Podle předpokladů zvítězili ve volbách ve Velké Británii labouristé. Tím skončila dlouhá éra konzervativních kabinetů a rovněž vláda premiéra Rishiho Sunaka. Novým nájemcem Downing Street 10 se stane labouristický předák Keir Starmer.
„Dokázali jsme to, změna začíná teď!“ Zvolal nadšeně po zveřejnění výsledků voleb Keir Starmer, jehož média hodnotí jako politika bez charismatu, ale zase se znalostmi zkušeného technokrata.
V kontrastu k nadšenému Starmerovi po zveřejnění výsledků umírněně, nikoli však zahořkle, vystoupil Sunak a prohlásil: „Britští voliči jasně vyřkli svůj verdikt a je třeba si z toho vzít poučení. Přijímám zodpovědnost za tuto porážku.“
Radost labouristů je jistě namístě, protože labouristé nastupují k moci po dlouhých čtrnácti letech vlády konzervativců, jejichž úspěchy bychom mohli spočítat v poslední době na prstě jedné ruky. V plejádě konzervativních ministerských předsedů se smutně zapsala do britských dějin především Liz Trussová, která pobyla ve funkci pouhých 49 dní.
V parlamentních volbách získala Labouristická strana většinu v 650členné Dolní sněmovně v počtu 412 mandátů. A jde vskutku o mimořádný zisk, protože v parlamentních volbách v roce 2019 obsadila Labouristická strana jen 202 křesel. Nárůst je tak více než dvojnásobný. Konzervativci získali pouze 121 mandátů, to je nejméně v historii. Ve volbách před pět lety slavili zisk v počtu 365 křesel.
„V tuto těžkou noc bych chtěl gratulovat Keirovi Starmerovi k vítězství,“ komentoval expremiér Sunak výsledky voleb.
Sunak ve snaze zastavit nápor labouristů rozhodl o rozpuštění parlamentu na konci května a vypsal volby již na 4. července. Všeobecně se přitom předpokládalo, že volby budou až na podzim. Nicméně Sunak zvolil francouzský model. Důvod? Konzervativní strana se potácí s vysokým odlivem voličské podpory už přes rok. Což se prokázalo rovněž v doplňovacích volbách na začátku tohoto roku ve dvou britských obvodech, Kingswoodu a Wellinborough. V těchto „dílčích volbách“ a tradičních konzervativních baštách labouristé vládnoucí konzervativce doslova vypráskali. A šlo o neklamný signál budoucnosti.
Hvězda, která padá dolů
Deník The Guardian napsal, že z drtivé prohry se toryové nevzpamatují za jedno volební období, ale vezme to delší čas. Bývalý britský ministr pro vědu a labourista Chris Skidmore ve stejném listu ve svém komentáři uvedl, že důvodem porážky byla skutečnost, že konzervativci opustili své tradiční hodnoty a nahradili je politikou rozdělování.
S velkou pravděpodobností se tak 58. britským premiérem stane vystudovaný právník Keir Starmer, který stmelil labouristy po éře kontroverzního Jeremyho Corbyna, kterému mnozí vyčítali jeho údajný skrytý antisemitismus.
Od pádu Trussové je možné konstatovat, že politické akcie Konzervativní strany šly ještě více strmě dolů. Hlavně od té doby jsou toryové v očích veřejnosti nepopulární včetně samotného Sunaka. Jeho neutěšenou pozici potvrzovaly průběžně i průzkumy. Ty názorně ukazovaly, že je ještě méně populární než jeho předchůdkyně. Britské deníky hovořily o jakési odtrženosti konzervativců od obyčejných lidí a o absenci větší sociální empatie.
Rusy rádi nemáme, ale sebrat jim majetek? To řeší v Británii i v EU
Když nastupoval do funkce premiéra Rishi Sunak, kterému byla prorokována politická budoucnost, čelil mnohým výzvám. Mimo jiné hospodářské krizi spojené s rapidně rostoucími životními náklady. Doznívajícími důsledky pandemie covidu či brexitu, to hlavně ve sféře obchodu. Na mezinárodním poli pak válce na Ukrajině, která trvá již dva a půl roku bez perspektivy jejího ukončení. A nesmíme zapomenout ani na sílící nelegální migraci.
