Česká a nejen česká společnost je znesvářená. Frontová linie se táhne mezi voliči dosluhující vlády spolu s příznivci prezidenta Petra Pavla a voliči nastupující vlády, kteří jsou aktuálně a v drtivé většině bez zastání na Pražském hradě.
Je tedy obrovské štěstí, že nyní budou mít ti druzí alespoň zastání ve vládě. A to proto, že jich je, jak ukázaly sněmovní volby, více než těch, kteří třeba nyní peticemi podporují někdejšího komunistického prominentního kádra, dnes prezidenta republiky. To jsou paradoxy, viďte pane Vaněk…
Ale zpátky do podhradí. Prostituti v politice, v médiích, neziskových organizacích, ale i na úřadech a státních institucích vykopali za plný žold mezi oběma tábory znesvářené společnosti hluboké příkopy. Boj je každodenní. Bojuje se v manželstvích, úzkých i širších rodinách, bojuje se na náměstích, ulicích, ve Sněmovně i v Senátu. Bojuje se na internetu, kde je každý nebojsa.
Lidé se přou o Ukrajinu, Trumpa, Putina, Fialu, Babiše a vůbec kdekoho a kdeco. Jeden nadává druhému, druhý uráží prvního. Novinka pak je, že na sebe taháme nože a vzájemně se bodáme. Což nám nedávno předvedla třeba ani ne zletilá dobroprdka, jež se vracela z čuprdupr demonstrace sluníčkářů. Pobodala zasloužilého dezoláta, příznivce SPD. To proto, že měl jiný názor, než měla ona a její kamarádi. Nejspíš „slušný oddíl…“
Ukradené peníze po trezorech jako nový normál
Za výše uvedené situace Praha, ale i další česká města, praskají ve všech kvůli uprchlíkům z Ukrajiny, která stejně jako Rusko leží na východ od nás. Všude je spousta lidí, a nic nefunguje tak, jak má. V zemi řádí žloutenka, jež pochází z nemytých rukou a exkrementů. Část lidí sotva vyjde s příjmem, část lidí parkuje nesmyslné obří kraksny za miliony korun na chodnících. Před školami a školkami nechávají rodiče puštěné smradlavé předpotopní diesely, aby jim bylo teplo, ale jejich děti chytly co nejdřív rakovinu. Kdekdo posílá fotky z přihlouplých cest ze zahraničí, na které jede jen proto, že je to levné. Anebo proto, že jiní si to dovolit nemohou. Všichni civí do telefonů a každý dennodenně ze zpráv slyší, kterak mají ti, co se aktivně podílejí na řízení státu, doma desítky a stovky milionů korun vyskládány po trezorech. Anebo v kampeličkách…
To vše se děje v situaci, kdy státní rozpočet je v rozvalu, průmysl je na kolenou, a zejména mladí lidé, kteří neměli to štěstí, že koupili byty za hubičku od obcí, nemají, kde bydlet. Stavební řízení nefunguje, územní plán nedovoluje postavit ani tu psí boudu, ale exšéf Pirátů se chlubí, jak si na hypotéku pořídil další z bytů v centru Prahy. Stejně jako nový šéf Pirátů, který připomíná nesvéprávného idiota pokaždé, když promluví v televizi, v níž v poslední době mluví furt. A to zdaleka není sám, Pirát. Podobných politických rychlokvašků, kteří zjevně neví, o čem mluví, ale myslí si, že tak mluvit mají, je teď nejen v televizi plno.
A co veřejnost a co běžní lidé?
Někteří odešli do lesů, kde kontemplují. Většina ale zůstala doma, cpe se průmyslovými potravinami, sleduje přihlouplé seriály a reality show. Ale hlavně všichni si nadávají. Urážejí se a rádi se ponižují. Jedni druhým nadávají do dezolátů, druzí do dobroprdů, to v tom lepším případě. Hochštapler z města, co si sotva zaváže boty, se vysmívá vesničanům. Vesničan, kterému jde vzteky pěna od úst, pomlátí Pražana. Nikdo nerespektuje názor druhého. Mnozí jsou bez respektu k sobě samým i svým nejbližším. Ale dost této litanie.
