sankcím začínají stále zřetelněji pomáhat sami. A když nemohou plně obchodovat s unijními zeměmi, logicky se soustředí na jiné trhy. Ať už jde o vývoz nebo dovoz. Je to Čína a další asijské země, jsou to země Jižní Ameriky, ale i země bývalého Sovětského svazu, s nimiž Rusko navazuje nové obchodní vztahy,“ vysvětluje.

Pro český export je toto problém, protože české firmy, jak říká, Rusko umí. A mnoho z našich firem je specializováno hlavně na Rusko. Na jeho trhu vyvíjejí 80 až 90 procent svých aktivit. Na druhou stranu sankce EU nejsou pro český export fatální problém, protože z celkového českého exportu činí vývoz do Ruska pouhá dvě procenta.

Další problémy na obzoru

Unijní sankce na Rusko ale nejsou jediným politickým faktorem, který má přímé dopady do českého exportu. Mezi další patří brexit a obchodní války mezi USA a Čínou, Iránem anebo i Evropskou unií.

„Co se týče brexitu, z hlediska českého exportu si lze cenit toho, že vítězství Borise Johnsona v posledních volbách jasně ukázalo, jak se budou věci ohledně brexitu vyvíjet dál. Což je rozhodně lepší, než když se neví skoro vůbec nic,“ říká Lukáš Martin.

Upozorňuje na to, že export do Velké Británie se letos [leden až říjen] zvýšil o 1,9 % na 174 miliard korun. Jsou tu ale i další problémy.

„Další negativní věc jsou vztahy USA s Iránem. Ale už i vztahy mezi USA a Evropskou unií, kde byly zavedeny cla na ocel a další kovy,“ vysvětluje Lukáš Martin.

V případě hrozby zavedení cel ze strany USA na evropské automobily pak říká, že je přesvědčen o tom, že k tomu nedojde.

„To proto, že se s USA Evropa dohodne, protože jsou přirozenými a strategickými partnery. Máme k sobě blízko jak ekonomicky, tak kulturně,“ vysvětluje.   

V případě situace na trhu s ocelí pak zmírňuje zprávy o tom, že čínská ocel z důvodu cel do USA zaplavila Evropu a čínští producenti tak likvidují zdejší oceláře.

Argumentuje tím, že čínská ocel je ve srovnání s tou evropskou spíše druhojakostní, tedy nejde o přímou konkurenci. Obecně se vyjadřuje i ke vzájemných obchodním vztahům s Čínou.

„Očekávání čínských investic v České republice byla samozřejmě vyšší. Realita je jiná. Na druhou stranu je ale třeba si také uvědomit, že bez podpory čínských firem v Česku, nelze počítat s podporu českých firem v Číně. A českých firem v Číně není nezanedbatelné množství,“ vysvětluje.

I tak ale zdůrazňuje, že je třeba být vůči Číně jako k obchodnímu partnerovi obezřetný, protože Čína dle jeho slov bude vždy sledovat své ekonomické a politické zájmy.

Slučování EGAPu a ČEBu

Za dobrou zprávu Lukáš Martin považuje zlepšení proexportní politiky České republiky. Zde vidí v poslední době jednoznačné zlepšení.

„Došlo k navýšení finanční podpory českým exportérům, ale zlepšila se i ekonomická diplomacie v zahraničí,“ říká.

Vyjadřuje se i k plánu Vlády ČR sloučit Českou exportní banku [ČEB] a Exportní garanční a pojišťovací společnost [EGAP], respektive převést ČEB pod EGAP. Negativně se však staví k návrhu vytvořit z obou institucí jednu novou agenturu.

„Chceme, aby ty značky zůstaly zachovány. Chceme, aby existovala České exportní banka. Klidně pod EGAPem, ale aby nebyla jako taková rušena. A to proto, že pokud dojde k nějakým ekonomickým problémům a komerční banky začnou omezovat své aktivity, role ČEBu by se stala velice významná,“ tvrdí.

Míří do doby finanční krize, která se překlopila do hospodářské recese, kdy mnoho tuzemských bank přestalo úvěrovat firmy a podniky. A ty banky, které v úvěrování pokračovaly, svou nabídku významně zdražily.