Sázka na nelegální migraci do Británie nevyšla
Sunak mimo jiné vsadil právě na to, že si vláda s nelegální migrací poradí. Nicméně tomu nepomohl ani kritizovaný migrační zákon, podle něhož má být vyhoštěn bez pardonu každý, kdo na půdu Velké Británie vstoupí nelegálně. Jestliže se tak stane, nemůže pak migrant žádat o azyl. Sunak navíc přišel v souvislosti s kontroverzně přijatou normou s plánem, že v rámci dohody se Rwandou bude do této africké země posílat žadatele o azyl, kteří do Británie přišli ilegální cestou.
Rwanda přijme migranty nejen z UK. Ubytovny pro ně už ale rozprodala
Sunak s tímto tématem u voličů ale nepřekvapivě pohořel. Téma migrace se neukázalo v britských reáliích jako klíčové či dostatečně nosné. Naopak tím ochuravěla ekonomika a premiér tak očekávané plusové body nezískal.
Labouristé vytáhli také kartu, která souvisí s odchodem země s EU. Kritizovali dohodu o obchodu a spolupráci s EU, kterou ještě podepsal konzervativní premiér Boris Johnson v roce 2021. Smlouva se však stala třaskavým předmětem politického sporu.
Brexit v plné parádě: Na hranicích s UK vládne dokonalý Kocourkov
Labouristé chtějí nadále docílit její úpravy. Nicméně se nedá očekávat, že nakonec k pronikavější úpravě dojde. To ukazují současné signály z EU. Téma EU v Británii navíc zaznívá stále silněji v tom smyslu, zda by se Británie neměla vrátit do Evropské unie.
Otázka jen zněla, jak silné bude vítězství labouristů
Výsledky voleb v podstatě předznamenaly dřívější průzkumy veřejného mínění. Ty dlouho před nimi favorizovaly labouristy a věštily tu větší, tu menší debakl konzervativců. Jejich popularita povážlivě klesala a projevila se rovněž únava voličů z dlouholeté vlády. Britští politologové si kladli v podstatě již od podzimu minulého roku otázku, jak velké vítězství labouristy ve volbách vlastně čeká.
„Současná konzervativní vláda tu je již 13 let. Ne mnoho vlád může přežít tak dlouho. Přirozeně tedy dojde nejspíš už ke změně. Důvodů je více. Zamyslíte se třeba už jen nad někým, jako je konzervativec Boris Johnson, který jako politický lídr zastupuje Velkou Británii a její zájmy na globální scéně,“ uvedl například v nedávném podcastu FinTag Global Head of Multi-Asset Solutions společnosti Amundi John O’Toole, který je původně z Irska.
Mít euro je jen další malý krok, říká asset manažer John O’Toole
Podle něj geopoliticky Británie ztratila hodně ze své moci, hodně ze svého vlivu. Velkou část svého vlivu ztratila samozřejmě i kvůli odchodu z de facto třetího největšího obchodního bloku na světě. Odešla z EU. Současná debata v rámci konzervativní politické strany se k tomuto tématu podle něj zase vrací.
„Vládnoucí konzervativní strana nemá na tomto tématu shodu. Ale čekají nás volby a očekává se, že vyhraje Labouristická strana, že dojde ke změně vlády. A tak možná i náhledu na celý ten evropský problém,“ vysvětlil O’Toole pro FinTag.
„Pro podnikatelský a pro pracovní“ manifest
Labouristé se jistě budou zaměřovat na dlouhodobější a účinná opatření v ekonomické oblasti, snížení inflace. Strana již dříve vydala svůj manifest. Dokument slibuje významné hospodářské stimuly a nové daně ve výši 8,6 miliardy liber [cca 255,2 mld. Kč], jak uvádí deník The Independent.
Vysoké daně mění britské boháče v chudáky. Anebo vyšší střední třídu?
