Sleva na poplatníka jako daňový bonus by prospěla nejchudším

286
na_poplatnika
Foto: Freepik.com

Pracující s nejnižšími příjmy často plně nevyužijí daňovou slevu na poplatníka. V ročním zúčtování si daň sníží i jinými úlevami. Ekonomové PAQ Research navrhují, aby se sleva na poplatníka lidem s nejnižšími příjmy ale vracela jako bonus. 

Podobně, jako je tomu u slevy na dítě. Ročně sleva na poplatníka pracujícím lidem přináší úlevu na dani ve výši 30 840 korun. Z ekonomického pohledu zavádí i zvyšuje progresi v daňovém systému. Stejná absolutní částka totiž snižuje nízkopříjmovým i středněpříjmovým zaměstnancům daň o vyšší procento jejich příjmů oproti vysokopříjmovým zaměstnancům.

Avšak podle analýzy společnosti PAQ Research znevýhodňuje ty nejchudší domácnosti. Pokud ty si totiž uplatní další z některých slev na dani či odčitatelných položek od základu daně [sleva na manželku/la, invaliditu, darování krve, aj., pozn. red.], pak jim část slevy na poplatníka propadá. To proto, že ji neuplatní v plné výši kvůli jiným daňovým slevám a úlevám. A tím oproti jiným přicházejí o peníze.

„Přicházíme s návrhem, který alespoň částečně sníží vysoké daňově-odvodové zatížení nízkopříjmových zaměstnanců, a tak zvyšuje motivaci k práci,“ říká ekonom Jakub Komárek, který je jedním z autorů analýzy.

Převedení slevy na poplatníka na takzvaný bonus by podle něj znamenalo, že by se proplácela část slevy, kterou zaměstnanec nevyčerpal kvůli nízkému příjmu a daňovému základu. Změna by nejchudší pětině domácností přinesla v průměru 1 426 Kč ročně navíc.

Úprava by dodala pozitivní impulz i ekonomice. Jsou to právě nízkopříjmové domácnosti, které snižují spotřebu v době ekonomické nejistoty. Rovněž by si podle Komárka odlehčil systém sociálních podpor, jenž nejčastěji poskytuje sociální dávky lidem s nejnižšími příjmy. Výhoda by i byla, že by změna vyvedla část pracujících z takzvané šedé ekonomiky. Do ní přecházejí kvůli vysokému zdanění práce přímými daněmi i vysokým pojistným odvodům.

Sleva na poplatníka jako daňový bonus pro nízkopříjmové

Stejně jako ekonomové z PAQ Research navrhují snížit daňově-odvodové zatížení nízkopříjmových zaměstnanců i členové vládního poradního orgánu NERV. I podle nich by takový krok přivedl na legální pracovní trh více lidí, kteří dnes pracují bez smlouvy a povinných odvodů. A zároveň by lidem s nízkými příjmy tato změna dorovnala propad reálných příjmů. Pro lepší představu navrhovaného opatření ilustrují ekonomové dopady změny na modelovém příkladu.

Žena a matka žijící sama v domácnosti s malými dětmi pracuje na poloviční úvazek a má měsíční hrubou mzdu 15 000 korun. Ročně si tedy vydělá 180 000 korun. To znamená, že na dani z příjmu fyzických osob zaplatí 27 000 korun. Roční sleva na poplatníka jí ale dovoluje si uplatnit slevu až do výše 30 840 korun. Tím přichází o 3 840 korun.

Chudoba v ČR ohrožuje i ty, kteří poctivě pracují. Hlavně ženy

Odborníci tak navrhují, aby se nevyčerpaná roční sleva na poplatníka u pracujících osob uplatňovala jako daňový bonus. Obdobně to dnes funguje u slevy na dítě, případně na děti. Částku by daňový poplatník podle návrhu dostal od finančního úřadu zpět po ročním zúčtování daní nebo po podání daňového přiznání za sledovaný kalendářní rok.

Opatření proti zneužití daňové slevy jako bonusu

Podle ekonomů mnozí ale mohou namítat, že takové opatření nahraje například sezonním pracovníkům a takzvaným dohodářům s výdělkem do deseti tisíc korun měsíčně. Ti totiž často neodvádí ze svých výdělku takřka žádné daně ani pojistné odvody. Proti takovém „zneužití“ slevy na poplatníka jako daňového bonusu výzkumníci navrhují vyloučit z něj zmíněné dohodáře s výdělkem do deseti tisíc korun měsíčně a sezonní zaměstnance.

Na druhou stranu by slevu jako bonus uplatňovali tito daňoví poplatníci:
  • Rodiče, kteří se vrací z rodičovské dovolené, nebo na na ni naopak nastupují.
  • Zaměstnanci, kteří si najdou práci až ke konci roku či o ni během roku přijdou.
  • Studenti nastupující do práce.

