Zdražování obědů v Česku po delší době zpomalilo. Podle datové analýzy společnosti Edenred průměrná útrata za oběd je už několik měsíců kolem 197 korun. Zdražování obědů je nyní nejpomalejší za posledních pět let.
A to přesto, že v uplynulých dvanácti měsících zvýšilo své ceny 67 procent stravovacích zařízení. Mnohá z nich navíc i sáhla po levnějších potravinách.
„Strávníci nyní narazili na limit, nad který si nechtějí za jídlo v restauraci dále připlácet, a provozovatelé se tomuto trendu přizpůsobují,“ říká Aneta Martišková ze společnosti Edenred, která připravuje takzvaný Edenred Restaurant Index.
Podle ní Češi považují za „férovou“ cenu oběda částku kolem 140 korun. Naproti tomu restauratéři uvádí, že běžná útrata v době oběda se pohybuje mezi 180 a 200 korunami.
„Data za léto a podzim ukazují, že se situace kolem zdražování obědů v restauracích stabilizovala. Ceny už prakticky nerostou a meziroční nárůst je nejnižší od roku 2020,“ doplňuje Martišková.
Inflace: Od konce roku 2019 zdražily potraviny v EU více než o 37 %
Strávníci podle ní i tak více pečlivěji plánují, kde a za kolik se najedí. Zatímco někteří stále preferují „meníčko v restauraci“, jiní volí krabičky nebo rozvoz. Stále ale platí, že na konci letošního roku například v porovnání s rokem 2020 Češi v restauracích učiní zhruba o třetinu méně transakcí. Svým způsobem jde o dobrou zprávu, protože jde o nejnižší rozdíl za posledních pět let [více níže, pozn. red.].
Kolik stojí v průměru oběd v restauraci
Letos v říjnu dosáhla průměrná útrata v době oběda 197,60 koruny. Na této částce se drží již od července, s výjimkou srpna. Tehdy dočasně překročila hranici 198 korun. Ačkoliv ceny v posledních letech stouply napříč celou republikou, stále více vynikají rozdíly mezi jednotlivými regiony. Nejdražší je:
- Praha: 222,10 Kč.
- Brno: 209,90 Kč.
- Zlín: 175,60 Kč.
- Olomouc: 176,50 Kč.
V dlouhodobém horizontu stále platí, že proti roku 2020 jsou obědy v Česku dražší o 41,5 procenta. Přičemž nejvyšší kumulovaný růst vykazuje Ostrava [+52,2 %], následovaná Prahou [+43,7 %] a Brnem [+42,9 %].
„Faktorů, které tyto odchylky ovlivňují, je více. Může jít o rozdílné provozní náklady, dostupnost personálu nebo rozdíly v příjmech domácností a jejich ochotě utrácet,“ říká Martišková.
Letos v říjnu byl podle ní počet transakcí v restauracích o 32 procent nižší než na začátku roku 2020. Při pandemii covidu se propady pohybovaly až kolem 85 procent. Ještě v roce 2024 se návštěvnost restaurací držela na 34–44 procentech pod „předcovidovou“ úrovní.
[Zdroj: Edenred Restaurant Index]
Letos se situace mírně zlepšila. Po celý rok se drží pokles v rozmezí 32 až 36 procent. Pokud by se však do výsledků započítaly i rozvážkové služby, propad by činil přibližně 15 procent. To potvrzuje, že část poptávky se natrvalo přesunula do tohoto segmentu.
Jsou tu ale i další trendy
Zmíněný Index dále ukazuje, že se česká obědová kultura proměňuje. Z poledního rituálu se stává spíše „logistická operace mezi poradami“. Největší roli v tom sehrává cena a čas.
Přesto polední menu i nadále tvoří páteř české gastronomie. Pro restaurace představuje jistotu pravidelných hostů, pro zákazníky pak způsob, jak se i při omezeném rozpočtu dostat k teplému jídlu. Důležitá je i podpora zaměstnavatelů. Ať už zaměstnancům nabízejí vlastní stravování, nebo jim na ně přispívají formou stravenek.
[Zdroj: Edenred Restaurant Index]
„Právě lidé, kteří mají podporu zaměstnavatele, tvoří pevné jádro strávníků, protože jsou pro ně obědy v restauraci stále finančně i časově dosažitelné,“ vysvětluje Martišková.
Také ale dodává, že pro stále větší část lidí jde o otázku priorit – jestli si na oběd do restaurace vůbec mohou dovolit zajít.
„Ať už ale strávníci zvolí oběd z krabičky nebo v kantýně, klíčovým faktem zůstává, že hlavní jídlo dne nevynechávají,“ dodává na závěr.
–RED–