To by mimochodem znamenalo nejvyšší daňové zatížení v historii země. Počítá se také s uvalením daně ve výši 1,2 miliardy liber [cca 35,6 mld. Kč] na energetické společnosti [mimořádná daň, windfall tax]. Starmer hovořil již mnohokrát o růstu, který je podle něj třeba stimulovat.
„Růst je nyní naším hlavním posláním. Nelze ničeho dosáhnout bez něj,“ prohlásil rozhodně lídr labouristů.
Do karet mu částečně hraje skutečnost, že britský hrubý domácí produkt vzrostl v lednu tohoto roku o 0,2 procenta. Což signalizuje, že Británie nabíhá na trajektorii hospodářského růstu. I když křehkého a po období hospodářské recese.
Klíčové samozřejmě bude, jak se Starmerova vláda vyrovná s neblahým dědictvím minulosti, o kterém již byla řeč na jiném místě. Zejména tím covidovým. Dále i s tím, jak kabinet rozvine obchodní vztahy s EU i mimo ni, zda se podaří nastartovat trvale udržitelný růst a zvýšit konkurenceschopnost Británie ve světě.
Sám Starmer chce udržovat těsnější vztahy s EU hlavně v oblasti bezpečnosti, obchodu a výzkumu. Nicméně brexit vnímá jako hotovou věc. Osobně prohlásil, že se za jeho vlády Británie k EU v žádném případě nepřipojí. Tedy ani k jednotnému trhu či celní unii.
Nezdravé zdravotnictví a drahé bydlení [nejen] v Británii
Mimo ekonomiku ale čekají novou vládu další naléhavé úkoly. Mezi ně patří řešit chronickou krizi ve zdravotnictví. Veřejné zdravotnictví je dlouhodobě podfinancované a nefunguje. Což způsobuje, že Britové musejí čekat na závažné i méně závažné operační výkony neúměrně dlouhou dobu. A není výjimka, že lidé čekají na sanitku i několik hodin. Zdravotnický personál, který v minulosti mnohokrát stávkoval, je nespokojený, bojuje s přetížeností a stresem a mnozí zvažují odchod z oboru.
Labouristé proto představili svůj rámcový recept na krizi ve zdravotnictví, který zveřejnili na svých webových stránkách. Starmer a jeho spolustraníci slibují, že se zkrátí čekací doby, pořídí se nové přístroje na diagnostiku, proškolí se tisíce nových lékařů a další pracovníci v oboru duševního zdraví. Mezi sliby je i navýšení kapacity lůžek o několik tisíc. Do systému chce budoucí vláda investovat větší objemy peněz. Odborníci ale varují, že přesto všechno se viditelné změny k lepšímu dostaví za několik let včetně zkrácení dlouhých čekacích lhůt.
Obdobně velká výzva čeká labouristy v oblasti dostupného bydlení pro běžné Brity. Nejen ve velkých městech totiž rostou skokově nájmy. A to je důvod, proč Britové žijí s rodiči. Což se netýká zdaleka jen mladých, ale i těch starších. Neúměrně zdražují i hypotéky. To vše staví miliony Britů do až sžíravé nejistoty. S tím vším souvisí prudký růst cen nemovitostí, které jsou pro obyčejného Brita prakticky nedostupné.
Dlouhá konzervativní éra tak v Británii skončila, a ta nová, labouristická, právě začíná. Otázka nyní je, zda Starmer se silným mandátem naplní po politickém zemětřesení sliby voličů, nebo bude pokračovat ve šlépějích Trussové či Sunaka. Jediné, co víme, je to, že velká očekávání značí o to větší zodpovědnost.
Petr Duchoslav
Labouristé jsou levičáci-socialisté, vlastně komouši. Takže nic se k lepšímu pro Brity nezlepší. Nanejvýš tak pro tmavé ekonom. náplavy, vítači zvýší daně … populistické lži, nesplnitelné sliby opět vyhrály. Stejně jako v neděli ve Francii, ke škodě kdysi klidné Francie tak Evropy. Vítězní levičáci z řad nefachčenek se hned v noci předvedli při rabování, zapalování aut, bitky s policii .. to jim jde skvěle. Co není moje, tak vše zničit, to asi bude nová demokracie bolševiků ve Francie