Možnost uplatnit slevu na poplatníka jako daňový bonus by dál vyžadovalo: 

  • Poplatník daně by zaplatil na sociálním pojištění placeném zaměstnancem více než je částka odvedená na sociálním pojištění při pobírání minimální mzdy po dobu 6 měsíců.
  • Případně více, než je částka odvedená na sociálním pojištění při pobírání minimální mzdy po dobu, po kterou poplatník byl zaměstnán a měl minimální roční příjem ve výši šestinásobku minimální mzdy.
  • Poplatník daně pracoval jako řádný zaměstnanec po dobu 3 měsíců.
  • Poplatník byl minimálně po dobu 6 měsíců v pozici zaměstnance nebo nezaměstnaného v registru ÚP nebo na rodičovské dovolené nebo studenta do 26 let.

Nižší zdravotní pojištění pro pracující s nízkými příjmy

Mimo převedení slevy na poplatníka do daňového bonusu pro určitou skupinu pracujících navrhují ekonomové z PAQ Research snížit zdanění lidí s nízkými příjmy ještě ponížením vyměřovacího základu pro výpočet zdravotního pojištění. Argumentují, že za stávající situace lidé bez ohledu na jejich příjmy odvádějí měsíčně na zdravotní pojištění alespoň minimální výši, která vychází z minimální mzdy platné pro daný rok.

Pro letošek činí minimální odvod na zdravotní pojištění 2 552 korun měsíčně. Stát přitom platí za každého jednoho státního pojištěnce [důchodci, studenti, vězni, azylanti, aj.] měsíčně 2 085 korun, tedy o 467 korun méně.

„Zaměstnanci pracující na zkrácený úvazek s příjmy pod minimální mzdou tak ze svých příjmů odvádějí procentuálně vyšší zdravotní pojištění než zaměstnanci s vyššími příjmy,“ upozorňují ekonomové na danou nerovnost.

Průměrný plat státních zaměstnanců je 43 699 korun

Snížení minimálních odvodů na zdravotní pojištění podle nich mimo jiné přinese opět pozitivní motivaci k práci, tentokrát k využití částečných úvazků. A to může u některých osob omezit tlak na nadužívání podlimitních dohod o provedení práce.

Výzkumníci dále uvádějí, že minimální výše zdravotního pojištění neplatí pro občany v důchodovém věku a osoby, které se starají o jedno dítě do věku sedmi let či nejméně o dvě děti do věku 15 let. A tak by důchodce a většinu rodičů na částečných úvazcích opatření nijak neovlivnilo.

Na druhou stranu je třeba zmínit, že příjemcem plateb za zdravotní pojištění jsou veřejné zdravotní pojišťovny. I ty upozorňují na rostoucí výdaje. A tak se jakékoli snížení jejich příjmů jeví jako těžko prosaditelné. Nicméně ekonomové i tady mají řešení, a tím je dorovnání výpadku příjmů zvýšením plateb za státní pojištěnce.

Úpravy by pracujícím přinesly ročně skoro 2 tisíce Kč

Podle ekonomické analýzy by pětina domácností s nejnižšími příjmy podle hrubého příjmu z možnosti převedení slevy na poplatníka do bonusu profitovala v průměru o 1 420 korun ročně. Ze zmiňovaného snížení minimálního vyměřovacího základu na zdravotní pojištění pak zhruba o 514 korun.

„Obě úpravy by v součtu pomohly nejchudší pětině domácností v průměru o 1 934 korun ročně,“ vypočítávají ekonomové ve své analýze.

Propad příjmů do veřejných rozpočtů odhadují v případě možnosti převedení slevy na poplatníka do daňového bonusu na cca 1,6 miliardy korun za letošní rok. Okolo jedné miliardy korun by z toho připadlo pětině domácností s nejnižšími příjmy.

Dávky na bydlení zaslouží revizi. Příjemců je hodně, tvrdí odborníci

Na druhé straně by úprava měla přinést úspory v dávkovém systému, to v řádech stovek milionů. Aktuálně vede dodatečná jedna korun čistého příjmu k redukci dávek o 0,3–0,8 koruny [podle kombinace pobíraných dávek].

„Můžeme proto očekávat, že dodatečný příjem by se projevil v průměru redukcí dávek o 420–1 120 korun ročně na domácnost, která pobírá dávky a alespoň jeden její člen má nízkopříjmové zaměstnání,” odhadují ekonomové.

Někteří lidé by se zvýšením příjmů dostali i mimo dávkový systém. Což by pomohlo i k omezení administrativy na úřadech práce.

Veronika Táchová

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here