Účelem evropských dotací se stalo jejich samotné čerpání, řekl včera [27.8.] v Senátu prezident Nejvyššího kontrolního úřadu [NKÚ] Miloslav Kala. Dotační politika podle něj funguje na principu – hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere.
Při projednávání výroční zprávy úřadu za loňský rok se vyjádřil i k digitalizací státní agendy a obecně k tomu, nakolik je český státní aparát efektivní a hospodárný. Podle Kaly cílem dotací teď není snad něco zlepšit, ale hlavně načerpat dotace, peníze.
„Vyčerpání se stalo cílem a efektivita zůstala na vedlejší koleji,“ uvedl před senátory.
Dotační logika podle jeho slov dnes funguje podle pořekadla: „Hloupý, kdo dává, a hloupější, kdo nebere.“
„Místo soběstačnosti se vytvořil systém závislosti na dotacích,“ konstatoval Kala a dodal, že dotační systém podle jeho názoru zdegeneroval.
„Místo toho, aby pomáhal, tak podle mého názoru škodí,“ řekl.
Problém vidí hlavně v tom, že systém žije svým životem a není síla jej zastavit, protože všem vyhovuje, uvedl. K digitalizaci státu Kala řekl, že některé pokusy úplně selhaly. Jmenoval mimo jiné elektronizaci stavebního řízení a digitální justici.
„Ale i tam, kde se projekty spustily, tak nedochází ke snížení nákladů ani úředníků a ani lhůt. Stát je pořád dražší, komplikovanější, pomalejší a méně předvídatelný,“ popsal.
Efektivita státu? Ale jděte…
Miloslav Kala se k fungování státu v minulosti vyjádřil několikrát i pro FinTag. V roce 2020 v podcastu FinTag řekl: „Problém vidím v tom, aby se vůbec někdo začal zabývat tím, jak řídit státní správu. Jak ji nastartovat, renovovat. Postavit znovu ty procesy. Tak to chybí úplně. Tím se zatím nezabývá nikdo. Není to politickým tématem, bohužel.“
Na konci loňského roku v dalším z podcastů FinTag referoval o tom, zda se za uplynulé čtyři roky od jeho výroku v Česku něco změnilo: „Bohužel odpověď je, že se nezměnilo vůbec nic. To slovo vůbec bych podtrhnul, protože je to strašná škoda, protože promarňujeme potenciál naší země.“
Problém je v řízení státu. Tam je ten problém! Říká šéf NKÚ Kala
A vyjádřil se i k dotacím. Mimo jiných příkladů uvedl dotace pro výstavbu rozhleden kvůli cestovnímu ruchu, kde už se ale nikdo nezabývá tím, zda turisté na tyto rozhledny chodí nebo chtějí chodit.
„Náš běžný výrok v těchto případech zní, že nebyly stanoveny cíle, kterých se mělo pomocí dotací dosáhnout. Natož, aby se tyto cíle kontrolovaly. A tak se jde tou nejjednodušší cestou – hlavně všechno utratit a nenechat nic v Bruselu,“ popsal, jak se čerpají dotace v Česku, prezident NKÚ.
Dotace pro dotace mnohým ale nevadí
Podle Kaly je paradoxní, že i přes chyby dotační politiky jsou ekonomické dopady pro státní rozpočet, veřejné rozpočty a kapsy majitelů firem, které se dotacemi živí, stále pozitivní. Avšak i tento „zisk“, jak řekl, je problematický.
„Když chtěl Karel IV. postavit hladovou zeď, tak proč ji chtěl postavit? On přece mohl otevřít pokladnici a každému dát tu zlatku. A nemusel mít starosti. Ale on chtěl, aby za ty peníze, které vynaloží, také něco dostal. My jsme naopak otevřeli tu pokladnici, vydáváme ty zlatky, ale žádné ´hladové zdi´ nebo to, co jsme si mysleli, že bychom potřebovali, tu nestojí,“ vysvětlil na příkladu.
Problém podle jeho názoru spočívá i v silném vlivu firem, které zprostředkovávají dotace a tyto podpory je živí. Podle Kaly právě ty udržují dotační byznys v chodu, na což vynakládají obrovské prostředky. Vynakládají je hlavně proto, aby ten dotační byznys, jak říká, setrval v běhu a příjem nevyschl.
„A pak jsou případy, kdy rozum opravdu zůstává stát. To jsou případy, kdy stát dává obcím a městům obrovské prostředky, aby si opravovaly svoji infrastrukturu, třeba chodníky. A klade na první pohled rozumné podmínky. Jako třeba, že nový chodník na dotaci musí vést kolem nějaké frekventované silnice,“ popsal Kala, podle kterého v ten moment ale vyvstane zásadní problém: „Ta obec ten chodník u frekventované cesty samozřejmě už má, třeba je starý, ale je funkční.“
Ani to ale nezabrání městům a obcím dotace načerpat, když už se nabízejí. Starý chodník se tak vytrhá a nahradí se novým.
Stát vyplácí dotace, aby si podnikatelé kupovali elektrické Tesly a Volva
„Ano, obec má krásný nový chodník, ale na místě, kde chodník byl, zatímco na jiných místech v obci chodníky nejsou vůbec,“ vysvětlil a doplnil, že starostu nový chodník vyšel jen 15 procent spolufinancování, zbytek pořídil z dotace.
„A tak ho nový chodník vyšel vlastně levně. A zároveň ukázal, jak dobře se stará o svou obec. Problém ale je, že už nikoho nezajímá, co by bylo lepší pro celou společnost,“ uvedl.
Digitalizace státu pořád vázne
Za příklad neefektivní a nehospodárné politiky Kala dlouhodobě dává digitalizaci veřejné správy. Lidé podle něj očekávají od státu, že jim v této oblasti nabídne stejné služby, jako jim dnes běžně nabízí soukromý sektor, třeba banky. To se podle něj ale pletou. Stát totiž podle něj rezignoval na to, aby si v této oblasti kladl vůbec nějaké cíle.
„Už se ani nepokoušíme o to, aby stát poskytl základní služby prostřednictvím nových technologií. […] Abychom si řekli, chceme to udělat jinak, chceme to komfortní pro občany, takovou snahu tady vůbec nevidím,“ uvedl v podcastu FinTag prezident Kala.
Zaostávání v digitalizaci se podle něj projevuje nejen v chabém servisu, ale i tam, kde jde o více než jen o servis. Příkladem je tragická střelba na pražské Filozofické fakultě UK v prosinci předloňského roku. Stát ani po více než půl roce od této události nebyl schopen kvůli váznoucí digitalizaci propojit registry držitelů zbraní se zdravotnickou dokumentací. A podle Kaly nejde jen o digitalizaci, ale také o to, jak se v Česku hospodaří s penězi na ni.
–DNA/ČTK–
Velmi bych si přál, aby každý volič v ČR věděl a hlavně dobře chápal, že s dotacemi je to jako třeba s nožem. Ten není ani dobrý, ani špatný. Je takový, jak se použije. Zkrátka a dobře, jako zápalky. Zápalky dětem a nože blbům, nepatří do ruky. Děti něco zapálí a blb se s nožem akorát píchne. A my ostatní mu pak musíme platit léčení.
Takže tak.
Dotační systém nezdegeneroval dotační systém je degenerace per se.