Výše uvedené, zdá se, je velice zajímavé. Protože stále je tu většina lidí, která chodí každý den do práce, protože ví, že mít režim je základ. Většinu z těchto lidí dokonce práce i baví a dělají ji, jak nejlépe umí. Pokud zrovna nepůsobí ve vybraných profesích veřejného sektoru, kde prožvaní i hodiny, dny, roky, zbůhdarma utratí svůj život a veřejné peníze.
Většina také platí dnes až nebývale vysoké daně, vychovává děti, jezdí na dovolenou, aby načerpala síly, a stojí o život v pravdě v solidní společnosti, v níž věci fungují, jak mají. Kde se lidem daří dobře, vládne spravedlnost, nikdo nikomu jenom nenadává a nekálí na hlavu.
- Nabízí se ale otázka, kde jsou všichni tito lidé, když všude člověk naráží jenom na ty dezoláty a na ty dobroprdy?
Stručně a jasně: Naším největším nepřítelem jsme my sami. Proč? Nejspíš proto, že nám stále chybí vychování, slušnost a respekt. A hlavně, co nám chybí snad vůbec nejvíc, je rozum. Ale nejen kritické myšlení, ale i koncentrace a rovněž tolerance. Totiž to vše mimo jiného celkem přirozeně a bez zbytečných tenzí zahrnuje i snášenlivost vůči jinak smýšlejícím. A to doslova a bez urážek! Vědí to ale ti Češi, kteří vynikají pouze v plivání na všechno a všechny, kteří na svět koukají jinak než oni sami?
Daniel Tácha
Článek trefil hřebíček na hlavičku. Už dříve mě napadlo, že by od našich nesvárů – mnohdy s maloměšťáckým základem, nejlépe odpomohla válka, tak asi pětiletá (a nebo vycestovat natrvalo do Nikaragui). Ale jen částečně a také – válka bere vše a nakonec bysme se neshodli ohledně spravedlivosti či nespravedlivosti oné války, kdo ji začal a proč, a nastal by i výrazný proces udavačství, vyřizování osobních účtů. Zachytil jsem několik názorů zcestovalých lidí, že Češi jsou národem nejhorším. Kdejací Křováci by tu žili lépe, civilizovaněji. Na problému Pavel – Babiš, je vidět úroveň naší civilizovanosti.
A teď něco od předsedy Stačilo! Vidláka:
Babiš se vzdává Agrofertu, devátého prosince bude jmenován premiérem a celou petici si mohou Chvilkaři strčit do Brusele. Nebo se mohou přeorientovat na Turka, ale to už nemá patřičnou šťávu. Babiš může klidně prohlásit, že ministerstvo životního prostředí bude řídit sám, Turka tam dá jako prvního náměstka a de facto to i bez prezidentského podpisu bude řídit Hranatá legenda. Ve stejnou dobu, co jsme sledovali Babišův politický majstrštyk plný trpělivosti, který pak byl rozhodnut jednou velkou bombou
tak se zbavili střetu zájmů Tetcherová i američtí prezidenti), opustil Hrad jeden z nejrespektovanějších ústavních právníků – Jan Kysela. Svůj odchod na konci října komentoval laakonicky: „Nechce-li být člověk úplně směšný, nemůže v roce 2025 říkat opak toho, co říkal v roce 2021.“ Před čtyřmi roky zastával Kysela stanovisko, že prezident je henten oleandr v koutě a nemá být dalším mocenským centrem v zemi (nakonec – nemáme prezidentský ani poloprezidentský systém jako ve Francii). K této představě se pak Petr Pavel hlásil po celou dobu své prezidentské kampaně a dokonce ještě v létě 2025 mluvil o tom, že chce, aby vláda vznikla rychle a on nebude mít žádné předběžné podmínky… Ale protože volby vyhrál (nedostatečně rusofobní ale dosti kritický k EU) Babiš, tak je najednou všechno tak moc jinak, že to Kysela