Vliv MPO na EGAP A ČEB by měl zůstat

Co se týče plánu Ministerstva financí ČR na sloučení ČEBu a EGAPu Lukáš Martin vyjadřuje přesvědčení, že je chyba, aby instituce ovládalo výhradně Ministerstvo financí ČR, jak se stalo nyní. Vliv na obě instituce by podle něj mělo mít i Ministerstvo průmyslu a obchodu [MPO].

„Nechceme, aby EGAP a ČEB projekty podniků posuzovaly pouze na základě jejich finanční návratnosti, ale aby projekty posuzovaly v celé jejich komplexnosti. Tedy si myslíme, že při posuzování projektů by měl stát vzít část rizika i na sebe,“ upřesňuje.

Na otázku, zda je to možné, když v minulosti obě instituce podpořily projekty, na jejichž konci byly vysoké ztráty. A to ztráty v celkové výši necelých 40 miliard korun, odpovídá, že tyto ztráty jdou za minulými vedeními EGAPu a ČEBu.

„Je fakt, že obě instituce tíží minulost. Dnes má ale EGAP i ČEB moderní a kvalifikované obsazení, které se snaží fungovat, jak má,“ dodává.

Výhled českého exportu

Svaz průmyslu a dopravy ČR odhaduje celkový letošní růst exportu na 2 až 2,5 procenta. V roce 2020 očekává růst českého exportu o dvě procenta. Podle jeho zástupců jde o přirozený vývoj, který přijímají i samotné firmy. Ty si totiž uvědomují, že loňský rekordní rok půjde za současných podmínek už těžko zopakovat.

Nejvýznamnějším obchodním partnerem České republiky i nadále zůstávají země Evropské unie, kam letos [leden až říjen] směřovalo 84 procent českého exportu.

Nejvyšší meziroční nárůst exportu byl na Kypr [+54 %], do Dánska [+18 %], Litvy [+15 %], Maďarska [+13 %] a Portugalska [+12]. Vývoz do Německa, nejvýznamnějšího českého obchodního partnera, rostl letos meziročně o 2,7 %. Což představuje stále vyšší nárůst, než je u samotné německé ekonomiky.

Naopak největší pokles letos zaznamenal vývoz do Irska, a to o 23,7 procenta. Největší vliv měl přitom propad vývozu počítačů. Ten tvoří 45 procent českého exportu do Irska [o 40 procent]. O 14 procent se propadl vývoz osobních automobilů, které tvoří druhou největší položku českého vývozu do Irska.

Co se týče mimounijních zemí, tak letošní nejvyšší meziroční nárůst čeští exportéři zaznamenali u Švýcarska [+22,7 % / 59,22 mld. Kč], regionu Jižní Afriky [21,9 % / 14,16 mld. Kč], USA [+19,2 % / 89,60 mld Kč] a Japonska [+19 % /19,25 mld. Kč].

Exporty konkrétních výrobků

V případě USA skoro polovinu z celkového exportu do USA tvořil vývoz telekomunikačních zařízení. Jednalo se o vůbec nejvyšší nárůst exportu daného zboží. Meziroční nárůst byl 565 procent [celkem za 7,2 mld. Kč]. Ostatně právě telekomunikační zařízení Ministerstvo průmyslu a obchodu vytipovalo jako jedny z produktů, které by mohly nahradit čínský vývoz do USA právě kvůli uvalení amerických cel na vybrané čínské zboží.

Druhý největší nárůst exportovaných výrobků byl zaznamenán u léků. Statistika ovšem nezahrnuje, zda jsou v ní zohledněny i takzvané reexporty léků, kdy se léčiva pořízená za státem regulované ceny vyvážejí do západních zemí za podstatně vyšší ceny.

Podle Lukáše Martina současné problémy českých exportních firem, jako je navyšování nákladů na mzdy, zvyšující se přímé i nepřímé zdanění, nedostatek pracovní síly, zdražující energie, byrokratické překážky, přibývající regulace ze strany Evropské komise i národních států, jsou akutální pro všechny firmy v regionu střední a východní Evropy.

„Tyto problémy dnes řeší firmy v Rakousku, Maďarsku, Polsku, na Slovensku. A v případě pracovní síly není ničím výjimečným, když si firmy ze zmíněných zemí konkurují například už i v tom, která z nich si zajistí kvalitnější pracovníky z Ukrajiny,“ uzavírá Lukáš Martin.

Daniel Tácha

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here