nevydržel ani když si vzal kynedril. Kysela není jediný, kdo Petra Pavla opustil. Ve stejné době také odešli dva jeho osobní strážci a my, co politiku sledujeme, můžeme se slzou v oku vzpomenout na Pavlovu mluvčí Řeh(t)ákovou a kancléřku Vohralíkovou. Podmínky na Hradě jsou zřejmě od začátku dost divoké. Najednou je zase strážce toho stejného, co tenkrát. Najednou zase posuzuje, jestli je někdo hoden a nebo není hoden (jestli někdo pozbyl důvěry). Kritéria výběru jsou také stejná jako tenkrát. Petr Pavel posuzuje kandidáty podle toho, zda se to líbí liberální demokracii. Když Petr Pavel posuzuje kandidáta, tak hodnotí jeho morální profil. Prostě, jestli je správně ideově ukotven. Nikdy ani nepípl ohledně dozimetru, neřekl ani slovo, když šlo o kampeličku a vlastně se ani moc nevyjadřoval k bitcoinům. Tohle byli ti na správné straně, proti těm nikdy nic neměl. Má něco proti Turkovi. To, co proti němu mají mééédia. To, co vynesl Vojtěch Dobeš, který sám čelí obviněním za podobné výroky.
Kdo je u nás pro grýndýl? Kdo je u nás pro ztrátu práva veta? Kdo je u nás pro euro? Kdo je u nás pro věčnou válku s Ruskem? Petr Pavel. Je pro ideologie, proti které byla politika komunistů selankou.
Vidlák
Lipavský bonzoval na Česko v zahraničí, potvrdili to i velvyslanci! Chtějí, aby si v zahraničí mysleli, že naše země je na ho*no, reagují čeští politologové a novináři.
Politický komentátor Thomas Kulidakis a novinář Michal Půr prozrazují zarážející detaily z politického zákulisí, z nichž je jasné, jakým způsobem končící čeští vládní politici konstruovali pomlouvačnou kampaň proti svým vnitropolitickým oponentům v zahraničí.
„U žádné jiné země jsem to nezažil. Slováci možná trochu. Na Slovensku je to trošku podobné, že ta opozice jako opravdu jede slušnou pomlouvačnou kampaň,” říká Půr. „Poškozují jméno České republiky, nesnášejí vlastní národ,” dodává.
Dalo by se toho k tomu napsat hodně. Všimněte si však této věty:“….. Bojuje se v manželstvích, úzkých i širších rodinách, …..“
Dobře si vzpomínám, jak nám komouši, myslím dříve ti rudí, hustili do hlavy, jak se bohatí štítili chudých. Určitě na každém šprochu, pravdy trochu a dodávali, že se to promítalo i do manželství. Bohatý si bral bohatou, chudý chudou. Nebylo myslitelné, aby tomu bylo jinak. Hrozba vydědění byla reálnou hrozbou. Nabízí se tedy otázka, co to vše znamenalo a co se tím sledovalo? Totiž vše má své příčiny a neděje se jen tak.
Dnes tomu tak není. Rozhodují city, které při uzavíraní manželství hrají hlavní roli a nejen při jeho uzavírání. Promítají se v něm i za jeho trvání, jak je v citované větě. Mohu vás však uklidnit, není tomu tak vždy. Mám jednu takovou politickou sadomaso zálibu a doslova hltám konkurenční server FORUM24. Tam by se dala celá redakce počítat mezi tak zvané zoláty jako protipól dezolátům. I když nemohu tvrdit, že nikdy pravdu nemají, to rozhodně ne. A jistá paní Johanka řekla ano svému zřejmě kolegovi, panu Šafrovi. Nyní si tedy říká Johana Šafrová. U nich určitě panuje souznění v citech nejen lidských, ale i politických. Dám ruku do ohně, když už nejsou chudí ve smyslu chudých před první i druhou světovou válkou, že je dnes je mnoho manželství, kde dezolátka sní svůj sen po boku svého milovaného dezoláta.